Evropská regulace ochrany obchodního tajemství

12. 10. 2014 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Evropská komise schválila návrh Směrnice o ochraně obchodního tajemství před neoprávněným získáním, použitím a zveřejněním („Směrnice“). Komise tak reaguje na odlišnosti 28 národních legislativ vytvořením společného právního rámce k zajištění jednotné úrovně ochrany i v této oblasti (podobně jako například v oblasti autorského práva).

Obchodní tajemství či know-how využívají společnosti všech hospodářských odvětví nezávisle na své velikosti. Mnohamiliardové informace typu receptury nápojů Coca-Cola či vyhledávacího algoritmu společnosti Google nejsou kvůli svému charakteru a z důvodu snahy o jejich maximální utajení chráněny klasickými prostředky práva průmyslového vlastnictví (patenty, užitné a průmyslové vzory).

Po konečném schválení Směrnice bude mít Česká republika 2 roky na implementaci nových pravidel do nového občanského zákoníku („NOZ“), resp. občanského soudního řádu („OSŘ“). Směrnice stanovuje komplexní pravidla pro ochranu obchodního tajemství před jeho neoprávněným získáním a zneužitím. Směrnice poskytuje jednotnou definici pojmu obchodní tajemství, stanovuje okolnosti, za nichž je získání či použití obchodního tajemství protiprávní nebo naopak oprávněné a poskytuje širokou paletu nástrojů sloužících k jeho ochraně.

Česká republika se řadí mezi ty členské státy EU, jejichž právní řád problematiku ochrany obchodního tajemství výslovně upravuje, a to jak pokud jde o definici obchodního tajemství (§ 504 NOZ), tak prostředky jeho ochrany (§ 2988 a násl. NOZ, § 155 odst. 4 OSŘ, § 74 a násl. OSŘ), čímž de facto již v současnosti refletuje řadu principů a pravidel navrhovaných Směrnicí. V případě, že bude Směrnice přijata v podobě dle návrhu předloženého Komisí, bude do českého práva nutné přijmout následující novinky:

  • Směrnice zavádí zákonnou licenci k využití obchodního tajemství. Směrnice definuje jak situace, kdy je šíření obchodního tajemství zakázáno, tak situace, kdy je jeho šíření bez ohledu na vůli jeho vlastníka povoleno. Směrnice výslovně zakazuje šíření obchodního tajemství (nejen v podobě informace, ale i ve zhmotnělé podobě zboží), které sice bylo získáno po právu, avšak od osoby, která je sama porušila. Tento zákaz by v praxi vyvolal neustálou potřebu ujišťovat se u obchodních partnerů, že jimi poskytované informace nepředstavují porušení obchodního tajemství. Směrnice naopak výslovně povoluje šíření obchodního tajemství mimo jiné v případě jeho získání nezávislým bádáním či při uplatňování svobody projevu.
  • Směrnice požaduje, aby členské státy zajistily účinné prostředky ochrany obchodního tajemství a aby zavedly soudní postih v případě neoprávněně uplatněných nároků z titulu porušení obchodního tajemství. Nabízí se např. zavedení propadlých kaucí vedle obvyklého soudního poplatku.
  • Směrnice zkracuje délku obecné promlčecí lhůty pro uplatnění prostředků ochrany obchodního tajemství. Zřejmě nebude možné tuto lhůtu dohodou stran prodloužit či zkrátit, jak umožňuje NOZ.
  • Směrnice přináší komplexní úpravu ochrany důvěrných informací v průběhu soudního řízení. Směrnice počítá s pravomocí soudů omezit přístup k dokumentům obsahujícím obchodní tajemství ve vztahu k účastníkům řízení v rámci nahlížení do spisu, jakož i v rámci soudních jednání, kde může být obchodní tajemství sdělováno, a umožňuje též nově vydávat soudní rozhodnutí ve verzi bez důvěrných údajů. Je zřejmé, že tato úprava na jednu stranu zatraktivní soudní řízení, na druhou stranu však bude představovat významnou administrativní zátěž pro české soudy s rizikem průtahů řízení.
  • Směrnice nově zavádí též možnost soudů stanovit jinak obtížně prokazatelnou výši náhrady škody ve výši obvyklého licenčního poplatku (totéž již dnes stanoví autorský zákon ve vztahu ke škodě způsobené porušením autorských práv).
  • Směrnice ukládá členským státům povinnost zavést účinné, přiměřené a odrazující sankce pro případ, že nedojde k dobrovolnému splnění povinnosti uložené rozsudkem ve věci obchodního tajemství. Podobný princip je českému právnímu prostředí již znám v souvislosti s výkonem rozhodnutí na nepeněžitá plnění, kdy civilní soudy a nově zejména soudní exekutoři jsou oprávněni ukládat v podobných případech pokuty až do výše 100 000 Kč. Je otázka, zda tento systém lze v praxi považovat za dostatečně efektivní, jak žádá Směrnice.

Převzato z časopisu Komora
Autoři článku: JUDr. Petr Kadlec, partner; Mgr. Adam Přerovský, LL.M., advokátní koncipient; Advokátní kancelář Havel, Holásek & Partners

Tisknout Vaše hodnocení:

Štítky článků

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek