Základní informace k WTO a DDA

27. 10. 2010 | Zdroj: Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO)

V textu jsou uvedeny základní informace o Světové obchodní organizaci (World Trade Organization - WTO), především hlavní cíle, funkce a principy jednání WTO, dále pak Dohody a ujednání, pracovní orgány a zapojení ČR. Informace k mnohostranným jednání o tzv. Rozvojové agendě z Doha (Doha Development Agenda - DDA).

Podepsáním Dohody o zřízení Světové obchodní organizace v Marrakeši dne 15. dubna 1994 bylo završeno mnohaleté úsilí o doplnění a přeměnu Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT) v mezinárodní organizaci, která byla zřízena od 1. ledna 1995. Zároveň byly přijaty výsledky tzv. Uruguayského kola mnohostranných obchodních jednání (19 dohod, 24 rozhodnutí, 8 ujednání a 3 deklarace), tvořící náplň činnosti Světové obchodní organizace (World Trade Organization – WTO). Česká republika se stala jedním z původních členských států WTO, v současné době má WTO 153 členů a několik zemí jedná o svém přístupu k ní. WTO je mezivládní organizace. Členy nemusí být vždy státy, ale jednotná celní území (tedy celní unie nebo přímo celní území).

Struktura WTO

Struktura WTO je kromě zastřešující Dohody o ustavení WTO, postavena na obsahu Dohod, tvořících tzv. tři pilíře WTO a dále na dvou horizontálních aktivitách WTO. Jsou to: Dohoda GATT pokrývající oblast obchodu s nezemědělským a zemědělským zbožím, Dohoda GATS pokrývající oblast obchodu se službami a Dohoda TRIPS pokrývající otázky práv duševního vlastnictví. K horizontálním aktivitám, doplňujícím základní rámec, na kterém fungují hlavní principy WTO, patří Ujednání o řešení sporů a Mechanismus přezkumu obchodních politik členů WTO. Bližší informace o shora uvedených dohodách a horizontálních aktivitách naleznete níže v této rubrice, informace o oblasti práv duševního vlastnictví jsou pak umístěny v samostatné sekci na webu MPO:http://www.mpo.cz/cz/zahranicni-obchod/pravo-dusevni-vlastnictvi/.

Základní cíle a funkce Světové obchodní organizace (World Trade Organization – WTO)

  • zvýšení životní úrovně, dosažení plné zaměstnanosti a vyšší a stále rostoucí úroveň reálného důchodu a efektivní poptávky a na zvýšení výrobky a obchodu se zbožím a se službami, což umožní optimální využití světových zdrojů v souladu s cílem trvalého rozvoje;
  • prostředkem k dosažení je sjednání mnohostranně závazných pravidel mezinárodní obchodu, jeho liberalizace (odstraňování překážek), zajištění transparentnosti a stabilnosti obchodu mezi členy WTO. Organizace je místem pro obchodní vyjednávání mezi členy, řešení sporů vyplývajících z obchodu a konfliktních zájmů v rámci organizace.

Základní principy jednání ve WTO

  • zásadou pro rozhodování všech pracovních orgánů je konsensus, tedy jednomyslné přijetí řešení všemi členy;
  • při liberalizaci a vytváření pravidel obchodu jsou dodržovány základní principy, na kterých je vybudována organizace. Patří mezi ně zásady nediskriminace (princip doložky nejvyšších výhod — pro všechny členy WTO je poskytováno stejné zacházení), národního zacházení (v přístupu na trh není činěn rozdíl mezi domácími a zahraničními dodavateli), předvídatelnosti, stability a transparentnosti (obchodní partneři musí mít možnost spolehnout se na právní závaznost a dlouhodobou neměnnost obchodních pravidel). Závažný je rovněž tzv. rozvojový princip, který v zásadě znamená podporu rozvoje a ekonomických reforem (v současné době využíván jako asymetrický ve prospěch rozvojových a nejméně rozvinutých zemí).

Dohody a ujednání WTO, závazky členů

  • mnohostranné dohody (cca 60 dohod) jsou právními texty závaznými pro všechny členy WTO, které pokrývají spolupráci v oblasti obchodu s nezemědělským zbožím (dohoda GATT 1994), se zemědělským zbožím (Dohoda o zemědělství), se službami (Všeobecná dohoda o obchodu se službami), právy k duševnímu vlastnictví (Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví). Dalšími typy dohod jsou texty zabývající se možnostmi přijetí ochranných opatření, stanovením pravidel obchodu, prověrek obchodní politiky, řešení sporů a řady dalších oblastí;
  • mnohostranné dohody jsou doplněny tzv. listinami koncesí, které obsahují závazné podmínky pro přístup na trh každého člena WTO. V oblasti zboží se jedná o stanovení celní ochrany a povolené míry exportních subvencí, v oblasti služeb jde o možnosti zahraničních dodavatelů obchodovat se službami;
  • rovněž byly sjednány dvě vícestranné dohody WTO (pro obchod s civilními letadly a o vládních zakázkách), jejichž smluvními stranami jsou na základě dobrovolnosti jen některé členské státy WTO. Česká republika se stala smluvní stranou těchto dohod teprve po svém vstupu do Evropské unie.

zpět na začátek

Orgány WTO

  • nejvyšším orgánem WTO je Konference ministrů, scházející se jednou za dva roky. Rozhoduje o jakýchkoli otázkách týkajících se mnohostranných obchodních dohod;
  • v období mezi konferencemi řídí WTO Generální rada, která se skládá z přestavitelů jednotlivých členských zemí. Má v zásadě stejné pravomoci jako Konference ministrů;
  • jednotlivými oblastmi obchodu se zabývají pracovní orgány, jako jsou např. Rada pro obchod se zbožím, Rada pro obchod se službami, Rada pro obchodní aspekty práv k duševnímu vlastnictví. Výkonnými orgány jsou jednotlivé výbory a pracovní skupiny, které se zabývají jednotlivými specializovanými součástmi obchodu (např. výbory pro zemědělství, pro přístup na trh, sanitární a fytosanitární opatření, technické překážky obchodu, subvence a vyrovnávací opatření, antidumping, celní hodnocení, pravidla původu zboží, licence, investiční opatření a ochranná opatření, pro obchod a rozvoj a další);
  • sekretariát WTO poskytuje administrativní a technické zázemí uvedeným orgánům. V čele sekretariátu stojí generální ředitel WTO, volený členy na 4 roky. V současné době vykonává tuto funkci francouzský zástupce Pascal Lamy (bývalý komisař EU pro obchod);
  • sídlem WTO je Ženeva.

Postavení České republiky ve WTO

Československo bylo zakládajícím členem GATT a nikdy z organizace nevystoupilo, i když se do r. 1989 aktivně nezapojovalo do její činnosti. Po rozdělení na Českou republiku a Slovenskou republiku se oba státy staly členy GATT. Česká republika je zakládajícím členem WTO. Dohody a ujednání WTO jsou základním smluvním rámcem, v němž realizujeme svou obchodní politiku, a to i po vstupu do Evropské unie.

Po 1. 5. 2005 se změnilo postavení České republiky ve WTO. Nadále zůstává členským státem, v souladu se zásadami společné obchodní politiky EU však přestala samostatně jednat a vystupovat. EU je z hlediska zásad WTO považována za celní unii, za EU vystupují ve WTO zástupci Evropské komise. Společné přístupy EU k jednání WTO jsou formulovány v Bruselu, příp. na koordinačních schůzkách v Ženevě. Mandát pro EK pro jednání je schvalován Radou GAERC. Konkrétními otázkami se před vstupem Lisabonské smlouvy v platnost zabývaly Výbor 133, COREPER a Rady GAERC.

Vstup Lisabonské smlouvy v platnost (1. prosince 2009) ovlivnil i postavení společné obchodní politiky v rámci Evropské unie. Společná obchodní politika byla rozšířená o problematiku přímých zahraničních investic a nově se stala součástí Vnější činnosti Unie, která je dle Lisabonské smlouvy vytvářena Radou pro zahraniční věci (FAC). Zároveň v souvislosti se vstupem Lisabonské smlouvy v platnost došlo k přejmenování Výboru 133 na Výbor pro obchodní politiku.

Současná jednání WTO

Na základě právních dokumentů ze IV. Konference ministrů v Doha, konané v listopadu roku 2001, byla zahájena mnohostranná jednání o tzv. „Rozvojové agendě z Doha“ (Doha Development Agenda — DDA). Zahrnují celou řadu vyjednávacích oblastí a měla by propojit problematiku zlepšení přístupu na trh (vlastní liberalizace obchodu) s upřesněním, resp. sjednáním nových mnohostranných pravidel obchodu.

Mezi nejvýznamnější problematiky DDA patří agrární reforma, tzv. NAMA (liberalizace obchodu s nezemědělskými výrobky), liberalizace obchodu se službami, některé prvky Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (Dohoda TRIPS), problematika obchodu a životního prostředí, usnadňování obchodu (celní procedury), pravidla mnohostranného obchodu (antidumping, preferenční dohody a subvence a vyrovnávací opatření). Nedílnou součástí jsou tzv. „implementační otázky“ (úpravy nebo výklad některých ustanovení stávajících dohod a ujednání WTO).

Všechny problematiky společně prolíná tzv. „rozvojový aspekt“ – poskytnutí větších výhod rozvojovým a nejméně rozvinutým zemím s cílem jejich urychlení jejich hlubšího zapojení do systému světového obchodu.

Další doplňující informace lze získat v publikaci Understanding the WTO, kterou lze nalézt na: http://www.wto.org/english/thewto_e/whatis_e/tif_e/tif_e.htm.

Plná verze Dohody o zřízení Světové obchodní organizace v českém jazyce je k dispozici v příloze.

Ke stažení

Dohoda o zřízení WTO

zpět na začátek

Tisknout Vaše hodnocení:

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek