Z Latinské Ameriky je pro české podniky nejperspektivnější Peru

12. 4. 2017 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Peru patří mezi nejrychleji rostoucí ekonomiky v Latinské Americe. Letošní růst HDP o 4,2 procenta ale může ovlivnit dopad katastrofálních povodní.

Rychle se rozvíjející ekonomiky v Latinské Americe se někdy označují jako pacifické pumy. Patří mezi ně Chile, Mexiko, Kolumbie, ale i třicetimilionové Peru. Jeho hrubý domácí produkt (HDP) v posledních deseti letech vzrostl až na 189 miliard dolarů. Odhady Světové banky pro letošní rok předpovídají peruánskému hospodářství růst o 4,2 procenta, což zemi řadí k nejrychleji rostoucím ekonomikám v regionu.

Pro srovnání, Brazílie, která je i přes tři roky trvající recesi stále největší jihoamerickou ekonomikou, letos čeká, že poroste o půl procenta. To je však stále lepší výsledek než propad o 3,6 procenta HDP za rok 2016 a loňský rozpočtový deficit téměř padesát miliard dolarů, který přibližně odpovídá ročnímu rozpočtu České republiky.

Ministr financí Henrique Meirelles ho i přesto slavil jako úspěch, protože brazilská vláda předpokládala, že schodek státního rozpočtu za minulý rok dosáhne až 54 miliard.

Základní údaje o Peru, Brazílii a Argentině
  Peru Brazílie Argentina
Počet obyvatel 31,5 milionu 206 milionů2) 43,8 milionu
Růst HDP (2016) 3,9 % 3,6 % 2,3 %
Předpověď růstu (2017) 4,8 %1) 0,5 % 2,7 %
Celkový HDP 189 miliard dolarů 1,8 bilionu dolarů 583,2 miliardy dolarů
HDP na hlavu 6 200 dolarů 9 850 dolarů 14 510 dolarů
Deficit 2,7 % HDP 49,5 miliardy dolarů3) 4,6 % HDP4)
Doing Business 2017 54. místo 123. místo 116. místo
Měna peruánský sol brazilský real argentinské peso
Úřední jazyk španělština portugalština španělština

1) Peru patří mezi nejrychleji rostoucí ekonomiky v Latinské Americe. Nejdůležitějším odvětvím v zemi je těžební průmysl.
2) Největší země v Latinské Americe a pátá nejlidnatější na světě.
3) Nejhorší výsledek od roku 1997, Brazílie má výrazný deficit již třetí rok po sobě, loňský byl o 27 % větší než v roce 2015.
4) Vláda chce do roku 2019 snížit deficit státního rozpočtu na 2,2 % HDP.

Vstup do OECD

Podle aktuální studie Světové banky „Doing Business 2017“, která porovnává celkem 189 států, je v Peru jedno z nejlepších prostředí pro podnikání v celé Latinské Americe, hned po Mexiku a Kolumbii. Země skončila v hodnocení na 54. místě, zatímco Brazílie až na 123. místě. O mnoho lépe si nevedla ani Argentina, dříve jeden ze symbolů ekonomického úspěchu v regionu skončil na 116. pozici. Peruánskou ekonomiku oceňuje i studie německé Deutsche Bank porovnávající makroekonomickou a finanční odolnost rozvíjejících se ekonomik. Peru v ní skončilo na čtvrtém místě na světě, po Rumunsku, Thajsku a Polsku.

Z evropských zemí se v Peru daří hlavně Německu, které těží z toho, že německé výrobky jsou pro Peruánce symbolem kvality.

Ambicí Peru je vyrovnat se v budoucnu ekonomickému lídrovi regionu, jímž je dlouhodobě Chile s průměrným příjmem na hlavu přes 25 tisíc dolarů. V případě Peru je to zatím pouze čtvrtina z této částky. Do roku 2021, kdy bude země slavit 200. výročí nezávislosti, se chce Peru také stát řádným členem Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Země by si tak oficiálně potvrdila status rozvinuté světové ekonomiky. Z latinskoemerických států jsou členy OECD zatím pouze Chile a Mexiko. Symbolickým centrem světové ekonomiky se zatím v říjnu 2015 na několik dní stalo peruánské hlavní město Lima, když zde měly své výroční zasedání Mezinárodní měnový fond (MMF) a Světová banka.

Význam těžebního průmyslu

Klíčovým sektorem peruánské ekonomiky je těžební průmysl, na který připadají asi dvě třetiny exportu, hlavně do Číny, jež je největším odběratelem komodit na světě a jejíž ekonomický růst táhne poptávku po místních surovinách.

Jen mezi roky 2006 až 2011 šlo do důlních investic v Peru kolem 14 miliard dolarů. Odhaduje se, že do roku 2020 dosáhnou celkově 60 miliard. Většina těžebních firem jsou soukromé zahraniční společnosti, často globální kolosy. Není divu, protože v Peru jsou jedny z největších světových ložisek stříbra, mědi nebo zinku. Země také disponuje velkými zásobami železné rudy, olova či zlata. V roce 2006, kdy se cena komodit vyšplhala na úplný vrchol, připadala na těžební průmysl v Peru až pětina tehdejšího HDP.

I díky rezervám z příjmů z těžby mezi roky 2006 a 2011 se Peru nakonec dokázalo vyrovnat s následným pádem cen komodit. Ten byl největší během roku 2015, kdy se například ceny mědi propadly o desítky procent. Pro zemi, kde jsou tři z pěti největších měděných dolů na světě, šlo o velmi vážný problém. Nyní se situace zlepšila a tuna mědi se na burze kovů v Londýně prodává za částku kolem 5800 dolarů. Podobně jsou již vyšší i ceny zinku, železné rudy a dalších kovů.

Důležitým sektorem zůstává v Peru tradičně zemědělství a rybolov, stejně jako jejich následné zpracování, kde hrají významnou roli menší rodinné firmy. Z některých se ovšem v průběhu let vytvořily obrovské koncerny. Příkladem může být skupina Romero, která se od výroby klobouků v předminulém století proměnila v holding, jenž na začátku 21. století působí v potravinářství, má plantáže cukrové třtiny, zpracovává rybí moučku, ale také vlastní síť benzinových pump a telekomunikace.

Sektorem, jenž za posledních dvacet let vyrostl ve třetí nejdůležitější pro peruánskou ekonomiku, je turistický ruch. Do země ročně přijíždí přes tři miliony návštěvníků. Díky nim se rozvíjí i navazující sektor služeb.

Role Číny, USA a Evropy

Největší obchod s Peru mimo latinskoamerické státy vykazují Čína a Spojené státy americké. Pozice USA v regionu ale od období vlády prezidenta George Bushe ml. klesá, což v minulých letech souviselo i s odklonem latinskoamerických vlád, hlavně Brazílie, od ekonomického liberalismu. Levicovější vlády viděly možnost, jak americký vliv vyvážit, hlavně v Číně. Tento trend se sešel s rostoucí poptávkou po surovinách ze strany největší asijské ekonomiky. „Růst Číny zvýšil její poptávku po surovinách, což v případě Peru a Chile byla hlavně měď a další kovy, u Brazílie a Argentiny šlo pak také hodně o zemědělské produkty,“ vysvětluje Petr Boháček z Výzkumného centra Asociace pro mezinárodní otázky. Podle Boháčka Čína také dramaticky zvýšila export vlastního spotřebního zboží do těchto zemí a podílela se zde i na řadě stavebních projektů.

„Pokud jde o důležitost regionu, je ale Latinská Amerika pro Čínu na spodních příčkách. Přítomnost Číňanů je ekonomická, nikoliv geopolitická. Proto Spojené státy nevidí pronikání Číny jako hrozbu,“ dodává Boháček.

Pokud jde o Peru, z evropských zemí se v této zemi daří hlavně Německu, které těží z toho, že německé výrobky jsou pro Peruánce symbolem kvality. Zvláště v porovnání se zbožím z Číny. Tradičně má v zemi silnou pozici Španělsko, které profituje z dlouhodobých historických vazeb a z výhody společného jazyka. Na místním trhu podniká více než tři sta španělských firem. Naopak z menších států EU je možné vyzdvihnout pozici Švédska. Na místním trhu působí několik desítek švédských firem, ať už přímo, či prostřednictvím místních zástupců.

Velké investice plynou v Peru i do zlepšení dodávek pitné vody a čištění odpadních vod. Peruánská vláda bude muset do tohoto sektoru v příštích pěti letech nalít přes 18 miliard dolarů.

Z českých firem můžeme jmenovat společnost Česká zbrojovka, která loni začala v peruánském armádním závodě FAME montovat a opravovat svoje pistole. Jde o první investiční spolupráci mezi českou a peruánskou firmou v obranném průmyslu. Pro zbrojovku z Uherského Brodu to je i první případ technologické spolupráce v celém regionu Latinské Ameriky.

Snížení chudoby

Ekonomický růst, k němuž došlo hlavně v posledním desetiletí, posunul životní úroveň v Peru výrazně nahoru. Ještě kolem roku 2000 žila nadpoloviční většina obyvatel země na hranici chudoby, nyní je to už jen zhruba dvacet procent. Na druhou stranu, přes tři miliony lidí stále žije s příjmem pod dva dolary za den. Jde hlavně o obyvatele venkovských oblastí Amazonie a indiánské komunity v Andách. Naopak desetimilionová metropole Lima je centrem početně rostoucí a ekonomicky sílící peruánské střední třídy, která má stále větší zájem o kvalitnější spotřební zboží.

Hustota obyvatelstva je rozdělená dost nerovnoměrně. Na mapě to sice tolik nevypadá, ale Peru je obrovská země. S rozlohou 1,285 milionu kilometrů čtverečních je větší než Francie a Španělsko dohromady. Až polovina Peruánců žije na pacifickém pobřeží, které zabírá desetinu rozlohy země. Druhou částí země je pohoří Andy, které někde dosahuje výšky až 6500 metrů. Třetí a největší oblastí Peru jsou pralesy Amazonie, jež tvoří asi 61 procent rozlohy a jsou nejméně obydlené. Na druhou stranu se právě tady nachází poměrně velká ložiska ropy a zemního plynu a také klíčové vodní zdroje.

Otevřená ekonomika

Peru chce být maximálně otevřenou ekonomikou, což platí i pro další členy takzvané Tichomořské aliance, která vznikla v roce 2011. Mezi jejími členy je minimum bariér, proto exportní úspěch v Peru může znamenat také otevřenou cestu do Chile, Kolumbie nebo Mexika, tedy na trhy s dohromady více než 200 miliony obyvatel.

Zejména oproti Peru jsou Brazílie a Argentina stále velmi ochranářské a přístup na jejich trhy je komplikovaný kvůli systému daní a dovozních cel. Oba největší státy v Jižní Americe patří k hlavním zakladatelům jiného integračního uskupení, jímž je Mercosur, jenž vznikl v roce 1991.

(Kliknutím obrázek zvětšíte)

„Zatímco obrat zemí Pacifické aliance konstantně stoupá, bilance Mercosuru dlouhodobě spíše stagnuje,“ upozorňuje Šárka Stegbauerová, výkonná ředitelka Smíšené obchodní komory Česko-Tichomořská aliance (ČESTA), která se mezi českými podniky snaží více propagovat exportní možnosti do pacifických zemí. Podle Stegbauerové navíc s možným sblížením se státy Pacifické aliance koketuje španělsky mluvící Argentina − země, která si v minulých letech prošla bankrotem a obdobím vysoké inflace.

Od roku 2015 je argentinským prezidentem stavební podnikatel a bývalý starosta metropole Buenos Aires Mauricio Macri. Zastánce hospodářských reforem ukončil éru takzvaného kirchnerismu, který reprezentovali manželé a postupně také prezidenti Néstor Kirchner (2003−2007) a Cristina Fernándezová Kirchnerová (2007−2015).

Éra levicových vlád skončila také v Brazílii. Pravicový politik Michel Temer v srpnu 2016 ukončil vládu levicové prezidentky Dilmy Rousseffové, kterou parlament sesadil kvůli manipulacím s výsledky státního rozpočtu. Temer zemi řídil již několik měsíců předtím jako viceprezident, kdy byla Rousseffová coby první žena v čele Brazílie dočasně z funkce sesazena. Temer je zastánce privatizace a rozpočtových škrtů. Avizoval i omezení některých sociálních programů, které označuje za nemístné plýtvání veřejnými penězi. Za vládní prioritu Temer vyhlásil omezení výdajů rozpočtu, přilákání zahraničních investic, omezení nezaměstnanosti a zahájení reformy penzijního systému.

Pojištění projektů od EGAP
  pojištěné projekty hodnota pojištění
Peru 9 99 milionů Kč
Brazílie 46 1 miliarda Kč
Argentina 35 580 milionů Kč

Zdroj: EGAP, údaje od roku 1992

Investice do vody

Hlavně oproti Brazílii je nynější politická situace v Peru stabilnější. Otevřenost její ekonomiky se projevuje třeba i větší možností zahraničních firem účastnit se veřejných tendrů. V Peru je velmi populární investiční spolupráce se soukromým sektorem při veřejných investicích do infrastruktury nebo veřejných služeb.

Kromě získání soukromých investic a podpory obchodu počítá peruánský rozpočet na rok 2017 se zvýšením veřejných výdajů na více než deset miliard dolarů. Například ministerstvo zodpovědné za bydlení, stavebnictví a odpadové hospodářství počítá se dvěma miliardami dolarů investic. Buduje se také nová infrastruktura − například metro v Limě nebo nové letiště ve městě Chinchero, jež leží v turistickém regionu Cusco.

Velké investice plynou v Peru i do zlepšení dodávek pitné vody a čištění odpadních vod. Jediná funkční čistička je v hlavním městě a miliony obyvatel stále nemají snadný přístup k pitné vodě. Podle odhadů musí peruánská vláda do tohoto sektoru v příštích pěti letech nalít přes 18 miliard dolarů.

K investicím do vodního hospodářství určitě povede i současná přírodní katastrofa, která Peru zasáhla. V důsledku klimatického jevu El Niňo, který otepluje povrch západní části Tichého oceánu, zasáhly zemi nejhorší záplavy za posledních dvacet let. Zahynulo při nich už téměř sto lidí a desetitisíce dalších ztratily střechu nad hlavou.

Podle meteorologů měly záplavy pokračovat i během dubna. V reakci na povodně a problémy s dodávkami vody už státní společnost Sedapal oznámila, že postaví další dvě vodní nádrže, každou s kapacitou 1,5 milionu kubických metrů.

V energetice je zase pro Peru velkým tématem modernizace a rozšiřování rozvodných sítí. Kvůli komplikované geografii jsou v zemi důležitou možností takzvané ostrovní systémy, které jsou perspektivní také u těžebního průmyslu. Peruánská vláda vidí budoucnost i v podpoře obnovitelných zdrojů energie, ať už jde o solární, větrnou nebo vodní energii. Jen její potenciál se odhaduje na 70 gigawattů instalovaného výkonu.

Prezident bankéř

Graf vývoje HDP Latinské AmerikyK liberálnější ekonomice vede Peru i nový prezident Pedro Pablo Kuczynski, který zvítězil loni v červnu ve velmi těsné a vyhrocené volební kampani. O pouhých 40 tisíc hlasů porazil Keiko Fujimoriovou, dceru jiné peruánské politické veličiny Alberta Fujimoriho, který zemi vládl v letech 1990 až 2000. Úspěšný vítěz v boji s maoistickými teroristy ze Světlé stezky také zahájil v 90. letech liberální ekonomické reformy, které stály za první vlnou ekonomického růstu v Peru. Na druhou stranu proslul Fujimoriho režim autoritářstvím, korupcí a omezováním demokracie. Bývalý prezident je nyní ve vězení, kde si odpykává trest 25 let odnětí svobody za porušování lidských práv, únosy a podíl na zabití více než dvaceti lidí. Odsouzen byl i za korupci a rozkazy k odposlechům svých politických oponentů.

Jeho dcera Keiko stojí v čele strany Fuerza Popular (Lidová síla), se 73 poslanci nejsilnější strany v peruánském parlamentu. Ačkoliv je v Peru prezidentský systém, je nutné s politickou rodinou Fujimoriových nadále počítat. Prezidentova strana Peruanos Por el Kambio (Peruánci pro změnu) má ve 130členném parlamentu jen 18 mandátů. Fujimori ani Kuczynski ale nepatří k levicovému táboru a v názoru na ekonomiku je u nich možná shoda, která vyplývá i z nutnosti spolupráce.

Kuczynski peruánským voličům sliboval hlavně reformu ekonomiky po vládě levicového prezidenta Ollanty Humaly (2011−2016). Nový prezident je typickým příslušníkem peruánské elity. Potomek polských a francouzských emigrantů, kteří přišli do země ve 30. letech, studoval na britském Oxfordu a americkém Princetonu. Pracoval pro Světovou banku a řídil i banku na Wall Street. V 90. letech založil investiční fond se zaměřením na Latinskou Ameriku. V peruánské politice se Kuczynski pohybuje od roku 2000 a je spojený s pravicovou érou po pádu Alberta Fujimoriho. Nejdříve pracoval jako ekonomický poradce tehdejšího prezidenta Alejandra Toleda, potom byl ministrem financí a v letech 2005 až 2006 premiérem. Tříletou epizodu s peruánskou politikou měl ale už v 80. letech, kdy se vrátil z USA a stal se ministrem pro energetiku a těžební průmysl.

Skandál Petrobras

Politickou nestabilitu by však mohl do Peru kromě povodní vnést i korupční skandál spojený s brazilskou státní ropnou společností Petrobras a stavební firmou Odebrecht. Ta je největší v Latinské Americe a zaměstnává přes 180 tisíc lidí. Zároveň je zapletená do největší korupční kauzy v historii Brazílie a její bývalý šéf Marcelo Odebrecht byl loni v srpnu odsouzen k 19 letům vězení.

Kauza Petrobras začala v březnu 2014 jako vyšetřování několika skupin podnikatelů, kteří prali špinavé peníze, okrádali stát na daních a falšovali dokumenty. Jedním z nich byl i Paulo Roberto Costa, jenž v letech 2004 až 2012 šéfoval energetické společnosti Petrobras. Costa přistoupil na dohodu s prokuraturou výměnou za nižší trest ve výši 12 let a možnost odpykat si ho v domácím vězení. Jmenoval za to několik desítek brazilských politiků, kteří podle něj brali úplatky za zprostředkování zakázek Petrobrasu pro různé firmy. Kvůli předraženým zakázkám tak Petrobras přišel o několik miliard dolarů.

Nyní je už v Brazílii vyšetřováno 83 vysoce postavených politiků z různých stran, včetně donedávna nejvlivnější Strany pracujících. Patří k nim též ikona levicového populismu, exprezident Luiz Inácio Lula da Silva (2003−2011), během jehož vlády zažila Brazílie díky růstu cen komodit na světových trzích obrovský ekonomický vzestup. Měla tak dostatek peněz na rozsáhlé sociální programy, ale i na velkolepé snahy o zvýšení prestiže Brazílie při pořádání mistrovství světa ve fotbale (2014) a olympiády v Rio de Janeiru (2016).

Mezi vyšetřovanými v kauze Petrobras je i další exprezident Fernando Collor de Mello, který byl v 90. letech naopak zastáncem pravicové neoliberální politiky. Členkou správní rady Petrobrasu byla v letech 2003 až 2010 také sesazená Dilma Rousseffová. Exprezidentka jakákoliv obvinění odmítá.

Skandál zasahuje ale také další latinskoamerické země, včetně Peru. Za přijetí úplatku 20 milionů dolarů od stavební firmy Odebrecht je vyšetřován i exprezident Toledo. Peruánský prezident Kuczynski, který je s tímto politikem bytostně spjatý, dokonce v únoru požádal nového amerického prezidenta Donalda Trumpa, aby zvážil jeho vydání ze San Franciska, kde nyní pobývá.

Peruánská centrální banka také koncem března kvůli dopadům povodní snížila odhad letošního hospodářského růstu na 3,5 procenta a 4,1 procenta v roce 2018. Podle guvernéra banky Julia Velardeho se zřejmě zvýší i deficit státního rozpočtu, který vláda plánovala na 2,8 procenta HDP. „Letos naši ekonomiku zasáhne El Niňo a odložení velkých projektů,“ řekl Verlade na tiskové konferenci. Prezident Kuczynski proto případně zvažuje podpořit domácí poptávku pomocí státních fondů.

Převzato z časopisu Český exportér, přílohy Hospodářských novin a týdeníku Ekonom, vycházející ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR a agenturou CzechTrade. Autor článku: Petr Zenkner.

Tisknout Vaše hodnocení:

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek