Benin: Základní charakteristika teritoria, ekonomický přehled

1. 6. 2015

© Zastupitelský úřad ČR v Abuji (Nigérie)

Charakteristika státu

Beninská republika je přímořským státem západní Afriky. Na západě sousedí s republikou Togo (651 km společných hranic), na severozápadě s republikou Burkina Faso (386 km společných hranic), na severu s republikou Niger (277 km, hranici tvoří zejména řeka Niger) a na východě s Nigérií (809 km společných hranic). Na jihu je země omývána vodami Beninského zálivu Atlantského oceánu, pobřeží má délku 121 km. Území celé republiky je ploché, průměrná nadmořská výška je pouze zhruba 100 m. Nejvyšším bodem země je Mont Sokbaro v pohoří Atacora, dosahující výšky 658 m.n.m. Podnebí je typicky tropické - horké a převážně vlhké, zejména v období dešťů (duben až říjen), kdy spadne v průměru až 1100 mm dešťových srážek.

Státní zřízení

Benin je v současné době unitární republikou, praktikující prezidentský systém moci s existencí více politických stran. U moci je od voleb v dubnu 2011 prezidentská strana Force cauris pour un Benin émergent, nemá však v parlamentu ústavní většinu. Prezident je volen v přímých volbách na pět let, nejvíce však na dvě volební období. Protiváhou moci prezidenta je jednokomorový parlament složený z 83 poslanců volených na čtyřleté funkční období. Prezident nemůže parlament rozpustit. Příští prezidentské volby se budou konat v roce 2016, parlamentní volby 26. dubna 2015. Na dodržování ústavnosti dohlíží Ústavní soud. Ten hraje důležitou úlohu při řešení častých sporů mezi prezidentem a parlamentem. V praxi se ukázal být ve svých rozhodnutích nezávislý, jeho nálezy jsou respektovány oběma stranami. Vysoký justiční soud ustanovený v únoru 2001 může odvolat prezidenta nebo jeho ministry z důvodů velezrady či spiknutí. Soudní systém je dále tvořen Vrchním soudem, krajskými a městskými soudy a odvolacím soudem.

Členství v mezinárodních a regionálních uskupeních

Benin je členskou zemí regionální integrační uskupení ECOWAS/CEDEAO. Ekonomické společenství západoafrických států (ECOWAS) bylo vytvořeno v roce 1975 a má v současné době 15 členských zemí – Benin, Burkina Faso, Gambie, Ghana, Guinea, Guinea-Bissau, Libérie, Mali, Kapverdy, Niger, Nigérie, Pobřeží slonoviny, Senegal, Sierra Leone a Togo. Sídlem Komise ECOWASu je Abuja. Hlavním cílem ECOWAS je vytvoření celní, ekonomické a monetární unie, přičemž konečným cílem je pak vytvoření funkční ekonomické a měnové unie, sblížení makroekonomické politiky členských zemí a vzájemná harmonizace odvětvové hospodářské politiky, jednotné vnější tarify a odstranění existujících vnitřních obchodních bariér. ECOWAS také zřizuje soudní dvůr, kam se subjekty i občané budou moci obracet s případy souvisejícími s agendami ECOWAS. Země ECOWAS se na konci roku 2000 dohodly na ustavení společné centrální banky a zavedení společné měny od roku 2003, k tomuto však doposud nedošlo (a v dohledné době ani nedojde). Anglofonní země používají stále svoji národní měnu a nejeví ochotu se jí vzdát.

Benin je zároveň členskou zemí celní a měnové unie většiny frankofonních států západní Afriky (s výjimkou Guineje) WAEMU/UEMOA, které používají jednotnou měnu – západoafrický frank vázaný pevně na Euro.

Benin patří do skupiny nejméně rozvinutých a nejchudších zemí světa. Ekonomika země je malá a velmi málo diverzifikovaná - závisí z podstatné části na zemědělství (pěstování bavlny), regionálním obchodu (přístav v Cotonou) a zahraniční pomoci. Země je bohatá na řadu minerálů, jejich podstatnějšímu exportnímu využití však brání velká byrokracie, zaostalost těžebního průmyslu a špatná infrastruktura. Benin je významně závislý na obchodu s Nigérií a jakékoli restrikce na nigerijské straně znamenají pro beninskou ekonomiku vážný problém. Tři čtvrtiny zboží, které projde beninským přístavem Cotonou, jsou určeny pro Nigérii. Země se potýká s mnoha problémy – zanedbanou infrastrukturou, nepříznivým investičním a podnikatelským klimatem, velkou korupcí, špatným řízením podniků a nevýkonnou státní správou, které její ekonomický rozvoj brzdí. Dle posledního hodnocení provedeného organizací „Heritage Foundation“ patří Benin do skupiny „mostly unfree“ zemí, jeho postavení se ale postupně zlepšuje - ze 183 hodnocených zemí se umístil na 99. místě. Obchodní klima země je považováno za jedno z nejhorších na světě (i když podle hodnocení Světové banky se pomalu zlepšuje) – Benin je klasifikován z tohoto hlediska na 151. místě z celkového počtu 189 hodnocených zemí. mK přednostem beninské ekonomiky naopak  patří: bohatý zemědělský potenciál, bohaté, ale nevyužité zdroje nerostů a energetické zdroje, výhodná zeměpisná poloha (přístav v Cotonou), prozatím stabilní politické klima.

Průmysl

Průmysl se na tvorbě HDP podílí 12,9 %.Průmyslová výroba je zaměřena na zpracování zemědělských surovin, výrobu potravin a nápojů, barvy, textil a cement. Základním problémem je nedostatek elektřiny, který by měla zmírnit plynová elektrárna budovaná společně s Togem poháněná plynem dodávaným Západoafrickým plynovodem a dvě stavěné vodní elektrárny. Hlavními odvětvími průmyslu jsou textilní průmysl (zejména zpracovávající domácí bavlnu) a průmysl stavebních hmot (cement). Těžební průmysl zůstává díky průtahům s udělováním potřebných licencí nevýznamný. Na území Beninu jsou podle odhadu zásoby kvalitní železné rudy v objemu 250 milionů tun, dále zlata, značné jsou zásoby fosfátů. V provincii Ouémé byly objeveny zásoby vápence pro výrobu cementu a stavebního vápna. Nová cementárna Nocibé zahájila výrobu v roce 2013, roční produkce má být 1,5 mil. tun. Cement se do Beninu i tak dováží ve značných objemech. V Beninu se těžila v malém množství i ropa – v šelfovém pásmu moře u Sémé v blízkosti hranic s Nigérií, nigerijská firma South Atlantic Petroleum plánuje těžbu u Sémé v roce 2014 obnovit.

Stavebnictví

Stavebnictví se na tvorbě HDP podílí cca 4,5 %. Tento sektor by se měl v budoucnosti rychleji rozvíjet v souvislosti s realizací programů obnovy a výstavby infrastruktury – (oprava stávajících tahů, výstavba části dálnice Lagos – Abidjan, výstavba nového přístavu i mezinárodního letiště) a také výstavby obytných domů. Řada infrastrukturálních projektů je realizována z peněz mezinárodních donorů (IMF, EU, USA, Francie). Francouzská firma Bolloré investuje 247 mil USD do přestavby přístavu v Cotonou, rovněž tak by měla stavět železnici z Cotonou do Niamey.

Zemědělství

Na tvorbě HDP se zemědělství podílí 32,4 %, sektor zaměstnává téměř tři čtvrtiny práceschopného obyvatelstva. Benin je v produkci potravin (rostlinného původu) z větší části soběstačný, k výpadkům v zásobování (a díky tomu nutným dovozům) dochází zejména díky pašování do Nigérie, kde jsou vyšší ceny. Nejvýznamnější pěstovanou plodinou je bavlna, která se na celkovém HDP podílí cca 25 % a přináší až 80 % devizových příjmů. Sektor, který je zcela závislý na světové poptávce a cenách, prošel v letech 2008 – 2010 krizí (produkce poklesla z 250 na 150 000 tun), v roce 2013 dosáhla úrovně 240 000 tun, v roce 2014 307 000 tun. Zástupci Beninu na mezinárodních fórech tvrdě vystupují proti subvencím pěstitelům bavlny ve vyspělých zemích (USA a EU), které negativně ovlivňují světové ceny této komodity. Vláda si jednostrannou závislost země na bavlně uvědomuje, program diverzifikace zemědělství (např. pěstování rýže, kukuřice, palmového oleje) a privatizace zpracovatelského průmyslu je jedním z pilířů ekonomické reformy. Hlavními pěstovanými plodinami jsou vedle bavlny a olejových palem arašídy, kakaové boby, káva, palmové ovoce, kukuřice, sorghum, cassava (tapioca), yam, luštěniny, částečně rýže a tabák. Živočišná výroba se na tvorbě HDP podílí cca 5 % a pokrývá cca 60 % domácí spotřeby masa. Beninské ministerstvo zemědělství si stanovilo cíl dosáhnout úplné soběstačnosti ve výrobě mléka, stále se však dováží cca 8 000 tun mléka v prášku ročně. Rozšířený je chov drůbeže, koz a ovcí. Dobytek je pěstován v severní části země. Problémem je tradiční nedostatek veterinární péče. Průměrný roční úlovek ryb se pohybuje kolem 40-50 000 tun a v posledních 10 letech stagnuje. 75 % z tohoto množství představují sladkovodní ryby.

Služby

Obchod a služby společně se na tvorbě HDP podílejí 54,7 %. Největší částí tohoto odvětví  zůstávají nadále dopravní služby a logistika pro regionální obchod (prosté velkoobchodní a maloobchodní služby). Přístav v Cotonou, který ze ¾ své kapacity zásobuje sousední Nigérii, Niger a Burkinu Faso, je pro ekonomiku Beninu a vládní příjmy zcela klíčový. Plán modernizace a rozšíření kapacity tohoto přístavu realizuje francouzská firma Bolloré, která investuje 247 mil. USD.  V lednu 2009 byla v Niamey podepsána mezivládní dohoda, na jejímž základě má Niger do přístavu volný přístup a Cotonou si tak upevňuje pozici hlavního zásobovacího přístavu pro tento vnitrozemský stát). Turistika je v porovnání s okolními státy rozvinutější a stává se důležitým odvětvím služeb. Základní podmínka pro rozvoj turistiky – osobní bezpečnost a infrastruktura - jsou v Beninu na vyšší úrovni, než v okolních státech. Zemi ročně navštíví cca 200 000 zahraničních turistů, tento počet se bude zvyšovat. V Beninu se nacházejí turisticky velmi zajímavé historické památky (stará pobřežní města, Abomey) i národní parky (na severu země). Podobně jako v ostatních afrických zemích se prudce rozvíjí telekomunikace – v zemi operuje 5 poskytovatelů mobilních sítí, počet mobilních telefonů se odhaduje na 8,4 mil.

Infrastruktura

Je nejslabším článkem ekonomiky Beninu, nicméně v rámci regionu patří k těm rozvinutějším. Dopravní komunikace jsou až na výjimky (např. silnice z Cotonou do Abomey) poměrně ve slušném stavu a relativně dobře udržovány.

Výroba elektrické energie

V současné době je sektor ve velmi špatném stavu, vystavěné vodní elektrárny většinou nefungují. Dodávky elektrické energie ze státní sítě jsou často přerušovány, přístup k elektřině má pouhých 25 % domácností (na venkově pouze 2 %). Časté výpadky elektřiny vyvolávají nespokojenost obyvatelstva a odrazují investory. Vláda by chtěla privatizovat státní energetickou společnost (SBEE), proti tomu se ale postavily silné odbory. Spotřeba (dovoz) elektrické energie roste cca o 9 % ročně. Benin není ve výrobě elektřiny soběstačný, zhruba 930 mil. kWh ročně dováží z Ghany a Nigérie. V Beninu se vyrobí cca 142 mil. kWh elektřiny v tepelných elektrárnách Akpakpa, Porto Novo, Parakou a Natitingou (jejich celková kapacita je 50 MW). Vláda si je vědoma, že dostatek elektrické energie je základním předpokladem rozvoje země.

Plánuje proto opravy instalovaných hydroelektráren (měly by zvýšit dostupnou kapacitu o 22 MW). Plynová elektrárna Maria Gléta (plánovaný výkon 80 MW) byla dokončena v roce 2012. Její dostavba (stavěla ji firma Combustion Associates Inc. z USA) se oproti plánu prodloužila o 4 roky, elektrárna se i poté potýká s vážnými problémy. Byly instalovány pouze 4 turbíny z osmi, původně plánovaný plyn musel být nahrazen z důvodu nedodávek z West African Gas Pipeline ropou.

Elektrárna je za současné situace neekonomická a je odstavena. Plánuje se výstavba vodních elektráren v Adjarala, Dyodyonga a soustavy na řece Quémé o celkové kapacitě 450 MW, projekt bude financovat částkou 300 mil. USD turecká Exim Bank. Vláda hodlá podporovat i výstavbu malých vodních elektráren a elektráren na obnovitelné zdroje.

Telekomunikace

Úroveň telefonizace (pevné linky) je v Beninu stále velmi nízká. V roce 2012 bylo v provozu pouze 157 000 pevných telefonních linek. Aby zlepšila situaci, vláda se znovu (potřetí) pokusí privatizovat státní společnost Benin Telecoms. Na druhé straně se prudce rozvíjí mobilní sítě, v zemi je pět operátorů a cca 8,4 mil. uživatelů mobilních telefonů. Vedle státní Office de Radiodiffusion et de Television du Benin existují v zemi tři privátní televize a celá řada soukromých rádiových stanic. V roce 2012 bylo v zemi 491 internetových providerů a 250 tis. internetových uživatelů.

Dopravní síť

Páteř beninské dopravní sítě tvoří silnice, kterých je celkem asi 16 000 km, z nich 1400 km asfaltových. V úseku mezi Cotonou a Porto Novo také existuje již prvních 15 km dálnice. Nezpevněných silnic je 14 600 km. V srpnu 2011 přislíbila Čína 184 mil. USD na výstavbu 140 km dálnice z Akassato do Bohicon pod podmínkou, že ji budou stavět čínské firmy. Rekonstrukce byla zahájena v roce 2014, technický dozor vykonává EU.

V zemi je v provozu celkem 438 km jednokolejné úzkorozchodné železnice (rozchod 1000 mm). Železnice spojuje zejména města Porto Novo a Cotonou s metropolí severní části země – Parakou. Prodloužení železnice do hlavního města Nigeru Niamey (cca 600 km) by měla realizovat francouzská firma Bolloré. Náklady se odhadují na 1,6 mld. USD. Plánovaný termín dokončení (rok 2015) je ale příliš optimistický, dohoda o financování nebyla dosud podepsána. V Beninu je 5 letišť, 1 z toho mezinárodní – (Cotonou).

Již dlouho se hovoří o výstavbě nového letiště Glo Djigbe, zatím tento projekt zůstává nerealizován. Vodní cesty jsou nevýznamné, řeky jsou využívány pouze k místní přepravě na krátké vzdálenosti, splavných v dešťové sezóně je asi 150 km na řece Niger.

Přijímaná rozvojová pomoc

Benin, který patří do skupiny nejméně rozvinutých zemí s nízkým příjmem, zůstává příjemcem zahraniční rozvojové pomoci, která v roce 2013 dosáhla 553 mil. USD. Klíčovými donory jsou EU, USA, Africká rozvojová banka, agentury OSN, WB, IMF, Francie, Nizozemí, Německo, Belgie, Dánsko, Švýcarsko, Japonsko. Pomoc je poskytována na jednotlivé sektoriální politiky nebo přímo do státního rozpočtu. ČLR poskytuje nízko úročené půjčky na výstavbu infrastruktury (realizují ji ovšem výhradně čínské firmy).

Světová banka podporuje v rámci Poverty Reduction Strategy Paper III (2011–2015) v Beninu řadu projektů zaměřených na konsolidaci ekonomických reforem, lidský rozvoj (zejména vzdělání žen), zlepšení infrastruktury, energetiku, rozvoj venkova a ochranu životního prostředí. EU je spolu s USA jedním z největších donorů ZRP. 10. EDF alokoval 334 mil. Euro (obálka A) a 6,2 mil. Euro (obálka B) v letech 2008–2013. Zaměřil se na zlepšení ekonomického prostředí, údržbu a výstavbu infrastruktury (silnic) a přímou rozpočtovou pomoc. V rámci 11. EDF (2014–2020) by měl Benin obdržet pomoc ve výši 372 mil. Euro.

1.1. Oficiální název státu, složení vlády

  • République du Bénin (od roku 1990).
  • Česky: Beninská republika.

V čele vlády stojí prezident. Vláda je jmenována prazidentem a je zodpovědná pouze jemu. Dne 6. 4. 2011 byl do druhého pětiletého funkčního období inaugurován prezident Thomas Boni Yayi. Prezident je volen v přímých volbách na pět let, maximálně na dvě volební období.

Složení vlády (od 20. 8. 2014):

  • Ministr národní obrany: Robert Théophille YAROU
  • Ministr vnitra, veřejné bezpečnosti a náboženství: Dossou Simplice CODJO
  • Vrchní státní zástupce, Ministr spravedlnosti, legislatury a lidských práv: Valentin Djénontin AGOSSOU
  • Ministr pro decentralizaci, lokální správu a územní správu: Isidore GNONLOUFON
  • Ministr zahraničních věcí, africké integrace, Frankofonie a Beninců v zahraničí: Nassirou Arifari BAKO
  • Ministr pro rozvoj, ekonomické analýzy a prognostiku: Marcel Alain de SOUZA
  • Ministr ekonomiky, financí a privatizace: Komi KOUTCHE
  • Ministr zemědělství, živočišné výroby a rybolovu: El Hadj Issa AZIZOU
  • Ministryně průmyslu, obchodu a malého a středního podnikání: Francoise Abraoua ASSOGBA
  • Ministr energetiky, ropného a nerostného průzkumu, vodního hospodářství a obnovitelných zdrojů energie: Barthelémy Dahoga KASSA
  • Ministryně zdravotnictví: Dorothée Akoko Kindé GAZARD
  • Ministr předškolního a základního školství: Eric Kouagou N’DAH
  • Ministr středního, technického a odborného školství a rekvalifikace mládeže: Alassane SOUMANOU
  • Místopředseda vlády, ministr vysokého školství a vědeckého výzkumu: François Adebalo ABIOLA
  • Ministr práce, státní správy a administrativní a institucionální reformy : Yaya ABOUBACAR
  • Ministr mládeže, sportu a rekreace: Safiou idrissou AFFO
  • Ministryně pro mikrofinance, zaměstnanost a podnikatelské aktivity mládeže a žen: Marie-Laurence SRANON SOSSOU
  • Ministr pro urbanismus, výstavbu a sanaci sídlišť: Christian SOSSOUHOUNTO
  • Ministr pro řízení dopadů klimatických změn, zalesňování a ochranu přírodních a lesních zdrojů: Raphael EDOU
  • Ministr pro vztahy s institucemi: Gustave Dépo SONON
  • Ministr veřejných prací a dopravy: Aké NATONDÉ
  • Ministr námořní ekonomiky a přístavní infrastruktury: Rufin Orou Nan NANSOUNON
  • Ministr spojů, informačních a komunikačních technologií: Jean DANSOU
  • Ministr kultury, alfabetizace, řemesel a turistiky: Babaola Jean-Michel Hervé AMBIBOLA
  • Ministr pro hodnocení vládní politiky, podporu dobré správy věcí veřejných a sociální dialog: Antonin DOSSOU
  • Ministryně pro rodinu, sociální záležitosti, národní solidaritu, postižené a staré občany: Naomie AZARIA HOUNHOUI
  • Ministr u úřadu prezidenta pověřený koordinací programů realizace Miléniových rozvojových cílů a udržitelného rozvoje: Fulbert Géro AMOUSSOUGA

zpět na začátek

1.2. Demografické tendence: Počet obyvatel, průměrný roční přírůstek, demografické složení (vč. národnosti, náboženských skupin)

  • Počet obyvatel: 10,6 milionů
  • Hustota osídlení: 94,1 obyv/km2
  • Průměrný roční přírůstek obyvatelstva: 2,81  %

Věková struktura:

  • 0-14 let: 43,8 %
  • 15-64 let: 53,4 %
  • nad 65 let: 2,8 %

V zemi žije 42 etnických skupin obyvatel. Hlavními jsou Fon (39 %), Adja (15,2 %), Yoruba (12,3%), Bariba (9,2 %) a Peulh (7 %). Etnická skupina Bariba pochází zejména ze severních oblastí Nigérie.  Dalšími etniky jsou Ottamari, Mina, Dendi, Somba, Mahi, Aizo, Watchi, Goun a také brazilští Kreolové, potomci dřívějších obchodníků s otroky. Trvale zde žije několik tisíc Francouzů, značnou ekonomickou sílu mají Libanonci. V Beninu se dlouhodobě zdržuje (často nelegálně) velké množství Nigerijců.

Křesťanství vyznává 42,8 % obyvatel, islám cca 24,4 %. Náboženství Vodun vyznává 17,3 % obyvatel, ostatní animistická náboženství 15,5 %.

zpět na začátek

1.3. Základní makroekonomické ukazatele za posledních 5 let (nominální HDP/obyv., vývoj objemu HDP, míra inflace, míra nezaměstnanosti). Očekávaný vývoj v teritoriu s akcentem na ekonomickou sféru.


 

2010

2011

2012

2013

2014*

HDP (trž. ceny mld. CFAfr)

3 248

3 442

3 858

4 104

4 322

HDP (mld. USD)

6,6

7,3

7,5

8,3

8,8

růst reál HDP (%)

2,7

3,3

5,4

5,6

5,1

infl. spotř. cen prům. (%)

2,3

2,7

6,8

1,0

-1,2

počet obyv. (mil.)

9,5

9,8

10,1

10,2

10,6

CFAfr: USD (průměr)

495,3

471,9

510,5

494,0

493,6

 Zdroj: EIU, * odhad

Rok 2014 byl pro beninskou ekonomiku příznivý. Dobrá úroda bavlny i rostoucí příjmy z přístavu v Cotonou umožnily urychlit růst HDP na 5,1 %. Konkrétní dopad růstu HDP na snižování chudoby je ale díky rychlému růstu počtu obyvatel (téměř 3 %) velmi malý. Příjmy i výdaje státního rozpočtu měly dosáhnout 1,7 mld euro. Státní rozpočet, formálně vyrovnaný, je ve skutečnosti dlouhodobě deficitní a výjimkou nebyl ani rok 2014. Deficit v současné době dosahuje 2,1 % HDP a je z větší části financován nízkoúročenými půjčkami a dary donorů. V květnu 2014 dokončil MMF šesté hodnocení v rámci programu „Extended Credit Facility“. Navzdory nedostatkům ve fiskální politice země (vláda se snažila stimulovat růst ekonomiky vyššími kapitálovými výdaji, což vedlo k neplánovaným vyšším zahraničním půjčkám) vyzněla recenze pozitivně. MMF nicméně upozornil na potřebu rychlých ekonomických reforem zaměřených na diverzifikaci příjmů, zlepšení výběru daní a cel, snížení výdajů na platy státních zaměstnanců, odbourávání subvencí a efektivnější řízení státních podniků. To znamená uvolnění dalších finančních prostředků (Benin v rámci tohoto programu dosud dostal 114,5 mil. USD). Je pravděpodobné, že ECF bude pokračovat i v příštích letech.

Vláda se bude i nadále snažit realizovat program redukce chudoby na roky 2011–2015 dohodnutý s IMF a WB. Hlavními ekonomickými cíli bude diverzifikace hospodářství, akcelerace růstu a vytváření pracovních příležitostí. Přestože Benin čekají v letech 2015 a 2016 dvojí volby, vláda přislíbila, že bude pokračovat v politice fiskální disciplíny (deficit státního rozpočtu by neměl překročit 1,8 % HDP). Deklaruje připravenost snižovat výdaje na platy státních zaměstnanců, pokračovat v privatizaci vybraných státních podniků, zavést nové metody výběru daní a cel, podporovat příliv zahraničních investic (v současné době se orientuje zejména na Čínu a Indii), bude klást větší důraz na rozvoj turistiky, zpracování potravin a zemědělských produktů v zemi. Příjmy do státního rozpočtu by měly růst díky vyšší úrodě a ceně bavlny a rovněž probíhající rekonstrukci přístavu v Cotonou a zlepšenému výběru poplatků, což umožní investovat do rozvoje infrastruktury (vláda má ambiciózní plán výstavby infrastruktury, včetně nových energetických zdrojů,  rekonstrukce železnice a její prodloužení z Cotonou do Niamey, rekonstrukce silniční sítě, výstavbu nového přístavu a letiště. Na konferenci v Paříži v roce 2014 jí mezinárodní donoři a investoři přislíbili podporu ve výši 12 mld. USD). Specifické programy mají být zaměřeny na podporu podnikatelského prostředí, zajištění obchodního práva a reformu finančního sektoru. Očekává se růst HDP ve výši 4,6-5 % a inflace 1,6 %. Deficit státního rozpočtu by se měl zvyšovat na 2,6 % HDP – vláda indikovala, že by mohla požádat o komerční půjčky na výstavbu infrastruktury.

zpět na začátek

1.4. Veřejné finance, státní rozpočet - příjmy, výdaje, saldo za posledních 5 let

 

2009

2010

2011

2012

2013

2014*

příjmy

  575,8

  603,0

605,6

722,5

795,5

821,6

výdaje

  809,0

  702,2

754,7

815,7

952,0

960,2

saldo

-233,2

-99,2

-149,1

-93,5

-156,5

-138,6

Údaje v mld. FCFA
* 2014 návrh státního rozpočtu, upravený bez půjček a darů, zdroj IMF

Státní rozpočet je navrhován jako formálně vyrovnaný - návrh státního rozpočtu pro rok 2014 počítal s příjmy i výdaji ve výši 1,7 mld euro. Ve skutečnosti jsou rozpočty deficitní – deficit v současné době dosahuje 2,1 % HDP a je z větší části financován nízkoúročenými půjčkami a dary donorů.

Zákon o rozpočtu pro rok 2015 počítá s příjmy a výdaji ve výši 2,3 mld. Euro. Příjmy do státního rozpočtu by měly růst díky vyšší úrodě a ceně bavlny a rovněž probíhající rekonstrukci přístavu v Cotonou a zlepšenému výběru poplatků. Výdajová stránka počítá s částkou 1,05 mld. Euro na běžné výdaje a  0,65 mld. Euro na kapitálové výdaje (výstavba nových energetických zdrojů, zásobování vodou, rekonstrukce silniční sítě...). Deficit státního rozpočtu by se měl zvyšovat na 2,6% HDP, vláda  počítá s půjčkami a dary donorů, zbytek hodlá financovat vydáním státních dluhopisů. Detaily viz: www.finances.bj

zpět na začátek

1.5. Platební bilance (běžný, kapitálový, finanční účet), devizové rezervy (za posledních 5 let), veřejný dluh vůči HDP, zahraniční zadluženost, dluhová služba

 

2010

2011

2012*

2013*

2014*

běžný účet

-233,6

-268,7

-304,3

-594,1

-403,5

kapitálový účet

19,2

76,8

43,4

28,1

86,2

finanční účet

221,1

-39,2

87,2

533,1

343,0

Zdroj: IMF, * odhad

 

2010

2011

2012

2013

2014*

devizové rezervy

1,2

0,887

0,713

0,695

1,085

zahr. dluh

1,6

1,9

2,1

2,5

2,7

Údaje v mld. USD
zdroj: EIU, * odhad

V roce 2000 byl Světovou bankou a MMF přiznán Beninu statut tzv. Vysoce zadlužené chudé země (HIPC - Highly Indebted Poor Country). Na základě tohoto statutu byla v roce 2006 země částečně oddlužena (dluhy odpustila WB, IMF, ADB i Pařížský klub). Program restrukturalizace a odpouštění částí dluhu snížil závazky Beninu vůči zahraničním věřitelům a umožnil uvolnit finanční prostředky na rekonstrukci infrastruktury, zdravotní péči, základní vzdělání a další kritické sociální služby.

Měl rovněž přímý vliv na státní rozpočet, snížila se dluhová služba. Podmínky odpuštění části dluhu zahrnují realizaci programů zaměřených na diverzifikaci hospodářství, privatizaci a posilování ekonomiky země a snižování chudoby (nový Poverty Reduction Strategy Paper III, přijat v říjnu roku 2011). Vzhledem k relativnímu nízkému zadlužení (30 % HDP), dodržování základních principů demokracie a aplikaci strategií snižování chudoby jsou zahraniční věřitelé ochotni Beninu vycházet vstříc i nadále, vláda indikovala, že by mohla požádat o komerční půjčky na výstavbu infrastruktury.

zpět na začátek

1.6. Bankovní systém (hlavní banky a pojišťovny)

Centrální bankou odpovědnou za monetární politiku je Západoafrická centrální banka (Banque Centrale des États de l'Afrique de l'Ouest – BCEAO), jejíž ústředí sídlí v senegalském Dakaru a poskytuje služby všem sedmi členům sdružení UEMOA (Union Monétaire Ouest Africaine). Ta dozírá na činnost komerčních bank v zemích společenství, emituje oběživo a dozírá na likviditu uvnitř západoafrické měnové zóny přes rediskontní sazby a kontrolu členských peněžních trhů. Ve své monetární politice v zásadě kopíruje rozhodnutí Evropské centrální banky. CFA frank je pevně vázán na Euro, směnný kurs je 655,96 FCFA/1Euro.

Bankovní sektor prodělává rychlý rozvoj. V zemi působí níže uvedené, které mají dostatečnou síť poboček i ve vnitrozemí.

  • Bank of Africa (BOA)
  • Ecobank Benin
  • Orabank
  • Banque Internationale du Bénin (BIBE)
  • Banque de l'Habitat du Bénin
  • CCEI Bank Benin
  • Diamond Bank (nigerijská)
  • Societé Genérale du Bénin
  • Banque Atlantique du Benin
  • United Bank for Africa (dříve Continental Bank Benin),
  • BGFIBank-Benin (Francouzsko-gabonská)

Kromě výše uvedených bank působí v zemi i spořitelní skupina (CLCAM), sdružená do federace FECECAM Benin, která spravuje úspory občanů a poskytuje soukromé půjčky.

Banky nabízejí běžnou paletu bankovních produktů (akreditivy, komerční úvěry, různé směnky apod.). Úvěry pro středně a dlouhodobé dobé investice soukromých subjektů jsou ale stále ještě těžce dostupné. Většina výše uvedených bank rovněž vydává mezinárodní platební karty, jejich používání je zejména ve vnitrozemí ještě omezené. Finanční operace mimo zónu UEMOA v devizách mohou být provedeny na základě doložení kompletní dokumentace a podléhají kontrole. Zahraniční investice, půjčky je třeba deklarovat ministerstvu financí.

zpět na začátek

1.7. Daňový systém

Dostupné zahraniční zdroje uvádějí, že daňový a regulační systém má daleko k dokonalosti (jedním z hlavních cílů vlády je zlepšit systém výběru daní), ale nediskriminuje zahraniční subjekty. Zahraniční společnost se musí registrovat u daňového úřadu. Daňové povinnosti podléhají společnosti v Beninu registrované i pobočky nerezidentních společností. Daň se platí ze zisku vytvořeného v Beninu a dividend aj. které těmto společnostem plynou ze zahraničí. Daňoví tuzemci – fyzické osoby (a to i cizinci) by měli platit v Beninu daň z celosvětového příjmu.

Beninský daňový systém tvoří následující základní přímé a nepřímé daně a sociální pojištění zaměstnanců (zdroj: Deloitte, 2014):

1) Daň z příjmu fyzických osob (příjmy z výrobní či obchodní činnosti, nekomerční příjmy, zaměstnanecké příjmy, příjmy z investic a příjmy z majetku): progresivní v rozmezí 20 % (roční příjem vyšší než 200 000 FCFA) – 45 % (nad 5,5 mil FCFA). Zaměstnanecké příjmy se daní progresivně v závislosti na příjmu v rozmezí 10 % (příjem nad 50001 CFA/měsíc) – 35 % (nad 530 000 FCFA)

2) Daň ze zisku společností (zisky z průmyslové nebo obchodní činnosti, nekomerční zisky, příjmy z investic a příjmy z pronájmu): 25 % u průmyslových podniků, 30 % ostatní, 35–45 % těžební a ropné společnosti. Zákon o daních z roku 2007 uvádí korporátní daň ve výši 35 % pro těžební společnosti, 38 % pro ostatní, 55 % pro ropné společnosti.

3) Daň z přidané hodnoty: 18 %, tato daň se nevztahuje na zboží určené na vývoz, některé dovážené zboží (farmaceutické výrobky, knihy a vzdělávací materiál, umělá hnojiva, produkty místní zemědělské a veterinární medicíny, hospodářské strojní zařízení a přepravní prostředky pro veřejnou dopravu, vybavení továrních hal, traktory, pluhy, nástroje a nářadí zakoupené pro zemědělské účely, počítače a počítačové programy), dále na lékařské, bankovní služby a kulturní představení (výjimky každoročně stanovuje nový zákon o rozpočtu (Loi de Finances). VAT se při dovozech hradí přímo na celnici, je v tomto případě odpočitatelná z maloobchodní ceny,

4) Sociální pojištění (Social Insurance) – 15,4 % ze mzdy odvádí podnik, 3,6 % zaměstnanec,

5) Zdravotní pojištění – 1–4 % ze mzdy,

Podniky jsou povinny odvádět další platby a daně  jako např. daň ze mzdy (payroll tax – 4%), daň z nemovitosti (6 %), srážkovou daň (witholding tax: 10–15%), daň z převodu (8 % v případě převodu movitého majetku) atd. Kapitálové zisky jsou zahrnovány do zisku společnosti. Tato daňová povinnost se nevztahuje na kapitálový zisk náboženských, charitativních a vzdělávacích institucí, společností přátelství, družstevních společností, odborových organizací, specializovaných výborů místních vlád a diplomatických misí.

Daňové výhody mohou získat následující podnikatelské subjekty:

  • Společnosti, působící v zónách volného obchodu, resp. volných exportních zónách. Daňové a celní prázdniny zde mohou trvat až 15 let za předpokladu, že společnost 65 % vyráběné produkce exportuje,
  • Tzv. pionýrské společnosti (Pioneer Companies) – status pionýra je udělován a kontrolován Národní komisí pro podporu investic (Direction de la Promotion des Investissements – DPI). Firmy, které v zemi investují (zákon o investicích rozlišuje zvýhodněný režim A, B, C, D a E v závislosti na výši investic a počtu nově vytvořených míst), zvyšují zaměstnanost, investují v oblastech s vysokou chudobou nebo do prioritních odvětví mohou získat různé daňové výhody (5–15 let, v závislosti na investovaných prostředcích), mohou bezcelně dovážet po určitou dobu zařízení (obvykle jsou to 3 roky), případně si mohou vyjednat přesně definovaný daňový a celní režim či další úlevy.

podrobné informace viz: IZF, Code des investissements, Legislation Benin

zpět na začátek

Zdroj: Ministerstvo zahraničních věcí (MZV)

Tisknout Vaše hodnocení: