Tunisko: Zahraniční obchod a investice

© Zastupitelský úřad ČR v Tunisu (Tunisko)

Pilíři tuniské ekonomiky jsou těžba fosfátů, zemědělská výroba, zpracování potravin, turistika a rostoucí průmyslová výroba. Tunisko je vzhledem ke své výhodné geografické poloze, legislativnímu rámci, vzdělanosti a kompetentnosti personálu cílem zahraničních investic, zejména pak Francie, Německa, Itálie a Španělska. V roce 2019 Tunisko zaznamenalo rekordní obchodní deficit ve výši 19 MLD TD, což pak odpovídá nárůstu o 135% vůči roku 2010. Na tomto deficitu se negativně podílí akvizice energií a pokračující expanze veřejného sektoru. Tunisko vidí svoji perspektivu v oblasti kooperace a průmyslové spolupráce s Evropou, které se nedostává pracovních sil. Tuniská ekonomika je oborově zaměřena na strojírenství, elektro a elektroniku, textil a obuv, chemický průmysl (průmyslová hnojiva, plasty, farmacie), potravinářské zemědělství, výpočetní technologie a energetiku. Průmysl zajišťuje 30% HDP a je z 85 % exportován. Tunisko se potřebuje zapojit ho hodnotových řetězců, ty jsou řešením nezaměstnanosti mladých kvalifikovaných Tunisanů. Katalyzátorem průmyslové spolupráce Evropa – Tunisko jsou inovace, zóny konkurenceschopnosti a nový investiční rámec vyhlášený v roce 2016, zaměřený na zjednodušení přístupu investorů na tuniský trh.

 

 

2.1. Obchodní bilance za posledních 5 let – vývoz, dovoz, saldo

 

 

 2015

 2016

 2017

 2018

 2019

Vývoz (M TD)

 27607,2

 29145,6

 34426,6

 40987

 43855

Dovoz (M TD)

 39609,7

 41746,8

 50021

 60010

 63264

Saldo (M TD)

-12002,5

-12601,2

-15592,1

-19023

-19409

Krytí dovozu vývozem (%)

 69,70

 69,82

 68,83

 68,3

 69,3

 (Údaje podle finančních statistik Centrální banky Tuniska)

 Obchodní deficit Tuniska je kolosální a dosahuje 19409 M dinárů (M DT). Dovoz celkově narostl o 5,4%. Pro nárůst je rozhodující dovoz plynu z Alžírska v objemu 3692 MTD, akvizice energií představuje 40%, oproti předchozím rokům: 32%/ 2018 a 26%/2017. U vybavení dovoz narostl o 9,5%, přehnané dovozy, hodnocené jako zbytné, zůstávají achillovou patou tuniské ekonomiky a tento stav se nedaří zvrátit po desetiletí, roste i dovoz základních poživatin (+ 0,9% ). Na dosaženém mírném růstu ekonomiky v roce 2019 se podílela těžba fosfátů (+21,3%), strojírenství a elektroprůmysl (+12,3%), textil a kožedělná výroba (+4,2%), energie (+3,9%) a ostatní výroba (+ 12,2%).  Zemědělská výroba zaznamenala pokles o 13% a to přes vynikající úrodu oliv, která však měla pro tuniský export negativní dopad, protože se vynikající úrodě těšilo celé středomoří a tuniská produkce oliv dosahuje jen 25% nejúspěšnějšího producenta oliv, kterým je Španělsko. Export narostl o 7%, tuniský export do Evropské unie představoval v roce 2019 73,9% celkového exportu a narostl o 7,7%. Na jeho nárůstu se podílelo Německo (+14,6%), Itálie (+8,8%), Francie (+6,2%), naopak pokles exportu byl zaznamenán do Španělska (-19,6%) a Nizozemí (-7,5%). Deficitní obchodní výměnu má Tunisko s Čínou -5 852 M TD, s Itálií – 2 668 M TD, Tureckem – 2 467 M TD, Alžírskem – 3 083 M TD a Ruskem – 1 403 M TD. Kladnou obchodní bilanci má Tunisko s Francií + 3 778 M TD, Libyí 1 377 M TD, Marokem 410 M TD i Českou republikou, podobně dále. V rámci Magrebu se zvýšil export do Libye + 20,4%, Maroka +15,4% i Alžírska + 3,7%.

 

Zpět na začátek

2.2. Teritoriální struktura – postavení v (k) EU

Tabulka uvádí tradiční země tuniského dovozu a vývozu

Hlavní teritoria tuniského vývozu

Hlavní teritoria tuniského dovozu

Francie

Itálie

Itálie

Francie

Německo

Německo

Španelsko

Rusko

Alžírsko

Španělsko

Libye

Alžírsko

Velká Británie

Spojené státy americké

Spojené státy americké

Velká Británie

Nizozemsko

Belgie

Belgie

Nizozemsko 

Zpět na začátek

2.3. Komoditní struktura

Vývoz

Dovoz

Elektrická stroje a zařízení

Elektrické stroje a zařízení

Textil

Textil

Ropné produkty

Stroje a mechanická zařízení

Zboží z kůže a obuv

Vozidla a traktory

Olivový olej

Plasty

Anorganické chemické produkty 

Obilniny

Hnojiva

Kovy a ocel

Ovoce, suché ovoce, citrusy a melouny

Zemní plyn

Fosfáty

Léčiva

Ryby a rybí výrobky 

Optika a vědecké přístoje

Zpět na začátek

2.4. Zóny volného obchodu (VT parky, investiční zóny)

Technoparky v Tunisku zastřešuje “Tunisia Technoparks”, který vznikl v září 2013. Sdružování do center s obdobnou technickou a technologickou expertízou má vést ke vzájemnému využívání synergií členů s příbuzným odborným zaměřením s cílem vytvořit integrální prostředí pro rozvoj malých a středních firem působících v daném oboru. Technoparky jsou podle národní startegie místy rozvoje výzkumu, inovací a výroby s vysokou přidanou hodnotou, jsou veřejně prospěšnými organizacemi pracujícími pod záštitou věcně příslušné složky státní správy Tuniska. Největším z 10 technoparků, které předjímá Strategický plán rozvoje Tuniska pro roky 2016-2021 je Elgazala Technopark  Raoued zaměřený na telekomunikace, dalším centrem rozvoje telekomunikací a mediální techniky je Technopole Sfax. Doménou  Ekoparku Borj Cedria jsou energie z obnovitelných zdrojů. Biotech Pole Sidi Thabet se specializuje na biotechnologie pro zdravotnictví a na rozvoj farmacie. Doménou IAA  Bizerte je ekologické a potravinové zemědělství. Rozvoji strojírenství a elektroprůmyslu se věnuje IME Sousse. El Fejja Manouba / Monastir se specializuje na rozvoj textilního průmyslu a oděvnictví. V Médenine je technopole zaměřená na využití bohatství Sahary, která již zabírá 75% území Tuniska. Kromě technologicky zaměřených technopolí jsou ve městech Gabes a Gafsa  průřezové technopole. Technolope Gabes se soustřeďuje na ekologii chemického průmyslu a recyklaci odpadů a Technopole Gafsa podporuje podnikovou sféru.

 Zóny volného obchodu (off-shore) byly v Tunisku zavedeny jako nástroj ekonomického rozvoje, existují zde od roku 1972. Off-shore sektor se stal rozhodujícím pro exporty a pro budování infrastruktury, pomocí které se Tunisko bylo schopno zapojit do mezinárodní dělby práce a světového hodnotového řetězce. Cílem off-shore podniků bylo vytvořit plně exportním společnostem v Tunisku speciální režim za podmínky exportu celé produkce mimo Tunisko. Postupně bylo tolerováno umístit od 2. roku exportu 20-30% produkce na domácí trh, v roce 2014, který byl zvlášť špatný nebo v souvislosti s momentální koronavirovou krizí 2020 je dovoleno 50% produkce umístit na místním trhu, nejedná se však o export a tržby z takového prodeje jsou v „nekonvertibilním dináru“. Základní výhodou v režimu off-shore byla nulová daň prvních 10 let činnosti takového podniku v době, kdy podniky v běžném režimu danily 35%, v roce 2014 byla zavedena daň 10% v režimu off-shore a snížena daň v podnicích všeobecného režimu na 25%, od roku 2018 je daň 20% ve všeobecném režimu a 10% v režimu off-shore. Podnikající v režimu off shore platí jen daň z osobního vozidla, daň z jeho provozu a příspěvek na sociální zabezpečení zaměstnanců.  V roce 2017 bylo Tunisko zařazeno na seznam daňově nespolupracujích zemí, což je vážná hrozba pro vyloučení ze spolupracovatelských programů EU. Po vyjasnění situace a přijetí prvních opatření bylo Tunisko přemístěno z „černého“ seznamu na „šedý“ seznam zemí, se kterými bude jednáno a které budou podrobeny přezkoumání. Podmínkou vyřazení i z tzv. šedého seznamu je ukončení dvojího přístupu v případě dvou odlišných daňových režimů. V Tunisku jsou dvě off-shore zóny, severní off-shore zóna Bizerte a jižní off-shore zóna Zarzis. Jedná se o dva hlubokovodní přístavy (7-11 m), které umožňují dovoz veškerého materiálu i strojů k zušlechtění do Tuniska a usnadňují následný povinný export. Tunisko vstupuje do režimu off-shore jen svojí námezní pracovní silou, která zde pracuje podle flexibilního pracovního práva, které nemá jinde v zemi obdoby za průměrnou mzdu v šestidenním pracovním týdnu 133 EURO. Provozovatel “off shore zóny” nabízí k pronájmu volnou nebo zastavěnou plochu, která zůstává v majetku pronajímatele kromě staveb a technologií, které jsou majetkem nájemce a jsou daňově odpočítatelné a nájemce  je oprávněn k zástavě bance pro svoji další kapitalizaci. Podíl podniků pracujících ve výhradně exportních podmínkách (off-shore) je 44% z celkového počtu podniků v Tunisku, z tabulky plyne že režim off-shore je nejvíce zastoupen v textilním a oděvním průmyslu, v kožedělném průmyslu a výrobě obuvi a také ve výrobě elektrospotřebičů.

 

Tabulka s celkovým počtem podniků v Tunisku s rozlišením off-shore režimu (ZEF – Zone Economique Franche)

 

Průmyslový sektor

ZEF – Výhradně exportní podniky

Ostatní podniky

Podniky celkem

Procento ZEF

Průmyslová skladba podniků v procentech

Potraviny

214

875

1089

20

20,4

Keramika a sklo

19

395

414

4,5

7,8

Strojní a slévárenství

187

448

635

30

11,9

Elektronický, elektrotechnický, domácí spotřebiče

226

113

339

67

6,3

Chemický

139

423

562

24

10,5

Textilní a oděvnický

1311

286

1597

82

30

Dřevozpracující, korek, vybavení

17

167

184

9

3,5

Kožedělný a obuv

165

63

228

72

4,3

Služby

72

211

283

25

5,3

Σ

2350

2981

5331

44

100

 

 

Zpět na začátek

2.5. Investice – přímé zahraniční investice v teritoriu (odvětvová a teritoriální struktura)

Přímé zahraniční investice ztrácí dynamiku, v roce 2019 klesly o -7,6% na 2648,2 M TD oproti roku 2018. Exportnímu potenciálu se těší telekomunikační technologie a služby v telekomunikacích (sdílená klientská centra) a výroba dílů automobilů. V létě 2019 zahájilo Tunisko asamblážní výrobu prvního automobilu, pick-up PEUGEOT 404 v průmyslové zóně El Mghira (Ben Arous). Cílová kapacita asamblážní linky je 7000 automobilů, rozjezd počítá zatím s poloviční kapacitou a místem odbytu budou zejména země subsaharské Afriky a Magrebu. V El Mghira se také vyrábí ve Stelia Aerospace díly dodávané leteckému průmyslu, vyrábí se zde pro ALCEN, ZODIAC, SFFARAN, THALES, AIRBUS. Kromě 38 francouzských podniků jsou zde i podniky italské, britské a americké, které vyrábí subdodávky pro letecký průmysl v Evropě. Tradiční odvětví tuniské ekonomiky, kterým byla textilní výroba, přestalo být kompetitivní vůči mzdovým nákladům v Asii (Čína, Indie a Bangladéš), krizi textilního průmyslu, která vyvrcholila v letech 2017-2018 se stále nedaří zastavit i když v roce 2019 došlo k malému oživení. 30 % textilní výroby je určeno na export, jedná se však jen o zušlechtění nebo dokončení polotovaru zahraniční provenience, protože v Tunisku se netká výchozí materiál, ale jen se zde sešívají polotovary a charakter takovéto činnosti nemá vysokou přidanou hodnotu a není tedy dlouhodobě udržitelný, proto se dá očekávat, že zájem o dokončování textilních polotovarů v Tunisku bude i nadále klesat, což způsobí sociální problém žen. Vzhledem k zátěži, kterou představuje pro Tunisko dovoz energií se stává do budoucna  vysoce perspektivní oblastí  výroba energie z obnovitelných zdrojů.

 

Zpět na začátek

2.6. Investice – podmínky vstupu zahraničního kapitálu (omezení, pobídky pro investory)

Mezinárodní investiční konference TUNISIA 2020 (2016) odstartovala novou vlnu investičního úsilí v Tunisku. Jeho strategií je otevřenost a liberalizace tuniské ekonomiky, která využívá své strategické polohy vůči Evropě a Blízkému východu s cílem stát se mezinárodní ekonomickou křižovatkou. Nástrojem dynamiky investičního úsilí Tuniska je nový Investiční zákon (Loi 82) a jeho prováděcí dekrety: Investiční orgány (388), Investiční pobídky (389), Strukturální nomenklatura aktivit (390) a Přístup na trh. Dekret “Přístup na trh” vyjmenovává formou “negativního seznamu”sektory, u kterých je nutno získat zvláštní souhlas státní administrativy před zahájením registrace činnosti. Do negativního seznamu patří těžba přírodních surovin, všechny druhy doprav, vzdělávání, komunikační technologie, péče o zdraví, trh s nemovitostmi, stavebnictví a veřejné práce, vydavatelství, organizace sportovních a kulturních akcí, sběr a další distribuce textilu, průmyslová činnost, obchodní aktivity a služby. Legislativa definuje investice národního zájmu, to je investice větší než 50 M TD, která musí vygenerovat v průběhu 3 let 300 nových pracovních míst, takováto investice je spojena se státní dotací ve výši její třetiny se zastropováním 30 M TD. 40% přidělené dotace bude vyplaceno při realizaci investice a 60% po 3 letech a prokázání, že byla splněna podmínka vytvoření 300 nových pracovních míst. U jiného typu investic na podporu zemědělské produkce a exportu, ochraně životního prostředí, které jsou vyhlášenými preferenčními oblastmi, jakož i programy s vysokou přidanou hodnotou (výroba součástek automobilů a letadel, léčiva), jsou investiční pobídky vyjádřeny v procentech realizované investice a zde je dotace  zastropována 2 M TD. Legislativa dále zavádí úlevy poskytované po dobu 5–10 let podle regionu a charakteru aktivit. Se snížením odvodové zátěže lze počítat v okrajových regionech, kde je podporován růst zaměstnanosti. Tunisko si uvědomuje nutnost zahraničních investic pro překonání současné nelichotivé ekonomické situace a pro schvalovací řízení realizace projektů stanovila maximální lhůtu vyřízení projektu 60 dnů, na transfer prostředků do zahraničí (konvertovaných na valutu) prostřednictvím Centrální banky Tuniska stanovila 90 dnů. Novým prvkem je tzv. jednotná přepážka zřízená v několika velkých městech , kde se celý proces registrace bude odehrávat. Čas ukáže zda se nejedná jen o marketingovou nálepku. Vytyčené prioritní oblasti pro investice jsou následující: Zemědělství – rybolov, Průmyslové nanotechnologie, Průmyslové biotechnologie,Textil, Elektrotechnický průmysl, Plasty a komponenty, Automobilový průmysl – aeronautický – námořní – železniční, Farmaceutický a lékařský, Obranný, Kultura a kreativita, Odpadní hospodářství, obnovitelné zdroje, Logistika,Turismus. V roce 2019 byl přijat Parlamentním shormážděním lidu zákon Zlepšení investičního klimatu (Loi 22), který zjednodušuje zakládání podniků a  má zvýšit atraktivitu podnikání v Tunisku. Vláda od nového zákona očekává zrychlení přílivu investic v sektoru s vysokou přidanou hodnotou, které mají urychlit implementaci Strategického plánu 2016-2020.

 Orientace strategického plánu 2016-2020 a jeho vazba na investiční cíle:

  • Řádná správa státu a reformní úsilí zaměřené na regionální rozvoj
  • Přeměna laciné ekonomiky na rozvinutou diverzifikovanou a mezinárodní ekonomiku schopnou generovat nové pracovní příležitosti
  • Integrální konkurenceschopný sociální rozvoj s vysokou přidanou hodnotou
  • Konkrétní dopad proexportního zaměření v regionech
  • Ekologicky udržitelná ekonomika  

 

Zpět na začátek

Zpracováno a aktualizováno zastupitelským úřadem ČR v Tunisu (Tunisko) ke dni

Souhrnná teritoriální informace

Pravidelné novinky e-mailem