Svět veletrhů ožívá, recese ho ale změnila

30. 3. 2016 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Generální ředitel společnosti Veletrhy Brno Jiří Kuliš říká, že úspěch veletrhu je přímo úměrný situaci na trhu. Do výstavních expozic se dnes postupně vrací řada firem, které v minulých letech na účast na veletrzích rezignovaly.

Jiří Kuliš, generální ředitel BVV (foto: Tomáš Novák - MF)Mají klasické veletrhy smysl a perspektivu v době, kdy se stále větší objem obchodů odehrává online?
Lidé určitě nechodí kupovat mikrovlnku na veletrh. Koupíme ji online, to jsem ostatně udělal včera taky. Ale nejdřív si ji jdu vybrat a prohlédnout do obchodu. Stejně tak si jdou firmy na veletrh prohlédnout a vybrat obráběcí stroj nebo traktor. Na internetu investiční zboží nekupujete. Veletrhy tedy mají i nadále smysl v segmentu B2B a pro investiční zboží, jako jsou technologie či strojní zařízení, jsou nenahraditelné.

Prodejní veletrhy B2C ale souboj s e-commerce v budoucnu prohrají. Proto se orientujeme na obchodní B2B akce. Pokles účasti na veletrzích po roce 2009 byl dán jinými faktory než nástupem online marketingu. Byla zde ekonomická krize, dochází k zániku či fúzím firem, český trh je poměrně koncentrován a saturován, mění se obsazení marketingových útvarů, slovo mají zahraniční centrály nadnárodních firem. Hlavním důvodem byly finanční úspory. Když se firmám nedaří a začnou šetřit, škrtnou se krátkozrace marketingové náklady. A s nimi veletrhy.

Je jiný důvod, proč řada firem tuto léta zavedenou a vyzkoušenou formu oslovení obchodních partnerů a koncových zákazníků opustila?
Firmy se často pokoušejí hledat nová marketingová řešení, zpravidla tomu říkají live marketing solutions. Uspořádají třeba setkání s klienty na golfu nebo firemní akci v galerii či ve vlastním firemním závodě. Jenže pak zjistí, že je to také stojí dost peněz, a navíc jim takovéto eventy umožní pečovat jen o stávající zákazníky. Novou klientelu jim akce tohoto typu nepřinášejí.

Ale připouštím, že jsme možná trochu zanedbali vzdělávání budoucích marketérů a připomínání toho, jak účinné marketingové médium mohou veletrhy být. Do firem přicházejí mladí lidé, kteří hledají nové cesty prostřednictvím využívání sociálních sítí, ale například strojírenství je přesně tím oborem, který veletrhy i nadále potřebuje. I z průzkumů ostatně vyplývá, že stav tuzemské a globální ekonomiky ovlivňuje veletržní segment zhruba z padesáti až šedesáti procent, zatímco internet z pouhých deseti procent. Internet tedy neodvádí tradičním veletrhům zase tolik zákazníků, jak by se mohlo na první pohled zdát.

Můžete tedy zhodnotit, jak si stojí veletržní byznys na počátku roku 2016 a jaký očekáváte vývoj v nejbližší době?
Po roce 2014 se veletrhy začaly opět dostávat do kondice a v současné době už dosahují úrovně roku 2008. Trhy dělají veletrhy, nikoli naopak. Rozsah a kvalitu veletrhu určuje trh, takže kdyby nebylo v České republice natolik vyspělé strojírenství, nebyl by tu ani jeden z nejlepších strojírenských veletrhů Evropy. Na Islandu nic takového neuspořádáte.

Síla domácích firem a rozsah trhu rozhodují o tom, jaký veletrh bude. My umíme veletrh zorganizovat, zajistit reklamu, publicitu, ale vše se odvíjí od chuti firem zúčastnit se veletrhů. A ta se v posledních letech opět zvyšuje. Myslím, že zaznamenáváme renesanci veletrhů. Cítíme návrat k tomuto marketingovému nástroji i u firem, které z veletrhů po roce 2009 z úsporných důvodů odešly.

Který veletrh považujete za následováníhodný příklad?
Třeba nadcházející veletrh zemědělské techniky Techagro se odehraje na osmdesáti pěti tisících metrech výstavních ploch snad včetně našich trávníků. Máme obsazeno na sto třicet procent a stavíme dodatečnou montovanou halu. V roce 2009 se vedla diskuse, zda je vůbec veletrh nadále potřeba. Firmy říkaly, že si budou dělat předváděcí akce na poli a že své zákazníky znají. Dnes mi ředitelé velkých firem volají, že by potřebovali ještě sto metrů výstavní plochy navíc. Veletrh rostl a od roku 2014 je z něj uznávaný evropský agrární veletrh číslo tři. Stejně tak roste strojírenský veletrh, kde zaznamenáváme maximální poptávku. Dovolím si tvrdit, že to bude historicky jeden z nejlepších veletrhů od roku 2008.

Proč skončil úspěšný počítačový veletrh Invex, jehož poslední ročník se konal právě v roce 2008?
Invex byl vůbec nejdéle sloužící IT veletrh ve střední a východní Evropě. Do dnešních dnů přežil už jen CeBit Hannover. Invex však vydržel o pět let déle než Comdex v Las Vegas. Dnes má každý doma jeden nebo více počítačů a několik mobilů, hardware už není nutné vystavovat. IT byznys se přenesl především do oblasti „solutions“ , ale v tomto případě jde o úzkou cílovou skupinu, kterou obslouží jeden seminář.

Navíc v globálním světě pro elektroniku asi stačí jeden dva premiérové veletrhy jako CES (Consumer Electronics Show) v Las Vegas nebo Mobile Barcelona. IT je všudypřítomné, tedy i na  oborových veletrzích včetně Mezinárodního strojírenského veletrhu. Takže na veletrzích jako MSV, Techagro, Amper či Stavební veletrhy najdete takové „miniInvexy“.

A proč už se na brněnském výstavišti nepořádají dříve populární a hojně navštěvované autosalony?
V automobilovém průmyslu dochází k nejrůznějším fúzím, mateřské centrály přestaly finančně podporovat účast na regionálních autosalonech, některé ji přímo zakazují a rozhodly se pouze pro účast v Ženevě, Paříži, Frankfurtu, v zámoří v Detroitu a Tokiu, kde jsou uváděny premiéry. Z druhé strany funguje regionální autosalon ve Vídni, kde se dovozci a výrobci dovedli společně dohodnout na jeho uspořádání. Na autosalonu musí být přítomna většina značek, jinak nemá smysl.

Dovozci u nás se prozatím nebyli schopni dohodnout, jestli autosalon většinově chtějí, či ne. Proto autosalon nepořádáme, ale jsme připraveni se o tom bavit. V roce 2007 mateřské centrály účast na autosalonu v Brně plně dotovaly. Byl to autosalon ve standardu výrobců, kteří se zavázali k dodržení prezentace ve vysokém korporátním standardu. Kalendář autosalonů OICA byl tvořen tak, aby ty drahé korporátní expozice v řádu pět až deset milionů mohly putovat z jednoho autosalonu na druhý, a Autosalon Brno byl jedním z nich.

V roce 2014 jsme nabídli nízkonákladový autosalon za rozumné ceny. Problém je, že naši nabídku si kromě několika výjimek nikdo ani nepřečetl. Lidé mají o motoristické výstavy obrovský zájem, což potvrdila aktuální návštěvnost 60 tisíc na letošním brněnském Motosalonu. Pokud je zastoupena většina výrobců, kteří ukazují novinky, nové technologie, designové zajímavosti, koncepty a vize, nemám obavu, že by návštěvníci nepřišli.

Jiří Kuliš, generální ředitel BVV (foto: Tomáš Novák - MF)Co obnáší vytvořit a zorganizovat úplně nový veletrh?
První tři ročníky nového veletrhu jsou většinou ztrátové, v lepším případě na nule. Je spousta faktorů, které mohou výsledek negativně ovlivnit. Myslíme si, že koncept nového veletrhu je perfektní, a pak se objeví nečekané skutečnosti, které plán zhatí. Náš koncept dopravního veletrhu Eurotrans počítal s využitím našich výhod – železničních kolejí ve veletržním areálu, vhodném pro vystavování dopravní techniky. Reagoval na zájem některých účastníků ostravského veletrhu kolejových vozidel Czech Rail Days, kteří nejsou spokojeni s tamními podmínkami – akce se tam koná na nádraží a výstavní prostory jsou ve skladech.

Vytvořili jsme podle našeho názoru výborný koncept a získali jsme i podporu odborových asociací. Jenže při konkrétních jednáních s firmami jsme se dozvěděli, že doprava demonstračního vlaku na veletrh stojí výrobce obrovskou sumu, nehledě na jeho výrobu a následné užití. Na tramvajovou soupravu, která byla vyrobena na zakázku určitého města, by musel výrobce při jejím předchozím vystavení na veletrhu dát značnou slevu.

Neuvědomili jsme si, že někde v Evropě může existovat nenápadný veletrh, který je ovšem pro výrobce z tohoto specifického segmentu veletrhem číslo jedna. I to se nám stalo – podcenili jsme v této souvislosti třeba význam evropského veletrhu autobusů Busworld v belgickém Kortrijku. A musíte se také vyhnout termínovým kolizím. Spustit úplně nový veletrh zkrátka není jednoduché. Především pro něj musí existovat dostatečný místní trh. 

Zůstává tedy Brno stále ještě veletržním městem?
Brněnští marketéři říkají, že Brno je městem univerzitním, vzdělanostním, městem čtyř vil v čele s funkcionalistickou perlou Tugendhat, přesto má většina Čechů a Slováků spojeno Brno s veletrhy. V Německu vědí, že Brno je „Messestadt“, veletržní město, stejně jako Lipsko či Hannover. Je dobře, že se město Brno stalo hlavním akcionářem společnosti Veletrhy Brno. Demonstruje tím, že má na firmě zájem a že chápe, že jde o jednu z nejvýznamnějších společností v Brně, která dává městu image a pro návštěvníky důvod do Brna přijet.

BVV jsou také důležitým ekonomickým faktorem pro město. Jen strojírenský veletrh vyprodukuje HDP v hodnotě půl miliardy. Firma se financuje sama, město Brno do nás nemusí investovat, naopak my mu platíme odvody ze vstupného, z parkování, udržujeme památkově chráněné stavby v areálu, komunikujeme město v názvu společnosti v tuzemsku a zahraničí a podobně.

Když spočítáme, kolik zaplatíme nejrůznějším místním malým a středním firmám, našim dodavatelům, a kolik tím vytváříme pracovních míst, máme pro Brno výrazně větší potenciál než tolik diskutované brněnské MotoGP. Věřím, že nás město jako vlastník více než dosud podpoří v marketingových aktivitách a zahrne veletrhy do komunikace města, po vzoru německých veletržních měst, která veletrhy opravdu žijí. Tradice „veletržní nálady“ u nás v šedesátých a sedmdesátých letech byla a není důvod ji neobnovit.

Jiří Kuliš (1952)

Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze se zaměřením na zahraniční obchod. V letech 1976 až 1992 pracoval v různých manažerských pozicích ve společnosti Brněnské veletrhy a výstavy, poslední dva roky zastával pozici obchodního ředitele. V letech 1992 až 2005 působil v diplomatických službách jako chargé d’affaires mise ČR na Novém Zélandu, následně jako obchodní rada pro Austrálii a Nový Zéland, obchodně-ekonomický rada ČR v Japonsku a obchodně-ekonomický rada ČR ve Washingtonu. Od roku 2006 působil jako konzultant managementu Veletrhů Brno a od roku 2009 je generálním ředitelem společnosti.


Převzato z časopisu Strategie
Autor článku: Richard Guryča

Tisknout Vaše hodnocení:

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek