Jak vymáhat pohledávky

Insolvenční řízení

Insolvenční řízení je zvláštním řízením upraveným zákonem č. 182/2006 Sb., insolvenčním zákonem. Ten upravuje mimo jiné také postup při uplatňování pohledávek v insolvenčním řízení.

U insolvenčního řízení je zásadní se o něm včas dozvědět. Je proto praktické vyhledávat pravidelně své dlužníky (a to i ty, u kterých už je věc ve stádiu soudního řízení či výkonu rozhodnutí, resp. exekuce) prostřednictvím systému Ministerstva spravedlnosti tzv. Insolvenčního rejstříku. Jestliže má věřitel dlužníků větší množství, je vhodné investovat do některého z druhů software, monitorujícího insolvenční rejstřík, nebo využít služeb advokáta, který kompletní správu pohledávek včetně sledování insolvenčních řízení pro věřitele zajistí. Uvedený software pak uživatele upozorní na skutečnost, že se některý ze zadaných subjektů ocitl v insolvenčním rejstříku a věřitel má dostatek času na přípravu eventuální přihlášky pohledávky.

Jestliže se tedy náš dlužník ocitne v insolvenci a je na něj podán insolvenční návrh (který na sebe může podat i sám dlužník), musí všichni věřitelé, kteří chtějí v insolvenčním řízení uplatnit své pohledávky, tak učinit nejpozději ve lhůtě uvedené v usnesení o úpadku. Vydání usnesení o úpadku je další fází insolvenčního řízení. V něm je také ve valné většině insolvenčním soudem rozhodnuto o způsobu řešení úpadku, kterými jsou:

• konkurs,
• reorganizace,
• oddlužení,
• zvláštní způsoby řešení úpadku, které insolvenční zákon stanoví pro určité subjekty nebo pro určité druhy případů.

Je-li pohledávka zajištěna (např. exekutorským zástavním právem na nemovitosti), přihlásí ji věřitel jako zajištěnou a údaje o zajištění uvede v přihlášce pohledávky spolu s listinami osvědčujícími zajištění. Zajištění věřitelé mají v insolvenčním řízení výhodnější postavení než ti nezajištění.

V insolvenčním řízení je významnou postavou insolvenční správce. Ten je pro konkrétní insolvenční řízení ustanoven insolvenčním soudem. Je vybírán ze seznamu insolvenčních správců, který vede Ministerstvo spravedlnosti. Při řešení úpadku konkursem či oddlužením se insolvenční správce vybírá podle pořadí určeného dnem zápisu do seznamu insolvenčních správců vedeného pro obvod krajského soudu, který je insolvenčním soudem dlužníka.

Jestliže věřitel ve stanovené lhůtě přihlásí svou pohledávku do insolvenčního řízení, dojde pak v případě nejběžnějšího konkursu k poměrnému uspokojení z majetkové podstaty. Při oddlužení je pak věřitel uspokojován zpravidla postupně pravidelnými splátkami.

Oddlužení má zásadní důsledky. Jestliže dlužník řádně a včas splní všechny povinnosti podle soudem schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, kterým dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Rozhodnutím soudu tedy dojde k „odpuštění“ zbylé, nesplacené výše přihlášených pohledávek. Velmi zásadní je však informace, že toto osvobození je účinné také vůči věřitelům, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a také těm věřitelům, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ačkoli měli. I z toho důvodu je vhodné bedlivě sledovat, zda na dlužníka nebyla prohlášena insolvence, potenciálně spojená s návrhem na oddlužení.

Promlčení

S vymáháním pohledávek nikdy není radno otálet. Nesmíme totiž zapomínat na možnost promlčení, které nám může situaci značně zkomplikovat. Promlčením sice právo nezaniká (na rozdíl od prekluze), ale dochází k jeho oslabení. Promlčená pohledávka dále existuje jako naturální obligace, kterou již věřitel nemůže úspěšně uplatnit u soudu za předpokladu, že dlužník namítne promlčení.

Pro určení délky promlčecí lhůty je zásadní, kdy vznikla právní skutečnost, na jejímž základě došlo ke vzniku pohledávky.

Podle § 629 občanského zákoníku trvá promlčecí lhůta tři roky, nejdéle pak 10 let ode dne, kdy majetkové právo dospělo. Rozlišuje se tak promlčecí lhůta subjektivní, 3 roky od doby, kdy se oprávněná osoba dozvěděla o rozhodných skutečnostech (nebo se o nich dozvědět měla a mohla), a objektivní, tedy uvedených 10 let od vzniku rozhodné skutečnosti, v tomto kontextu zejména splatnosti dluhu.

Jestliže je ujednána jiná než zákonná promlčecí lhůta, a toto ujednání je v neprospěch slabší strany (typicky spotřebitele), k takovému ujednání se nepřihlíží.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner DKS LEGAL.

Přehled všech témat Právního průvodce