Jak vymáhat pohledávky

30. 5. 2014 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Kapitoly článku

Popis postupu při vymáhání pohledávek. Jak si má věřitel počínat v případě, kdy povinný neplní dobrovolně. Popsána je zejména praktická stránka vymáhání pohledávek, na co je třeba myslet a s jakými úskalími či náklady má věřitel počítat.

Tento článek reflektuje právní stav ke dni 1. ledna 2014, tedy stav po nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, v platném znění (dále také jen „občanský zákoník“) a doprovodné legislativy vztahující se k rekodifikaci soukromého práva.

Podrobný obsah:

Co je pohledávka

V českém právním řádu není zakotvena přesná legální definice pojmu „pohledávka“. Jeho význam však vyplývá zejména ze znění § 1721 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „občanský zákoník“ nebo „OZ“), který říká: „Ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.“ Zjednodušeně řečeno je tedy pohledávka právem věřitele na plnění od dlužníka, kterému odpovídá povinnost dlužníka splnit svůj závazek. Přitom platí, že plnění, které je předmětem závazku, musí být majetkové povahy a musí odpovídat zájmu věřitele, i když tento zájem není jen majetkový.

Příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Bližší informace o úrocích z prodlení a nákladech spojených s uplatněním pohledávky budou uvedeny dále v textu.

Pohledávka, resp. závazek, může vzniknout ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo z jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá. Vzhledem k zaměření tohoto článku se níže budeme zabývat zejména pohledávkami vzniklými ze smluv.

Prodlení

Každý podnikatel zřejmě zná situaci, kdy některý z jeho obchodních partnerů je v prodlení s plněním na základě smlouvy. Podle občanského zákoníku je v prodlení dlužník, který neplní svůj dluh řádně a včas. Jestliže tedy uplynul termín splatnosti, dostal se dlužník do prodlení.

Prodlení je přitom určitým ohraničeným časovým úsekem. Jestliže dlužník nesplní včas nebo splní vadně, počíná se prodlení. Je-li splatnost určena konkrétním dnem a dlužník do tohoto data závazek řádně nesplní, dostává se do prodlení počínaje dnem následujícím po dni splatnosti. Konec prodlení je spojen se splněním závazku, případně s jiným způsobem zániku závazku (dohodou, započtením, splynutím, prominutím dluhu apod.).

Prodlení dlužníka se splácením peněžitého dluhu s sebou nese možnost věřitele požadovat po něm zaplacení úroku z prodlení. Výjimkou je však případ, kdy za prodlení není dlužník odpovědný. Taková situace nastane, jestliže nemůže dlužník plnit v důsledku prodlení věřitele. Věřitel je v prodlení, nepřijal-li řádně nabídnuté plnění nebo neposkytl-li dlužníku součinnost potřebnou ke splnění dluhu.

Právo požadovat zaplacení úroku z prodlení má jen ten věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti.

Úrok z prodlení přísluší věřiteli primárně ve výši, v jaké byl stranami smluvně sjednán. Nebyla-li však výše úroku z prodlení mezi stranami sjednána, náleží věřiteli úrok z prodlení stanovený nařízením vlády, tzv. zákonný úrok z prodlení.

Zákonný úrok z prodlení

Podle § 1970 občanského zákoníku, platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení (s výjimkou případu, kdy dlužník není za prodlení odpovědný). Jestliže si strany neujednají výši úroku z prodlení smluvně, má věřitel ze zákona právo požadovat úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády.

Tímto nařízením vlády je aktuálně nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Podle § 2 tohoto nařízení výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

Vzhledem k tomu, že tato zákonná formulace je velmi abstraktní, uveďme si pro lepší představu na příkladu, kolik takový úrok z prodlení činí.

Příklad

Výše jistiny činí 10.000,- Kč. Jistina byla splatná dne 31. 12. 2013, na straně dlužníka došlo k prodlení s placením. Úrok z prodlení nebyl smluvně sjednán.

Repo sazba stanovená Českou národní bankou pro 1. 1. 2014 činila 0,05%. Výše zákonného úroku z prodlení v tomto modelovém případě činí 8,05 % ročně, tudíž úrok z prodlení představuje ke dni 30. 6. 2014, tedy za 6 měsíců prodlení, po zaokrouhlení částku 399,- Kč.


Pro úplnost je zapotřebí dodat, že výše úroků z prodlení se řídí podle legislativy platné v době, kdy k prodlení došlo.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Náklady spojené s uplatněním pohledávky

Příslušenstvím pohledávky jsou také tzv. náklady spojené s uplatněním pohledávky. Tento pojem byl do českého právního řádu zaveden v souvislosti s transpozicí evropské směrnice o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích. Paušalizovaná minimální výše nákladů spojených s uplatněním pohledávky je pro závazkové vztahy mezi podnikateli nebo mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem 1 200,- Kč, přičemž tato výše je spojena s uplatněním každé jednotlivé pohledávky. Tato minimální částka je aktuálně stanovena stejně jako zákonný úrok z prodlení nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

Jestliže je požadována částka nákladů spojených s uplatněním pohledávky vyšší, než výše uvedená částka paušální, je její výši nutno dokazovat. Paušální výši však není třeba dokazovat, jsou-li splněny výše uvedené podmínky pro její přiznání.

Upomínka

Jestliže podnikatel zjistí, že mu jeho obchodní partner neuhradil vystavenou fakturu, měl by dlužníka neprodleně upomenout. Doporučujeme nejprve se pokusit dlužníka kontaktovat a upozornit jej na vzniklý dluh, a to i neformálně, např. telefonicky. Touto cestou může být vyloučena případná administrativní chyba při zaúčtování platby či prosté opomenutí ze strany obchodního partnera, které může být snadno napraveno.

Častá je však bohužel situace, kdy je dlužník nekontaktní nebo svůj dluh uhradit nehodlá, resp. nemá k úhradě dluhu objektivně finanční prostředky. V okamžiku, kdy se toto věřitel dozví, je nejvhodnější chvíle pro kontaktování zkušeného advokáta, který se profesionálně ujme celého procesu vymáhání pohledávky.

Následujícím krokem je ideálně odeslání upomínky. Tento krok sice není úplně nezbytný, a hrozí-li nebezpečí z prodlení, například v případě blížícího se promlčení, může být úplně pominut, nicméně neodešle-li věřitel upomínku, připraví se tím téměř jistě o možnost, aby mu v případném soudním řízení mohla být přiznána náhrada nákladů řízení.

Podle § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále také jen „OSŘ“), totiž žalobce, který měl úspěch v soudním řízení, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění (resp. upomínku).

Tato upomínka bývá zpravidla označena jako „Poslední výzva k úhradě dlužné částky před podáním žaloby“. V ní věřitel zrekapituluje, na základě jakého titulu vznikl dluh, uvede jeho výši a stanoví dlužníkovi dodatečnou lhůtu k úhradě. Tato dodatečná lhůta nejčastěji činí 10 dnů od doručení, může však být zvolena i lhůta odlišná dle konkrétního případu. V upomínce doporučujeme uvést rovněž údaje pro platbu, tedy číslo účtu a variabilní symbol.

Lze vřele doporučit dát si s přípravou upomínky práci. Pro náhradu nákladů řízení je totiž relevantní nejen to, zda byla vůbec upomínka odeslána, ale rovněž také její obsah. Vyhláška č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále též jen „advokátní tarif“), totiž rozlišuje mezi tzv. jednoduchou výzvou k plnění a mezi tzv. výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé.

Rozdíl pak je zjednodušeně v tom, že za jednoduchou výzvu k plnění náleží mimosmluvní odměna (resp. náhrada nákladů) ve výši jedné poloviny, kdežto za složitější výzvu náleží mimosmluvní odměna jako za jeden celý úkon právní služby. Pro věřitele je tedy ve většině případů výhodnější odeslat upomínku obsahující základní skutkový a právní rozbor věci.

Upomínku doporučujeme odeslat prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb doporučeně s dodejkou, aby měl věřitel prokazatelně potvrzené její převzetí dlužníkem. Kopii upomínky včetně dodejky totiž v případném soudním řízení bude muset věřitel doložit soudu jako důkaz pro prokázání nároku na náhradu nákladů řízení.

Uznání dluhu, dohoda o splátkách

Je velmi častou situací, že po obdržení upomínky dlužník kontaktuje věřitele s tím, že nemá k dispozici dostatek prostředků k úhradě celého svého dluhu, nicméně je ochoten dluh splácet v pravidelných měsíčních splátkách.

V takovém případě doporučujeme uzavřít s dlužníkem dohodu o splátkách, jejíž součástí bude i uznání dluhu. Vzhledem ke značné důležitosti tohoto dokumentu pro další průběh vymáhání pohledávky doporučujeme jeho přípravu přenechat zkušenému advokátovi. Uznáním závazku totiž dochází k přerušení běhu promlčecí lhůty (o promlčení více v kapitole Promlčení) – počíná se běžet nová promlčecí lhůta. Navíc uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Jestliže tedy dlužník písemně svůj dluh co do důvodu a výše uzná, získává tím věřitel čas a lepší podmínky při případném uplatnění dluhu u soudu.

V dohodě o splátkách si věřitel a dlužník sjednají, v jaké výši bude dlužník měsíční splátky hradit, ke kterému dni v měsíci, ve prospěch jakého účtu, jak má být platba označena (např. variabilní symbolem) apod. Vhodné je v dohodě přímo vypsat data splatnosti jednotlivých splátek, což může být dobrým vodítkem jak pro dlužníka, tak pro věřitele. Obvyklým obsahem dohody o splátkách je rovněž konstatování, že v případě opoždění dlužníka byť jen s jednou splátkou je věřitel oprávněn požadovat okamžitou úhradu celé dlužné částky včetně úroku z prodlení a dlužník je povinen tuto částku věřiteli zaplatit.

Notářský zápis s přímou vykonatelností

Velmi efektivním způsobem, jak řešit situaci, kdy je dlužník ochoten uznat svůj závazek, pouze aktuálně nemá dostatek finančních prostředků na jeho kompletní úhradu, je pořízení notářského zápisu s přímou vykonatelností. V takovém notářském zápisu dává dlužník věřiteli svolení k přímé vykonatelnosti notářského zápisu. Jestliže tedy dlužník nesplní povinnost vůči věřiteli podle notářského zápisu (např. do určitého stanoveného data neuhradí svůj dluh), může věřitel podat exekuční návrh a vymáhat svou pohledávku cestou exekuce (případně cestou soudního výkonu rozhodnutí). Notářský zápis s přímou vykonatelností je totiž sám o sobě exekučním titulem. Odpadá tedy nutnost absolvovat leckdy zdlouhavé soudní řízení.

Nevýhodou však je nutnost uhradit notáři za sepsání notářského zápisu odměnu. Její výše závisí na tarifní hodnotě (hodnotě předmětu úkonu notáře), činí však vždy nejméně 2 000,- Kč.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Soudní vymáhání

Jestliže dlužník na upomínky věřitele nereaguje nebo svůj dluh uhradit odmítá, je čas přistoupit k vymáhání dluhu soudní cestou, tedy za pomoci státního donucení.

Zastupování v soudním řízení vedeném k vymožení pohledávky doporučujeme svěřit zkušenému advokátovi s praxí ve vymáhání pohledávek, aby k vymožení došlo v co nejkratším možném čase.

Zahájení soudního řízení

Soudní řízení se zahajuje na návrh. Tento návrh, týká-li se dvoustranných právních poměrů mezi žalobcem a žalovaným, se nazývá žalobou.

Žaloba musí obsahovat minimálně následující údaje:

  • jméno, příjmení, bydliště účastníků, tedy žalobce a žalovaného (resp. obchodní firmu nebo název a sídlo účastníků – právnických osob),
  • rodná čísla nebo identifikační čísla účastníků,
  • tytéž údaje týkající se případných zástupců účastníků,
  • vylíčení rozhodujících skutečností (tedy např. že byla uzavřena smlouva, dodáno zboží, vystaveny faktury, které nebyly uhrazeny),
  • označení důkazů, jichž se žalobce dovolává (např. smlouva ze dne …, faktura vystavená dne … splatná dne …).

Řízení je zahájeno dnem, kdy došel soudu návrh na jeho zahájení (žaloba). Ten je možno soudu zaslat několika způsoby, přičemž každý z těchto způsobů má jiné důsledky pro určení okamžiku zahájení řízení:

  • zaslání prostřednictvím provozovatele poštovních služeb - v takovém případě je řízení zahájeno dnem, kdy návrh dojde do dispozice soudu,
  • zaslání prostřednictvím datové schránky – řízení je pak zahájeno v okamžiku, kdy je návrh dostupný informačnímu systému určenému k příjmu takového podání (tedy okamžikem, kdy je odeslán do datové schránky soudu),
  • elektronicky podepsané zaručeným elektronickým podpisem – v takovém případě je řízení zahájeno okamžikem, kdy návrh dojde soudu.

Návrh na vydání elektronického platebního rozkazu

Nejjednodušším způsobem, jak uplatnit nárok věřitele na zaplacení peněžitého plnění u příslušného soudu, je vyplnění elektronického formuláře nazvaného jako „návrh na vydání elektronického platebního rozkazu“. Tento formulář je dostupný na internetových stránkách Ministerstva spravedlnosti ČR i s návodem na jeho vyplnění. Tento formulář je možné použít za podmínky, že žalobcem není požadováno peněžité plnění převyšující částku ve výši 1 000 000,- Kč.

Do návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu je důležité uvést funkční e-mailovou adresu žalobce (resp. jeho zástupce), neboť na tuto e-mailovou adresu obdrží v případě úspěšného odeslání návrhu žalobce automaticky generované potvrzení elektronické podatelny Ministerstva spravedlnosti, jehož součástí je i přidělený jednoznačný identifikátor návrhu a údaje pro zaplacení soudního poplatku, jehož výše se v návrhu automaticky vygenerovala.

Soudní poplatek je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, a jestliže jej žalobce neuhradí ani ve lhůtě, která mu k tomu soudem byla určena, nelze elektronický platební rozkaz vydat a soud v takovém případě řízení zastaví.

V dalším e-mailu obdrží následně žalobce údaj o zpracování zaslaného návrhu a o jeho přiřazení ke konkrétní spisové značce, pod níž bude soud právní věc evidovat a která bude uváděna vždy v další komunikaci se soudem.

Elektronický platební rozkaz rovněž není možné vydat, jestliže není znám pobyt žalovaného, nebo má-li být elektronický platební rozkaz doručen žalovanému do ciziny.

Jestliže soud elektronický platební rozkaz nevydá, nařídí jednání.

Elektronický platební rozkaz

Jestliže návrh na vydání elektronického platebního rozkazu obsahuje všechny zákonem stanovené náležitosti a žalobcem uplatněné právo vyplývá jednoznačně z jím uvedených skutečností, vydá soud elektronický platební rozkaz. V něm žalovanému uloží, aby do 15 dnů od doručení elektronického platebního rozkazu žalobci zaplatil uplatněnou pohledávku a náklady řízení, nebo aby ve lhůtě 15 dnů od doručení elektronického platebního rozkazu podal opravný prostředek, zvaný odpor, u soudu, který platební rozkaz vydal.

Jestliže tedy soud vydá elektronický platební rozkaz, ještě není zdaleka vyhráno. Nejenže žalovaný může podat proti němu odpor, následkem čehož je elektronický platební rozkaz zrušen, ale navíc může nastat problém s jeho doručením. Elektronický platební rozkaz je totiž nutné doručit žalovanému do vlastních rukou.

Náhradní doručení elektronického platebního rozkazu je vyloučeno, elektronický platební rozkaz se tedy musí prokazatelně dostat do rukou žalovaného, aby se proti němu mohl účinně bránit odporem. Rovněž v případě, nepodaří-li se elektronický platební rozkaz doručit žalovanému do vlastních rukou, je usnesením soudu zrušen v plném rozsahu.

Elektronický platební rozkaz, který byl řádně doručen a proti kterému nebyl ve lhůtě 15 dnů od doručení podán odpor, má účinky pravomocného rozsudku se všemi důsledky z toho vyplývajícími.

Soudní poplatek za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu

Kromě rychlosti řízení spočívá výhoda podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu rovněž v nižším soudním poplatku, než je tomu u běžné žaloby. Zatímco při podání žaloby, jejímž předmětem je peněžité plnění do částky 20 000,- Kč, činí soudní poplatek částku 1 000,- Kč, a je-li předmětem peněžité plnění vyšší než 20 000,- Kč, činí soudní poplatek 5 % z této částky, u návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu je větší diferenciace výše soudního poplatku.

Za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, jehož předmětem je peněžité plnění do částky 10 000,- Kč včetně, činí soudní poplatek jen 400,- Kč; je-li předmětem peněžité plnění v částce vyšší než 10 000,- Kč do 20 000,- Kč včetně, činí soudní poplatek 800 Kč. I v případě, je-li předmětem peněžité plnění vyšší než 20 000,- Kč, je soudní poplatek nižší než při podání běžné žaloby, a to ve výši 4 % z částky, která je předmětem návrhu.

Žaloba

Jestliže žalobce nechce nebo nemůže podat návrh na vydání elektronického platebního rozkazu (například proto, že požaduje peněžité plnění vyšší než 1 000 000,- Kč), je na místě podat běžnou žalobu. Pro žalobu není stanoven žádný formulář. Její obsahové náležitosti jsou stejné jako u návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.

Kromě toho je v žalobě nutné jednoznačně označit věc, které se žaloba týká – např. „o zaplacení částky …. s příslušenstvím“.

Příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Mezi náklady spojené s uplatněním pohledávky patří částka za soudní poplatek a odměna advokáta ve výši stanovené advokátním tarifem. Ve sporech vyplývajících ze závazkových vztahů mezi podnikateli lze uplatnit též náklady spojené s uplatněním pohledávky stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Minimální výše těchto nákladů přitom činí 1 200,- Kč na každou pohledávku, která je uplatněna, jak bylo uvedeno výše.

Nezbytnou součástí žaloby je žalobní petit. V něm je uvedeno, čeho se žalobce žalobou domáhá. Zpravidla je formulovaný jako výrok rozhodnutí – je v něm tedy obsaženo to, co žalobce očekává, že bude soudem žalovanému uloženo. Petit musí být formulován přesně, určitě a srozumitelně. Na formulaci petitu je zapotřebí dát si obzvláště pozor, neboť soud nemůže v rozhodnutí uložit žalovanému jinou povinnost, než je žalobcem v petitu navrhováno. Žalobce nesmí petit žaloby (resp. žalobu celou) po jejím podání bez souhlasu soudu měnit, je tedy nutné vše si důkladně promyslet.

Výše soudního poplatku za podání žaloby je popsána výše v kapitole pojednávající o elektronickém platebním rozkazu.

Žaloba s návrhem na vydání platebního rozkazu

V praxi je častý případ, kdy je soudu předkládána žaloba s náležitostmi uvedenými výše, jejíž součástí je i návrh na vydání platebního rozkazu.

Podmínky pro vydání platebního rozkazu jsou stejné jako pro vydání elektronického platebního rozkazu (samozřejmě s výjimkou podmínky podání návrhu na elektronickém formuláři).

Platební rozkaz, stejně tak jako elektronický platební rozkaz, je formou rozhodnutí vydávaného v tzv. rozkazním řízení, které patří mezi zkrácená řízení. Zkrácené řízení je odlišné od řízení klasického, předně v něm nedochází vůbec k jednání či dokazování. V jiném než zkráceném řízení platební rozkaz nemůže být soudem vydán.

Jak již bylo uvedeno výše, platební rozkaz (stejně tak jako elektronický platební rozkaz) může soud vydat jen v případě, vyplývá-li v žalobě uplatněné právo ze skutečností uvedených žalobcem.

Soud může vydat platební rozkaz i v případě, neobsahuje-li žaloba návrh na jeho vydání, tedy i bez výslovné žádosti žalobce. Musí však být vždy splněny výše uvedené podmínky pro jeho vydání.

Rozsudek

Pokud nebylo soudem rozhodnuto ve zkráceném řízení, tzn., nebyl vydán platební rozkaz nebo elektronický platební rozkaz anebo vydán byl, ale byl na základě podaného odporu nebo z důvodu nedoručení do vlastních rukou žalovaného, je výsledkem soudního řízení rozsudek.

Rozsudkem soud rozhoduje o věci samé.

Rozsudek pro uznání

Jestliže žalovaný v průběhu soudního řízení uzná nárok nebo základ nároku, který proti němu žalobce uplatňuje, rozhodne soud zvláštním druhem rozsudku – rozsudkem pro uznání. Jestliže žalovaný uzná nárok žalobce jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem pro uznání jen v případě, navrhne-li to žalobce.

Rozsudek pro uznání lze vydat také v případě, jestliže je usnesením soudu žalovaný vyzván, aby se k žalobě písemně vyjádřil a aby, pokud nárok uplatněný žalobou zcela neuznává, ve svém vyjádření vylíčil rozhodující okolnosti ke své obraně a k vyjádření připojil listinné důkazy, případně aby důkazy označil ve svém vyjádření, a žalovaný se v určené lhůtě nevyjádří. Pak se má za to, že nárok žalovaný uznává, pokud ve lhůtě určené pro vyjádření soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu ve vyjádření brání.

Dalším speciálním případem, kdy je možné vydat rozsudek pro uznání, je situace, nedostaví-li se žalovaný bez včasné a důvodné omluvy k přípravnému jednání, ačkoli byl řádně a včas předvolán nejméně 20 dnů předem.

Jsou-li splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání, nemusí být soudem vůbec nařízeno jednání ve věci.

Rozsudek pro zmeškání

Jestliže bylo žalovanému řádně do vlastních rukou doručeno předvolání k prvnímu soudnímu jednání ve věci, a to nejméně deset dnů před jeho konáním, a žalovaný se přesto k jednání bez důvodné a včasné omluvy nedostaví, může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. Podmínkou však je, že vydání rozsudku pro zmeškání navrhne žalobce, který se k jednání dostavil.

Proti již vydanému rozsudku pro zmeškání existuje obrana, jestliže žalovaný soudní jednání zmeškal z omluvitelných důvodů (např. vážná a náhlá zdravotní indispozice). V takovém případě může žalovaný nejpozději do nabytí právní moci rozsudku navrhnout jeho zrušení. Jestliže soud shledá omluvu důvodnou, zruší vydaný rozsudek usnesením a nařídí jednání ve věci.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Exekuční titul

Kýženým výsledkem soudního řízení je exekuční titul. Ten je také předpokladem bezpodmínečně nutným pro soudní výkon rozhodnutí či exekuci, tedy pro poslední krok na cestě k vymožení pohledávky.

Exekučním titulem je listina vydaná oprávněným orgánem v zákonem předepsané formě, ve které je určité osobě (v našem případě dlužníkovi) uložena povinnost (typicky uhradit žalobci dluh spolu s úrokem z prodlení a náklady řízení). Exekučním titulem je tedy zejména pravomocný rozsudek, platební rozkaz či elektronický platební rozkaz.

Jestliže je věřiteli (žalobci) soudem doručen rozsudek, ve kterém byla jeho dlužníkovi uložena povinnost k úhradě dluhu, úroků a nákladů, ještě to neznamená, že by mohl věřitel podat exekuční návrh. Nejprve potřebuje mít na rozsudku, platebním rozkazu či elektronickém platebním rozkazu vyznačenu doložku právní moci a vykonatelnosti.

Když je rozhodnutí pravomocné, má to dvojí účinek – rozhodnutí již nejde napadnout řádným opravným prostředkem (tzv. formální právní moc) a je konečné, závazné a nezměnitelné.

Vykonatelnost pak je vlastností rozhodnutí svědčící o skutečnosti, že již uplynula doba k plnění v rozhodnutí stanovená a že je tedy rozhodnutí vynutitelné, je tedy možné vymáhat jeho splnění pomocí exekuce či soudního výkonu rozhodnutí.

To, zda rozhodnutí nabylo právní moci, lze nejsnáze zjistit po zadání spisové značky a soudu, který rozhodnutí vydal, do vyhledávače zřízeného Ministerstvem spravedlnosti, kde jsou u jednotlivých řízení vypsány informace určující procesní stádium řízení. Další možností pak je zavolat do informační kanceláře příslušného soudu či ji navštívit osobně.

Po zjištění, že je rozhodnutí pravomocné a vykonatelné, je nutné je zaslat soudu, který je vydal, spolu s žádostí o vyznačení doložky právní moci a vykonatelnosti. Ta je pak příslušnou kanceláří soudu na rozhodnutí vyznačena.

Po provedení popsaných kroků má věřitel v ruce exekuční titul a může se započít výkon rozhodnutí.

Předexekuční upomínka

V některých případech může být praktické před odesláním exekučního návrhu dát ještě dlužníkovi „poslední šanci“ k úhradě, než se dluh podstatně navýší o náklady exekuce. V takovém případě je vhodné zaslat dlužníkovi předexekuční upomínku, tedy výzvu, ve které věřitel zopakuje, jak rozhodl ve věci soud, uvede platební údaje k úhradě jistiny, úroků z prodlení a nákladů nalézacího řízení, a upozorní na skutečnost, že nezaplatí-li dlužník svůj dluh ve stanovené lhůtě, bude věřitelem coby oprávněným neprodleně podán exekuční návrh (resp. návrh na nařízení výkonu rozhodnutí). Vzhledem ke skutečnosti, že důsledky exekučního řízení jsou široké veřejnosti dobře známy, je toto upozornění často pro dlužníka prvním impulsem k tomu, aby celou záležitost začal řešit.

Odeslání předexekuční upomínky však není povinné a jestliže k němu nedojde, nemá to pro věřitele žádné negativní důsledky.

Výkon rozhodnutí

Jestliže dlužník svůj dluh neuhradí ani po nabytí vykonatelnosti rozhodnutí, eventuálně po uplynutí lhůty stanovené předexekuční upomínkou, je čas přikročit k výkonu rozhodnutí.

Věřitel má dvě možnosti, jaký způsob výkonu rozhodnutí zvolit – soudní výkon rozhodnutí podle OSŘ, nebo exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu. Vzhledem k tomu, že v drtivé většině případů je věřitelem volena cesta exekuce, nebudeme se na tomto místě soudním výkonem rozhodnutí zabývat.

Exekuce

Exekutor je fyzickou osobou, která splňuje zákonem stanovené předpoklady pro výkon činnosti exekutora, a kterou stát pověřil exekutorským úřadem. Jmenování exekutorů probíhá na základě principu „numerus clausus“, což znamená, že exekutorů, resp. exekutorských úřadů, je jen určitý počet v obvodu každého okresního soudu, přičemž tento počet může určit, resp. zvýšit ministr spravedlnosti. Ten také exekutory jmenuje a odvolává.

Exekutor vykonává exekuční a další zákonem stanovenou činnost nezávisle, ale za úplatu. Při výkonu exekuční činnosti je vázán Ústavou, zákony, jinými právními předpisy a rozhodnutími soudu vydanými v řízení o výkonu rozhodnutí a exekučním řízení. Exekutor může zaměstnávat zaměstnance, kteří mohou na základě písemného pověření uděleného exekutorem vykonávat úkony exekuční činnosti a další činnosti za podmínek a v rozsahu stanoveném exekučním řádem.

Orgánem samosprávy exekutorů je Exekutorská komora ČR, která spolu s Ministerstvem spravedlnosti ČR vykonává nad činností exekutorů státní dohled. Zákonem stanovené podmínky pro to, aby se fyzická osoba mohla stát exekutorem, jsou podle § 9 odst. 1 exekučního řádu následující:

  • plná svéprávnost,
  • vysokoškolské vzdělání v oboru právo a právní věda,
  • bezúhonnost,
  • absolvování alespoň tříleté exekutorské praxe,
  • složení exekutorské zkoušky.

Exekutor musí také složit slib do rukou ministra spravedlnosti a uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za újmu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem jeho exekuční činnosti. Exekutor řídí činnost svého exekutorského úřadu. Ten jeho jménem plní všechny úkoly potřebné k řádnému výkonu exekuční činnosti.

Exekuci vede ten exekutor, kterého v exekučním návrhu označí oprávněný a který je zapsán v rejstříku zahájených exekucí. Úkony exekutora se přitom považují za úkony exekučního soudu.

K tomu, aby byla zahájena exekuce, musí oprávněný sepsat exekuční návrh. Jeho přípravu je vhodné svěřit zkušenému advokátovi. Exekuční návrh se podává k exekutorovi, kterého si věřitel pro provedení exekuce vybral. Ten pak návrh zašle příslušnému soudu, který jej provedením exekuce pověří. K exekučnímu návrhu je nutné přiložit ověřenou kopii rozhodnutí s vyznačenou doložkou právní moci (resp. originál, ten však doporučujeme si ponechat).

Účastníky exekučního řízení jsou oprávněný a povinný. Jakmile soud pověří exekutora provedením exekuce, je oprávněnému i povinnému doručeno vyrozumění o zahájení exekuce. Následně exekutor vydává exekuční příkazy, kterými postihuje majetek dlužníka. Z částky, kterou exekutor v průběhu exekuce vymůže, si strhne svoje náklady, a zbytek zasílá oprávněnému.

Někdy se stane, že i přes to, že již probíhá pro vymožení pohledávky exekuce, povinný uhradí určitou částku přímo na účet oprávněného (např. ve prospěch účtu uvedeného v předexekuční upomínce). Pokud k tomu dojde, je nutné každou takovou platbu hlásit exekutorovi. Prováděním exekuce vznikají exekutorovi náklady. Ty hradí exekutorovi povinný, který rovněž hradí oprávněnému náklady účelně vynaložené k vymáhání nároku.

Za situace, kdy má povinný nějaký majetek, se tedy nestane, že by oprávněný na exekuci ještě „doplatil“. Za určitých podmínek se však může stát, že exekutor nic nevymůže a ještě bude po oprávněném požadovat úhradu paušálně určených či účelně vynaložených výdajů. Takový postup je podle § 89 exekučního řádu možný v případě, jestliže je exekuce zastavena pro nemajetnost. Vzhledem k tomu, že případy, kdy je povinný nemajetný, jsou velmi časté, jeví se tato zákonná úprava jako velmi tvrdá.

Pokud však povinný na tom, že došlo k zastavení exekuce pro nemajetnost, nenese žádnou vinu (nebylo mu známo, že je povinný nemajetný, ani to nemohl důvodně předpokládat), může být úspěšné případné odvolání oprávněného proti tomu, že mu bylo hrazení nákladů exekutora uloženo, jak vyplývá z dosavadní judikatury.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Insolvenční řízení

Insolvenční řízení je zvláštním řízením upraveným zákonem č. 182/2006 Sb., insolvenčním zákonem. Ten upravuje mimo jiné také postup při uplatňování pohledávek v insolvenčním řízení.

U insolvenčního řízení je zásadní se o něm včas dozvědět. Je proto praktické vyhledávat pravidelně své dlužníky (a to i ty, u kterých už je věc ve stádiu soudního řízení či výkonu rozhodnutí, resp. exekuce) prostřednictvím systému Ministerstva spravedlnosti tzv. Insolvenčního rejstříku. Jestliže má věřitel dlužníků větší množství, je vhodné investovat do některého z druhů software, monitorujícího insolvenční rejstřík, nebo využít služeb advokáta, který kompletní správu pohledávek včetně sledování insolvenčních řízení pro věřitele zajistí. Uvedený software pak uživatele upozorní na skutečnost, že se některý ze zadaných subjektů ocitl v insolvenčním rejstříku a věřitel má dostatek času na přípravu eventuální přihlášky pohledávky.

Jestliže se tedy náš dlužník ocitne v insolvenci a je na něj podán insolvenční návrh (který může na sebe podat i sám dlužník), musí všichni věřitelé, kteří chtějí v insolvenčním řízení uplatnit své pohledávky, tak učinit nejpozději ve lhůtě uvedené v usnesení o úpadku. Vydání usnesení o úpadku je další fází insolvenčního řízení. V něm je také ve valné většině insolvenčním soudem rozhodnuto o způsobu řešení úpadku, kterými jsou:

  • konkurs,
  • reorganizace,
  • oddlužení,
  • zvláštní způsoby řešení úpadku, které insolvenční zákon stanoví pro určité subjekty nebo pro určité druhy případů.

Je-li pohledávka zajištěna (např. exekutorským zástavním právem na nemovitosti), přihlásí ji věřitel jako zajištěnou a údaje o zajištění uvede v přihlášce pohledávky spolu s listinami osvědčujícími zajištění. Zajištění věřitelé mají v insolvenčním řízení výhodnější postavení než ti nezajištění.

V insolvenčním řízení je významnou postavou insolvenční správce. Ten je pro konkrétní insolvenční řízení ustanoven insolvenčním soudem. Je vybírán ze seznamu insolvenčních správců, který vede Ministerstvo spravedlnosti. Jestliže je podán návrh na prohlášení konkursu nebo v návrhu není uveden jiný způsob řešení úpadku než konkurs, vybírá se insolvenční správce podle pořadí určeného dnem zápisu do seznamu insolvenčních správců vedeného pro obvod krajského soudu, který je insolvenčním soudem dlužníka. Je-li podán návrh na oddlužení, vybírá se insolvenční správce ze seznamu vedeného pro obvod okresního soudu, který je obecným soudem dlužníka.

Jestliže věřitel ve stanovené lhůtě přihlásí svou pohledávku do insolvenčního řízení, dojde pak v případě nejběžnějšího konkursu k poměrnému uspokojení z majetkové podstaty. Při oddlužení je pak věřitel uspokojován zpravidla postupně pravidelnými splátkami.

Oddlužení má zásadní důsledky. Jestliže dlužník řádně a včas splní všechny povinnosti podle soudem schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, kterým dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojení. Rozhodnutím soudu tedy dojde k „odpuštění“ zbylé, nesplacené výše přihlášených pohledávek. Velmi zásadní je však informace, že toto osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a také na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ačkoli měli. To může mít dalekosáhlé důsledky pro věřitele, z toho důvodu je nutné bedlivě sledovat, zda na sebe náš dlužník nepodává insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení.

Promlčení

S vymáháním pohledávek nikdy není radno otálet. Nesmíme totiž zapomínat na možnost promlčení, které nám může situaci značně zkomplikovat. Promlčením sice právo nezaniká (na rozdíl od prekluze), ale dochází k jeho oslabení. Promlčená pohledávka dále existuje jako naturální obligace, kterou již věřitel nemůže úspěšně uplatnit u soudu za předpokladu, že dlužník namítne promlčení.

Po uplynutí promlčecí doby již nemůže soud pohledávku věřiteli přiznat. Jestliže však dlužník promlčenou pohledávku zaplatí dobrovolně, má se za to, že platil existující dluh a nemůže se domáhat vrácení zaplacené částky jakožto bezdůvodného obohacení.

Pro určení délky promlčecí lhůty je zásadní, kdy vznikl právní poměr, na základě kterého došlo ke vzniku pohledávky. Podle § 3028 odst. 3 občanského zákoníku se totiž právní poměry (s výjimkou právních poměrů týkajících se práv osobních, rodinných a věcných) vzniklé přede dnem účinnosti tohoto zákona (tedy před 1. 1. 2014), jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, řídí dosavadními právními předpisy.

Je tedy zapotřebí rozlišovat tři různé režimy – pohledávky vzniklé na základě právního vztahu posuzovaného podle „starého“ občanského zákoníku (zákona č. 40/1964 Sb.), podle obchodního zákoníku (zákona č. 513/1991 Sb.) a podle „nového“ občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.).

Ve vztahu k délce promlčení lhůty jsou rozdíly následující:

  • podle „starého“ občanského zákoníku je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé,
  • podle obchodního zákoníku je promlčecí doba čtyřletá a běží ode dne splatnosti,
  • podle „nového“ občanského zákoníku promlčecí lhůta trvá tři roky, avšak strany si mohou ujednat kratší nebo delší promlčecí lhůtu počítanou ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé, než jakou stanoví zákon, nejméně však jednoroční a nejdéle patnáctiletou.

Jestliže je však promlčecí lhůta ujednána jiná než zákonná a toto ujednání je v neprospěch slabší strany (typicky spotřebitele), k takovému ujednání se nepřihlíží.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Tento článek reflektuje právní stav ke dni 1. ledna 2014, tedy stav po nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, v platném znění (dále také jen „občanský zákoník“) a doprovodné legislativy vztahující se k rekodifikaci soukromého práva.

Přehled všech témat Právního průvodce

Tisknout Vaše hodnocení:

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek