Kvitance aneb Jak správně potvrdit splnění dluhu

7. 5. 2015 | Zdroj: BusinessInfo.cz

motiv článku - Kvitance aneb Jak správně potvrdit splnění dluhu Nový občanský zákoník v sobě ukrývá mnoho pojmů, které mohou být pro někoho novinkou. Jedním z takových pojmů je i kvitance, ačkoli se vlastně o nic nového nejedná. Naopak, pojmově jde o jeden z návratů ke staré terminologii a jedná se o písemné potvrzení o splnění dluhu. Jak má takové potvrzení vypadat, kdo a kdy ho vydává a jaká jsou s ním spojená úskalí?

Kvitance je v rámci nového občanského zákoníku (NOZ) upravena v ustanoveních § 1949 a následujících, kde je stanoveno, že pokud věřitel přijímá plnění, vydá dlužníkovi na jeho žádost potvrzení o splnění dluhu neboli kvitanci.

Ve své podstatě je kvitance jakousi stvrzenkou, která na jedné straně dokazuje, že dlužník svůj dluh splnil, a na straně druhé pro dlužníka samotného představuje potvrzení, že konkrétní závazek vůči věřiteli již splněním zanikl.

Byť to v zákoně není vysloveně stanoveno, je pro kvitanci vyžadována písemná forma, logicky čistě jen proto, aby měla v případném sporu dostatečnou důkazní váhu.

Obsahové náležitosti kvitance

Pro platnost kvitance je kromě písemné formy nutné dodržet ještě několik obsahových náležitostí stanovených zákonem. Základem je vymezení stran závazku, tedy osob dlužníka a věřitele, kterých se dluh týká.

Zákon vyžaduje pouze jejich jména, ale je vhodné tyto osoby co nejvíce specifikovat, kupříkladu bydlištěm nebo datem narození tak, aby nemohlo dojít k záměně. Dále pak zákon vyžaduje specifikaci předmětu plnění dluhu, nejčastěji tedy určitého peněžního obnosu, a místa a času, kde došlo ke splnění dluhu.

Kvitance je vždy považována za soukromou listinu, což díky ustanovení § 565 NOZ nebude na rozdíl od staré právní úpravy muset nutně představovat žádné problémy s dokazováním její pravosti. Dané ustanovení určuje pravidlo, že pokud je tato listina použita proti osobě, která ji zjevně podepsala, má se za to, že její pravost a správnost byla uznána.

V praxi to tedy znamená, že věřitel nebude moci rozporovat dlužníkem předkládanou kvitanci, kterou zjevně sám podepsal. Pro dlužníka je tedy kvitance dostatečným důkazem o tom, že dluh zaplatil.

Kvitance se na požádání vydává povinně

Vydání kvitance se neděje ze strany věřitele automaticky po každém splnění dluhu. Nicméně pokud je o to svým dlužníkem požádán, je ze zákona věřitel povinen kvitanci vydat.

Pokud kvitanci v tomto případě nevydá, riskuje, že mu ze strany dlužníka bude odepřeno plnění. Zákon totiž dlužníku, kterému na žádost není vydána věřitelem kvitance, umožňuje toto učinit, aniž by se dostal do prodlení.

Kvitance tak plní účel nejen ochrany dlužníka, ale v konečném důsledku je významná i pro věřitele, neboť jasně vymezuje stav dané pohledávky. Je samozřejmě možné, že se strany dohodnou, že bude vydána kvitance i na dílčí splnění dluhu, toto je však nutné v dané kvitanci specifikovat a i uvést, co z dluhu doposud nebylo plněno.

Pozor na specifikaci dluhu

Jak již bylo výše zmíněno, je výhodné veškeré údaje na kvitanci specifikovat. To se týká i předmětu plnění, tedy dluhu. Nový občanský zákoník obsahuje dvě vyvratitelné domněnky, které by se v případě nepozornosti mohly věřiteli vymstít.

Tou první je domněnka obsažená v ustanovení § 1449 odst. 1, která stanoví, že pokud je kvitance vydána na jistinu, má se za to, že bylo vyrovnáno také příslušenství pohledávky.

V případech opožděného plnění by si měl dát věřitel pozor, zda nepodepisuje kvitanci pouze na jistinu, jelikož by se pak případně těžko domáhal neuhrazeného příslušenství, tedy úroků, úroků z prodlení nebo nákladů spojených s vymáháním pohledávky. Toto se netýká smluvní pokuty, neboť ta se za příslušenství pohledávky nepovažuje.

Problém může nastat i u opakovaných plnění

Druhá zákonná vyvratitelná domněnka, obsažená v ust. § 1950, se týká opakovaných plnění. V praxi půjde nejčastěji například o nájemné nebo dodávky energií či telekomunikačních služeb.

Tato domněnka stanoví, že při opakovaných plněních z téhož právního důvodu se má za to, že ten, kdo předloží kvitanci na plnění splatné později, splnil také to, co bylo splatné dříve.

Tedy pokud nájemník dluží na nájemném od ledna do května, květnové nájemné uhradí a pronajímatel mu na tuto úhradu vystaví kvitanci, považuje se za zaplacené i veškeré předchozí dlužné nájemné.

Obě výše popsané domněnky jsou vyvratitelné, ale věřitel se často může dostat do důkazní nouze s prokazováním, že dlužník vlastně příslušenství či předchozí opakované plnění nehradil, a výrazně tak zhorší své právo na vymožení služných plnění. Kvitance se tedy vyplatí vypisovat opravdu co nejpřesněji a kromě toho, co již bylo plněno, výslovně uvést, co ještě plněno nebylo.

Kvitancí lze i odpustit dluh

Poměrně zajímavou možnost při vystavování kvitance dává věřitelům ustanovení § 1995 odstavec 2. Díky tomuto ustanovení platí, že pokud je vydána dlužníkovi kvitance, dochází tím k prominutí té části dluhu, kterou do vydání kvitance neplnil.

V krajním případě i dluhu celého, kdy kvitance vystavená věřiteli, který neplnil vůbec, má veškeré účinky prominutí dluhu. V kvitanci nemusí být nikterak specifikováno, že se jí dluh nebo jeho část promíjí, tyto účinky má její prostě vystavení v daných případech přímo ze zákona.

Může se tak stát ale i nechtěně, když se věřitel pouze domnívá, že mu dlužník plnil, kupříkladu na základě jeho falešného příslibu, že peníze odeslal internetovým bankovnictvím. Věřitel se tímto ocitne v problematické situaci, neboť toto ustanovení není konstruováno jako vyvratitelná domněnka.

Naproti tomu v pasáži o prominutí dluhu spoludlužníkům jsou analogické důsledky prominutí dluhu jako vyvratitelné domněnky konstruovány. Pro definitivní řešení těchto situací si asi budeme muset počkat na soudní výklad.

Je možné i náhradní plnění

Zákon pamatuje i na situace, kdy se dlužník ocitá v nejistotě, protože jeho věřitel je buď neznámý, nepřítomný, nebo odmítá plnění přijmout. Dlužník může plnit dluh osobě, která vydá potvrzení, že je oprávněna dluh přijmout, ale i osobě, která toto potvrzení nemá, pokud předá dlužníkovi kvitanci vyhotovenou věřitelem.

To neplatí, je-li zjevné, že taková osoba není k přijetí plnění oprávněna. Děje se tak například, když dlužník ví, že vyplněná kvitance byla věřiteli odcizena.

Pokud není osob, kterým by šlo výše uvedeným způsoben náhradně plnit, má dlužník možno složit předmět plnění dluhu do soudní úschovy na náklady věřitele.

Kvitance by měla být institutem, který ulehčuje dlužnicko-věřitelské vztahy. Aby tomu tak skutečně bylo, je potřeba si při jejím vystavování a podepisování dávat obzvláště pozor, aby bylo potvrzeno to, co skutečně být potvrzeno má.

Zároveň platí, že čím více údajů je na kvitanci uvedeno, tím jednoznačněji pak potvrzuje skutečnost a nepřipouští prostor pro problémy.

JUDr. Jiří Matzner, Ph.D., LL.M.
Autor je zakladatelem advokátní kanceláře MATZNER et al.

Tisknout Vaše hodnocení:

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek