Energetická politika EU a její nástroje

16. 6. 2009 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Prvotním cílem evropské energetické politiky je zajistit stabilní dodávky energie a současně spotřebitelům poskytnout možnost nakupovat elektrickou energii, plyn či pohonné hmoty, apod. za dostupné ceny, a to vše při respektování ochrany životního prostředí. Energetika je jako jeden z klíčových sektorů evropské ekonomiky životně důležitá pro konkurenceschopnost a dále pro naplňování závazků vyplývajících z Kjótského protokolu a rovněž významná je i z hlediska zajištění evropské bezpečnosti.

Vývoj energetické politiky

Energetická politika, která dnes patří mezi klíčové politiky Evropské Unie, není, na rozdíl od zemědělství, dopravy či životního prostředí, pevně zakotvena v základních dokumentech Evropské unie. Ve Smlouvě o založení Evropského společenství jsou opatření v oblasti energie uvedena až na posledním místě. První zmínky o energetické politice najdeme v Pařížské smlouvě z roku 1951 zakládající Evropské společenství uhlí a oceli, které bylo v roce 2002 včleněno do Smlouvy o Evropském společenství. Dalším významným uskupením se zaměřením na jaderný průmysl je Evropské společenství pro atomovou energii (EURATOM), které bylo založeno na základě Římských smluv v roce 1957 a v roce 1967 bylo plně integrováno do Evropské Unie. Evropská Unie zatím nemá zcela ucelenou energetickou politiku, ale díky aktuálním problémům s dodávkami energií a klimatickými změnami, se energetika dostává do popředí zájmů a vzniká nová strategická koncepce v oblasti energetiky EU.

zpět na začátek

Cíle energetické politiky EU

Evropská energetická politika je v současné době jednou z hlavních priorit Evropské unie. Mezi hlavní důvody patří vysoká míra závislosti na importu, nerovnováha mezi oblastmi produkce a spotřeby, vysoké ceny energií a negativní vliv energetiky na globální klima. Efektivní řešení těchto problémů, se kterými se potýkají všechny státy Evropské Unie, vyžaduje spolupráci na evropské úrovni. Vzhledem k těmto výzvám zahájila Evropská komise řadu aktivit v oblasti energetické politiky s cílem vypořádat se s problémem klimatických změn, snížit vnější závislost EU na dodávkách plynu a ropy a zároveň podpořit dlouhodobý ekonomický růst a zaměstnanost. Cílem EU na tomto poli je dosáhnout větší teritoriální diverzifikace dodavatelů, pestřejší palety využívaných zdrojů, posílení obnovitelných zdrojů a vytvoření skutečně jednotného trhu energií v rámci EU, který by umožňoval solidaritu v krizových situacích. Celkově je třeba směřovat ke snižování energetické náročnosti ekonomiky a snížení dopadů energetiky na životní prostředí na evropské i celosvětové úrovni.

zpět na začátek

Energetický balíček

K zásadnímu přelomu ve vývoji evropské energetické politiky bylo vypracování nové strategické koncepce v oblasti energetiky, jejímž vyjádřením byl balík zásadních energetických dokumentů z ledna 2007, který vydala Evropská komise a ve kterých uvádí své návrhy, opatření a řešení, na jejichž základě se má formovat budoucí společná energetická politika EU. Tento takzvaný energetický balíček je výsledkem přezkumu energetické strategie EU publikovaného v Zelené knize z března 2006, za kterou stála snaha EU stát v čele celosvětového úsilí řešení aktuálních energetických problémů. Balíček vychází z naléhavé potřeby jednotného postupu členských států v oblasti energetiky a stanovuje hlavní priority současné energetické politiky EU, kterými jsou:

  •         boj proti změně klimatu
  •         snížení vnější závislosti EU na energetických dodávkách ropy a zemního plynu
  •         podpora konkurenceschopnosti

Strategický cíl je stanoven pouze v jednom ze tří základních pilířů, a to v oblasti boje proti změně klimatu, což dokazuje skutečnost, že boj proti změně klimatu se stává prioritou EU v oblasti energetiky. Jako strategický cíl si nová energetická politika EU stanovila snížení emisí skleníkových plynů. V rámci mezinárodních vyjednávání by EU chtěla do roku 2020 snížit emise skleníkových plynů ve vyspělých zemích o 30 % v porovnání s rokem 1990 a v rámci EU snížit bez ohledu ne mezinárodní vyjednávání emise o 20 % do roku 2020 v porovnání s rokem 1990.

Jádrem energetického balíčku je akční plán, který má deset kapitol, v nichž jsou navržena konkrétní opatření. V dubnu 2009 za českého předsednictví byl schválen tzv. třetí energetický balíček, který přispívá k větší integraci, liberalizaci a regionální spolupráci na energetickém trhu. Dotýká se především společných pravidel pro vnitřní trh s ropou a zemním plynem, přístupu do sítě pro přeshraniční obchod s elektřinou a přístupu k plynárenským přepravním soustavám

zpět na začátek

Vnitřní trh s elektřinou a plynem

Vytvoření transparentního, stabilního, účinného a vzájemně propojeného vnitřního trhu s elektřinou a plynem je nezbytnou podmínkou k zajištění bezpečných, udržitelných a konkurenceschopných dodávek energie. Pouze dokončený a plně funkční vnitřní trh s elektrickou energií a plynem vytvoří předvídatelné a stabilní prostředí EU nezbytné pro investice a přeshraniční spolupráci. Na základě liberalizačních směrnic se Evropská unie stala nejvíce integrovaným energetickým trhem na světě. V roce 2004 se otevřely trhy plynem a elektřinou pro veškeré podnikové zákazníky a v roce 2007 pro domácnosti. V dubnu 2009 byl schválen třetí liberalizační balíček, který mimo jiné obsahuje pravidla pro provedení vlastnického unbundlingu - oddělení výroby elektrické energie a plynu od distribuční soustavy, který je možno provést třemi způsoby. První varianta je model plného vlastnického oddělení výroby elektrické energie a plynu od přenosové soustavy. To by donutilo společnosti, aby prodaly své přenosové soustavy. Tím by došlo k vytvoření nezávislých provozovatelů přenosových a distribučních soustav. Výrobní a dodavatelské společnosti by v tomto případě nemohly vlastnit majoritní podíl v přenosových a distribučních společnostech. Druhá varianta předpokládá vznik nezávislého provozovatele soustav (ISO), který bude fungovat jako vlastnicky oddělená společnost provozující přenos energie na cizím majetku. Třetí varianta předpokládá vznik nezávislého provozovatele přenosových soustav (ITO), což znamená právní oddělení přenosové soustavy a produkce energie. Modely ISO a ITO společnostem umožňují, aby si ponechaly vlastnictví sítí. Členské státy by však mohly požadovat po těchto společnostech, aby převedly provoz svých přenosových sítí na jiný samostatný subjekt (ISO). Model ITO společnostem umožní, aby si ponechaly vlastnictví sítí, v praxi však budou zavedena taková pravidla a struktura, jež by zaručovala oddělený provoz. Jedná se o vytvoření dozorčí rady složené ze zástupců plynárenské/elektrárenské společnosti, členů zastupujících akcionáře třetích stran, zástupců provozovatele přepravních soustav a svěřeneckého správce, která bude odpovědná za přijímání rozhodnutí, jež mohou mít značný vliv na hodnotu majetku akcionářů. Dále musí vzniknout program shody, který stanoví opatření, jež mají zajistit vyloučení diskriminačního jednání a bude ustanoven kontrolor shody, který bude odpovědný za dohled nad prováděním programu shody. Pracovníci managementu nebudou moci pracovat pro výrobní a dodavatelskou společnost tři roky předtím, než byli zaměstnáni u  přenosové a distribuční společnosti, a čtyři roky poté. Každý členský stát si může zvolit tu variantu unbundlingu, která nejlépe vyhovuje jeho specifickým podmínkám.

Třetí legislativní balíček obsahuje také ustanovení, která umožňují zabránit tomu, aby kontrolu nad přenosovými sítěmi získaly mimoevropské společnosti, které nesplňují určité požadavky. Národní regulační orgány budou moci odmítnout vydat osvědčení pro provozovatele přenosových sítí, které ovládá osoba nebo osoby ze třetí země, pokud uvedená společnost nesplňuje požadavky na oddělení vlastnictví nebo její vstup na trh by poškodil energetickou bezpečnost dotčeného členského státu nebo EU. Členské státy budou mít tři a půl roku na to, aby plně provedly opatření týkající se společností ze třetích zemí.

zpět na začátek

Energetická bezpečnost a spolehlivost

Zajištění energetické bezpečnosti je nezbytným předpokladem ekonomického rozvoje EU a její politické stability. Důvodem je nejen neustále rostoucí závislost EU na externích dodávkách energií, ale postupně rostoucí ceny energetických surovin, především ropy a zemního plynu, na světových trzích a celosvětově narůstající poptávka po těchto zdrojích, především v Číně a Indii. Zlepšením bezpečnosti a konkurenceschopnosti v oblasti dodávek energie se zabývá tzv. energeticko-klimatický balíček z ledna 2008 a balík návrhů z listopadu 2008. Jeho nejvýznamnější součástí  je 2. strategický energetický přehled („2. SEER“), který je základem „Akčního plánu pro bezpečnost a solidaritu EU“ zaměřeného na energetickou bezpečnost, vnější vztahy a infrastrukturu. 2. SEER definuje šest prioritních oblastí: plán na propojení pobaltských zemí, jižní plynový koridor (Nabucco), LNG, Středomořský energetický okruh (rozvoj větrné a solární energie, integrace trans-saharského plynovodu), severo-jižní propojení v rámci střední a jihovýchodní Evropy a „off-shore wind“ v Severním moři (napojení větrných elektráren v Severním moři do sítí UCTE). 2. SEER je doprovázen analýzou nabídky a poptávky, materiálem o zdrojích, výrobních nákladech a výkonu technologií pro výrobu elektřiny, vytápění a dopravu. Balíček  obsahuje i jiné legislativní návrhy a sdělení jako např. návrh revize legislativy o strategických zásobách ropy, jehož cílem je zajistit disponibilní zásoby během výpadku dodávek.

EU si v oblasti energetické bezpečnosti stanovila následující tři směry

  • identifikace prioritních akcí v infrastruktuře za pomoci analýzy poptávky a nabídky ze středně- a dlouhodobé perspektivy
  • podpora rozvoje energetické infrastruktury a otevření diskuse o možnostech zlepšení stávajících procesů po stránce legislativní i implementační
  • vytváření a rozvoj smluvních vztahů se třetími zeměmi a regiony s cílem zajistit stálé zásobování a aktivně přispět k diverzifikaci energetických zdrojů a přepravních tras

V rámci zvýšení energetické bezpečností  přijal v dubnu 2009 Evropský parlament směrnici, kterou se členským státům ukládá povinnost neustále udržovat minimální zásoby ropy na úrovni nejméně 90 dní čistého dovozu nebo 70 dní spotřeby. Ropa je hlavním zdrojem energie Evropské unie a její hospodářství je hluboce závislé na nepřerušovaných a spolehlivých dodávkách ropy za přijatelnou cenu. Komise EU předpokládá, že poptávka po ropě v EU i nadále poroste až do roku 2030. Ropa bude i poté hlavním zdrojem primární energie v EU, přičemž její podíl bude činit asi 35 % hrubé spotřeby energie. Zásobování EU ropou a ropnými produkty má velký význam, zejména pro odvětví dopravy a pro chemický průmysl a energetické odvětví. Narušení dodávek ropy a ropných produktů či nedostatečné zásoby by mohly vést k ochromení dalších odvětví hospodářství a každodenního života občanů Unie.

zpět na začátek

Energetická účinnost a nízkouhlíkové zdroje energie

Zvyšování energetické účinnosti a hospodárnosti je jedním z klíčových prostředků k posílení energetické bezpečnosti, důležitým pilířem ambiciózní politiky boje proti změně klimatu a nástrojem pro zlepšení konkurenceschopnosti podniků. Aby bylo možné dosáhnout politických cílů v oblasti obnovitelné energie, které představují dosažení 12% podílu obnovitelných zdrojů energie v celkové skladbě energie do roku 2010, navrhla Evropská komise směrnici, která všem členským státům stanoví vnitrostátní cíle pro obnovitelnou energii. Směrnice obsahuje závazný cíl zvýšit podíl obnovitelných zdrojů energie na konečné spotřebě energie na 20 % v rámci celé EU v roce 2020 a dosáhnout 10 % spotřeby biopaliv v dopravě, protože i když jsou dnes biopaliva dražší než jiné druhy obnovitelné energie, představují během příštích 15 let jedinou cestu k výraznému snížení závislosti na ropě v odvětví dopravy. K úspoře energie může dojít prostřednictvím změny chování spotřebitelů a širšího zavádění účinnějších technologií v podnikatelské sféře. Mezi konkrétní opatření na straně spotřeby patří zvyšování energetické účinnosti budov, kdy členské státy budou muset zaručit, že všechny nově postavené budovy od roku 2019 budou produkovat tolik energie, kolik samy spotřebovávají (například prostřednictvím solárních panelů nebo tepelných čerpadel), označování domácích spotřebičů a pneumatik energetickými štítky či požadavky na ekodesign energetických spotřebičů.

Vyšší využívání obnovitelných zdrojů energie eliminuje negativní změny globálního klimatu a zároveň přispívá k posilování konkurenceschopnosti prostřednictvím tvorby nových pracovních míst a upevňování evropské pozice lídra v eko-technologiích. Za obnovitelné zdroje jsou považovány vodní, větrné, solární elektrárny a zařízení využívající geotermální energie a spalující biomasu.K dosažení cílových hodnot se využívá řada podpůrných nástrojů. V jednotlivých členských zemích se podpůrná schémata liší podle politických priorit daných států a sahají od přímé finanční podpory, přes stanovování minimálních výkupních cen vyrobené elektřiny až po investiční pobídky či daňové výhody.

Na podporu akcí v oblasti energetické účinnosti a obnovitelných zdrojů energie je určený program Inteligentní energie pro Evropu II (IEE II) pro období 2007 – 2013. Je to jeden ze tří podprogramů Rámcového programu pro konkurenceschopnost a inovace a navazuje na předchozí program IEE I. Program IEE II je strukturován do konkrétních oblastí: SAVE — Energetická účinnost, ALTENER — Nové a obnovitelné zdroje energie, STEER — Energetická účinnost a obnovitelná energie v dopravě

zpět na začátek

Ochrana spotřebitele

Legislativní balíček z dubna 2009 posiluje práva spotřebitelů. Spotřebitelé by měli mít

  • právo bezplatně změnit během tří týdnů svého dodavatele plynu nebo elektřiny;
  • právo obdržet konečné vyúčtování nejpozději šest týdnů po změně dodavatele;
  • právo na všechny příslušné údaje o spotřebě plynu a elektřiny;přístup k informacím o jednotlivých zdrojích energie, které tvoří energetický mix dodavatele;
  • přístup k nezávislé službě pro stížnosti a alternativnímu systému opravných prostředků, jako je nezávislý ombudsman pro energetiku nebo orgán sdružující spotřebitele.právo na kompenzaci, pokud poskytované služby nedosahují příslušné kvality (např. v případě nesprávně vystavených či opožděných faktur);
  • právo na informace o svých právech prostřednictvím faktur a internetových stránek dodavatele.

 
Podle balíčku by Komise měla vytvořit jasný a kompletní kontrolní seznam evropského spotřebitele energie, jehož účelem bude informovat spotřebitele o jejich právech. Do roku 2020 by mělo 80 % spotřebitelů mít přístup k inteligentním měřícím systémům. Podle nové legislativy by členské státy měly také povinnost zajistit, že všichni spotřebitelé a všechny malé podniky (podniky s méně než 50 zaměstnanci a ročním obratem méně než 10 mil. EUR) budou mít přístup ke všeobecné službě. Tito spotřebitelé by měli mít právo na dodávky elektřiny za odpovídající, jednoznačně srovnatelné, transparentní a nediskriminační ceny.
Legislativní balíček obsahuje ustanovení na ochranu zranitelných spotřebitelů. Členské státy by měly přijmout „odpovídající opatření” na boj proti energetické chudobě, jako jsou národní energetické akční plány, posílení energetické účinnosti budov či sociální pobídky, které by zaručily, že i nejzranitelnější skupiny budou mít přístup k dodávkám energie.
 
Legislativní balíček dále obsahuje následující ustanovení:
 

  • Vytvoření Agentury pro spolupráci energetických regulačních orgánů, která vypracuje nezávazné pokyny;
  • Komise vypracuje a přijme závazné kodexy pro sítě, které budou vycházet z pokynů agentury - např. kodexy pro naléhavé situace;
  • Zřízení Evropské sítě přenosových soustav pro elektřinu (ENTSOE) a pro plyn (ENTSOG), které budou povinny předkládat každoročně vnitrostátním regulačním orgánům desetiletý plán rozvoje;
  • Opatření na zlepšení regionální spolupráce mezi jednotlivými národními regulátory, zejména v případě vážného výpadku dodávek energie;
  • Opatření na posílení nezávislosti národních regulátorů.

zpět na začátek

Snižování emisí skleníkových plynů a systém pro obchodování s emisemi

Snižování emisí skleníkových plynů si Evropská Unie vytkla v rámci nové energetické politiky za strategický cíl. V rámci mezinárodních vyjednávání by EU chtěla do roku 2020 snížit emise skleníkových plynů ve vyspělých zemích o 30 % v porovnání s rokem 1990 a v rámci EU snížit bez ohledu ne mezinárodní vyjednávání emise o 20 % do roku 2020 v porovnání s rokem 1990.

Ekonomickým nástrojem na snížení emisí skleníkových plynů je systém přidělování povolenek na vypouštění oxidu uhličitého a následné obchodování s těmito povolenkami. Cílem obchodování je pomoci členským státům EU dodržet závazky vyplývající z Kjótského protokolu. Obchodování s emisemi nepředstavuje nové cíle na poli životního prostředí, ale umožňuje levněji dodržet současní cíle stanovené v rámci Kjótského protokolu. V první vlně se přidělování povolenek týká jen vybraných průmyslových odvětví, zejména výrobců energií, cementu či odvětví metalurgie. Ke snížení emisí bude výrobce nutit postupné snižování počtu povolenek, které budou dostávat. Povolenky na beztrestné vypuštění tuny oxidu uhličitého musí na konci každého kalendářního roku odevzdat, a to v množství, které pokryje skutečné emise. Firmy, jejichž zařízení počet povolenek emisně překročí, jsou pokutovány. Počet povolenek, které firma pro svá zařízení získá, je důležitý i pro její obchodní činnost. Když dostane více povolenek, než kolik spotřebuje pro pokrytí emisí, může tento přebytek prodat na trhu. Nedostatečný počet povolenek bude naopak ve finanční rozvaze pasivem a bude vyžadovat nápravná opatření: zakoupení chybějících povolenek na trhu nebo snížení výroby.

zpět na začátek

Jaderná energie

Ve zjevném odklonu od svého tradičně nezaujatého přístupu k jaderné energetice se Evropská komise začíná vyjadřovat ve prospěch jaderné energetiky jako nízkoemisního zdroje energie. EU ve snaze vyrábět energii bez emisí oxidu uhličitého staví výrobu energie na třech pilířích, kterými jsou obnovitelné zdroje, jádro a případně zachycování a ukládání oxidu uhličitého. Jaderné elektrárny vyrábějí téměř třetinu veškeré energie v EU, přičemž jde o jeden z nejlevnějších zdrojů energie a energii z jádra využívá více než polovina členských zemí. Nejvíce ve Francii, jejíchž 59 reaktorů zajišťuje 80 procent dodávek elektřiny. Naopak část členů v čele s Rakouskem vystupuje ostře proti jaderné energii. Některé země se dříve rozhodly jádro přestat využívat, ale nyní své stanovisko mění. Jaderné elektrárny by měly být zásadní součástí budoucí evropské energetiky, přičemž nová energetická koncepce považuje jádro za obnovitelný zdroj. Jaderná energie je politicky velice ožehavé téma. Rozhodnutí, zda spoléhat na jadernou energii či nikoli, je věcí každého členského státu. Tento druh výroby elektřiny s sebou přináší složité otázky spojené s jaderným odpadem a odstavením vysloužilých reaktorů. Pokud však v Evropě klesne podíl jaderných elektráren na celkové výrobě elektřiny, musí je nahradit jiný druh energie s nízkými emisemi.

zpět na začátek

Tisknout Vaše hodnocení:

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek