Trestní odpovědnost právnických osob



Trestní řízení proti právnickým osobám

Jak bylo uvedeno již v úvodu článku, zákon o trestní odpovědnosti je předpisem nejen hmotněprávním, ale rovněž předpisem procesněprávním. V řadě ustanovení tak upravuje odchylky od trestního řádu, který je základním trestněprávním procesním předpisem.

Nestanoví-li tedy zákon o trestní odpovědnosti právnické osoby jinak a dovoluje-li to povaha právnické osoby, použije se na řízení proti právnické osobě trestní řád. Na tomto místě tedy pojednáme o některých odchylkách a zvláštnostech řízení vedeného proti právnické osobě.

Vztah k řízení o správním deliktu

V praxi mohou často nastat situace, kdy není na první pohled jasné, zda lze protiprávní jednání označit za přestupek či za trestný čin.

S ohledem na významnou právní zásadu „ne bis in idem“ (tedy ne dvakrát o témže), řešil v původním znění zákon o trestní odpovědnosti právnických osob prostřednictvím ust. § 28 ZoTOPO tyto případné kolize. Ustanovení § 28 bylo následně zcela zrušeno, a to v souvislosti s přijetím zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů a zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, kdy v těchto právních předpisech je úprava odpovědnosti právnických osob za přestupky řešena komplexně. 

Společné řízení

Shora jsme již probrali otázku vztahu trestní odpovědnosti fyzických a právnických osob se závěrem, že jde o vztah souběžné a nezávislé trestní odpovědnosti. Také v procesní rovině je na tuto zásadu pamatováno v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osobob.

Základním pravidlem je tu společné řízení vedené proti právnické a fyzické osobě, jejichž trestné činy spolu souvisejí. To je zpravidla nanejvýš praktické, neboť v opačném případě by bylo nutné provádět řadu úkonů a dokazování zdvojeně. Tento postup však nemusí aplikovat, a tedy vyloučit věc k samostatnému řízení, brání-li společnému projednání důležité důvody. Takovým důvodem mohou být například hrozící průtahy v řízení.

Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob na tom místě ale opět zdůrazňuje, že trestní odpovědnost fyzické a právnické osoby je třeba zkoumat samostatně, neboť jsou uplatňovány nezávisle. V řízení tak může dojít k situaci, kdy je fyzická osoba odsouzena za trestný čin, avšak právnická osoba je obžaloby zproštěna, neboť se jí například podaří prokázat, že podnikla veškerá opatření, která po ní lze požadovat, aby spáchání trestného činu zamezila.

Opačně může nastat i situace, při které je právnická osoba odsouzena, neboť je bez důvodných pochybností prokázáno, že se jednání dopustila osoba, jejíž jednání se právnické osobě přičítá, ovšem konkrétní fyzické osobě se toto jednání v řízení nepodaří najisto prokázat.

Co se pak týče výslechu a závěrečné řeči v řízení před soudem, platí, že nejprve je vyslýchán zástupce právnické osoby a až poté fyzická osoba, nejprve přednáší závěrečnou řeč obhájce právnické osoby, poté zástupce právnické osoby, následně obhájce fyzické osoby a nakonec sama osoba fyzická. Při přednesu posledního slova je pak pořadí obdobné, tedy nejprve přednese poslední slovo zástupce právnické osoby a po něm fyzická osoba.

Úkony právnické osoby

Jelikož právnická osoba není s to sama právně jednat, a tedy za ni musí jednat konkrétní osoby fyzické, musí být na tuto skutečnost pamatováno i stran vedení řízení proti právnické osobě. Zákon o trestní odpovědnosti v tomto směru odkazuje na úpravu občanského soudního řádu. Ten stanoví, že za právnickou osobu činí v řízení úkony:

  • a) člen statutárního orgánu; tvoří-li statutární orgán více osob, jedná za právnickou osobu předseda statutárního orgánu, popřípadě jeho člen, který tím byl pověřen; je-li předsedou nebo pověřeným členem právnická osoba, jedná vždy fyzická osoba, která je k tomu touto právnickou osobou zmocněna nebo jinak oprávněna, nebo
  • b) její zaměstnanec (člen), který tím byl statutárním orgánem pověřen, nebo
  • c) vedoucí jejího odštěpného závodu, jde-li o věci týkající se tohoto závodu, nebo
  • d) její prokurista, může-li podle udělené prokury jednat samostatně.

Současně však může v trestním řízení proti právnické osobě činit úkony pouze jedna osoba a tato osoba musí rovněž prokázat své oprávnění k činění úkonů za právnickou osobu. Místo těchto osob si může právnická osoba zvolit i zmocněnce, který se prokazuje písemnou plnou mocí, případně lze udělit plnou moc ústně do protokolu. Soud může právnické osobě rovněž ustanovit opatrovníka, jsou-li proto splněny zákonné podmínky.

I pokud se zástupce právnické osoby, zmocněnce i opatrovníka, kteří se bez řádné omluvy a přes řádné předvolání, nedostaví na hlavní líčení, může soud provést hlavní líčení i v jejich nepřítomnosti. Taková osoba však může být rovněž předvedena policejním orgánem.

Pokud zástupce či zmocněnec právnické osoby ruší průběh řízení nebo se k soudu, státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu chová urážlivě nebo pokud bez dostatečné omluvy neuposlechne příkazu nebo nevyhoví výzvě, může po předchozím upozornění předseda senátu uložit právnické osobě pořádkovou pokutu až do výše 500 000 Kč. Opatrovníku právnické osoby může být za taková jednání uložena pořádková pokuta až do výše 50 000 Kč.

Vedle zástupce, zmocněnce či opatrovníka může mít právnická osoba také obhájce. Procesní postavení obhájce se pak řídí ustanoveními trestního řádu. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob v tomto směru upravuje odchylně pouze otázky nutné obhajoby, a to tak, že se ustanovení trestního řádu o nutné obhajobě v řízení proti právnické osobě nepoužijí.

Závěr

Dosavadní praxe prozatím zcela jasně nezodpověděla otázku, zda je zákon o trestní odpovědnosti právnických osob skutečně dostatečně účinným a v poměrech České republiky potřebným nástrojem, zejména pak v boji s hospodářskou trestnou činností. Jeho obecné preventivní účinky se mohou jevit minimálně spornými, některá ustanovení pak nekoncepčními či neurčitými. Orgány činné v trestním řízení jsou při aplikaci jednotlivých institutů v praxi nuceni vynakládat určitou dávku invence. Nejasnosti ve výkladu pak mohou negativně ovlivnit i právní jistotu právnických osob. Nicméně judikatura, zejména Nejvyššího soudu ČR, se rozvíjí a Nejvyšší soud vyjadřuje postupně ve svých rozhodnutích sjednocující právní názor na mnoho sporných ustanovení předmětného zákona

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Přehled všech témat Právního průvodce

Pravidelné novinky e-mailem