Proces přípravy a realizace projektů

23. 5. 2011 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Kapitoly článku

Předinvestiční fáze projektu obvykle zahrnuje identifikaci příležitostí, předběžný výběr a rovněž přípravu projektu obsahující analýzu jeho variant. Po následném detailním hodnocení přichází rozhodnutí o realizaci či zamítnutí projektu. Investiční fáze pak obsahuje zpravidla etapu projekční a etapu realizační, tj. etapu vlastní výstavby. Poté dojde k předání projektu do zkušebního nebo rovnou do trvalého provozu. Na konci životnosti projektu je nutné provést jeho formální ukončení a likvidaci.

Převzato z knihy „Investiční rozhodování a řízení projektů“ vydané nakladatelstvím Grada Publishing v roce 2010.

Fáze života projektu

Vlastní přípravu a realizaci projektů od identifikace určité základní myšlenky projektu až po ukončení jeho provozu a likvidaci lze chápat jako určitý sled čtyř fází:

  • předinvestiční (předprojektová příprava);
  • investiční (projektová příprava a realizace výstavby);
  • provozní (operační);
  • ukončení provozu a likvidace.

Každá z těchto fází (viz obr. „Etapy života projektu“) je důležitá z hlediska úspěšnosti projektu. Přesto bychom však měli věnovat zvýšenou pozornost předinvestiční fázi, neboť úspěch či neúspěch daného projektu bude ve značné míře záviset na informacích a poznatcích marketingové, technicko-technologické, finanční a ekonomické povahy, získaných v rámci předprojektových analýz. I když zpracování těchto analýz není zpravidla levnou záležitostí, nemělo by nás to odradit od pečlivé přípravy projektu, neboť tím můžeme často předejít značným ztrátám spojeným s vložením prostředků do špatného projektu, který by skončil neúspěchem. Výstupem předinvestiční fáze je investiční rozhodnutí, tj. rozhodnutí o tom, zda projekt bude, nebo nebude realizován. S tím souvisí i způsob financování, resp. účtování nákladů na provedení veškeré dokumentace související s předinvestiční fází.

Investiční fáze obsahuje zpravidla dvě základní etapy, a to etapu projekční a etapu realizační, tj. etapu výstavby. I když náklady realizační etapy obvykle výrazně převyšují náklady projekční přípravy, nejsou ani tyto náklady zanedbatelné. I po dokončení projektové přípravy má ještě investor příležitost projekt revidovat, event. jej zastavit. Během investiční fáze probíhá výstavba projektu a tato fáze je dokončena předáním dokončeného projektu do zkušebního, příp. trvalého provozu (tomu předchází zaškolení provozní obsluhy, kolaudační řízení nebo alespoň povolení ke zkušebnímu provozu a provedení garančních testů).

Etapy života projektu

Obr. Etapy života projektu

Provozní fáze začíná zkušebním provozem s realizací postupného náběhu instalované jednotky na projektovou kapacitu (pochopitelně v závislosti na ekonomice provozu a tržní situaci, resp. tržních příležitostech). Součástí provozní fáze není jenom běžný provoz vybudované jednotky, ale i jeho postupné zdokonalování a hlavně řádná údržba jednotky. Tato údržba jednak tvoří významný náklad (obvykle 2-3,5 % celkových investičních nákladů ročně), jednak zajišťuje udržení dostatečně dlouhého životního cyklu projektu, resp. spolehlivé a bezpečné využívání projektu po dobu jeho životnosti.

Na konci životnosti projektu je nutné obvykle vybudované zařízení odstranit. Dostáváme se tak do fáze ukončení projektu a likvidace. Ani zde nesmíme zapomenout na jedné straně na náklady související s likvidací zařízení, sanací původně zastavěných ploch apod., na druhé straně můžeme počítat s možným výnosem z prodeje likvidovaného zařízení (nebo alespoň jeho částí), případně s výnosem ze zešrotování apod.

Rozhodovací kroky při přípravě a realizaci projektu

Obr. Rozhodovací kroky při přípravě a realizaci projektu

Na obr. „Rozhodovací kroky při přípravě a realizaci projektu“ je znázorněn přístup k rozhodování a hodnocení jednotlivých kroků v průběhu přípravy a realizace investičního projektu. Jednotlivé rozhodovací a hodnotící kroky slouží k zajištění optimálního průběhu přípravy a realizace projektu a jsou doprovázeny analýzou k otázkám:

  • Krok 1: Rozumíme tomu, co zahajujeme?
  • Krok 2: Máme dostatečně široký náhled na možnosti řešení projektu?
  • Krok 3: Vybrali jsme optimální řešení projektu?
  • Krok 4: Je vše zajištěno pro úspěšnou realizaci projektu?
  • Krok 5: Jsme připraveni dokončený projekt provozovat?
  • Krok 6: Splňuje realizovaný projekt původní očekávání?

Předinvestiční fáze

Předinvestiční fáze zpravidla zahrnuje:

  • identifikaci podnikatelských příležitostí;
  • předběžný výběr projektů a přípravu projektu obsahující analýzu jeho variant;
  • hodnocení budoucího projektu a rozhodnutí o jeho realizaci či zamítnutí.

Identifikace podnikatelských příležitostí (Opportunity/Scounting Study)

Identifikace podnikatelských příležitostí tvoří východisko předinvestiční fáze, neboť projekty se zpravidla odvíjejí od vyjasnění určitých podnikatelských příležitostí. Tato fáze může být přitom již určitým podnětem pro mobilizaci finančních zdrojů, neboť potenciální investoři, ať již domácí či zahraniční, mají zájem na získání informací o nově identifikovaných zajímavých a životaschopných podnikatelských příležitostech.

Podněty pro podnikatelské příležitosti přináší neustálé sledování a vyhodnocování faktorů podnikatelského okolí, jež zahrnuje poptávku po určitých produktech a službách, exportní možnosti, odhalení zdrojů významných surovin, objevení nových výrobků a technologií aj. V mnoha případech lze využít výsledků různých studií, jako jsou např. studie struktury produkce a spotřeby v dané zemi, marketingové studie, analýzy dovozu a možností jeho substituce domácími produkty, vyhodnocení surovinových zdrojů, analýzy odvětvové a oborové struktury průmyslu, rozvojové plány, studie technického a technologického vývoje, studie hodnotící dopady rozvoje techniky a technologie na životní prostředí, vyhodnocení zkušeností ostatních zemí s obdobným ekonomickým základem a úrovní rozvoje kapitálu, pracovních sil a přírodních zdrojů aj.

Takto získané podněty, resp. určité podnikatelské příležitosti je však třeba posoudit a vyhodnotit před jejich podrobným propracováním do podoby investičního projektu. Určitou formou vyjasnění jednotlivých příležitostí jsou studie těchto příležitostí (Opportunity Studies), jejichž cílem je zpracování dostupných informací o jednotlivých příležitostech zavedení výroby určitého produktu do formy, která by umožnila posoudit, alespoň v hrubé míře, efekty a nadějnost projektů založených na těchto příležitostech. Podobný obsah má i průzkumná studie (Scounting Study), která je zaměřena spíše na posouzení významu možného investičního řešení. Tyto studie by měly být poměrně stručné a málo nákladné, měly by využívat spíše agregované informace a odhady než detailní analýzy a měly by umožnit osvětlení podstatných aspektů těchto příležitostí. Hodnocení podnikatelských příležitostí je vždy založeno na srovnání s variantou „nedělat nic“, která je základem hodnocení.

Výsledkem vyhodnocení těchto studií je pak první selekce podnikatelských příležitostí, tj. určitý předběžný výběr těch příležitostí, kterým bude věnována další pozornost (v dalším kroku bude zpracována technicko-ekonomická studie, resp. předběžná technicko-ekonomická studie), a naopak vyloučení příležitostí, z jejichž studií vyplynula např. velká rizikovost projektů, které by byly založeny na těchto příležitostech, nedostatečná výše ekonomických efektů, nadměrná finanční náročnost aj.

Poznámka: Studie podnikatelských příležitostí mohou být buď obecné, nebo specifické. Obecné studie lze rozčlenit do tří kategorií, a to na studie orientované na identifikaci podnikatelských příležitostí v určitých oblastech, resp. regionech, studie zaměřené na podnikatelské příležitosti v určitých průmyslových odvětvích či oborech (např. průmysl stavebních hmot, potravinářský průmysl apod.) a studie orientované na odhalení příležitostí týkajících se využití přírodních zdrojů (např. zpracování dřeva), zemědělských či průmyslových produktů.

Specifické studie podnikatelských příležitostí se orientují na identifikaci specifických produktů, které by bylo možné vyrábět, resp. specifických služeb, které by bylo možné poskytovat, a jejich transformaci do podoby určitého projektu, jenž by vyvolal odezvu potenciálních investorů. Tyto specifické studie podnikatelských příležitostí musí obsahovat určité základní číselné informace, aby potenciální investor mohl posoudit, zda je daná podnikatelská příležitost dostatečně atraktivní do té míry, aby se přešlo k dalšímu kroku přípravy projektu v rámci předinvestiční fáze.

Předběžné technicko-ekonomické studie (Pre-Feasibility Study)

Zpracování technicko-ekonomické studie, která by sloužila jako základ finálního rozhodnutí o realizaci či zamítnutí projektu, je časově náročný úkol, který si vyžádá značných nákladů. Vzhledem k tomu je vhodné, a to zvláště u značně rozsáhlých projektů, zpracovat předběžnou technicko-ekonomickou studii, jež představuje určitý mezistupeň mezi stručnými studiemi příležitostí a podrobnými technicko-ekonomickými studiemi (Feasibility Studies), které detailně rozpracovávají jednotlivé aspekty projektu.

Cílem zpracování předběžné technicko-ekonomické studie je určit, zda:

  • byly vyšetřeny a posouzeny všechny možné varianty projektu;
  • povaha a náplň projektu opravňuje jeho detailní analýzu v podobě technicko-ekonomické studie projektu;
  • určité aspekty projektu jsou do té míry závažné, že vyžadují podrobné šetření pomocí podpůrných a doplňkových studií, jako jsou marketingové průzkumy, laboratorní testy, poloprovozní ověřování aj.;
  • základní myšlenka, na které je projekt založen, je pro určitého investora nebo skupinu investorů (tj. subjekty, které se budou podílet na financování projektu) dostatečně atraktivní, nebo tomu je naopak;
  • podnikatelská příležitost je do té míry slibná, že již na základě informací z této studie lze rozhodnout o realizaci projektu (základem je marketingová analýza nově vyráběného produktu či zvýšení kapacity stávajícího sortimentu, tj. analýza konkurence, vývoje trhu, resp. výhledové bilance nabídky a poptávky na relevantním trhu, analýza cenových parametrů výrobků na trhu, kvality vyráběných produktů aj.);
  • stav životního prostředí v předpokládané lokalitě realizace projektu i potenciální dopady tohoto projektu jsou v souladu s existujícími standardy ochrany životního prostředí.

Struktura i náplň předběžné technicko-ekonomické studie i technicko-ekonomické studie projektu jsou analogické. Rozdíl spočívá především v detailnosti informací a hloubce analýzy a prověřování variant projektu. Zde je třeba upozornit na to, že relativně podrobné vyšetření existujících variant projektu by mělo proběhnout již v rámci zpracování předběžné technicko--ekonomické studie, neboť ponechat to až na vlastní technicko-ekonomickou studii by bylo příliš nákladné a časově náročné.

Posuzované varianty by se měly týkat těchto komponent projektu:

  • strategie firmy a rozsah projektu;
  • marketingová strategie;
  • základní suroviny a materiály;
  • umístění projektu;
  • technologický proces a výrobní zařízení;
  • pracovníci (především řídící pracovníci) a mzdové náklady;
  • organizační uspořádání;
  • plán realizace projektu a jeho rozpočet.

Přitom je třeba stanovit a hodnotit především finanční a ekonomické dopady jednotlivých variant projektu.

Výsledkem posouzení předběžné technicko-ekonomické studie je zpravidla buď rozhodnutí o zpracování detailní technicko-ekonomické studie (v případě nadějnosti a značné potenciální efektivnosti projektu), či rozhodnutí o zastavení dalších prací na přípravě projektu (v opačném případě, tj. vzhledem k malým potenciálním efektům, velké míře rizika aj.).

Technicko-ekonomická studie projektu (Feasibility Study)

Náplň studie

Tato studie by měla poskytnout veškeré podklady potřebné pro investiční rozhodnutí. V jejím rámci je třeba formulovat a kriticky vyšetřit základní komerční, technické, finanční a ekonomické požadavky, resp. požadavky týkající se ochrany životního prostředí, a to na základě variantních řešení, která byla koncipována již v předběžné technicko-ekonomické studii. Výsledkem je pak formulace projektu včetně jeho cílů a základních charakteristik, zahrnujících marketingovou strategii, dosažitelný podíl na trhu, velikost výrobní jednotky, její umístění, základní suroviny a materiály, vhodnou technologii a výrobní zařízení a v případě potřeby i zhodnocení vlivu na životní prostředí.

Finančně-ekonomická část studie pak zahrnuje investiční náklady projektu, jeho výnosy a náklady v období provozu a propočty ukazatelů ekonomické efektivnosti. Důležité je upozornit na to, že celá příprava projektu v rámci zpracování technicko-ekonomické studie by měla zabezpečovat potřebné údaje pro finančně-ekonomické analýzy a hodnocení projektu, resp. jeho jednotlivých variant. Finančně-ekonomické aspekty by proto měly provázet projekt od samého zahájení jeho přípravy, čehož je možné dosáhnout pouze začleněním příslušného specialisty do zpracovatelského týmu od počátku jeho fungování.

Ačkoli, jak jsme již uvedli, je obsahová náplň technicko-ekonomické studie obdobná předběžné technicko-ekonomické studii, musí být technicko-ekonomická studie zpracována s větší přesností. Základem přístupu k jejímu vypracování je určitý iterační optimalizační proces se zpětnými vazbami, kdy se k volbě základních charakteristik projektu dospívá v postupných optimalizačních krocích, respektujících existující závislosti mezi těmito charakteristikami (např. závislosti velikosti výrobní jednotky a technologického procesu, závislosti technologického procesu a umístění jednotky aj.). Zpětnovazebnost tohoto procesu je pak dána tím, že výsledky volby určité charakteristiky projektu v některém z následujících kroků (např. volby umístění) nás někdy nutí vrátit se k určitým předchozím rozhodnutím a modifikovat je (volba umístění výrobní jednotky např. vylučuje realizaci zvolené velikosti výrobní jednotky, resp. užití vybrané technologie, a proto musíme tato rozhodnutí, zvolená v předchozích krocích zpracování technicko-ekonomické studie, korigovat). Je zřejmé, že součástí tohoto procesu je i identifikace základních rizikových faktorů a hodnocení jejich dopadů na projekt. Základním výsledkem technicko-ekonomické studie je výběr nejvhodnější varianty projektu, stanovení harmonogramu realizace a rámcového rozpočtu.

V případě, že technicko-ekonomická studie odhalila určité slabiny projektu a jeho ekonomická efektivnost není dostatečná, je třeba hledat další varianty projektu (např. změna výrobního programu, jeho tržního zaměření, uplatnění jiné technologie aj.), které by byly ekonomicky výhodnější. Jestliže se navzdory tomu ukáže, že projekt není životaschopný, je třeba tento fakt konstatovat a uvést jeho příčiny. I když tedy technicko-ekonomická studie vede k závěru nerealizovat projekt, je i toto třeba chápat jako cenný výsledek, neboť to může zabránit případným značným ztrátám.

Stanovení investičních a provozních nákladů

Velikost investičních nákladů představuje jednu z nejvýznamnějších veličin ovlivňujících ekonomickou efektivnost projektu. Pro stanovení těchto nákladů lze užít:

  • vypsání a vyhodnocení nabídkových řízení vycházejících z kvalitativní specifikace projektu;
  • cen z obdobných projektů ke kalkulaci nákladů založené na kvantitativní specifikaci projektu;
  • jednotkových nákladových parametrů odvozených ze srovnatelných projektů (např. náklady na 1 m2 zastavěné plochy, resp. na 1 m3 obestavěného prostoru);
  • odhady celkových nákladů pro skupiny výrobních zařízení, resp. určité funkční části projektu s využitím nákladů existujících srovnatelných projektů.

Odhady investičních nákladů, stanovené některým z výše uvedených postupů, je třeba upravit vzhledem k určitým faktorům, mezi něž patří především:

  • roční tempo inflace a vývoj směnných kurzů;
  • odlišnosti lokálních podmínek, např. klimatických a seismických;
  • odlišné zákonné normy týkající se např. technického provedení stavby, bezpečnosti práce, ochrany životního prostředí aj.;
  • přístupnost lokality, kde má být projekt realizován;
  • možné chyby vyplývající z nedostatku spolehlivých dat, předběžnosti návrhu projektu, metodologických nedostatků aj.

Odhady provozních nákladů by měly vycházet z výrobní kapacity dosažitelné za normálních pracovních podmínek, tj. při respektování výkonnosti instalovaných zařízení a pracovního režimu vycházejícího z předpokládané směnnosti, pracovních přestávek na opravy, údržbu, seřizování, dovolených aj.

Spolehlivost odhadu těchto nákladů bude záležet především na dostupnosti údajů o spotřebě materiálu a energie, počtu pracovníků a výši režijních nákladů (zvláště velikost režijních nákladů je obtížné spolehlivě odhadnout, a to především ve studii podnikatelské příležitosti a v předběžné technicko-ekonomické studii).

Za přijatelné intervaly spolehlivosti odhadu investičních a provozních nákladů se považuje interval do ±50 % u studií podnikatelských příležitostí, ±30-50 % u předběžných technicko-ekonomických studií a technicko-ekonomických studií a ±10-20 % u úvodní projektové dokumentace.

Poznámka: Postupné zpřesňování velikosti investičních i provozních nákladů projektu souvisí do značné míry i s prostorem existujícím pro ovlivňování těchto nákladů, který závisí na míře poznání projektu. Tuto situaci ilustruje názorně obr. „Možnost ovlivnění investičních nákladů projektu“, který zobrazuje možnosti ovlivnění (snížení) investičních nákladů v závislosti na fázích života projektu.

Tato možnost je nejvyšší v předinvestiční fázi, kde je současně poznání projektu (tj. znalost detailů jeho řešení) nejnižší. V průběhu investiční fáze (zadání projektu, úvodní a prováděcí projektová dokumentace, realizace výstavby) výrazně vzrůstá poznání projektu, současně však klesá i možnost ovlivnění investičních nákladů. V období zahájení provozu je znalost projektu nejvyšší a současně možnost ovlivnění investičních nákladů nejnižší. (Zůstává pouze možnost ovlivnění provozních nákladů zabezpečením řádného provozu a údržby.)

Možnost ovlivnění investičních nákladů projektu

Obr. Možnost ovlivnění investičních nákladů projektu

Hodnocení a výběr variant

Zpracování technicko-ekonomické studie je často obtížné vzhledem k existenci většího počtu variant projektu (varianty výrobního programu, velikosti výrobní jednotky, jejího umístění, technologického procesu, zdrojů financování projektu) i předpokladů, z nichž vychází hodnocení a výběr těchto variant. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že posouzení a předběžný výběr variant by měly proběhnout již v rámci předběžné technicko-ekonomické studie. Někdy však bude možné stanovit přesnější odhady výnosů a nákladů pro určitý omezený počet variant (např. pro dvě varianty programu s odlišnou technologií, dvě, resp. tři varianty umístění, dvě až tři varianty velikosti výrobní jednotky aj.) až v technicko-ekonomické studii. Důležité je uvést metody a postupy užité při hodnocení variant a podrobně zdůvodnit zvolené varianty projektu.

Zpracovatelský tým

Technicko-ekonomickou studii projektu by měl zpracovávat tým odborníků z různých profesí tak, aby byly odborně pokryty všechny významné oblasti projektu. V závislosti na podmínkách, typu a rozsahu projektu by měl zpracovatelský tým tvořit:

  • ekonom (pravděpodobně v roli vedoucího týmu);
  • marketingový specialista;
  • technolog;
  • strojní, případně podle potřeby i stavební inženýr;
  • odborník z oblasti managementu (včetně personálního managementu);
  • specialista z oblasti financování a účetnictví;
  • specialista na ochranu životního prostředí.

Kromě těchto stálých členů, tvořících základ zpracovatelského týmu, je třeba často angažovat pro určité časově omezené úkoly i specialisty z některých dalších oblastí, kteří se tak stávají dočasnými členy týmu.

Náklady a časová náročnost technicko-ekonomických studií

Základem pro odhad nákladů na zpracování studií je zpravidla vynaložený čas. Odhady této časové náročnosti podle pramenu jsou 2-3 člověkoměsíce u studií podnikatelských příležitostí, u předběžných technicko-ekonomických studií se tento odhad pohybuje mezi 6-12 člověkoměsíci a příprava technicko-ekonomické studie vyžaduje minimálně 12-15 člověkoměsíců. Odhady nákladů na zpracování studií odpovídají jejich časové náročnosti a vyjadřují se zpravidla v procentech investičních nákladů projektu. Podle stejného pramene tyto odhady činí:

  • 0,2-1 % u studií podnikatelských příležitostí;
  • 0,25-1,5 % u předběžných technicko-ekonomických studií;
  • 1-3 % u technicko-ekonomických studií malých a středně velkých projektů;
  • 0,2-1 % v případě rozsáhlých projektů založených na složitých technologiích nebo orientovaných na náročné trhy.

Tato čísla je však třeba brát pouze jako hrubé odhady. Skutečné náklady budou pak záviset na mnoha dalších faktorech, ke kterým patří např. zkušenost zpracovatelů, rozsah práce, složitost projektu, mzdová úroveň v dané zemi, míra konkurence konzultačních firem zabývajících se zpracováním těchto studií aj.

Závislost složek technicko-ekonomické studie

Mezi jednotlivými složkami (prvky) této studie existuje obvykle těsná závislost. O marketingové strategii nelze rozhodovat bez ohledu na velikost výrobní jednotky, tato velikost může ovlivnit volbu technologie a umístění jednotky, někdy naopak orientace na určité materiálové vstupy ovlivní výběr technologického procesu a umístění výrobní jednotky aj. Zpracování technicko-ekonomické studie nemůže proto probíhat v přímém sledu určitých časově návazných fází, jejichž náplní je specifikace jednotlivých prvků projektu. Výchozím bodem budou jistě převážně informace marketingového charakteru, ale mnoho fází probíhá současně při respektování vzájemných vazeb a závislostí jednotlivých prvků projektu. (Např. výsledky průzkumu trhu upřesní výrobní program, přičemž současně probíhá posuzování variant velikosti výrobní kapacity, technologického procesu a výchozích materiálů včetně variant umístění, a to nejprve v hrubých rysech. Přitom je možné již některé varianty vyloučit a zbylé zpracovat podrobněji.) Získání dalších informací (např. změny některých vnějších faktorů, jako jsou ceny, měnové kurzy, noví konkurenti aj.), resp. výsledky některých fází (např. poznatky z finanční analýzy či analýzy rizika) nutí vrátit se k některým z předchozích fází a přepracovat určité prvky projektu např. z hlediska zvýšení ekonomických efektů, snížení rizika aj. Příprava technicko-ekonomické studie je proto iterační proces postupného zpřesňování jejích jednotlivých prvků s mnoha zpětnými vazbami.

Na závěr této podkapitoly je třeba upozornit na to, že technicko-ekonomickou studii má smysl zpracovávat pouze tehdy, jestliže již předchozí fáze přípravy projektu (studie podnikatelské příležitosti, předběžná technicko-ekonomická studie) ukázaly, že lze získat zdroje pro jeho financování. V opačném případě by totiž byly čas i prostředky na zpracování technicko-ekonomické studie vynaloženy nadarmo.

Investiční fáze

Investiční fáze zahrnuje větší počet činností, které tvoří náplň vlastní realizace projektu. Základem pro zahájení investiční fáze je vytvoření právního, finančního a organizačního rámce pro realizaci projektu (kontraktační zajištění projektu a jeho financování, vytvoření projektového týmu, získání nezbytných pozemků pro realizaci projektu aj.). Investiční fázi lze rozdělit do těchto etap:

  • zpracování zadání stavby;
  • zpracování úvodní projektové dokumentace (včetně dokumentace vyhodnocení vlivu na životní prostředí – Environmental Impact Assessment, EIA), tj. projektu pro územní rozhodnutí, resp. stavební povolení;
  • zpracování realizační projektové dokumentace;
  • realizace výstavby;
  • příprava uvedení do provozu, uvedení do provozu a zkušební provoz;
  • aktualizace dokumentace a systémů.

Zadání stavby

Po provedení předinvestičních analýz (tj. zpracování příslušných studií uvedených v předchozí podkapitole) pokračují práce na projektu přípravou dokumentu Zadání stavby. Tento dokument definuje důvody vzniku, souvislosti, cíle a rozsah projektu. Specifikuje všechny základní informace požadované pro návrh a realizaci projektu, které se týkají surovin, produktů, výrobních, obslužných aj. kapacit, požadavků na energie a pomocné látky, omezujících podmínek a aplikovaných standardů. Může rovněž specifikovat předběžně zvolená technologická řešení. Pokud bude projekt zahrnovat licenci, stanovuje dokument také požadavky na poskytovatele licence včetně záruk procesu. Zadání stavby může také často identifikovat různé oblasti, o kterých nejsou v danou chvíli k dispozici dostatečné informace a které budou vyžadovat detailnější posouzení během přípravy navazující úvodní projektové dokumentace. Zadání stavby slouží též jako podklad pro výběrová řízení, např. na získání licence technologického procesu, na výběr dodavatele pro zpracování úvodní projektové dokumentace aj. Na základě zadání stavby se rozhodne, zda bude realizace projektu pokračovat, či zda se případně odloží.

Součástí zadání stavby jsou zejména tyto informace:

  • technická koncepce projektu a kapacitní požadavky;
  • předběžně zvolená technologická řešení;
  • suroviny a produkty;
  • kvalitativní požadavky;
  • spotřeby energií a jejich dostupnost;
  • umístění a velikost dostupných lokalit;
  • zjednodušené technologické schéma;
  • dopady z pohledu ochrany zdraví, bezpečnosti práce a životního prostředí;
  • klimatické a jiné lokální podmínky (např. seismické vlivy, poddolování apod.);
  • aplikovatelné standardy a legislativní požadavky;
  • návrh prováděcího plánu;
  • ostatní požadavky specifické pro projekt (včetně demolic);
  • koncepce řízení a zabezpečení procesu;
  • odhad nákladů (s přesností ±20-30 % pro základní výrobní jednotku a ±30-50 % pro vyvolané a pomocné investice).

Úvodní projektová dokumentace (včetně vyhodnocení dopadů na životní prostředí) projektu pro územní rozhodnutí, resp. stavební povolení

Zadání stavby je východiskem pro zpracování úvodní projektové dokumentace. Tato dokumentace rozpracovává projekt do takové úrovně podrobností, která je vhodná jednak pro zpřesnění odhadu nákladů (u základní výrobní jednotky s přesností ±10 % a u vyvolaných a pomocných investic s přesností ±30 %), jednak pro konečné schválení projektu, získání územního rozhodnutí a stavebního povolení. Úvodní projektová dokumentace poskytuje všechny požadované informace umožňující pokračovat v detailním rozpracování projektu do stupně realizační dokumentace.

Úvodní projektová dokumentace obsahuje dvě složky, a to:

  • dokumentaci pro územní rozhodnutí s rozšířenou technologickou částí;
  • dokumentaci pro stavební povolení s rozšířenou technologickou částí.

Samostatnou částí úvodní projektové dokumentace je vyhodnocení vlivu na životní prostředí (tzv. studie EIA), pro jejíž zpracování je nezbytný zejména detailní technologický popis projektu a údaje nezbytné pro identifikaci vlivu technologie na životní prostředí a vlivu výrobku na zdraví (tzv. program REACH). Náklady na zpracování této části dokumentace obvykle nejsou významné. Při přípravě projektu je však nutné brát v potaz časový dopad na zpracování a zejména projednání této dokumentace veřejno-právními orgány.

Účelem dokumentace pro územní rozhodnutí je definovat návrh výrobního procesu a poskytnout informace požadované pro žádost o územní rozhodnutí. Tato dokumentace může také sloužit jako podklad pro odhad nákladů projektu s přesností ±20 %, pro podrobnější ekonomickou analýzu a schvalovací krok pro pokračování s přípravou projektu. To se může týkat velkých a komplexních projektů, např. v případech, kdy je v již počátcích návrhu jasné, že původní odhad nákladů s přesností ±30 % bude překročen nebo že bude třeba navrhnout zásadní technologické změny.

Realizační projektová dokumentace

Účelem této dokumentace je umožnit vypracování všech inženýrských výpočtů, výkresů a dokumentace požadované pro výstavbu, resp. realizaci projektu. Realizační projektová dokumentace musí odpovídat požadavkům dokumentace pro územní rozhodnutí a stavební povolení. Údaje získané při zpracování realizační projektové dokumentace umožňují také útvarům odpovědným za budoucí provoz a údržbu projektu přesněji vyhodnotit a kvantifikovat jejich potřeby ve smyslu dodatečných zdrojů, školení, provozuschopnosti, bezpečnosti a řízení kvality.

Realizace výstavby

Ve fázi realizace se objednávají materiály pro montáž (objednávání může začít již ve fázi projektování, zejména pro položky s dlouhou dodací lhůtou nebo náhradní díly), je připraveno staveniště, předáno dodavateli a probíhá montáž výrobních zařízení. Po dokončení montáže se výrobní zařízení v souladu s předem stanovenými kritérii testuje. Je zřejmé, že výstavba musí probíhat přesně podle realizační projektové dokumentace. Konec realizace je definován ukončením montáží, což také určuje časový milník pro převod správy nových zařízení od dodavatele na vlastníka zařízení. Pro tzv. projekty „na klíč“ zahrnuje fáze realizace také všechny činnosti v rámci přípravy k zahájení provozu až do okamžiku, kdy je zařízení připraveno k provozu. Současně s realizací se firma připravuje na přijetí a zvládnutí všech aspektů budoucího vlastnictví a správy zařízení, jako jsou např. provoz, údržba, laboratorní analýzy, technologická pomoc aj.

Fáze realizace výstavby obvykle zahrnuje tyto činnosti:

  • nákup zařízení a materiálů (včetně inspekcí kvality při dodávce) a dodání na staveniště;
  • montáž a instalaci na staveništi;
  • inspekci a testování zařízení po montáži (kontrola kvality, přejímky u výrobců, přejímka na staveništi);
  • dohled a dozor nad realizací (včetně monitorování postupu);
  • přípravu dokumentů (manuály pro provoz a údržbu, postupy pro uvádění do provozu, předběžné protipožární plány aj.);
  • školení všech zainteresovaných pracovníků (zejména provoz, údržba, laboratoře, hasiči, technologie);
  • vypracování zprávy o výstavbě (včetně seznamu zbývajících položek);
  • přípravu dokumentace skutečného stavu po výstavbě.

Příprava uvedení do provozu, uvedení do provozu a zkušební provoz

V této fázi se mechanicky dokončené výrobní zařízení testuje, uvádí do provozu a po úspěšném zkušebním provozu jej vlastník zařízení přejímá pro normální provoz. Cílem této fáze je zajistit, aby všechny činnosti vztahující se k přípravě uvedení do provozu a vlastnímu uvedení do provozu byly provedeny v souladu s provozními a bezpečnostními standardy a aby byly dodrženy všechny podmínky projektové dokumentace.

Příprava uvedení do provozu, uvedení do provozu a zkušební provoz zahrnují všechny činnosti od mechanického dokončení nového zařízení až po jeho konečné převzetí, mezi něž patří především:

  • žádost o prozatímní užívání stavby ke zkušebnímu provozu;
  • havarijní (požární) cvičení (nasucho);
  • závěrečné kontroly;
  • naplnění procesním materiálem;
  • zkoušky těsnosti;
  • příprava k provozu;
  • finální testy zařízení (zejména zabezpečení, řídící systémy a rotační zařízení);
  • uvedení zařízení na projektované provozní podmínky;
  • rozsáhlý dohled a sledování;
  • výroba produktů dle specifikací;
  • provedení zkušebního provozu za reprezentativních podmínek;
  • konečné převzetí zařízení vlastníkem od zhotovitele, resp. kontraktora.

Aktualizace dokumentace a systémů

Jde o významný krok, kdy je nutno upravit technickou dokumentaci a příslušné normy společnosti (např. havarijní plány, plány údržby aj.) zohledňující skutečný stav změn po realizaci projektu. Účelem této fáze je zajistit, aby všechny aspekty nového zařízení byly správně zapracovány do dokumentace a do veškerých dotčených systémů. Ačkoli takováto aktualizace dokumentace a systémů je nedílnou součástí přípravy projektu a jeho realizace, často se zanedbává, a proto ji zde explicitně uvádíme.

Aktualizace dokumentace a systémů zahrnuje především:

  • přípravu konečné podoby všech nových dokumentů (manuály, výkazy, instrukce, výkresy, diagramy aj.);
  • aktualizaci a modifikaci existující dokumentace, kterou ovlivnil nový projekt;
  • modifikaci veškerých výpočetních systémů nebo systémů výkaznictví tak, aby respektovaly nový projekt (např. účetní systémy aj.).

Závěrem k této podkapitole je třeba zdůraznit, že základním předpokladem úspěšné realizace projektu je zpracování kvalitního plánu a účinné vlastní řízení realizace projektu. Ty musí společně zabezpečit, že jednotlivé klíčové aktivity realizace, jako jsou výstavba, dodávka a montáž výrobních zařízení, získání a výcvik pracovníků i zajištění všech potřebných vstupů pro zahájení provozu, proběhnou včas z hlediska jejich potřebné návaznosti a v žádoucí kvalitě tak, aby nebyl ohrožen termín uvedení projektu do provozu. Vlastní řízení realizace projektu využívá určitých metod a nástrojů projektového řízení (např. aplikace metody kritické cesty, metody PERT aj.). Důležitá přitom je pečlivá kontrola časového plánu realizace, včasná identifikace vzniklých odchylek a posouzení jejich vlivu na možné prodloužení termínu uvedení projektu do provozu či na růst investičních nákladů. Kontinuální kontrola a porovnávání základních předpokladů, ze kterých vycházela technicko-ekonomická studie projektu, resp. jeho dokumentace (především z hlediska nákladů a času), se skutečností v průběhu investiční fáze jsou nezbytné pro včasné zajištění dalších zdrojů financování v případě překročení investičních nákladů (např. využití krátkodobých úvěrů či dodatečné navýšení akciového kapitálu). Současně je třeba pečlivě vyhodnotit dopady těchto změn na ekonomickou efektivnost projektu.

Celkově je možné konstatovat, že zatímco v předinvestiční fázi byla rozhodující kvalita a spolehlivost údajů, analýz a hodnocení tvořících náplň technicko-ekonomických studií, v investiční fázi je kritickým faktorem čas. Je proto zásadní chybou, pokud se snažíme zkracovat, resp. vynechávat některé kroky předinvestiční fáze s cílem snížit náklady na přípravu projektu, neboť by se to mohlo projevit značně negativně v průběhu realizace projektu i jeho provozu. Naopak čas i prostředky vynaložené na pečlivou přípravu projektů a posouzení jejich variant z hlediska všech podstatných aspektů vedoucích k nalezení optimálního řešení se obvykle mnohonásobně vyplatí.

Provozní fáze

Problémy provozní fáze je třeba posuzovat jak z krátkodobého, tak i dlouhodobého hlediska. Krátkodobý pohled se týká uvedení projektu do provozu, resp. záběhového provozu. Zde mohou vznikat určité obtíže pramenící např. z nezvládnutí technologického procesu či výrobních zařízení, z nedostatečné kvalifikace pracovníků aj. Většina těchto problémů má svůj původ v realizační fázi projektu.

Dlouhodobý pohled se týká celkové strategie, na níž byl projekt založen, a z toho plynoucích výnosů na straně jedné a nákladů na straně druhé. Tyto výnosy a náklady mají přímý vztah k předpokladům (např. pokud jde o vývoj poptávky, dosažitelný podíl na trhu, velikost prodejních cen výrobků, nákupních cen surovin, materiálů a energií aj.), ze kterých se vycházelo při zpracování technicko-ekonomické studie. Jestliže se zvolená strategie i základní předpoklady ukázaly jako falešné, může být realizace určitých korekčních, resp. nápravných opatření nejen obtížná, ale často také vysoce nákladná (u některých projektů založených na uplatnění vysoce specializovaných zařízení, resp. technologií, nelze případně tato opatření vůbec uskutečnit a projekt je odsouzen k nezdaru).

Poznámka: Dobře realizovaný projekt se obvykle využívá na projektovanou kapacitu. Zde je nutné zdůraznit, že využívání této kapacity nezávisí pouze na technické kvalitě realizované investice a kvalitě následné údržby zařízení tak, aby toto odpovídalo podmínkám spolehlivého a bezpečného provozu, ale především na tržních podmínkách, marketingových předpokladech a konkurenceschopnosti vyráběné produkce.

Opět je třeba zdůraznit, že pokud nedojde k větším nedostatkům ve fázi realizace projektu a jeho provozu, pak o konečném úspěchu, resp. nezdaru projektu rozhoduje především kvalita jeho přípravy. Využití neadekvátních nebo chybných informací a předpokladů v technicko-ekonomické studii projektu vede k tomu, že náprava projektu bude velice obtížná bez ohledu na to, jak dobře byla zvládnuta.

Vedle provozování realizovaného projektu a zajišťování výroby produktu v požadovaném množství a kvalitě je součástí provozní fáze i činnost zajišťující spolehlivý provoz. Jedná se o údržbu zařízení. K cílům údržby vybudovaného projektu patří především:

  • Zachovat investice do existujících zařízení a udržet je ve stavu odpovídajícím funkčním požadavkům provozu.
  • Aplikovat strategie údržby, které směřují k maximalizaci dostupnosti a využití zařízení při zajištění integrity zařízení pro jejich bezpečné provozování s ohledem na minimalizaci vlivů na životní prostředí.
  • Doporučovat, resp. radit ve věcech týkajících se konstrukce, volby materiálů, oprav nebo modifikací zařízení, aby bylo zajištěno splnění požadavků společnosti, projektu a zákonných požadavků (a tudíž i zajištěno, že nedojde ke snížení bezpečnosti a integrity daných aktiv, resp. zařízení či systémů a znečištění životního prostředí).

Součástí údržbářských činností je i inspekce zařízení.

Činnost údržby je zajišťována v jednotlivých firmách různými způsoby, a to od kompletního zajištění přípravy a realizace údržbářských činností přes výkon technické přípravy a koordinaci činnosti dodavatelů, resp. kontraktorů, kteří dodávají soubor techniků a řemeslníků pro provedení veškerých údržbářských prací, až po úplný outsourcing veškerých údržbářských činností.

Náklady na údržbu, které je třeba zakomponovat do hodnocení projektu, tvoří nedílnou součást provozních nákladů, obvykle fixního charakteru. Výše těchto nákladů se zpravidla pohybuje v závislosti na složitosti budovaného projektu v rozmezí 2,0-3,5% ročně z celkových pořizovacích nákladů projektu.

Ukončení provozu a likvidace

Představuje závěrečnou fázi života projektu. Tato fáze je spojena jak s příjmy z likvidovaného majetku, tak i s náklady spojenými s jeho likvidací. Je zřejmé, že při hodnocení ekonomické výhodnosti projektu je nezbytné brát na zřetel také náklady spojené s ukončením jeho provozu. Jde zejména o potenciální likvidační náklady (náklady spojené s likvidací zařízení) a někdy i o nutnost vytváření rezerv, které pak mohou mít dopad na peněžní toky projektu po dobu provozu, a tím i na ukazatele ekonomické efektivnosti projektu. Likvidační fáze zahrnuje zejména činnosti, jako jsou demontáž zařízení a jeho likvidace (případně sešrotování nebo prodej použitelných částí), sanace lokality, prodej veškerých nepotřebných zásob aj. Ne nepodstatnou činností je i účetní vypořádání likvidované stavby.

Rozdíl příjmů a výdajů z likvidace projektu (včetně respektování případných daňových dopadů) představuje tzv. likvidační hodnotu projektu. Tato hodnota tvoří součást peněžního toku projektu v posledním roce jeho života, resp. v následujícím roce (v závislosti na délce likvidační fáze). Kladná likvidační hodnota zvyšuje ukazatele ekonomické efektivnosti projektu, jako jsou čistá současná hodnota a vnitřní výnosové procento, záporná likvidační hodnota naopak tyto ukazatele zhoršuje. Zkušenosti z hospodářské praxe ukazují, že odhady likvidační hodnoty jsou obvykle dosti optimistické. Výdaje spojené s ukončením provozu (a to zejména výdaje na sanace území původní výroby, výdaje na likvidaci budov a přípravu území pro nové využití) zpravidla převyšují příjmy z likvidace.

Právní úprava investičního rozhodování a realizace investičních projektů

Základní zákonná úprava související s investiční výstavbou je definována především:

  • podmínkami realizace investiční výstavby (ty určuje zejména tzv. stavební zákon);
  • splněním podmínek provozu budoucí investice (jde zejména o právní úpravu určující podmínky bezpečnosti práce, ochrany životního prostředí a určité technické podmínky);
  • podmínkami dodržování pravidel hospodářské soutěže (definují např. podmínky provádění výběrových řízení pro společnosti s významnou účastí státu).

Stavební zákon definuje obsah nezbytné dokumentace pro získání územního rozhodnutí a stavebního povolení. V této dokumentaci, jak jsme již uvedli v podkapitole 1.5.3 této kapitoly, je definována technická náplň investičního projektu, přičemž náklady spojené s vypracováním této dokumentace tvoří nezanedbatelnou položku (obvykle činí několik procent z celkových investičních nákladů).

Právní úprava se dále týká zejména ochrany životního prostředí a definuje podmínky, které musí být splněny při zahájení provozu projektu (jde především o zákon o integrované prevenci a zákon o posuzování vlivů na životní prostředí). I když náklady na zpracování této dokumentace nejsou zanedbatelné, významnějším faktorem ovlivňujícím investiční rozhodování a v konečném důsledku i efektivnost investic je časová náročnost projednání této dokumentace. Ze současné zákonné úpravy je ke zpracování, projednání a schválení této dokumentace nezbytná doba 9-15 měsíců. Zákonné úpravy týkající se ochrany vod, ovzduší, bezpečnosti a hygieny práce ovlivňují zejména způsob provedení stavby a jejího provozování a podmiňují realizaci celé řady „nevýrobních“ opatření, která pochopitelně snižují efektivnost „výrobní“ části projektu. Na druhou stranu by bez realizace těchto opatření nebylo možné projekt zkolaudovat ani provozovat. Je nepochybné, že při investičním rozhodování je naprosto nezbytné splnit zákonné normy a najít přijatelnou hranici naplnění požadavků společenského soužití a trvale udržitelného rozvoje.

Legislativní požadavky určující dodržování podmínek hospodářské soutěže jsou převzaty do české legislativy zejména z legislativy Evropské unie. Definují např. podmínky provádění výběrových řízení (a následných kontraktačních jednání) a mají rovněž vliv na realizaci investičních projektů z časového pohledu. Délka výběrových řízení u větších zakázek vyžaduje období několika měsíců, které je nezbytné poskytnout potenciálním dodavatelům na zpracování nabídek a dále na jejich objektivní vyhodnocení.

Nejdůležitějšími zákony upravujícími investiční rozhodování a realizaci investičních projektů jsou zákon o ochraně ovzduší č. 86/2002 Sb., zákon o integrované prevenci č. 76/2002 Sb., stavební zákon č. 50/1976 Sb. a zákon o posuzování vlivů na životní prostředí č. 100/2001 Sb..

Shrnutí

Investiční projekty lze klasifikovat podle více hledisek, a to podle vztahu k rozvoji podniku (projekty rozvojové, obnovovací a mandatorní), věcné náplně (projekty zavedení nových výrobků, resp. technologií, výzkumu a vývoje, inovace informačních systémů, zvýšení bezpečnosti provozu a bezpečnosti práce, snížení negativního vlivu na životní prostředí, infrastrukturní projekty), míry závislosti (projekty vzájemně se vylučující, plně závislé, komplementární, ekonomicky závislé, stochasticky závislé), formy realizace (projekty investiční výstavby a akvizice), charakteru peněžních toků (projekty se standardními peněžními toky a s nestandardními peněžními toky) a velikosti (velké, střední a malé projekty).

Příprava, hodnocení a výběr investičních projektů by měly vycházet ze strategických cílů firmy a z její strategie. Základními prvky strategie projektu (firmy) jsou geografická strategie, strategie z hlediska tržního podílu, strategie z hlediska vazby výrobek – trh a marketingová strategie.

Vlastní přípravu a realizaci projektů od identifikace určité základní myšlenky projektu až po ukončení jeho provozu a likvidaci lze rozčlenit do čtyř fází, které tvoří fáze předinvestiční (předprojektová příprava), investiční (projektová příprava a realizace výstavby), provozní, ukončení provozu a likvidace.

Předinvestiční fáze zpravidla zahrnuje identifikaci podnikatelských příležitostí, předběžný výběr projektů a přípravu projektu obsahující analýzu jeho variant, hodnocení budoucího projektu a rozhodnutí o jeho realizaci či zamítnutí. V rámci této fáze se zpracovává nejprve studie příležitostí (Opportunity Study), resp. průzkumná studie (Scouting Study), sloužící k identifikaci podnikatelských příležitostí. U rozsáhlejších projektů se pak zpracovává předběžná technicko-ekonomická studie (Pre-Feasibility Study), která představuje určitý mezistupeň mezi stručnou studií příležitostí, resp. průzkumnou studií a podrobnou technicko-ekonomickou studií (Feasibility Study), která detailně rozpracovává jednotlivé aspekty projektu.

Cílem zpracování předběžné technicko-ekonomické studie (Pre-Feasibility Study) je zjistit finanční náročnost projektu, posoudit v menší míře podrobnosti ekonomickou efektivnost projektu, resp. jeho variant, zjistit rizika projektu, a zhodnotit, zda základní myšlenka, na které je projekt založen, je či není pro určitého investora nebo skupinu investorů dostatečně atraktivní. V případě vysoké finanční náročnosti, nízké ekonomické efektivnosti a značné rizikovosti je daný projekt zamítnut.

V opačném případě se dále zpracovává podrobná technicko-ekonomická studie (Feasibility Study) projektu, označovaná též jako studie proveditelnosti. Tato studie by měla poskytnout veškeré podklady potřebné pro investiční rozhodnutí. V jejím rámci se formulují a kriticky vyšetřují základní komerční, technické, finanční a ekonomické aspekty, resp. požadavky týkající se ochrany životního prostředí, a to na základě variantních řešení, která byla koncipována již v předběžné technicko-ekonomické studii. Výsledkem je pak formulace projektu včetně jeho cílů a základních charakteristik, zahrnujících marketingovou strategii, dosažitelný podíl na trhu, velikost výrobní jednotky, její umístění, základní suroviny a materiály, vhodnou technologii a výrobní zařízení a v případě potřeby i zhodnocení vlivu na životní prostředí. Tato studie je pak základem pro rozhodnutí o přijetí projektu, resp. jeho určité varianty, či o zamítnutí projektu.

Technicko-ekonomickou studii projektu by měl zpracovávat tým odborníků z různých profesí, jehož součástí by měl být ekonom, marketingový specialista, technolog, strojní, případně i stavební inženýr, odborník z oblasti managementu, specialista z oblasti financování a účetnictví a specialista na ochranu životního prostředí.

Podstatnou vlastností technicko-ekonomické studie je, že mezi jejími jednotlivými prvky existuje obvykle těsná závislost (o marketingové strategii nelze rozhodovat bez ohledu na velikost výrobní jednotky, tato velikost může ovlivnit volbu technologie a umístění jednotky, někdy naopak orientace na určité materiálové vstupy ovlivní výběr technologického procesu a umístění výrobní jednotky aj.), které je třeba při jejím zpracování respektovat. Příprava technicko-ekonomické studie představuje proto iterační proces postupného zpřesňování jejích jednotlivých prvků s mnoha zpětnými vazbami.

Investiční fáze obsahuje zpravidla dvě základní etapy, a to etapu projekční a etapu realizační, tj. etapu výstavby. Náplní projekční etapy je především zadání stavby a zpracování úvodní a prováděcí projektové dokumentace. Během investiční fáze probíhá výstavba projektu, přičemž základním předpokladem úspěšné realizace projektu je zpracování kvalitního plánu a účinné vlastní řízení realizace projektu.

Provozní fáze začíná zkušebním provozem s realizací postupného náběhu instalované jednotky na projektovou kapacitu. Součástí provozní fáze není jenom běžný provoz vybudované jednotky, ale také jeho postupné zdokonalování a řádná údržba. Na konci životnosti projektu, resp. v případě významných změn podnikatelského okolí (např. značný pokles poptávky, objevení nové technologie aj.), dochází k ukončení provozu projektu a jeho likvidaci. Rozdíl příjmů a výdajů z likvidace projektu (včetně respektování případných daňových dopadů) představuje tzv. likvidační hodnotu projektu.

Při přípravě a realizaci investičních projektů je třeba respektovat zákonná ustanovení související s investiční výstavbou, jež zahrnují především požadavky realizace investiční výstavby (stavební zákon), požadavky provozu budoucí investice (zejména oblast bezpečnosti práce a ochrany životního prostředí) a dodržování pravidel hospodářské soutěže.

Ukázka z knihy Investiční rozhodování a řízení projektů vydané nakladatelstvím Grada Publishing.
Autor: Fotr Jiří, Souček Ivan

Tisknout Vaše hodnocení:

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek