Základy soudního řízení správního

Opravné prostředky

Soudní řád správní dává účastníkům řízení možnost, obdobně jako ostatní procesní předpisy, využít opravné prostředky proti rozhodnutí krajských soudů ve správním soudnictví.

Takovými opravnými prostředky jsou výhradně kasační stížnost a obnova řízení. Oba opravné prostředky jsou mimořádnými opravnými prostředky, to znamená, že směřují proti pravomocným rozhodnutím krajských soudů.

Kasační stížnost je pak oproti obnově řízení postavena na tzv. kasačním principu, kdy soud druhého stupně, nevystupuje jako „opravná“ instance, ale napadené rozhodnutí, v případě splnění zákonných podmínek, může pouze zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k novému projednání. V zásadě tak soud nerozhoduje ve věci samé a není oprávněn napadené rozhodnutí měnit.

Obnova řízení naopak postrádá tzv. devolutivní účinek, když je projednávána před soudy prvního stupně, které samy rozhodují, zda návrhu na obnovu řízení vyhoví či nikoliv. Narozdíl od kasační stížnosti o tomto mimořádném opravném prostředku tedy nerozhoduje soud nadřízený soudu, který napadené rozhodnutí vydal.

Kasační stížnost

Kasační stížnost je jedním ze dvou mimořádných opravných prostředků směřujícím proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení, domáhá zrušení soudního rozhodnutí. Kasační stížnost je pak přípustná až na výjimky proti každému takovému rozhodnutí.

Důvody kasační stížnosti

Kasační stížnost lze podat pouze z níže uvedených důvodů, které je účastník, který kasační stížnost podává, povinen uvést. Jedná se o tento taxativní výčet:

  • nezákonnost napadeného rozhodnutí spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení,
  • vady předcházejícího řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit. Za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro jeho případnou nesrozumitelnost,
  • zmatečnost řízení před soudem spočívající v tom, že chyběly podmínky řízení. Takovými podmínkami je např. to, že ve věci rozhodoval vyloučený soudce nebo byl soud nesprávně obsazen, popřípadě bylo rozhodnuto v neprospěch účastníka v důsledku trestného činu soudce,
  • nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, pokud taková vada mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé,
  • nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení.

Nepřípustnost kasační stížnosti

Kasační stížnost musí vždy směřovat proti některému z výroků rozhodnutí krajského soudu, nikoliv pouze proti důvodům, na základě kterých soud rozhodoval. Polemizovat s důvody lze samozřejmě v odůvodnění kasační stížnosti, nicméně stěžovatel je povinen vždy uvést, proti jakému výroku kasační stížnost směřuje.

Kasační stížnost je dále nepřípustná, směřuje-li pouze proti výroku o nákladech řízení. Náklady řízení jsou z pohledu Nejvyššího správního soudu bagatelní věcí, který se zákonodárce rozhodl nezatěžovat spory o nákladech řízení. Náklady řízení tak mohou být napadnuty výhradně pouze ve spojení s jiným výrokem, pokud na takovém výroku závisí i výrok o nákladech řízení.    

Kasační stížnost je dále nepřípustná proti rozhodnutí,

  • jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem. To ovšem neplatí, je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu. V takovém případě se účastník řízení může opětovně obrátit na Nejvyšší správní soud s kasační stížností. Soud prvního stupně je totiž obecně vázán právními názory Nejvyššího správního soudu.
  • jímž se pouze upravuje vedení řízení, nebo
  • které je podle své povahy dočasné.

Kasační stížnost není také přípustná, opírá-li se o jiné důvody, než které jsou zákonem stanoveny jako důvody pro podání kasační stížnosti – viz výše, nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.

Účastník řízení je vždy povinen uvést před krajským soudem veškeré důkazy a tvrzení, o kterých ví, aby tak bránil svá práva. V řízení před krajskými soudy se tak objevuje tzv. koncentrace řízení, kdy účastník řízení je povinen právě v tomto řízení uvést vše podstatné, co svědčí o nezákonnosti rozhodnutí správního orgánu.

Účastníci řízení

Účastníky řízení o kasační stížnosti jsou stěžovatel a všichni, kdo byli účastníky původního řízení.

Stěžovatel musí být vždy zastoupen advokátem. Tato povinnost se neuplatní pouze v případě, že stěžovatel, nebo jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Podání kasační stížnosti

Kromě obecných náležitostí podání, jakými jsou označení soudu, kterému směřuje a účastníka, který stížnost podává, musí kasační stížnost obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí, které kasační stížností napadá, doručeno.

Kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí a bylo-li vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta znovu od doručení tohoto opravného usnesení.

Osobě, která tvrdí, že o ní soud nesprávně vyslovil, že není osobou zúčastněnou na řízení, a osobě, která práva osoby zúčastněné na řízení uplatnila teprve po vydání napadeného rozhodnutí, běží lhůta k podání kasační stížnosti ode dne doručení rozhodnutí poslednímu z účastníků.

Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti pak nelze prominout. V praxi bývá zmeškání lhůty poměrně časté, když obvyklá lhůta (vyjma trestního řízení) k podání opravného prostředku je 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí, nikoliv dnů 14.

Nemá-li kasační stížnost všechny náležitosti již při jejím podání, musí být tyto náležitosti doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání.

Jen v této lhůtě může stěžovatel rozšířit kasační stížnost na výroky dosud nenapadené a rozšířit také její důvody. Tuto lhůtu může soud na včasnou žádost stěžovatele z vážných důvodů i prodloužit, nejdéle však o další měsíc. Za závažné důvody lze považovat např. nemoc stěžovatele.

Kasační stížnost se podává vždy u Nejvyššího správního soudu, kdy soudní řád správní opět stanoví výjimku oproti ostatním procesním předpisům, které stanoví povinnosti podat opravný prostředek prostřednictvím soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje. Lhůta je nicméně zachována i tehdy, byla-li kasační stížnost podána u soudu, který napadené rozhodnutí vydal.

Byla-li kasační stížnost podána u soudu, který napadené rozhodnutí vydal, předá ji tento soud bez zbytečného odkladu Nejvyššímu správnímu soudu se soudním, případně též se správním spisem.

Kasační stížnost nemá zásadně odkladný účinek. Ten však může Nejvyšší správní soud na návrh stěžovatele přiznat.

Často se stává, že kasační stížnost má vady. V takovém případě, pokud není kasační stížnost zjevně opožděná nebo podaná tím, kdo k jejímu podání zjevně není oprávněn, zajistí Nejvyšší správní soud odstranění takových vad.

Nejsou-li důvody pro jiný postup, Nejvyšší správní soud po odstranění vad doručí kasační stížnost ostatním účastníkům řízení a osobám zúčastněným na řízení a poskytne jim možnost vyjádřit se k jejímu obsahu a vyžádá spisy správního orgánu a krajského soudu, který napadené rozhodnutí vydal, popřípadě opatří další podklady potřebné pro rozhodnutí.

O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání. Považuje-li to za vhodné nebo provádí-li dokazování, nařídí k projednání kasační stížnosti jednání. To se děje však spíše ve výjimečných případech.

Nejvyšší správní soud je vždy vázán rozsahem kasační stížnosti, tedy tím, jaké výroky stěžovatel stížností napadá. To ovšem neplatí, pokud je na napadeném výroku závislý výrok, který napaden nebyl, nebo je-li rozhodnutí správního orgánu nicotné.

Nejvyšší správní soud je také vázán důvody kasační stížnosti, kromě případu, kdy vyjde najevo, že řízení před krajským soudem bylo zmatečné nebo bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, anebo je-li napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, jakož i v případech, kdy je rozhodnutí správního orgánu nicotné.

Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu

Pokud Nejvyšší správní soud po projednání kasační stížnosti dospěje k závěru, že kasační stížnost je důvodná, zruší rozsudkem rozhodnutí krajského soudu a věc mu vrátí k dalšímu řízení.

Není-li kasační stížnost důvodná, Nejvyšší správní soud ji rozsudkem zamítne.

Zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu, a pokud již v řízení před krajským soudem byly pro takový postup důvody, současně se zrušením rozhodnutí krajského soudu může sám podle povahy věci rozhodnout o zrušení rozhodnutí správního orgánu nebo vyslovení jeho nicotnosti.

Zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí také o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti. Rozhodl-li Nejvyšší správní soud současně o odmítnutí návrhu, zastavení řízení, o postoupení věci nebo o vyslovení nicotnosti rozhodnutí správního orgánu, rozhodne i o nákladech řízení, které předcházelo zrušenému rozhodnutí krajského soudu.

Zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí.

Obnova řízení

Obnova řízení patří mezi mimořádné opravné prostředky, kterými se účastník soudního řízení správního může domáhat revize vydaného pravomocného rozhodnutí soudu prvního stupně.

Obnova řízení je upravena téměř všemi procesními předpisy, tedy i např. trestním řádem nebo občanským soudním řádem, a je tak jedním ze základních institutů, kterými stát umožňuje přezkum pravomocných soudních rozhodnutí.

Z povahy věci je obnova řízení umožněna pouze v řízení o ochraně před zásahem správního orgánu a v řízení ve věcech politických stran a politických hnutí. Podnikatelů se samozřejmě bude týkat spíše problematika ochrany před zásahem správního orgánu, ke kterému může dojít i při výkonu veřejné moci směrem k obchodní společnosti či k samotnému podnikateli.

Na návrh účastníka se řízení, které bylo ukončené pravomocným rozsudkem, obnoví tehdy, když vyšly najevo důkazy nebo skutečnosti, které účastník bez své viny nemohl v původním řízení uplatnit.

V praxi se tak bude jednat zejména o případy, kdy účastník po skončení původního řízení dostane do své dispozice např. listinu, která byla považována za ztracenou nebo zničenou, nebo se přihlásí svědek události, jehož totožnost nebyl v době původního řízení soudu ani účastníku známa. Nově nalezené či opatřené důkazy však musely existovat již v původním řízení, přičemž účastník je pouze bez své viny nemohl použít.

Nové důkazy se pak mohou týkat pouze skutkových záležitostí, nikoliv právního posouzení věci. Tak např. nemůže dojít k obnově řízení tehdy, kdy po skončení původního řízení došlo ke zrušení zákona, podle kterého byla původní věc soudem posouzena.

Obdobně na obnovu řízení nemá vliv vyvíjející se judikatura, která by označila předchozí právní názory, ze kterých vycházel i soud v původním řízení, za nesprávné. Takové rozhodnutí bude, i přes výše uvedené, nadále platné a nemůže být z těchto důvodů změněno.

Z výše uvedeného tak vyplývá, že obnova řízení je možná pouze na návrh účastníka řízení a neplatí tak v řízení zásada oficiality, tedy že by řízení mohlo být obnoveno na základě iniciativy soudu. Další podmínkou je, že výsledek obnoveného řízení musí být pro jeho účastníka vždy příznivější. Důkazy, které by měly odůvodňovat obnovu řízení, tak musí vést k příznivějšímu rozhodnutí pro navrhovatele obnovy řízení.

Dalším důvodem k obnově řízení je situace, kdy bylo v jiném řízení rozhodnuto o předběžné otázce takovým způsobem, který může učinit výsledek obnoveného řízení pro účastníka příznivější.

Účastníkem řízení je vždy ten, kdo podal k soudu návrh na obnovu řízení, a dále ti, kdo byli účastníky řízení před soudem, proti jehož rozhodnutí návrh na obnovu řízení směřuje.

K řízení je pak oproti kasační stížnosti, o které rozhoduje Nejvyšší správní soud, příslušný soud, který vydal rozhodnutí, proti němuž návrh na obnovu řízení směřuje. Návrh tedy vždy směřuje proti rozhodnutí soudu prvního stupně.

Obnova řízení, která umožňuje překonat překážku věci pravomocně rozhodnuté, se dělí na dvě základní fáze, a to na:

  1. řízení o povolení obnovy,
  2. řízení obnovené.

Obnova řízení pak umožňuje soudu prvního stupně ve stejné věci vydat nové rozhodnutí. Cílem obnovy je výhradně náprava nedostatků v řádném zjištění skutkového stavu, který tu byl v době původního rozhodnutí, pokud po právní moci rozhodnutí vyšly najevo nové důkazy nebo skutečnosti. Necílí tak na rozdíl od kasační stížnosti na nápravu nedostatků v právním posouzení věci nebo v nápravě procesního postupu soudu.

Lhůty

Bez ohledu na výše uvedenou lhůtu může žalobce i po třech letech od právní moci napadeného rozhodnutí podat návrh pouze tehdy, jestliže byl zrušen trestní rozsudek, jímž byl soud při svém rozhodování vázán. V ostatních případech není tedy po třech letech již žádná možnost nápravy předchozího rozhodnutí, bez ohledu na nové důkazy, které by mohly vést k novému rozhodnutí soudu ve věci. Zmeškání lhůty přitom nelze prominout.

Náležitosti návrhu

Návrh na obnovu řízení musí vždy obsahovat:

  • označení rozhodnutí, proti němuž směřuje,
  • v jakém rozsahu takové rozhodnutí napadá,
  • zákonný důvod návrhu,
  • vylíčení skutečností, které svědčí o tom, že návrh je podán ve lhůtě,
  • návrh na provedení důkazů, jimiž má být důvodnost návrhu prokázána.

Obnova řízení není nikdy přípustná, směřuje-li návrh jen proti důvodům rozhodnutí nebo proti výroku o nákladech řízení. Návrh na obnovu řízení se pak podává ve lhůtě tří měsíců ode dne, kdy se ten, kdo obnovu řízení navrhuje, dozvěděl o důvodu obnovy. Dodržení lhůty se velmi obtížně prokazuje a navrhovatel musí uvést v návrhu na obnovu řízení skutečnosti odůvodňující splnění této podmínky.

Soud je vždy vázán uplatněnými důvody návrhu. To neplatí, jestliže na napadeném výroku je závislý výrok, který napaden nebyl. Takovým výrokem je typicky výrok o nákladech řízení.

Účinek návrhu na obnovu řízení

Podaný návrh nemá odkladný účinek. Na návrh účastníka řízení jej však může soud přiznat. Právní mocí rozhodnutí o povolení obnovy se pak vykonatelnost obnovou dotčeného rozhodnutí odkládá až do právní moci rozhodnutí v obnoveném řízení.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner DKS LEGAL.

Přehled všech témat Právního průvodce




• Témata: Právní průvodce | Právo
• Oblasti podnikání: Právo, právní služby | Služby
• Teritorium: Česká republika