České firmy neumějí odepisovat náklady na výzkum. Platí zbytečně daně

22. 5. 2017 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Z více než půl milionu českých firem si náklady na výzkum a vývoj odepsalo pouze něco přes tisícovku podniků. Firmám, ale především finančním úřadům chybí odborníci, kteří by dokázali rozhodnout, co si na tyto účely mohou podniky odepisovat.

I když české firmy mohou využívat daňové odpočty na výzkum a vývoj již dvanáct let, velká část z nich se to stále ještě nenaučila. Ve vyspělých zemích Evropy jsou tyto možnosti přitom známé již od 80. let minulého století. Dlouhodobější a hlubší znalost jejich využívání tak představuje pro podniky ze starých zemí EU významnou konkurenční výhodu.

V roce 2014 navíc v Česku došlo k výraznému rozšíření možností odepisovat náklady na výzkum a vývoj. Zákon od té doby umožňuje zahrnout do skupiny uplatnitelných nákladů také náklady na služby a nehmotné výsledky výzkumu a vývoje, které jsou pořízené od veřejné vysoké školy nebo výzkumné organizace a souvisí s realizací projektu výzkumu a vývoje. Do té doby si mohly podniky odečíst jen takové výdaje na výzkum a vývoj, který prováděly samy.

Příliš striktní úředníci

„Nejčastější chyby, respektive důvody, proč správci daně doměřují odpočitatelnou položku na VaV, jsou vysoké nároky správců daně na prokázání oprávněnosti odečítaných nákladů. Státní správa vyžaduje důsledné prokázání každé odečítané položky a v praxi mají firmy problém, jak určitá tvrzení nebo odečítané náklady prokázat,“ konstatuje Tomáš Klíma, člen Komory daňových poradců ČR a expert na vědu a výzkum.

„Typicky se to týká odečítaných osobních nákladů, neboť ani zákon, ani pokyn Generálního finančního ředitelství nijak detailně nedefinuje, jak odpracovanou dobu evidovat a jak tuto evidenci prokazovat. V praxi se setkáváme s výzvami typu: prokažte, co konkrétní pracovník v konkrétní den dělal, apod. Na daňové subjekty jsou tak kladeny vysoké požadavky v administrativní oblasti,“ připojuje Tomáš Klíma.

Právě nedostatek odborníků na tuto oblast ve státní správě se snaží řešit Technologická agentury ČR (TA ČR). I proto se tato vládní agentura zaměřuje na odborná školení pro pracovníky finanční správy.

„Stále se pracuje se na dořešení odborného znaleckého posouzení, tedy co je v konkrétních projektech ještě výzkum a vývoj, a co již není,“ upozornil Petr Očko, předseda Technologické agentury ČR. Ta v uplynulých letech organizovala odborná školení pro pracovníky Generálního finančního ředitelství a finančních úřadů.

Takzvanou nepřímou podporu výzkumu a vývoje formou daňových odpočtů nákladů přitom mnoho států využívá jako významný nástroj stimulace výdajů na výzkum a vývoj v podnikatelském sektoru. U nás však stále převažují firmy, které i přes zmíněnou možnost do inovací neinvestují. „Podniky vydaly v roce 2014 na inovace rekordních 130,6 miliard korun, téměř o třetinu více než v roce 2012. Přesto v Česku převažují firmy, které inovace neprovádějí. V letech 2012 až 2014 inovovalo pouze 42 procent podniků a šlo hlavně o technické inovace,“ upřesnil Václav Sojka z Českého statistického ústavu (ČSÚ).

Jednou z oblastí, kde firmy i zástupci finančních úřadů nemají zcela jasno, je hranice mezi „běžnými“ inovacemi a výzkumem a vývojem. „Obecně lze říci, že inovace nejsou považovány za výzkum a vývoj. Přesněji, nelze odečítat náklady na inovativní činnosti. Přitom hranice mezi inovacemi a aplikovaným vývojem může být v praxi velmi těžko rozpoznatelná a posouzení složité,“ upozorňuje Tomáš Klíma.

Podle něj se výzkum a vývoj od inovací odlišuje mírou pokroku nebo novosti, kterou dané řešení přináší a současně mírou složitosti nebo mírou nejistot, které je nutno při řešení překonat. Takové posouzení však často bývá subjektivní.

Za malým počtem společností odepisujících náklady na výzkum a vývoj stojí nejen složité jednání s finančními úřady, ale také nízká informovanost firem o možnostech odpočtů.

Přečtěte si k tématu:
Odpočet nákladů na výzkum a vývoj od základu daně – unesete důkazní břemeno?

Správci daně posoudí náklady předem

„V naší praxi nejčastěji řešíme nejasnosti firem ohledně určování způsobilosti svých nákladů a způsobu jejich kalkulace. Máme k dispozici data za rok 2014 a ta říkají, že ze zhruba 550 000 právnických osob u nás možnost uplatnit výdaje na výzkum a vývoj využilo 1264 podniků. Celková hodnota takto realizované nepřímé podpory byla v tomto období necelé 2,3 miliardy korun,“ uvedla Gabriela Hoppe z poradenské společnosti IB Grant Thornton Consulting, která se dlouhodobě zabývá přípravou projektové dokumentace, analýzou i posuzováním oprávněnosti výdajů v oblasti výzkumu a vývoje.

„Informovanost je v této záležitosti klíčová a její úroveň je bohužel nízká. Jen málo firem ví o tom, že například mohou dopředu požádat o posouzení svých výdajů na výzkum a vývoj přímo správcem daně,“ doplnila Gabriela Hoppe s tím, že zákon o daních z příjmů navíc poplatníkům umožňuje uplatnit náklady vlastně dvakrát.

„V praxi to znamená, že výdaje nejdříve sníží hospodářský výsledek společnosti a následně ve stejné výši sníží ještě základ daně. Navíc je možné, aby daná firma odložila uplatnění nákladů až na dobu, kdy má vyšší zisk,“ upřesnila Gabriela Hoppe.

Firmy však často při uplatňování nákladů na výzkum a vývoj musí řešit i poměrně složité, praktické otázky. Například je pro ně komplikované oddělit některé náklady, například energie, vytíženost strojů, mezi běžnou výrobu a výzkum a vývoj, pokud je využívají pro obě činnosti.

„Například v případě využití velkých strojů nebo přístrojů v laboratořích daňové subjekty náklad neuplatní, neboť nemají, jak by oprávněnost prokázali. Pro odečtení těchto nákladů je třeba vést bližší evidenci. Například záznamy z provozu laboratoře o prováděných testech a měřeních, a podobně. Obecně ale nelze stanovit jedno pravidlo platné pro všechny, každý případ je specifický a je třeba jej individuálně posoudit,“ uzavírá Tomáš Klíma.

Dalibor Dostál

Tisknout Vaše hodnocení:

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek