Zemědělství ve Světové obchodní organizaci (World Trade Organization - WTO)

9. 11. 2010 | Zdroj: Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO)

Na základě Dohody o zemědělství WTO z roku 1994 byla zahájena liberalizace a odstraňování reforem v oblasti obchodu zemědělskými produkty. V textu čtenář nalezne popis a vysvětlení základních pojmů z oblasti zemědělských negociací ve Světové obchodní organizaci (World Trade Organization - WTO) jako například přístup na trh, domácí potřeby, vývozní soutěž či zvláštní zacházení.

Liberalizace a odstraňování deformací v oblasti obchodu zemědělskými produkty byla v rámci GATT zahájena až během implementace tzv. Uruguayského kola (UK) na základě Dohody o zemědělství WTO (1994), jejíž prováděcí období jako první etapa reforem skončilo pro rozvinuté země v roce 2000 (pro rozvojové země v roce 2004). Článek 20 Dohody výslovně předpokládá obnovení negociací s cílem vyhodnotit zkušenosti z jejího plnění a stanovit pokračování reforem.

Negociační seskupení v jednání o zemědělství

Přípravná jednání pro WTO v oblasti zemědělství jsou vedena hlavně v rámci tzv. „Pětky velkých hráčů“ (FIPs, G5), tj. EU, USA, Brazílie, Indie a Austrálie. Občas bývá tato skupina doplněna Japonskem (G6).

V agrárním obchodu mají vliv dále následující seskupení členů WTO:

  • skupina vývozců zemědělských výrobků s nízkými výrobními náklady (Cairns group), do které patří zejména Argentina, Austrálie, Brazílie, Indonésie, Jihoafrická republika, Kanada, Malajsie, Nový Zéland, Thajsko,
  • skupina relativně vyvinutých rozvojových členských zemí (G – 20), ve které jsou zastoupeny např. Argentina, Brazílie, Čína, Egypt, Indie, Indonésie, Mexiko, Nigerie, Pákistán, Thajsko,
  • členské země silně chránící své zemědělství (G – 10), z nichž nejdůležitější je Japonsko, Švýcarsko, Norsko,
  • různá seskupení dalších rozvojových zemí (G – 33 – tj. země, kladoucí důraz na zájmy RZ v oblasti zvláštních výrobků a zvláštních ochranných opatření, ACP – tj. země napojené na EU prostřednictvím partnerské dohody z Cotonou, SVEs – malé a zranitelné ekonomiky, Tropicals – země mající zájem na zvláštním zacházení s tropickými výrobky apod.)

V rámci DDA na základě Rámcového ujednání z července 2004 jsou jednání o zemědělství vedena především v rámci tzv. tří pilířů

Domácí podpory

Zatímco v oblasti průmyslu jsou domácí podpory zakázány, v zemědělství jsou s ohledem na specifický charakter v určitých případech připuštěny. Dohoda o zemědělství rozdělila domácí podpory na tři skupiny z hlediska jejich škodlivého vlivu na obchod. V rámci Uruguayského kola byly nejméně škodlivé skupiny vyjmuty ze závazků na snížení.

První tzv. zelenou skupinu podpor (Green Box), tvoří podpory minimálně narušující obchod. Jejich výše není nijak omezena. Jde například o podporu výzkumu a školství, skladování potravinových zásob, pomoc při přírodních katastrofách ale i péči o přírodní prostředí, podporu restrukturalizace, podporu zemědělství ve znevýhodněných oblastech a také o podporu příjmu odpojenou od produkce, které zohledňují de facto neobchodní zájmy zemědělství a jeho společenskou roli.

Jako další skupina vyňatá z jakýchkoli omezení byla zavedena tzv. modrá skupina podpor (Blue Box). Jsou do ní zahrnovány podpory, které sice podporují výrobu, ale současně obsahují mechanismy bránící jejímu nárůstu.

Třetí základní skupinu tvoří žlutá skupina podpor (Amber Box) a patří sem nejškodlivější druhy podpor, stimulující výrobu bez ohledu na vývoj cen. Jejich součet vztažený k celkové výrobě se nazývá celková agregovaná míra podpor (Total Aggregate Measurement of Support – AMS). Výchozí úroveň těchto podpor musela být postupně snižována (celkem o 20 % u vyspělých zemí).

Do součtu AMS se však podle Dohody o zemědělství nezapočítávaly podpory, pokud ve sledovaném roce nepřesáhly 5 % hodnoty produkce u rozvinutých zemí a 10 % produkce u rozvojových zemí. Takové podpory se nazývají „De minimis“.

V rámci DDA by se nemělo měnit základní pojetí podpor zelené skupiny, což je pro EU mimořádně důležité. Právě převod jiných druhů podpor na podpory zařazované do zelené skupiny (konkrétně podpora příjmu odpojená od produkce, realizovaná v EU jako jednotná platba na farmu, Single Farm Payment) tvoří jádro reformy Společné zemědělské politiky EU z roku 2003 v oblasti domácích podpor.

U podpor modré skupiny se nově předpokládá jejich omezení na určité procento celkové zemědělské výroby a zpřísnění pravidel pro jejich poskytování, aby se zabránilo zařazení některých obzvláště škodlivých podpor (proticyklické podpory USA) v nezměněné podobě do této skupiny.

Je požadováno podstatné snížení podpor žluté skupiny odstupňované podle rozsahu jejich používání členskou zemí. Zatímco v Uruguayském kole byl závazek na snížení AMS souhrnný, nyní se požaduje rozdělení závazku na jednotlivé skupiny výrobků.

Protože se ukázalo, že podpory de minimis nejsou zanedbatelné ale významné, předpokládá se podstatné snížení jejich hranice. Závazek k jednotlivým druhům podpor byl v DDA doplněn závazkem pro součet žlutých, modrých a „De minimis“ podpor s výrazným snížením (o 20 %) již od počátku prováděcího období.

Dosažení cíle DDA v oblasti domácích podpor (podstatného snížení a sblížení celkové úrovně domácích podpor narušujících obchod) by nemělo EU ani ČR činit větší potíže vzhledem k reformě Společné zemědělské politiky EU. Diskutovanou otázkou je kategorizace jednotlivých forem podpor, kde EU usiluje o uznání po reformě SZP uplatňovaných podpor jako spadajících do Green Box.

Přístup na trh

Týká se opatření ovlivňujících možnost přístupu na trh členských zemí při pohybu přes hranice, tj. zejména cel a dále tzv. netarifních překážek včetně původně existujících přímých kvantitativních restrikcí.

V rámci Uruguayského kola (UK) byla základním krokemtzv. tarifikace, tj. převedení nejrůznějších netarifních překážek obchodu na cla. Všechna cla zemědělských výrobků byla vázána a podrobena snižování. Průměrné (nevážené) snižování bylo stanoveno u rozvinutých zemí na 36 %, přičemž bylo stanoveno i minimální snížení (15 % u rozvinutých zemí).

Obava o zachování obchodních toků u výrobků, kde proběhla tarifikace, vedla k povinnosti otevřít pro tyto výrobky smluvní celní kvóty s nízkým clem v rozsahu skutečného dovozu (běžný přístup, Current Access), nejméně však v rozsahu 5 % domácí spotřeby (minimální přístup, Minimum Access). Rovněž byl sjednán operativní nástroj ke zvládnutí případného prudkého nárůstu dovozu – zvláštní ochranné opatření (Special Safeguard – SSG), buď pro případ nárůstu dovozu nebo poklesu dovozní ceny.

Stávající negociace v rámci DDA předpokládají další podstatné zlepšení přístupu na trh. Postupně bylo dosaženo shody, že snižování cel bude provedeno pásmovým vzorcem: vázaná cla se roztřídí podle procentní výše do pásem (pozn.: v zemědělství často používaná specifická a jiná nevalorická cla byla pro účely zatřídění přepočítána na jejich ad valorem ekvivalenty – AVEs). Jednotlivým (čtyřem) pásmům pak je přiřazeno procentní snížení cla, přičemž sazby zařazené do pásem s vyšší hodnotou budou sníženy více. Stávající negociace o DDA do značné míry vycházejí z návrhu modalit vypracovaného tehdejším předsedou příslušné negociační skupiny v květnu 2008 a dále upřesněného na jednáních ministrů a vysokých představitelů hlavních partnerů WTO v červenci, resp. v prosinci 2008. Návrhy na stanovení míry příslušného snížení cel v nich jsou určitým průměrem původních návrhů a vyjádřeny často intervalem, v jehož rámci by mělo být definitivní snížení. Má být také stanovena nejvyšší přípustná hodnota cla (capping). Závazky se týkají vázaných cel. U vyspělých zemí je rozdíl mezi vázanými a používanými cly většinou malý, u rozvojových zemí je však běžné, že vázaná cla jsou i několikanásobně vyšší než používaná, což by mohlo znamenat, že by ke snížení cel prakticky nedošlo.

S cílem respektování zvláštních zájmů dovozců byla vytvořena kategorie citlivých výrobků (Sensitive Products), u nichž by mělo být snížení nižší. Jejich výběr by měl provést člen WTO na základě vlastních potřeb, o možném rozsahu (dle posledních návrhů max. 4 % všech položek) se vedou spory. Problémem je zejména otázka kategorizace i zahrnutí zpracovaných výrobků. Nižší snížení cel by mělo být vyváženo navýšením smluvní celní kvóty včetně zpřísnění pravidel pro jejich správu, aby je bylo možné plně využívat. Poslední návrh modalit předpokládá možnost dalšího pokračování SSG po omezenou dobu (7 let).

Rozvojové země si navíc budou moci v rámci DDA zvolit určitý počet zvláštních výrobků (Special Products) s ještě citlivějším zacházením a k dispozici by měly mít také zvláštní ochranný mechanismus (Special Safeguard Mechanism – SSM), jednodušší a účinnější než SSG. Dohody o jeho podmínkách však nebylo dosud dosaženo. Předmětem zvláštního zacházení pro rozvojové země mají být i tzv. tropické výrobky, jejichž seznam však dosud opět nebyl definitivně dohodnut.

V rámci přístupu na trh se projednávají také otázky zjednodušení cel, navyšování cel s postupujícím zpracováním suroviny (Tariff Escalation) a diskriminační zásahy do vývozu (Differential Export Taxes).

V rámci úsilí o podstatné zlepšení přístupu na trh EU plně vyčerpala možnosti poslední reformy Společné zemědělské politiky (SZP) a nabídla průměrné snížení cel o 39 %, což povede ke snížení průměrného vázaného cla u zemědělských výrobků z 22,8 % na 12,2 %, tedy o 46,5 %. Kromě toho EU prakticky zcela otevřela svůj trh dovozu zboží z nejméně rozvinutých zemí v rámci plnění závazku z Ministerské konference WTO v Hongkongu o bezcelním a bezkvótovém přístupu na trh (iniciativa EbA – „Vše kromě zbraní“). EU trvá na ochraně určitých částí svého trhu prostřednictvím citlivých výrobků. Přesto všechno zůstává EU v zemědělství objektem tlaku na ještě lepší přístup na trh.

Vývozní soutěž

Tato část ze zabývá odstraňováním vývozních subvencí a jim na roveň postaveným opatřením. V rámci UK byly podrobeny přísným pravidlům pouze vývozní subvence. Pro vyspělé země bylo dohodnuto jejich postupné snížení z výchozí úrovně o 21 % u subvencovaného množství a o 36 % u použitelné částky.

DDA je v tomto směru podstatně náročnější a požaduje k určitému datu úplné zrušení nejen vývozních subvencí (na EU připadalo asi 3/4 všech vývozních subvencí ve světovém obchodu), ale i ostatních forem podpory vývozu, což je označováno jako úplný paralelismus. Jedná se o zvýhodněné vývozní úvěrování (využívané např. USA), zneužívání státních vývozních obchodních podniků k podpoře vývozu (např. Novým Zélandem, Austrálií, Kanadou) nebo možné zneužívání potravinové pomoci (zejména USA). Řada otázek – nejen technických – však nadále zůstává v jednáních dosud nedotažená.

EU svou reformou sleduje také snížení cen a tím i omezení potřeby subvencovat vývoz. 3/4 všech výdajů EU na vývozní subvence směřovaly do sektoru cukru a mléčných výrobků. Problém cukru řeší probíhající reforma, řešení u mléčných výrobků (zejména másla) však bude zřejmě dlouhodobější.

K dosažení cíle DDA v oblasti vývozní soutěže (odstranění všech forem podpory vývozu k určitému datu – do r. 2013) se již EU zavázala.

Zeměpisná označení

EU se v DDA snaží dosáhnout zlepšení ochrany zeměpisných označení (Geographical Indications – GIs) nejen v rámci jednání o dohodě TRIPS, ale i v rámci zemědělských vyjednávání.

Zvláštní a rozdílné zacházení

Dohoda o zemědělství obsahuje zvláštní a rozdílné zacházení vůči rozvojovým zemí (Special & Differential Treatment – SDT). Projevilo se dvoutřetinovými závazky na snižování, prodloužením implementačního období i celou řadou dalších úlev a výjimek. Nejméně rozvinuté země nemusely přijímat žádné závazky na snížení.

Obavy z nepříznivého dopadu očekávaného zvýšení cen řešilo Rozhodnutí o opatřeních, týkajících se možného záporného účinku reformního programu na nejméně rozvinuté a rozvojové země – čisté dovozce potravin. V jeho rámci se rozvinuté země zavázaly k dostatečné úrovni potravinové pomoci a také k výhodnějšímu poskytování úvěrů v průběhu reformního procesu.

V DDA se předpokládá obdobný přístup. Nově je zdůrazněna ztráta výhod z celních preferencí (eroze preferencí – Preference Erosion), která by měla být řešena co nejšetrněji. Tato otázka je bolestivá například pro země ACP, mající preferenční přístup na trh EU (viz např. otázka banánů, kde teprve koncem roku 2009 došlo k ukončení dlouholetého sporu mezi EU na jedné a hlavními, zejména středoamerickými, producenty banánů a USA na druhé straně).

Politicky citlivá problematika bavlny se věcně neodlišuje od ostatních druhů zboží. Jde však o komoditu, kde se chudé rozvojové země cítí nejvíce poškozeny postupem rozvinutých zemí a v rámci DDA je o ní jednáno samostatně v rámci zemědělských negociací v rámci zvláštního podvýboru. EU řešení tohoto problému podporuje.

Mírová doložka

Dohoda o zemědělství WTO obsahuje článek 13, nazývaný mírová doložka (Peace Clause). Stanoví, že proti členské zemi WTO, která používá své domácí podpory a vývozní subvence v souladu se stanovenými pravidly, nesmí být použita protiopatření, která jinak GATT povoluje. Přestože její platnost skončila 31. 12. 2003, nadále se dodržuje.

zpět na začátek

Tisknout Vaše hodnocení:

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek