Čeští vývozci už nemají strach z Ruska a Ukrajiny

23. 3. 2018 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Navzdory probíhajícímu konfliktu a narušení vzájemných vztahů mezi Ukrajinou a Ruskem zůstávají obě země v hledáčku českých firem.

Sousedící země často udržují v důsledku své geografické blízkosti těsné obchodní a ekonomické vztahy. V případě Ruska a Ukrajiny je tato blízkost ještě prohloubena společnou historií jak z dob carského Ruska, tak z dob bývalého Sovětského svazu.

Ukrajina dále zůstává největším ruským obchodním partnerem z bývalých republik Sovětského svazu a také Rusko je jedním z nejdůležitějších ekonomických partnerů Ukrajiny. Mnoho průmyslových sektorů v Rusku je i nadále úzce propojených s tímto sousedem a totéž platí i obráceně. Čeští exportéři i přes počáteční opatrnost nyní berou ruský i ukrajinský trh útokem.

Znesváření sousedé, kteří se potřebují

Vzhledem k tomu, že ještě před necelými třiceti lety byly obě země součástí jednoho státu a jeho sjednocené ekonomiky, jsou rusko‐ukrajinské vztahy v určitých průmyslových sektorech tvořeny provázanými dodavatelskými řetězci a také úzkými vztahy mezi některými podnikateli.

Ukrajina hrála donedávna významnou úlohu jako klíčová tranzitní země pro dodávky ruského zemního plynu do EU. Ale i kdyby tomu tak nebylo, byly by obě země významně ekonomicky provázané. V roce 2013 tvořilo pět procent ruského dovozu zboží z Ukrajiny. Skoro čtvrtina ukrajinského exportu jde do Ruska. Dá se proto říci, že Ukrajina je na vývozu do Ruské federace mnohem závislejší než naopak. Z Ukrajiny do Ruska se vyváží hlavně železo a ocel, také lokomotivy, tramvaje a další stroje.

Od získání nezávislosti byla Ukrajina na Rusku závislá obzvláště v dovozu energie. Jako jedna ze zemí s velmi vysokou energetickou náročností ekonomiky uspokojovala donedávna Ukrajina více než polovinu své energetické poptávky dovozem plynu z Ruska. Tato závislost ale dávala Rusku do ruky silný politický trumf – Moskva v poslední dekádě využívala zdražování plynu a omezení jeho dodávek jako nástroj, kterým vyvíjela tlak na ukrajinskou vládu.

Ukrajinská závislost na ruské energii byla kromě toho ještě prohlubována dotacemi, které zakrývaly špatné a neprůhledné hospodaření. Ruský Gazprom v posledních letech navíc výrazně omezil objem dodávek pro EU, které jdou přes Ukrajinu. Takže Ukrajina přišla i o poplatky za transfer plynu přes svoje území, kvůli čemuž se dnes obě země soudí.

Jednou z nejkomplikovanějších a zároveň nejvýznamnějších vazeb mezi Ruskem a Ukrajinou je spolupráce v oblasti zbrojního průmyslu. V rámci Sovětského svazu hrál ukrajinský zbrojní průmysl klíčovou roli, průmyslová města na východě Ukrajiny sloužila jako významní dodavatelé klíčových vojenských zařízení, jako byly mezikontinentální střely, letecké součástky a zbraňové systémy.

I když se Sovětský svaz rozpadl, tyto svazky zůstaly mnohdy zachovány. Rusko dál zůstává v některých případech závislé na dovozu klíčových komponentů ve vojenské oblasti včetně motorů pro ruské vrtulníky.

V průběhu rusko‐ukrajinského konfliktu byl export vojenského materiálu z Ukrajiny do Ruska omezen. Kyjev se bál, že by mohl být zneužit k podkopání suverenity země. Prezident Petro Porošenko proto vydal v červnu 2014 dekret, který ukončil vojenskou spolupráci mezi oběma zeměmi, a efektivně tak odstavil Rusko od klíčových vojenských zařízení. Ruská vláda nyní odhaduje, že bude muset investovat skoro miliardu dolarů, aby nahradila ztráty způsobené oslabením této spolupráce.

Prezidentská návštěva za miliardy

Dvacet miliard korun – o tolik by se v příštích letech měl rozšířit vzájemný obchod mezi Českem a Ruskem díky listopadové návštěvě prezidenta Miloše Zemana v Ruské federaci. Alespoň to slibují tam podepsané smlouvy a memoranda. 

Ještě v roce 2013 dosahoval český export do Ruska zhruba 116 miliard korun, během následujících let klesl až na 75 miliard korun v roce 2016, přičemž v loňském roce již došlo k meziročnímu nárůstu. I tak je ovšem Rusko z hlediska dovozu českého zboží 13. největším partnerem Česka. Stejné místo zaujímá Rusko i z hlediska vývozu zboží do České republiky.

Dopady sankcí

Mezi důvody tohoto poklesu patří významnou měrou i sankce, které na Rusko kvůli anexi Krymu uvalila v roce 2014 Evropská unie. Opatření ze strany EU se týkala zákazu dodávek zbraní a vojenského materiálu, některého zboží, které slouží k produkci a těžbě ropy, a dotkla se řady konkrétních osob a firem. A v neposlední řadě šlo i o finanční sankce postihující důležité ruské peněžní instituce a průmyslové či energetické firmy.

Ukrajina je pro Čechy perspektivním trhem. Platí však, že „cena“
za proniknutí na tento trh bude rok od roku vyšší.

Rusko zareagovalo protisankcemi vůči řadě zemí, včetně zákazu dovozu některých druhů potravin z unijních a dalších států. Vzájemný obchod mezi EU a Ruskem následně poklesl skoro o 40 procent. A silně to pocítila hlavně ruská ekonomika – sankce spolu s poklesem cen ropy přispěly ke zhroucení rublu a k finanční krizi v zemi.

Na druhé straně tento vývoj přiměl Rusko k urychlenému oživování vlastní výroby a snižování závislosti na dovozech. Pro potenciální vývozce to není vždy dobrá zpráva.

Blýská se na lepší časy?

Vzájemné sankce a protisankce byly na konci loňského roku opět prodlouženy. Ty ze strany EU mají přetrvat minimálně do léta, ty odvetné prodloužil ruský prezident do konce roku 2018. Právě to, jak rychle sankce skončí, rozhodne o budoucnosti vztahů nejen mezi Ruskem a EU, ale také mezi Ruskem a Českem.

„Sankce EU vůči Rusku nemají na Česko až tak fatální dopad, bohužel reciproční sankce Ruska vůči EU mají na český průmysl dopad mnohonásobně vyšší a negativnější a to bude rozhodující,“ prohlásil už na konci roku místopředseda Asociace exportérů Otto Daněk.

„V současné době se podle nás již firmy z počátečních problémů vzpamatovaly, lépe se v sankčním režimu orientují, mají více informací, co je možné vyvážet a co ne. Některé firmy přenesly své aktivity z ČR přímo do Ruska, byť za cenu zvýšených nákladů,“ uvedl prezident Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Hanák.

Podle Asociace malých a středních podniků (AMSP) a Komerční banky začal loni poprvé od roku 2012 růst zájem ruského trhu o české zboží. „Několikaletý pokles vzájemného obchodu mezi Českem a Ruskou federací je minulostí,“ potvrdil v listopadu šéf asociace Karel Havlíček s tím, že tempo růstu vývozu do Ruska v té době překračovalo celkový růst českého exportu více než dvojnásobně. „Zaznamenáváme navíc i nejvyšší zájem o marketingovou a exportně-finanční podporu do Ruska za poslední léta,“ dodal Havlíček.

Statistiky z konce loňského roku naznačují, že pokles objemů vzájemného obchodu mezi ČR a Ruskem už patří minulosti. Po čtyřletém propadu český vývoz do Ruska opět roste – loni meziročně o 9,4 procent. Obchod s tímto teritoriem se ale výrazně mění, což připustili i účastníci nedávné Exportní diskuse, pořádané Komorou pro hospodářské styky se SNS.

„Lepšící se ekonomická kondice Ruské federace, chuť dovážet průmyslové komodity a investiční celky a vyšší ochota bank podílet se na financování exportů do tamních destinací znamenají, že naši výrobci a obchodníci opětovně berou našeho tradičního průmyslového partnera útokem,“ myslí si šéf AMSP.

A po čem je v Rusku největší poptávka? Nejvýznamnějším exportním artiklem jsou auta a automobilové součástky, následují průmyslové a také kancelářské stroje včetně zařízení pro automatické zpracování dat. Zájem je také o elektrická zařízení, přístroje a spotřebiče. Z Ruska se k nám naopak vyvážejí hlavně suroviny – zemní plyn, ropa a také železo a ocel.

Mezi nejvýznamnější české investory v Rusku patří zejména Škoda Auto, která v Kaluze postavila novou továrnu a vyrábí také v Nižním Novgorodu. Dále je to společnost PPF, která v Rusku poskytuje jednak bankovní a pojišťovací služby, ale působí také v oblasti developerství či stavebnictví. Dalšími firmami, které mají v zemi své továrny nebo společné podniky s tamními partnery, jsou třeba společnost Hamé nebo dodavatelé investičních celků Chemoprojekt či Alta.

Ukrajina čeká na silnější oživení

S podobnými problémy, jaké má Rusko, se potýká i Ukrajina. Také ji zasáhl spor o Krym, recese, negativní dopady měla i devalvace hřivny. V roce 2013 činil HDP Ukrajiny 183 miliard dolarů, v letech 2015 a 2016 to bylo již jen 91 a 92 miliard dolarů.

Loni už to vypadalo, že je Ukrajina z nejhoršího venku, v roce 2016 dosáhla slušného, zhruba 2,3procentního růstu. V posledním kvartálu uvedeného roku navíc ekonomika rostla skoro pětiprocentním tempem. Všichni proto čekali, že růst bude pokračovat i v roce 2017. To se sice stalo, jenže zatímco ti nejoptimističtější odborníci hovořili o dynamice ve výši až šesti sedmi procent, nakonec ukrajinská ekonomika rostla pouze dvouprocentním tempem. Na letošek se počítá s růstem okolo tří procent, což je ale pomalejší tempo, než jaké MMF odhaduje pro celkový růst globální ekonomiky (3,7 procenta).

Náznaky zlepšení

Některé věci se ukrajinské vládě v poslední době podařily – veřejné výdaje se povedlo snížit z 50 procent HDP v roce 2014 na stávajících 40. Rozpočtový deficit země klesl z 10 procent jejího HDP na méně než tři procenta HDP v posledních dvou letech. Zvedla se minimální mzda, což s sebou přinese nárůst spotřebitelské poptávky. Byla deregulována cena energie.

Během bankovní reformy zanikla polovina ze 180 bank v zemi. Podařilo se zvýšit zlaté a devizové rezervy, což pomohlo stabilizovat měnu. Po třech letech, kdy se na Ukrajině prakticky nic neprivatizovalo, dokázal loni ukrajinský fond státního majetku prodat 83 státních aktiv a dostal za ně 120 milionů dolarů. A Ukrajina má k dispozici dalších 3400 státních aktiv na prodej případným investorům.

Za úspěch lze považovat i to, že státem řízený kolos Naftogaz se dokázal dostat z chronické ztráty do zisku ve výši jedné miliardy dolarů. A navíc byl úspěšný v arbitrážním řízení proti ruskému Gazpromu, ve kterém se hrálo skoro o 60 miliard USD. Povedlo se také uzavřít několik případů té nejkřiklavější korupce v řadách vysoce postavených státních úředníků, i když korupce zůstává dále jednou z velkých potíží pro zahraniční investory.

Hlavním problémem, kterému nyní Ukrajina čelí, je nedostatečné dodržování vlastnických práv a s tím spojený odliv kapitálu. Právě i kvůli korupci se jej snaží podnikatelé i vysocí státní úředníci deponovat v cizině. Podle odhadů tak Ukrajina od vyhlášení nezávislosti přichází zhruba o pět miliard dolarů ročně, což je asi pět procent HDP. Země navíc kvůli nepříznivému klimatu pro investory ztrácí dalších zhruba pět procent HDP na přímých zahraničních investicích.

Ukrajina tedy naléhavě potřebuje celou řadu reforem, včetně změn v celém právním a penzijním systému. Jenže příští rok budou na Ukrajině prezidentské volby a odborníci se obávají, že to by mohlo přijímání reforem oddálit. Změny by si totiž vynutily i spoustu nepříjemných kroků.

Ukrajina patřila a patří v rámci zemí bývalého Sovětského svazu k významným obchodním partnerům Česka. Přes řadu problémů její současné ekonomiky však není podle CzechTradu potenciál trhu z hlediska uplatnění českých výrobků a služeb zdaleka vyčerpán. Od roku 2005 došlo ke změně trendu ve vývoji vzájemného obchodu, od tohoto data je Česko ve vzájemné bilanci výrazně aktivní. Podle ukrajinských statistik bylo Česko 12. největším dovozcem na tamní trh v loňském roce.

Česká produkce je z hlediska ukrajinských firem hodnocena jako kvalitativně srovnatelná s tou západní, přičemž poměr mezi kvalitou a cenou mluví v náš prospěch. Ukrajina je perspektivním trhem a do budoucna existují předpoklady pro výrazná růstová tempa českého vývozu, platí však, že „cena“ za proniknutí na tento trh bude rok od roku vyšší kvůli konkurenci řady zahraničních firem, které se na Ukrajinu tlačí.

Převzato z časopisu Český exportér, přílohy Hospodářských novin a týdeníku Ekonom, vycházející ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR a agenturou CzechTrade. Autor článku: Marek Bičík.

Tisknout Vaše hodnocení:

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek