Proces přípravy a realizace projektů



Předinvestiční fáze

Předinvestiční fáze zpravidla zahrnuje:

  • identifikaci podnikatelských příležitostí;
  • předběžný výběr projektů a přípravu projektu obsahující analýzu jeho variant;
  • hodnocení budoucího projektu a rozhodnutí o jeho realizaci či zamítnutí.

Identifikace podnikatelských příležitostí (Opportunity/Scounting Study)

Identifikace podnikatelských příležitostí tvoří východisko předinvestiční fáze, neboť projekty se zpravidla odvíjejí od vyjasnění určitých podnikatelských příležitostí. Tato fáze může být přitom již určitým podnětem pro mobilizaci finančních zdrojů, neboť potenciální investoři, ať již domácí či zahraniční, mají zájem na získání informací o nově identifikovaných zajímavých a životaschopných podnikatelských příležitostech.

Podněty pro podnikatelské příležitosti přináší neustálé sledování a vyhodnocování faktorů podnikatelského okolí, jež zahrnuje poptávku po určitých produktech a službách, exportní možnosti, odhalení zdrojů významných surovin, objevení nových výrobků a technologií aj. V mnoha případech lze využít výsledků různých studií, jako jsou např. studie struktury produkce a spotřeby v dané zemi, marketingové studie, analýzy dovozu a možností jeho substituce domácími produkty, vyhodnocení surovinových zdrojů, analýzy odvětvové a oborové struktury průmyslu, rozvojové plány, studie technického a technologického vývoje, studie hodnotící dopady rozvoje techniky a technologie na životní prostředí, vyhodnocení zkušeností ostatních zemí s obdobným ekonomickým základem a úrovní rozvoje kapitálu, pracovních sil a přírodních zdrojů aj.

Takto získané podněty, resp. určité podnikatelské příležitosti je však třeba posoudit a vyhodnotit před jejich podrobným propracováním do podoby investičního projektu. Určitou formou vyjasnění jednotlivých příležitostí jsou studie těchto příležitostí (Opportunity Studies), jejichž cílem je zpracování dostupných informací o jednotlivých příležitostech zavedení výroby určitého produktu do formy, která by umožnila posoudit, alespoň v hrubé míře, efekty a nadějnost projektů založených na těchto příležitostech. Podobný obsah má i průzkumná studie (Scounting Study), která je zaměřena spíše na posouzení významu možného investičního řešení. Tyto studie by měly být poměrně stručné a málo nákladné, měly by využívat spíše agregované informace a odhady než detailní analýzy a měly by umožnit osvětlení podstatných aspektů těchto příležitostí. Hodnocení podnikatelských příležitostí je vždy založeno na srovnání s variantou „nedělat nic“, která je základem hodnocení.

Výsledkem vyhodnocení těchto studií je pak první selekce podnikatelských příležitostí, tj. určitý předběžný výběr těch příležitostí, kterým bude věnována další pozornost (v dalším kroku bude zpracována technicko-ekonomická studie, resp. předběžná technicko-ekonomická studie), a naopak vyloučení příležitostí, z jejichž studií vyplynula např. velká rizikovost projektů, které by byly založeny na těchto příležitostech, nedostatečná výše ekonomických efektů, nadměrná finanční náročnost aj.

Poznámka: Studie podnikatelských příležitostí mohou být buď obecné, nebo specifické. Obecné studie lze rozčlenit do tří kategorií, a to na studie orientované na identifikaci podnikatelských příležitostí v určitých oblastech, resp. regionech, studie zaměřené na podnikatelské příležitosti v určitých průmyslových odvětvích či oborech (např. průmysl stavebních hmot, potravinářský průmysl apod.) a studie orientované na odhalení příležitostí týkajících se využití přírodních zdrojů (např. zpracování dřeva), zemědělských či průmyslových produktů.

Specifické studie podnikatelských příležitostí se orientují na identifikaci specifických produktů, které by bylo možné vyrábět, resp. specifických služeb, které by bylo možné poskytovat, a jejich transformaci do podoby určitého projektu, jenž by vyvolal odezvu potenciálních investorů. Tyto specifické studie podnikatelských příležitostí musí obsahovat určité základní číselné informace, aby potenciální investor mohl posoudit, zda je daná podnikatelská příležitost dostatečně atraktivní do té míry, aby se přešlo k dalšímu kroku přípravy projektu v rámci předinvestiční fáze.

Předběžné technicko-ekonomické studie (Pre-Feasibility Study)

Zpracování technicko-ekonomické studie, která by sloužila jako základ finálního rozhodnutí o realizaci či zamítnutí projektu, je časově náročný úkol, který si vyžádá značných nákladů. Vzhledem k tomu je vhodné, a to zvláště u značně rozsáhlých projektů, zpracovat předběžnou technicko-ekonomickou studii, jež představuje určitý mezistupeň mezi stručnými studiemi příležitostí a podrobnými technicko-ekonomickými studiemi (Feasibility Studies), které detailně rozpracovávají jednotlivé aspekty projektu.

Cílem zpracování předběžné technicko-ekonomické studie je určit, zda:

  • byly vyšetřeny a posouzeny všechny možné varianty projektu;
  • povaha a náplň projektu opravňuje jeho detailní analýzu v podobě technicko-ekonomické studie projektu;
  • určité aspekty projektu jsou do té míry závažné, že vyžadují podrobné šetření pomocí podpůrných a doplňkových studií, jako jsou marketingové průzkumy, laboratorní testy, poloprovozní ověřování aj.;
  • základní myšlenka, na které je projekt založen, je pro určitého investora nebo skupinu investorů (tj. subjekty, které se budou podílet na financování projektu) dostatečně atraktivní, nebo tomu je naopak;
  • podnikatelská příležitost je do té míry slibná, že již na základě informací z této studie lze rozhodnout o realizaci projektu (základem je marketingová analýza nově vyráběného produktu či zvýšení kapacity stávajícího sortimentu, tj. analýza konkurence, vývoje trhu, resp. výhledové bilance nabídky a poptávky na relevantním trhu, analýza cenových parametrů výrobků na trhu, kvality vyráběných produktů aj.);
  • stav životního prostředí v předpokládané lokalitě realizace projektu i potenciální dopady tohoto projektu jsou v souladu s existujícími standardy ochrany životního prostředí.

Struktura i náplň předběžné technicko-ekonomické studie i technicko-ekonomické studie projektu jsou analogické. Rozdíl spočívá především v detailnosti informací a hloubce analýzy a prověřování variant projektu. Zde je třeba upozornit na to, že relativně podrobné vyšetření existujících variant projektu by mělo proběhnout již v rámci zpracování předběžné technicko–ekonomické studie, neboť ponechat to až na vlastní technicko-ekonomickou studii by bylo příliš nákladné a časově náročné.

Posuzované varianty by se měly týkat těchto komponent projektu:

  • strategie firmy a rozsah projektu;
  • marketingová strategie;
  • základní suroviny a materiály;
  • umístění projektu;
  • technologický proces a výrobní zařízení;
  • pracovníci (především řídící pracovníci) a mzdové náklady;
  • organizační uspořádání;
  • plán realizace projektu a jeho rozpočet.

Přitom je třeba stanovit a hodnotit především finanční a ekonomické dopady jednotlivých variant projektu.

Výsledkem posouzení předběžné technicko-ekonomické studie je zpravidla buď rozhodnutí o zpracování detailní technicko-ekonomické studie (v případě nadějnosti a značné potenciální efektivnosti projektu), či rozhodnutí o zastavení dalších prací na přípravě projektu (v opačném případě, tj. vzhledem k malým potenciálním efektům, velké míře rizika aj.).

Technicko-ekonomická studie projektu (Feasibility Study)

Náplň studie

Tato studie by měla poskytnout veškeré podklady potřebné pro investiční rozhodnutí. V jejím rámci je třeba formulovat a kriticky vyšetřit základní komerční, technické, finanční a ekonomické požadavky, resp. požadavky týkající se ochrany životního prostředí, a to na základě variantních řešení, která byla koncipována již v předběžné technicko-ekonomické studii. Výsledkem je pak formulace projektu včetně jeho cílů a základních charakteristik, zahrnujících marketingovou strategii, dosažitelný podíl na trhu, velikost výrobní jednotky, její umístění, základní suroviny a materiály, vhodnou technologii a výrobní zařízení a v případě potřeby i zhodnocení vlivu na životní prostředí.

Finančně-ekonomická část studie pak zahrnuje investiční náklady projektu, jeho výnosy a náklady v období provozu a propočty ukazatelů ekonomické efektivnosti. Důležité je upozornit na to, že celá příprava projektu v rámci zpracování technicko-ekonomické studie by měla zabezpečovat potřebné údaje pro finančně-ekonomické analýzy a hodnocení projektu, resp. jeho jednotlivých variant. Finančně-ekonomické aspekty by proto měly provázet projekt od samého zahájení jeho přípravy, čehož je možné dosáhnout pouze začleněním příslušného specialisty do zpracovatelského týmu od počátku jeho fungování.

Ačkoli, jak jsme již uvedli, je obsahová náplň technicko-ekonomické studie obdobná předběžné technicko-ekonomické studii, musí být technicko-ekonomická studie zpracována s větší přesností. Základem přístupu k jejímu vypracování je určitý iterační optimalizační proces se zpětnými vazbami, kdy se k volbě základních charakteristik projektu dospívá v postupných optimalizačních krocích, respektujících existující závislosti mezi těmito charakteristikami (např. závislosti velikosti výrobní jednotky a technologického procesu, závislosti technologického procesu a umístění jednotky aj.). Zpětnovazebnost tohoto procesu je pak dána tím, že výsledky volby určité charakteristiky projektu v některém z následujících kroků (např. volby umístění) nás někdy nutí vrátit se k určitým předchozím rozhodnutím a modifikovat je (volba umístění výrobní jednotky např. vylučuje realizaci zvolené velikosti výrobní jednotky, resp. užití vybrané technologie, a proto musíme tato rozhodnutí, zvolená v předchozích krocích zpracování technicko-ekonomické studie, korigovat). Je zřejmé, že součástí tohoto procesu je i identifikace základních rizikových faktorů a hodnocení jejich dopadů na projekt. Základním výsledkem technicko-ekonomické studie je výběr nejvhodnější varianty projektu, stanovení harmonogramu realizace a rámcového rozpočtu.

V případě, že technicko-ekonomická studie odhalila určité slabiny projektu a jeho ekonomická efektivnost není dostatečná, je třeba hledat další varianty projektu (např. změna výrobního programu, jeho tržního zaměření, uplatnění jiné technologie aj.), které by byly ekonomicky výhodnější. Jestliže se navzdory tomu ukáže, že projekt není životaschopný, je třeba tento fakt konstatovat a uvést jeho příčiny. I když tedy technicko-ekonomická studie vede k závěru nerealizovat projekt, je i toto třeba chápat jako cenný výsledek, neboť to může zabránit případným značným ztrátám.

Stanovení investičních a provozních nákladů

Velikost investičních nákladů představuje jednu z nejvýznamnějších veličin ovlivňujících ekonomickou efektivnost projektu. Pro stanovení těchto nákladů lze užít:

  • vypsání a vyhodnocení nabídkových řízení vycházejících z kvalitativní specifikace projektu;
  • cen z obdobných projektů ke kalkulaci nákladů založené na kvantitativní specifikaci projektu;
  • jednotkových nákladových parametrů odvozených ze srovnatelných projektů (např. náklady na 1 m2 zastavěné plochy, resp. na 1 m3 obestavěného prostoru);
  • odhady celkových nákladů pro skupiny výrobních zařízení, resp. určité funkční části projektu s využitím nákladů existujících srovnatelných projektů.

Odhady investičních nákladů, stanovené některým z výše uvedených postupů, je třeba upravit vzhledem k určitým faktorům, mezi něž patří především:

  • roční tempo inflace a vývoj směnných kurzů;
  • odlišnosti lokálních podmínek, např. klimatických a seismických;
  • odlišné zákonné normy týkající se např. technického provedení stavby, bezpečnosti práce, ochrany životního prostředí aj.;
  • přístupnost lokality, kde má být projekt realizován;
  • možné chyby vyplývající z nedostatku spolehlivých dat, předběžnosti návrhu projektu, metodologických nedostatků aj.

Odhady provozních nákladů by měly vycházet z výrobní kapacity dosažitelné za normálních pracovních podmínek, tj. při respektování výkonnosti instalovaných zařízení a pracovního režimu vycházejícího z předpokládané směnnosti, pracovních přestávek na opravy, údržbu, seřizování, dovolených aj.

Spolehlivost odhadu těchto nákladů bude záležet především na dostupnosti údajů o spotřebě materiálu a energie, počtu pracovníků a výši režijních nákladů (zvláště velikost režijních nákladů je obtížné spolehlivě odhadnout, a to především ve studii podnikatelské příležitosti a v předběžné technicko-ekonomické studii).

Za přijatelné intervaly spolehlivosti odhadu investičních a provozních nákladů se považuje interval do ±50 % u studií podnikatelských příležitostí, ±30-50 % u předběžných technicko-ekonomických studií a technicko-ekonomických studií a ±10-20 % u úvodní projektové dokumentace.

Poznámka: Postupné zpřesňování velikosti investičních i provozních nákladů projektu souvisí do značné míry i s prostorem existujícím pro ovlivňování těchto nákladů, který závisí na míře poznání projektu. Tuto situaci ilustruje názorně obr. „Možnost ovlivnění investičních nákladů projektu“, který zobrazuje možnosti ovlivnění (snížení) investičních nákladů v závislosti na fázích života projektu.

Tato možnost je nejvyšší v předinvestiční fázi, kde je současně poznání projektu (tj. znalost detailů jeho řešení) nejnižší. V průběhu investiční fáze (zadání projektu, úvodní a prováděcí projektová dokumentace, realizace výstavby) výrazně vzrůstá poznání projektu, současně však klesá i možnost ovlivnění investičních nákladů. V období zahájení provozu je znalost projektu nejvyšší a současně možnost ovlivnění investičních nákladů nejnižší. (Zůstává pouze možnost ovlivnění provozních nákladů zabezpečením řádného provozu a údržby.)

Možnost ovlivnění investičních nákladů projektu

Obr. Možnost ovlivnění investičních nákladů projektu

Hodnocení a výběr variant

Zpracování technicko-ekonomické studie je často obtížné vzhledem k existenci většího počtu variant projektu (varianty výrobního programu, velikosti výrobní jednotky, jejího umístění, technologického procesu, zdrojů financování projektu) i předpokladů, z nichž vychází hodnocení a výběr těchto variant. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že posouzení a předběžný výběr variant by měly proběhnout již v rámci předběžné technicko-ekonomické studie. Někdy však bude možné stanovit přesnější odhady výnosů a nákladů pro určitý omezený počet variant (např. pro dvě varianty programu s odlišnou technologií, dvě, resp. tři varianty umístění, dvě až tři varianty velikosti výrobní jednotky aj.) až v technicko-ekonomické studii. Důležité je uvést metody a postupy užité při hodnocení variant a podrobně zdůvodnit zvolené varianty projektu.

Zpracovatelský tým

Technicko-ekonomickou studii projektu by měl zpracovávat tým odborníků z různých profesí tak, aby byly odborně pokryty všechny významné oblasti projektu. V závislosti na podmínkách, typu a rozsahu projektu by měl zpracovatelský tým tvořit:

  • ekonom (pravděpodobně v roli vedoucího týmu);
  • marketingový specialista;
  • technolog;
  • strojní, případně podle potřeby i stavební inženýr;
  • odborník z oblasti managementu (včetně personálního managementu);
  • specialista z oblasti financování a účetnictví;
  • specialista na ochranu životního prostředí.

Kromě těchto stálých členů, tvořících základ zpracovatelského týmu, je třeba často angažovat pro určité časově omezené úkoly i specialisty z některých dalších oblastí, kteří se tak stávají dočasnými členy týmu.

Náklady a časová náročnost technicko-ekonomických studií

Základem pro odhad nákladů na zpracování studií je zpravidla vynaložený čas. Odhady této časové náročnosti podle pramenu jsou 2-3 člověkoměsíce u studií podnikatelských příležitostí, u předběžných technicko-ekonomických studií se tento odhad pohybuje mezi 6-12 člověkoměsíci a příprava technicko-ekonomické studie vyžaduje minimálně 12-15 člověkoměsíců. Odhady nákladů na zpracování studií odpovídají jejich časové náročnosti a vyjadřují se zpravidla v procentech investičních nákladů projektu. Podle stejného pramene tyto odhady činí:

  • 0,2-1 % u studií podnikatelských příležitostí;
  • 0,25-1,5 % u předběžných technicko-ekonomických studií;
  • 1-3 % u technicko-ekonomických studií malých a středně velkých projektů;
  • 0,2-1 % v případě rozsáhlých projektů založených na složitých technologiích nebo orientovaných na náročné trhy.

Tato čísla je však třeba brát pouze jako hrubé odhady. Skutečné náklady budou pak záviset na mnoha dalších faktorech, ke kterým patří např. zkušenost zpracovatelů, rozsah práce, složitost projektu, mzdová úroveň v dané zemi, míra konkurence konzultačních firem zabývajících se zpracováním těchto studií aj.

Závislost složek technicko-ekonomické studie

Mezi jednotlivými složkami (prvky) této studie existuje obvykle těsná závislost. O marketingové strategii nelze rozhodovat bez ohledu na velikost výrobní jednotky, tato velikost může ovlivnit volbu technologie a umístění jednotky, někdy naopak orientace na určité materiálové vstupy ovlivní výběr technologického procesu a umístění výrobní jednotky aj. Zpracování technicko-ekonomické studie nemůže proto probíhat v přímém sledu určitých časově návazných fází, jejichž náplní je specifikace jednotlivých prvků projektu. Výchozím bodem budou jistě převážně informace marketingového charakteru, ale mnoho fází probíhá současně při respektování vzájemných vazeb a závislostí jednotlivých prvků projektu. (Např. výsledky průzkumu trhu upřesní výrobní program, přičemž současně probíhá posuzování variant velikosti výrobní kapacity, technologického procesu a výchozích materiálů včetně variant umístění, a to nejprve v hrubých rysech. Přitom je možné již některé varianty vyloučit a zbylé zpracovat podrobněji.) Získání dalších informací (např. změny některých vnějších faktorů, jako jsou ceny, měnové kurzy, noví konkurenti aj.), resp. výsledky některých fází (např. poznatky z finanční analýzy či analýzy rizika) nutí vrátit se k některým z předchozích fází a přepracovat určité prvky projektu např. z hlediska zvýšení ekonomických efektů, snížení rizika aj. Příprava technicko-ekonomické studie je proto iterační proces postupného zpřesňování jejích jednotlivých prvků s mnoha zpětnými vazbami.

Na závěr této podkapitoly je třeba upozornit na to, že technicko-ekonomickou studii má smysl zpracovávat pouze tehdy, jestliže již předchozí fáze přípravy projektu (studie podnikatelské příležitosti, předběžná technicko-ekonomická studie) ukázaly, že lze získat zdroje pro jeho financování. V opačném případě by totiž byly čas i prostředky na zpracování technicko-ekonomické studie vynaloženy nadarmo.

Pravidelné novinky e-mailem