Kongo (Kinshasa): Základní charakteristika teritoria, ekonomický přehled

14. 6. 2015

© Zastupitelský úřad ČR v Abuji (Nigérie)

Konžská demokratická republika je státem střední Afriky. Leží od pobřeží Atlantického oceánu až po oblast velkých jezer a prochází jím rovník. Má rozlohu 2 344 858 km2 a je druhou největší africkou a největší subsaharskou zemí. Hraničí s Angolou 2.511 km, z toho 225 km s angolskou enklávou Cabinda, dále s Burundi 233 km, Středoafrickou republikou 1.577 km, Konžskou republikou 2.410 km, s Rwandou 217 km, Jižním Súdánem 628 km, Tanzanií 459 km, Ugandou 765 km a Zambií 1930 km. Délka pobřeží je pouze 37 km. Klima je tropické, vlhké; dešťové období duben – říjen (na sever od rovníku) nebo listopad – březen (na jih od rovníku). Území celé republiky tvoří převážně tropické pralesy (90% rozlohy země). Obdělávaná půda tvoří pouze 4 % rozlohy Konga. Povrch země je většinou nížinatý, na východě země jsou ale vysoká pohoří Ruwenzori a Virunga s činnými vulkány. Nejvyšší hora Mt. Marguerite 5110 m.

Kongo je unitární stát (občas se objevují diskuse o nutnosti federalizaci země). Dělí na 11 provincií: Bas Congo, Bandundu, Kinshasa, Equateur, Kasai Occidental, Kasai Oriental, Katanga, Maniema, Orientale, Sud Kivu, Nord Kivu. Hlavní město Kinshasa má 11,1 miliónu obyvatel (odhad), další významná města jsou Lubumbashi (Katanga), Kisangani (Province Orientale), Goma (Nord Kivu), Mbuji-Mayi (Kasai Oriental), Kananga...

Samostatnost získala KDR v roce 1960 na Belgii. Prodělalo několik  krvavých občanských válek i období tuhého režimu prezidenta Mobutu Sese Seko. V současné době je KDR unitární republikou praktikující poloprezidentský systém s politickým systémem více stran. Výkonnou moc má vláda v jejímž čele stojí  prezident republiky spolu s premiérem. Prezident je podle ústavy z 18. 2. 2006 volen na maximálně dvě pětiletá funkční období všelidovým přímým hlasováním. Zákonodárnou moc představuje dvoukomorový parlament, tvořený Senátem (108 členů volených provinčními shromážděními na 5 let) a Národním shromážděním (500 členů, 61 poslanců voleno většinovým hlasováním, 439 voleno poměrným hlasováním na 5 let). Opoziční strany byly legalizovány v roce 1990. Registrováno je již celkem 100 politických stran, nejvýznamnější jsou: Parti du peuple pour la reconstruction et la démocratie (PPRD), prezidentova strana, Parti lumumbiste unifié (PALU), strana premiéra, Forces du renouveau (FR), Mouvement social pour le renouveau (MSR), Parti du peuple pour la paix et la démocratie (PPPD), Union pour la démocratie et le progrès social (UDPS) – opoziční, Mouvement de libération du Congo (MLC), Union pour la Nation congolaise (UNC), . Další významné strany: Křesťansko demokratická strana (PDC) – 6 senátorů, Konžské hnutí za demokracii (RCD) – 7 senátorů, Shromáždění křesťanských demokratů (CDC) – 3 senátory, Unie mobutistických demokratů (UDEMO)...

Konžský právní systém je přímo odvozen od belgické varianty francouzského civilního práva. Kongo přijímá jurisdikci ICJ s výhradami, přijímá ale rozhodnutí ICC. Nejvyššími orgány soudnictví jsou Ústavní soud, Odvolací soud, Státní rada a Nejvyšší vojenský soud. Pod nimi pak působí civilní a vojenské soudy nižší instance. Nová ústava byla přijata dne 18. února 2006. Novela ústavy z 20.1.2011 mimo jiné změnila systém prezidentských voleb z dvoukolového na jednokolový, což opozice kritizovala jako krok usnadňující znovuzvolení prezidenta Joseph Kabila Kabange, ke kterému došlo 28.11.2011.

Od nástupu prezidenta Josepha Kabily k moci se Kongo více orientuje na Belgii, USA a Francii. Stále významnějším partnerem je ČLR, která již vlastní 80% těžebních závodů v provincii Katanga, prudce roste i vojenská spolupráce s touto zemí. Velmi aktivní je Turecko. Vztahy s Angolou jsou relativně dobré, jsou nicméně zatíženy sporem o průběh námořní hranice (tudíž ložiska ropy), podobně je tomu v případě Ugandy (nepřesně vytýčená hranice v Albertově jezeře). Uganda a Rwanda jsou obviňovány z podpory rebelských hnutí na východě země (a profitu z nelegálně těžených surovin). Spíše než na region Velkých jezer (kde leží právě Rwanda a Uganda) se Kongo zahraničně-politicky orientuje na jih kontinentu, na země sdružené v Jihoafrickém rozvojovém společenství (SADC). Mezi politické spojence Konga patří například Jihoafrická republika (JAR) a Zimbabwe. K úzkým politickým vztahům mezi JAR a KDR přispívají silné obchodní vazby a zájem JAR o velké infrastrukturní projekty v KDR (hydroelektrárna na přehradě Inga apod.).

Kongo je členem OSN, Frankofonie (druhá nejlidnatější frankofonní země světa), Mezinárodního měnového fondu a Světové banky. Dále je KDR členem v mezinárodních organizacích: ACCT, ACP, AfDB, AU, CEPGL, FAO, G-24, G-77, IAEA, IB, ICAO, ICCT, ICRM, IDA, IFAD, IFC, IFRCS, IHO (členství pozastavené), ILO, IMO, Interpol, IOC, IOM, IPU, ISO, ITSO, ITU, ITUC, MIGA, NAM, OIF, OPCW, PCA, UNCTAD, UNESCO, UNHCR, UNW, UPU, WCL, WCO, WFTU, WHO, WIPO, WMO a WTO.

Z významných regionálních organizací je země členem Southern African Development Community (SADC), Common Market for Eastern and Southern Africa (COMESA) a CEEAC (Communauté économique des états de l´Afrique centrale). V roce 2012 přistoupilo k dohodě OHADA.

Díky obrovským zásobám nerostných surovin a příznivým klimatickým podmínkám patří Kongo mezi na suroviny a primární zdroje velmi bohaté ekonomiky. Hospodářství však bylo v minulosti těžce poškozené dlouholetými vnitřními konflikty a válkami (často se bojovalo o kontrolu nad surovinovými zdroji) a katastrofální ekonomickou správou. V posledních letech se nicméně hospodářská situace konsoliduje a HDP rychle roste. KDR však stále zůstává jednou z nejchudších zemí světa. Země se vedle bezpečnostních problémů a s nimi spojeným rozkrádáním přírodního bohatství dlouhodobě potýká s mnoha vážnými problémy - zanedbanou infrastrukturou, velmi nepříznivým investičním a podnikatelským klimatem, obrovskou korupcí (podle mezinárodních statistik patří k zemím s nejvyšší korupcí na světě), špatným řízením podniků, nevýkonnou státní správou atd., které její ekonomický rozvoj brzdí. Ekonomika je velmi málo diverzifikovaná, v současnosti je zcela závislá na těžebním průmyslu (měď, kobalt, ropa, diamanty), službách pro těžební průmysl a těžbě dřeva. Kongo ve střednědobém horizontu zůstane vývozcem komodit, jeho ekonomika bude proto konjunkturálně kolísat v závislosti na kolísání cen surovin na světových trzích. Přetrvávajícím problémem konžské ekonomiky je velký rozsah šedé ekonomiky (zejména naprosto nekontrolované vývozy nerostného bohatství), která vytváří cca 2/3 HDP.

Na seznamu rozvoje společnosti UNDP figuruje KDR v roce 2015 na 186. místě ze 189 hodnocených zemí.Obchodní klima země je považováno za jedno z nejhorších na světě. Konžská demokratická republika je klasifikována z tohoto hlediska na 184. místě z celkového počtu 189 hodnocených zemí (viz „Doing business 2015“). Dle posledního hodnocení ekonomické svobody provedeného organizací „Heritage Foundation“ je KDR řazena do skupiny „repressed“ zemí, ze 179 hodnocených zemí se umístilo na 168. místě. Standard and Poor’s udržela hodnocení Konga na B- se stabilním výhledem.

Průmysl (mimo těžebního) vytváří cca 2,5 % HDP. Páteř ekonomiky nadále tvoří těžební průmysl a zpracování rud s 13% podílem na tvorbě HDP; v zemi se těží diamanty, tantal, kobalt, měď, zinek, zlato, koltan a jiné nerosty, dále ropa na pobřeží Atlantiku. Ostatní odvětví průmyslu přestaly být konkurenceschopné a prakticky zmizely, dnes zahrnují výrobu cementu, textilu, obuvi, zpracování a výrobu potravin, nápojů a cigaret a zpracování plastů.

Těžební sektor: je páteří konžské ekonomiky (tvoří cca 13% HDP) a rychle roste (až 11% ročně). Na území KDR se nachází 60 % všech minerálů těžených ve světě; země má 50 % světových zásob kobaltu, více než 10 % světových zásob mědi a 30 % zásob diamantů. V roce 2014 se v KDR vytěžilo 1,2 mil. tun mědi, 75 tis. tun kobaltu, 10,3 tun zlata, 300000 karátů diamantů. Těžba ropy činí cca 25 tisíc barelů/den (přesné údaje nejsou k dispozici), prokázané zásoby ropy se odhadují na cca 180 milionů barelů. Ropa se těží pouze na šelfu Atlantického oceánu (těžba je ovlivněna hraničním sporem s Angolou). Udělování licencí ve východních částech země (v oblasti tzv. afrického riftu), včetně národního parku Virunga je v počátečním stadiu a již nyní vzbuzuje velký odpor mezinárodních ochranářských organizací. KDR má rovněž prokázané zásoby cca 1 mld. kubických metrů zemního plynu. Tohoto energetického zdroje se zatím v KDR nevyužívá.Těžba některých minerálů je z velké části „ruční“ a velmi špatně organizována. KDR je navíc obětí nezákonné těžby a vývozu minerálů, řízení a průhlednost operací (udělování licencí, zdaňování) v tomto sektoru zůstává i díky zájmům vládnoucí elity dlouhodobě vážným problémem.

V červenci 2002 byl přijat nový těžební zákon, který zjednodušuje a sjednocuje procedury udělování koncesí a jejich obnovování. V praxi ale nepřinesl žádnou změnu, proto byl v roce 2007 novelizován. Nová verze sice povzbudila zájem těžařů, avšak jeho aplikace v praxi zůstává stejná. Vláda v roce 2012 založila expertní skupinu, která by připravila nový těžební zákon (jeho přijetí se ale neustále odkládá – nově by měl být přijat v roce 2015). Má mj. obsahovat zvýšení povinného podílu vlády v těžebních licencích i zvýšené odvody z těžby. Státní společnost Gécamines rovněž přehodnocuje svoje partnerské smlouvy a snaží se zvýšit svůj podíl v licencích (na druhé straně se za velmi neprůhledných podmínek některých licencí zbavuje). Tato opatření mohou vést k napětí s mezinárodními (západními) investory, kteří varují, že jejich investice ztratí rentabilitu. Některé mezinárodní těžařské firmy se navíc daly slyšet, že podají na vládu KDR žalobu u mezinárodních komerčních soudů. Objektivní skutečností však zůstává, že celá řada původně udělených koncesí byla jednostranně výhodná pro zahraniční firmy. Jedná se o koncese poskytované bývalou garniturou obvykle za velké úplatky. Trendem posledních let je neustále vyšší angažmá čínských firem v těžebním sektoru, zejména v provincii Katanga. Těm již nyní v této provincii patří 80% závodů na zpracování těžených rud, do ČLR je vyváženo 90% produkce.

horní zákon viz: 2002, 2003, 2007-2008.

Stavebnictví: Podílí se na tvorbě HDP cca 6,2 % a roste 10% tempem. V hlavním městě Kinshase a dalších velkých městech je patrný čilý stavební ruch. Probíhají práce na obnově infrastruktury (komunikací), staví se i nové administrativní budovy. Státní rozpočet pro rok 2015 počítá investicemi do obnovy a výstavby infrastruktury ve výši cca 2,5 mld. USD (školy, nemocnice). Stavebnictví roste i díky soukromým investicím do výstavby nemovitostí a hotelů. KDR získala z ČLR mnohamiliardové úvěry na výstavbu infrastruktury (realizují čínské firmy) a Jižní Koreje (výstavba hlubokovodního přístavu).

Zemědělství: Samozásobitelské zemědělství spolu s těžbou dřeva zůstává nadále páteří ekonomiky a zaměstnává více než 70% obyvatel. Podílí se 45% na tvorbě HDP. Pouze necelé 3 % půdy jsou obdělávány, 7 % tvoří pastviny a 90 % je pokryto lesy. Pěstuje se olejová palma, gumovník, kakaovník, bavlna, káva (ta se vyváží), tabák, maniok, jam, kukuřice, rýže, cukrová třtina a banány. Chová se zejména hovězí dobytek, v menší míře ovce, vepři a drůbež. Zemědělství je nadále jen velmi málo výkonné, země dováží téměř všechny druhy potravinářského zboží. Budování agroprůmyslu je jedním z rozvojových cílů vlády.

90% území je stále ještě pokryto tropickými pralesy. Vývoz dřeva (80% jde do Evropy – Francie, Portugalska, Belgie a Itálie) představuje cca 2% hodnoty veškerého vývozu země.Z KDR se vyvezlo  v roce 2014 228 tis. m3 dřeva. Sektor se ale potýká se stejnými problémy, jako těžba nerostných surovin (neprůhledné udělování licencí, netransparentnost a nedostatek kontroly těženého dřeva, nelegální vývozy, špatný výběr daní a poplatků, korupce...). Vláda proto v současné době reviduje udělené těžební licence a připravuje nový zákon o těžbě dřeva. Snaží se zprůhlednit udělování licencí (mimo jiné i publikováním jejich udělení a fiskálních podmínek) a ve spolupráci s EU i kontrolu vývozu. Většina těženého dřeva by se v budoucnu měla zpracovávat v zemi. (zákon o těžbě dřeva, přehled).

Služby: Na tvorbě HDP se sektor podílí 33,4 %. Je představován zejména velko a maloobchodními službami, dopravou, bankovnictvím a telekomunikacemi. Služby patří k dynamicky rostoucím sektorům ekonomiky a velkou měrou přispívají k rychlému růstu HDP. Vláda založila dopravní společnost Transport au Congo a nakoupila 500 nových autobusů, rovněž poskytla úvěry soukromým dopravním společnostem na nákup nové techniky. Spolu s Air France založila společnost Congo Airways operující desítku nových letadel. Telekomunikace rostou až 21% tempem, v zemi začal působit už šestý operátor YozmaTime Turns. Turistický ruch v zemi prakticky neexistuje. Turisticky zajímavé oblasti na východě (tzv. oblast Velkých jezer při hranicích s Rwandou, Burundi a Ugandou) nejsou bezpečné, neexistuje zde ani dopravní infrastruktura. Rovněž negativní image země v zahraničí stále brání většímu rozvoji turistiky, přestože má DRC co nabídnout.

Infrastruktura:I když výstavba infrastruktury je jedním z hlavních cílů vlády, její stav je dlouhodobě velmi špatný a brání ekonomickému rozvoji země. Doprava zboží napříč zemí je velký logistický problém vyžadující kombinaci silniční, železniční i říční dopravy. Kongo má 153 500 km pozemních komunikací, z toho pouze 3000 km asfaltovaných. Silniční spojení mezi východem a západem země neexistuje. Východ země má lepší spojení se sousedními zeměmi (Ugandou, Zambií) než s Kinshasou. Klíčová silnice N1, která spojuje jihovýchodní Katangu a Kinshasu s hlavním přístavem země Matadi (380 km) je s obtížemi sjízdná. Vláda plánuje výstavbu nebo rehabilitaci nových komunikací mezi Kisangani a městy Bukavu, Goma, Bunia a silnice mezi Bukavu a Kindu a dále do Mbuji-Mayi. Dále je plánována oprava stávající silnice mezi Kinshasou a Kikwitem. Na tyto práce získala 5 mld. USD čínskou půjčku oproti právům na těžbu nerostných surovin.

Kongo disponuje velice rozvětvenou sítí říčních a jezerních cest (celkem až 16000km). Řeka Kongo je splavná od Kinshasy až po Kisangani v délce 2000 km, splavné jsou i četné přítoky. Vodní toky jsou hojně využívány pro dopravu zboží a osob mezi východní a západní částí země. V KDR je 4772 km železnice, z toho je 858 km elektrifikovaných (4 regionální sítě s různým rozchodem, většina slouží pro dopravu těžených rud). Železnice spojuje KDR se Zambií a Angolou. V KDR existuje 198 letišť, z toho 26 se zpevněnou přistávací dráhou. Působí zde několik desítek lokálních leteckých společností, velkým problémem zůstává bezpečnost leteckého provozu.

Podobně jako jinde v Africe se velmi rychle rozvíjí telekomunikační služby, tento sektor byl zcela liberalizován. V KDR funguje 5 velkých soukromých mobilních telefonních sítí (Vodacom Congo, Bharti Airtel, Tigo, Orange a Africell) a asi desítka menších společností. V roce 2014 k nim přibyl šestý velký operátor - YozmaTime Turns. Pevná státní telefonní síť téměř neexistuje. Počet mobilních telefonů je odhadován na 25 mil (oproti 58000 pevných linek). Rychle se rovněž rozvíjí počet internetových připojení (cca 2500 poskytovatelů služeb).

Energetika: KDR má obrovský vodní potenciál na výrobu elektrické energie. Odhad zdrojů činí přes 770 GW. Z tohoto obrovského hydroelektrického potenciálu KDR se však využívá jen cca 0,3 %; přístup k elektřině má pouze 7% obyv. Řada elektráren není navíc funkční, výpadky elektrického proudu jsou běžným denním jevem. Rozvodná síť i v hlavním městě je technicky zastaralá a v neutěšeném stavu. Odhad výroby elektrické energie v roce 2011 činí 7,8 mld. kWh. Spotřebovalo se 6,6 mld. kWh, do JAR, Angoly a KR bylo vyvezeno 916 mil. kWh, dovezeno do KDR jen 171 mil kWh. Instalovaná kapacita je 2442 MW, skutečná kapacita je ale poloviční. 98% elektrické energie pochází z vodních elektráren. Nedostatek elektrické energie i častá přerušení dodávek znamená vážný problém pro těžební firmy i výrobce, které musí situaci řešit generátory. Státní těžební firma Gecamine plánuje v provincii Katanga výstavbu uhelné elektrárny s kapacitou 500 MW, která by měla situaci zlepšit.

V energetické oblasti je hlavní úsilí zaměřeno na rehabilitaci hydroelektráren, zejména Inga I a Inga II. Existují projekty na výstavbu hydroelektráren Inga III 4,32 GW a Grand Inga – 10,5 GW. Podle údajů Světové banky by tato přehrada mohla jednou dodávat 25 % světové (!) výroby vodní energie. Práce na výstavbě elektrárny Inga III již měly být zahájeny, mají ale velké zpoždění a nebudou zahájeny dříve než v roce 2017 – elektrárna by měla být dokončena v roce 2020. V současné době jsou funkční jen dvě hydroelektrárny: Inga I (výkon 350 MW) a II (1440 MW). Dnes čelí tato zařízení velmi vážným technickým problémům, takže současná produkce Inga I a II nepřináší více než 40 % jejich původně instalovaných kapacit. S cílem rehabilitace těchto kapacit poskytla SB úvěr 455 milionů Euro, Africká rozvojová banka 35 milionů EURO, dále místní SNEL (Société National de l´Electricité) poskytla příspěvek 10 milionů EURO, Evropská investiční banka rovněž přislíbila půjčku za koncesionářskou úrokovou sazbu. V roce 2014 byly rehabilitovány 2 turbíny elektrárny Inga 2, což umožnilo zvýšit výrobu elektrické energie o 11% a poněkud tak zlepšit situaci zejména v hlavním městě.

Vláda zve investory do výstavby elektráren Tshala 2, Wanie Rukula, Semiliki, Lusanga, podporuje výstavbu malých lokálních elektráren (vodních, slunečních….), které nemusí být napojeny na státní distribuční sítě. SNEL rovněž plánuje opravu elektrárny Zongo 2 (Sinohydro), Katende (indický partner), Nseke, Koni atd. a rekonstrukci distribučních sítí. Koncem roku 2013 prodělal sektor zásadní změnu - parlament přijal zákon umožňující plnou liberalizaci tohoto sektoru. Vláda tak chce přitáhnout zahraniční investice do tohoto klíčového sektoru ekonomiky. V brzké době hodlá privatizovat existující elektrárny i rozvodné sítě.

Přijímaná a poskytovaná rozvojová pomoc: KDR, která patří do skupiny nejméně rozvinutých zemí s nízkým příjmem, zůstává velkým příjemcem zahraniční rozvojové pomoci, na které je z velké části závislá (kolem 10% HDP pochází ze zahraničí). Na bilaterální úrovni jsou hlavními donory Německo, EU, USA, UK, Belgie, Japonsko a AfDB. Podle údajů OECD poskytli zahraniční donoři zemi v roce 2013 pomoc ve výši 2,5 mld USD. ČLR a Jižní Korea poskytují nízko úročené půjčky na výstavbu infrastruktury, které ale zemi znovu zadlužují.

1.1. Oficiální název státu, složení vlády

Název státu

  • Konžská demokratická republika
  • République démocratique du Congo (RDC)
  • zkrácené názvy: Kongo, Kongo-Kinshasa, Demokratické Kongo, DRC, KDR

Prezidentem KDR je od 17. ledna 2001 generálmajor Joseph Kabila Kabange (hlavou státu se stal po smrti svého otce). V roce 2006 byl v demokratických volbách do funkce hlavy státu zvolen a tuto funkci obhájil i ve volbách v roce 2011 (obdržel 49% hlasů, volby byly ovšem provázeny značnými nesrovnalostmi). Prezident jmenuje premiéra a na jeho návrh členy vlády, ty musí ve funkci potvrdit Národní shromáždění. Členy vlády (a premiéra) ale může zbavit funkce pouze Národní shromáždění. Je vrchním velitelem ozbrojených sil, ve spolupráci s ministrem zahraničních věcí určuje zahraniční politiku. Může vracet k projednávání parlamentu návrhy zákonů, může vyhlásit referendum, se souhlasem premiéra jmenuje vysoké představitele administrativy, jmenuje část členů Ústavního soudu.

Složení vlády (od 7. 12. 2014)

  • Předseda vlády: Augustin Matata Ponyo

Vicepremiéři:

  • ministr vnitra a bezpečnosti: M. Evariste Boshab Mabudj
  • ministr pošt a telekomunikací: M. Thomas Luhaka Losenjola
  • ministr práce a sociálních věcí: M. Willy Makiashi

Státní ministři:

  • státní ministr pro rozpočet: M. Michel Bongongo
  • státní ministr decentralizace a zvykových záležitostí: M. Salomon Banamuhere

Ministři:

  • zahraničních věcí a mezinárodní spolupráce: M. Raymond Tshibanda
  • národní obrany, bývalých bojovníků a reintegrace: M. Aimé Ngoy Mukena
  • spravedlnosti a lidských práv, strážce pečeti: M. Alexis Thambwe Mwamba
  • bez portfeje: Mme Louise Munga Mesozo
  • pro vztahy s parlamentem: M. Tryphon Kin-Kiey Mulumba
  • komunikací a médií: M. Lambert Mende Omalanga
  • základního a středního školství a občanské výchovy: M. Maker Mwangu Famba
  • plánování a modernizace: M. Olivier Kamitatu
  • státní správy: M. Jean-Claude Kibala
  • infrastruktur a veřejných prací: M. Fridolin Kasweshi
  • financí: M. Henry Yav Mulanga
  • národního hospodářství: M. Modeste Bahati Lukwebo
  • životního prostředí a udržitelného rozvoje: M. Bienvenu Liyota Ndjoli
  • obchodu: Mme Kudianga Bayokisa
  • průmyslu: M. Germain Kambinga
  • zemědělství, rybolovu a chovu dobytka: M. Kabwe Mwewu
  • pozemkových věcí: M. Bolengetenge Balela
  • dolů: M. Martin Kabwelulu
  • ropy a plynu: M. Crispin Atama Thabe
  • energetiky a vodnách zdrojů: M. Jeannot Matadi Nenga Ngamanda
  • kultury a umění: M. Banza Mukalay Nsungu
  • turistiky: M. Elvis Mutiri wa Bashala
  • zdravotnictví: M. Félix Kabange Numbi
  • vyššího a univerzitního školství: M. Théophile Mbemba Fundu
  • odborného a technického vzdělávání: M. Jean Nengbangba Tshibanga
  • územního rozvoje a urbanismu: M. Omer Egbake
  • dopravy a komunikačních cest: M. Justin Kalumba Mwana Ngongo
  • pro výzkum a technologie: M. Daniel Madimba Kalonji
  • pro gendrové otázky, rodinu a děti: Mme Bijou Kat
  • malých a středních podniků a střední třídy: M. Bohongo Nkoy
  • rozvoje venkova: M. Eugène Serufuli
  • mládeže, sportu a oddychu: M. Sama Lukonde Kyenge

 Guvernér centrální banky: Deogratias Mutombo Mwana Nyembo

zpět na začátek

1.2. Demografické tendence: Počet obyvatel, průměrný roční přírůstek, demografické složení (vč. národnosti, náboženských skupin)

Počet obyvatel: 77 434 000 (odhad CIA 2015)

Věková struktura:

  • 0-14 let 43,1 %
  • 15-64 let 54,3 %
  • 65 a více 2,6 %.

Zhruba 55 % obyvatelstva je v aktivním věku.

Roční přírůstek obyvatelstva činí 2,5 % (odhad 2015)

Podíl městského obyvatelstva je na africké poměry vysoký a činí 42 %.

V zemi žije přes 250 etnik s převahou etnika Bantu (Lubové, Kongové, Lundové, Mongo, Tetela), Zandové, Mangbetuové (Hamité). Na východě žijí Mulengové (Banyamulengové) příbuzní s Tutsiji z Rwandy, jejichž statut není vyjasněn a je stále příčinou napětí. Zhruba 700 000 původních obyvatel – Pygmejů. Z cizinců jsou nejvíce zastoupeni Belgičané, Francouzi, Indové, Libanonci, Pákistánci, Angolané, Konžané (Brazzaville), západoafričané. Etnická a regionální příslušnost hrála a hraje v politice významnou roli. Za Mobutua byla privilegovanou etnickou skupinou skupina Ngombe, ze které Mobutu pocházel a obyvatelé provincie Equateur. Vláda Kabily seniora se opírala o svahilofonní obyvatelstvo východu (regiony Katanga, Maniema, obě Kivu). V dnešní vládě jsou rovnoměrně zastoupeny všechna významnější etnika a regiony.

Dominantním náboženstvím je římsko-katolické (50%). V zemi působí řada malých protestantských církví (20%). Významné jsou afro-křesťanské autochtoní církve, z nichž hlavní jsou kimbangisté (10%). Na východě země jsou výrazněji zastoupeni také muslimové (10%). Zbytek jsou animisté, vitalisté, spiritisté....

Úředním jazykem je francouzština. Čtyři místní jazyky mají statut národních jazyků: svahilština (Katanga a východ země), lingala (Kinshasa a severozápadní Kongo), kikongo (západní část země a okolí Kinshasy), chiluba (Východní a Západní Kasai). Dohromady se v Kongu užívá 242 jazyků.

zpět na začátek

1.3. Základní makroekonomické ukazatele za posledních 5 let (nominální HDP/obyv., vývoj objemu HDP, míra inflace, míra nezaměstnanosti). Očekávaný vývoj v teritoriu s akcentem na ekonomickou sféru.

 

2010

2011

2012

2013

2014*

HDP v tržních cen. (mld. FC)

118 592

21 913

25 250

28 172

30 425

HDP mld. USD

20,521

23,831

27,450

30,633

32,884

růst reál HDP %

7,1

6,9

7,2

8,5

8,7

infl spotř. cen %

23,5

15,3

9,3

1,6

1,4

obyv. miliony

62,2

63,9

65,7

67,5

69,3

zdroj HDP

%

zemědělství a lesnictví

44,9

průmysl a stavebnictví

21,7

služby

33,4

Zdroj: EIU
* Odhad

V roce 2010 dosáhla KDR  statutu HIPC, mezinárodní věřitelé mu odpustili velkou část dluhu odhadovaného na 13,5 mld USD. Příjmy KDR závisí z 93% na  vývozu mědi, kobaltu, ropy, diamantů a dřeva. Díky vysokým cenám těchto surovin na světových trzích, rostoucí domácí spotřebě i stavebnictví KDR vykazuje již několik let vysoký růst HDP- v roce 2013 vzrostlo 8,5%,v roce 2014 je očekáván růst HDP 8,2%, následující roky (2015 – 2016) by měl růst HDP činit až 7,5 – 8%. Obecně je možné konstatovat, že růstový potenciál KDR je obrovský, záležet bude na schopnosti vlády zlepšit ekonomické prostředí země, zvýšit transparentnost těžebního sektoru, zvládnout bezpečnostní problémy a prosadit do praxe plán snížení chudoby (tzv. Cinq chantiers a následný plán Révolution de la modernité: výstavba infrastruktury, zvýšení zaměstnanosti, zlepšení dodávek vody a elektřiny, zlepšení dostupnosti vzdělání a zdravotní péče).

Vládě se podařilo zvládnout vysokou inflaci – ta v roce 2012 klesla na 9,5 % a v roce 2014 činila pouze 1,5%, podobná inflace se očekává i následujících letech. Vláda se bude snažit provádět program reforem, který v rámci schválení tzv. extended credit facility dohodla s IMF (tříletý program však skončil v prosinci 2012, vláda jedná o podmínkách nového credit facility).V tomto programu se vláda zavázala udržovat fiskální disciplínu, provést opatření na snížení inflace a zvýšit transparentnost transakcí důlního sektoru (to je důvod, proč IMF dosud nový kredit neschválil).Vláda se bude rovněž snažit zvýšit příjmy do státní pokladny lepším výběrem nedávno zavedené VAT, rušením různých daňových výjimek a zlepšením výběru cla a daní, snaha bude ale brzděna osobními zájmy, korupcí a špatnou správou věcí veřejných. Zahraniční finanční podpora (s výjimkou ČLR a Jižní Koreje, jejichž úvěry do výstavby infrastruktury jsou neprůhledně jištěny doly v Katanze) bude podmíněna úspěchem reformních kroků vlády.

Ekonomika KDR je a nadále zůstane orientovaná na vývoz nerostných surovin, dřeva a na zemědělství. Zůstane tak velmi zranitelná a závislá na vnějších vlivech. Navíc se potýká s obrovskými problémy (bezpečnost, velmi zanedbaná infrastruktura (dopravní i energetická) nepříznivé investiční klima, korupce....), které nelze rychle překonat. Přesto, že poslední roky prodělává relativně rychlý růst, zůstane do značné míry i nadále závislá na ochotě mezinárodních donorů (Belgie, USA, Francie, EU, IMF..) poskytovat pomoc. KDR tak i pro nejbližší období zůstane jednou z nejchudších zemí světa.

zpět na začátek

1.4. Veřejné finance, státní rozpočet - příjmy, výdaje, saldo za posledních 5 let

 

2011

2012

2013*

2014*

rozp. příjmy (% HDP)

18,0

20,1

17,4

16,4

rozp. výdaje

19,1

19,5

19,2

20,0

bilance rozpočtu

-1,2

0,6

-1,7

-3,7

Zdroj: OECD,* odhad

CIA uvádí následující hodnoty pro rok 2014:

  • příjmy: 4,7 mld USD
  • výdaje: 4,8 mld. USD
  • deficit:  0,3% HDP

Navržený rozpočet na rok 2015 počítá s příjmy i výdaji ve výši 9,09 mld. USD. Pouze 79% příjmů má pocházet z vnitřních zdrojů, zbytek jsou půjčky (Čínská Exim Bank).34% rozpočtu je určeno na chod státní administrativy, 16% na obranu a bezpečnost, vláda rovněž plánuje 9% výdaje do zdravotnictví (včetně výstavby nových nemocnic) a 14,7% do školství (výstavba nových škol). Panuje však skepse ohledně schopnosti vlády naplnit příjmovou stránku a kontrolovat výdaje, je proto pravděpodobné, že hospodaření (i přes půjčky) bude i v roce 2015 deficitní a vláda si bude muset zadlužovat ještě více. Schodek státního rozpočtu je odhadován na cca 2%.

zpět na začátek

1.5. Platební bilance (běžný, kapitálový, finanční účet), devizové rezervy (za posledních 5 let), veřejný dluh vůči HDP, zahraniční zadluženost, dluhová služba

 

2011

2012

2013*

2014*

běžný účet

-1 416

-2 212

-3 036

-3 017

kapitálový účet

855

1 262

495

598

finanční účet

506

1 548

2 606

2 721

Rezervy zahr. měny (mimo zlata)

1 269

1 633

1 678

1 628

Údaje v mil. USD 
Zdroj: IMF, *odhad

 Zahraniční zadluženost, dluhová služba

 

2009

2011

2012

2013

2014

vnější zadlužení

13 097

5 544

5 651

6 474

7 249

Údaje v mil. USD
Zdroj: IMF, EIU

Zahraniční dluh KDR činil v roce 2007 14,2 mld. USD. KDR byla Světovou bankou a IMF (IDA, „International Development Agency“) přiznán v roce 2003 statut vysoce zadlužené chudé země (HIPC – Highly Indebted Poor Country), následně byly zemi bilaterálními věřiteli odpuštěny dluhy ve výši 7,25 mld USD. V současnosti je zahraniční zadlužení země 7,2 mld. USD (20% HDP). Země se nicméně znovu zadlužuje přijímáním levných půjček z ČLR a Jižní Koreje a to za neprůhledných podmínek.

Konžsko-čínská smlouva o spolupráci: Jednání o této smlouvě začala v srpnu 2007 mezi vládou KDR a skupinou čínských společností (Sinohydro – silniční výstavba, China Railways Engineering Corporation, v oblasti financování pak EXIM Bank) a vyústila v podpis dohody o spolupráci dne 22 dubna 2008 v Pekingu. Smlouva umožňuje poskytnutí půjčky do výše 9,25 mld. USD, z nichž 6 mld. jsou určeny na rozvoj infrastruktury (s úrokovou mírou 1 %) a 3,25 mld. do rozvoje těžebního průmyslu (z toho 30 % bezúročně a 70 % s úrokovou sazbou 6,1 %).

Smlouva je konstruována na bázi modelu „Infrastructure Development Resources Backed“, tzn. nedošlo k přímým finančním převodům konžské straně (s výjimkou půjčky pro Gécamines), čínská EXIM bank převedla přislíbené fondy přímo čínským stavebním společnostem. Dohoda předpokládala vytvoření joint-venture s konžským podílem 32 % a čínským 68 %). Tento podíl umožní Číňanům právo těžby 10,62 milionů tun mědi, 620.000 tun kobaltu a 372.000 tun zlata. Hodnota těchto produktů je odhadována na 80 miliard USD. Výměnou Čína postaví železnice, silnice, nemocnice, university a síť pro distribuci elektřiny.

V průběhu realizace smlouvy jsou veškeré investice a dodávky osvobozeny od jakýchkoliv poplatků, cel a daní. KDR garantuje bezpečnost těžebních investic a splácení úvěrů. Pokud příjmy z joint-venture získané těžbou nebudou pokrývat čínské investice, KDR poskytne poskytnout Číně dodatečné koncese případně bude souhlasit se snížením čínských investic.

Mezi názorem vlády KDR a stanoviskem IMF ohledně výše uvedené konžsko-čínské dohody existují dost značné rozdíly, které vedly k pozastavení spolupráce mezi KDR a IMF (podle IMF tato dohoda zhoršuje schopnost konžské dluhové služby atd.). IMF se snaží, aby KDR tuto smlouvu renegociovala, zde však naráží na značnou neochotu vlády KDR.

zpět na začátek

1.6. Bankovní systém (hlavní banky a pojišťovny)

Bankovní sektor prodělal reorganizaci a v současné době patří k rostoucím sektorům hospodářství. Nabízené služby se postupně rozšiřují. Posílení dohledu ze strany BCC a mezinárodních finančních institucí je jedním z podmínek pomoci IMF. Regulační a kontrolní roli má Centrální banka Konga (Banque centrale du Congo - BCC). Ta je rovněž zodpovědná za kontrolu inflace, vytváření a dodržování monetární, kreditní a směnové politiky. Úroková sazba centrální banky klesla z 20% koncem roku 2011 na 3% koncem roku 2013.Díky tomu, že velká část ekonomiky probíhá v neformálním sektoru, mají však její rozhodnutí na ekonomiku země pouze omezený vliv. Detailní informace o bankovním sektoru jsou dostupné na http://www.bcc.cd/.

V Kongu působí následujících 20 bank: Access Bank, Afriland First Bank, Advans Bank, Banque Commerciale du Congo, Banque Internationale du Crédit, Banque Internationale pour l'Afrique au Congo, BGFIBank DRC, Bank of Africa, Byblos Bank RDC, Citigroup, Crane Bank Congo, Ecobank, First International Bank, Invest Bank Congo, Procredit Bank, Rawbank,, Standard Bank Congo, SofiBank, Trust Merchant Bank, United Bank for Africa. Dále je v zemi  působí přes 100 malých družstevních záložen, 12 směnárenských společností a 19 institucí poskytující mikrofinance. Bankovní sektor ale zůstává i nadále malý – většina bank sídlí v Kinshase a provincii Katanga a Bas-Kongo. Větší banky již vydávají běžné platební karty, počet bankomatů ve velkých městech roste. Transakce v ostatních částech země jsou stále ještě založeny na hotovostním placení. Běžné je také placení z účtů, které mají konžští podnikatelé nebo vláda v zahraničí. Půjčky podnikatelům jsou stále ještě málo dostupné (snad s výjimkou Rawbank) – úrok je v tomto případě dosti vysoký (cca 18%), většina projektů je i nadále financována buď zahraničními subjekty (AfDB, WB…), nebo privátními investory.

zpět na začátek

1.7. Daňový systém

Poslední daňová reforma byla v KDR provedena v roce 2012, kdy byla zavedena VAT. Daňový systém je velmi nepřehledný, vláda se ho sice snaží zjednodušit, nicméně bez většího úspěchu. Zahraniční i domácí společnosti se často stávají obětí šikany a výběru nezákonných daní ze strany orgánů pověřených výběrem daní, mezi které patří celní správa, fond na podporu podnikání, ředitelství dopravního loďstva, úřad pro kontrolu dovozů a vývozů, dopravní úřad, berní úřad, úřad pro správu půdního fondu... Dochází ke dvěma extrémům, buď podnik díky úplatkům neplatí žádné daně, nebo platí přehnaně vysoké daně. Většina obyvatelstva neplatí žádné daně, vzhledem k velkému rozsahu neformálního sektoru. KDR přistoupila k organizaci OHADA (Organisation pour l´harmonisation du droit des affaires en Afrique), sladění ekonomických zákonů a jejich prosazení do praxe bude ale trvat delší dobu. Daňové záležitosti je vždy nutné svěřit místnímu právníkovi.

Konžský oficiální daňový systém tvoří následující základní přímé a nepřímé daně a sociální pojištění zaměstnanců:

  1. Daň z příjmu fyzických osob (IPR) – je progresivní podle příjmu v pásmu 0% (roční příjem do 524000  CDF) – 40 % (příjem nad 23 mil CDF), tuto daň platí jak tuzemci, tak cizozemci podle příjmu v Kongu; tuzemcem se stává osoba, která v Kongu pobývá déle než 6 měsíců; podle některých údajů platí podnik za zaměstnaného cizince rovněž tzv. výjimečnou daň z platu cizince (IER);
  2. Daň podniková – 35%, zdaňovány jsou příjmy společnosti získané činností na území Konga snížené o odpočitatelné náklady; daň těžebních společností je 30%,
  3. Daň z přidané hodnoty (Value Added Tax - VAT) – 16 %, na některé základní výrobky (pohonné hmoty, cement, pšenice a mouka, mléko, chléb a dětská potrava), dále dovozy pro kulturní, sportovní, vzdělávací, sociální, protetické a náboženské účely), některé léky stanovené výnosem ministerstva zdravotnictví, zařízení na průzkum ložisek, rybolov, pohřební vybavení se VAT nevztahuje; rovněž při vývozu se VAT neplatí
  4. Sociální pojištění (Social Security) – 11% ze mzdy (4% penzijní a 5% zdravotní, 2% zaměstnanecký fond), 12,5% v provincii Katanga;

Podnikání je zatíženo řadou dalších plateb a odvodů (např. srážková daň 20%, daň z vozidla, daň z půdy – výše záleží na rozhodnutí provinční vlády, poplatek za převod půdy či nemovitosti 5 - 10%, daň z pronájmu 22%  atd.). Další daně a cla se platí při dovozu zboží viz kapitola 6.4.

Daňová a celní zvýhodnění (bezcelní dovoz zařízení, strojů a náhradních dílů, nulová vývozní daň, nulová podniková daň, nulová daň z převodu půdy a nemovitostí, zrychlené odpisy investic do infrastruktury) po dobu 3, 4, 5 let jsou přiznávány investorům (společnostem) podle místa investice (3 roky v hlavním městě, 4 roky v provincii Bas-Congo, dále Lumumbashi, Likasi a Kolwezi, 5 let jinde).

podrobné informace viz: www.droit-afrique.com, www.fec.cd, www.investindrc.cd/fr, KPMG

zpět na začátek

Zdroj: Ministerstvo zahraničních věcí (MZV)

Tisknout Vaše hodnocení: