Umělé inteligence si většina lidí nevšimne, upozorňuje expert na strategické řízení Karel Rais

17. 7. 2018 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Na univerzitní půdě se Karel Rais, v letech 2006 až 2014 rektor Vysokého učení technického v Brně, dlouhodobě věnuje strategickému řízení firem a aplikaci modelů umělé inteligence v oblasti řízení. Na tuto oblast se zaměřuje rovněž společnost Eko-Konzulta, v níž je společníkem.

Od 80. let se věnujete tvorbě a následné aplikaci modelů umělé inteligence v oblasti firemního řízení. O umělé inteligenci se mluví stále více, přichází čas, kdy se mají manažeři bát o svá místa?
Ano, poměrně dlouho - i když s určitými přestávkami - se věnuji zejména aplikaci nástrojů umělé inteligence (AI) do firemního prostředí. Ale na přednáškách studentům vždy říkám, že naším strategickým cílem je tvorba nástrojů, které mají rozhodovatelům pomoci v jejich, nejčastěji strategických, rozhodnutích a že tyto programy jsou pouhou pomůckou, ale ne náhradou, pomáhající nalézt správná řešení. Určitě se dnešní manažeři nemusí bát o své místo. AI je zatím stále ještě dobrý sluha, i když připouštím, že může být někdy v budoucnu i zlý pán.

Umělá inteligence bývá prezentována většinou jako velká obchodní příležitost. Nepodceňují se bezpečnostní rizika, nemá pravdu Elon Musk, který umělou inteligenci považuje za větší riziko, než jaderný konflikt vyvolaný Severní Koreou?
Málo pravděpodobným událostem s potenciálně velkým negativním dopadem se v teorii řízení rizik začalo říkat „černé labutě“. Jednou z těchto černých labutí samozřejmě může být i AI, ale dnes je například kybernetický útok pravděpodobnější, než selhání nástrojů AI. Znám názory pana Elona Muska, který často označuje AI za „nejvážnější hrozbu pro přežití lidské rasy“. Zajímalo by mne, na základě jakých analýz a propočtů dospěl k uvedenému názoru. Zatím však dopady teroristických útoků ve Francii a v dalších zemích, zejména západní Evropy, způsobily větší ochromení společnosti, včetně desítek mrtvých, než výpadek například bankovních softwarových nástrojů, postavených na bázi AI.

U mnoha oborů nedokázaly firmy předvídat negativní důsledky na veřejnost, než dosáhly obrovských rozměrů a vyvolaly odezvy veřejného mínění. Bude umělá inteligence jiný případ?
Určitý problém vidím v tom, že s nástroji AI se setkáváme prakticky na každém kroku, jenom o nich běžný člověk neví. Už od 70. let minulého století se lze setkat s úspěšnými pokusy použití nástrojů AI v praxi. Mezi první úspěšné aplikace patřily lékařské diagnostické programy. Diagnostika nejenom lidí, ale zejména technických systémů se rozvinula do velké hloubky. Například pomocí nástrojů AI technici naleznou poruchu vašeho auta, poruchu počítače, a tak dále.


Takže prvky umělé inteligence již ve firemní sféře fungují? Jak?

Jdete si pro půjčku do banky, vaši bonitu, tedy schopnost splácet dluhy, ocení nástroj AI a podle jeho doporučení se může, ale nemusí, pracovník banky rozhodnout a poskytnout vám úvěr. Seznamovací metody, které známe z filmu „Jáchyme, hoď ho do stroje“, jsou dnes nahrazeny programy, které jsou schopny Vám doporučit optimální partnerku či partnera. Samozřejmě AI „se zahnízdila“ v řadě oblastí investičního a burzovního makléřství. A tak bych mohl dále pokračovat. Pokud bude AI „dobrý sluha“, tak si veřejné mínění ani nevšimne, že se ve společnosti široce využívá.

Školství v Česku je dlouhodobě kritizováno za strukturu absolventů a nedostatek techniků. Vidíte jako bývalý rektor Vysokého učení technického v Brně nějaké signály, že se situace začíná měnit k lepšímu?
Dát kvalitní odpověď na tuto otázku v malém vymezeném prostoru podle mne nejde, nebo to neumím. Poslední novelou VŠ zákona vysoké školy dostaly více autonomie, po splnění určitých podmínek si škola bude sama rozhodovat o obsahu svých studijních programů. Tyto programy mohou více reagovat na potřeby technické praxe. Univerzity převzaly povinnosti a práva bývalé akreditační komise, na kterou se školy dříve musely obracet při zavedení nových studijních programů. To je určitě pozitivní rys. Dalším plusem je, že stále existuje, i když často relativně malá, skupina posluchačů, která chce studovat a získat co nejkvalitnější technické vzdělání. Ale je zde také část studentů, které jde pouze o to, aby získali, s minimální námahou, vysokoškolský diplom.

Mohou ke zlepšení přispět i samotné vysoké školy technického typu? Mohou něco změnit, pokud se na ně nehlásí dostatek zájemců?  
Obecná odpověď na tuto otázku spočívá ve zvýšení kvality činnosti celé univerzity. Na operativní úrovni se univerzita musí věnovat nejenom jednorázovému marketingu, ale zejména škola musí dlouhodobě a trvale spolupracovat s podnikovým okolím, se středními školami, odkud přichází budoucí posluchači univerzity a obecně s celou společností, která financuje činnost univerzity.

Jak se to může projevit v praxi?
Daňový poplatník by měl mít právo - zejména prostřednictvím správní rady univerzity - kontrolovat jak jsou jeho finanční prostředky univerzitou využívány. Pojetí humboltovské, uzavřené univerzity je postupně, více či pomaleji, překonáváno a moderní technické školy se více otevírají okolí, kde působí. Je nutné zajistit těsnější propojení technických škol s praxí, zapojit odborníky z praxe do pedagogické a tvůrčí činnosti celé školy, zkvalitňovat činnost celé univerzity, což mimo jiné přiláká nejenom studenty, ale zejména i zahraniční odborníky.

Dalibor Dostál

Tisknout Vaše hodnocení:

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek