Mezinárodní právo soukromé - mezinárodní smlouvy 

Pokračování dokumentu "Mezinárodní právo soukromé" poskytuje základní přehled mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána.

zpět na Obsah dokumentu

Mezinárodní smlouvy

Z hlediska předmětu úpravy rozlišujeme zejména tyto druhy smluv:

1. Smlouvy unifikující kolizní normy
2. Smlouvy unifikující hmotněprávní přímé normy
3. Smlouvy v oblasti obchodu a hospodářských styků
4. Smlouvy upravující vztahy ze smluv o mezinárodní přepravě
5. Smlouvy v oblasti ochrany práv autorských a průmyslových
6. Smlouvy o právních stycích (právní pomoci) a o výkonu soudních rozhodnutí
7. Smlouvy v oblasti rozhodčího řízení
8. Úmluvy o diplomatických a konzulárních stycích a dvoustranné konzulární úmluvy

Z hlediska počtu smluvních stran rozlišuje smlouvy dvoustranné a mnohostranné:

Dvoustranné mezinárodní smlouvy

Dvoustranné mezinárodní smlouvy představuje zejména řada mezinárodních smluv a ujednání týkajících se právní pomoci (ve věcech občanských, rodinných, obchodních nebo trestních) a konzulárních úmluv. Česká republika uzavřela tyto smlouvy například s těmito státy:

1. Austrálie

• Smlouva mezi Republikou československou a Spojeným královstvím Velké Británie a Irska o právní pomoci ve věcech občanských a obchodních ve znění a doplnění ze dne 15.2.1935, upravená výměnou not z roku 1972 (Londýn, 11. 11. 1924, vyhláška č. 152/1938 Sb.)
• Dodatková úmluva o civilním řízení mezi Republikou československou a Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska (Praha, 15. 2. 1938, vyhláška č. 152/1938 Sb.)
• Prohlášení Ministerstva spravedlnosti České republiky o vzájemnosti ve věcech vymáhání výživného, včetně vzájemného uznávání rozsudků o výživném, ve vztahu k Australskému svazu

2. Belgické království

• Úmluva o řízení smírčím, rozhodčím a soudním mezi republikou Československou a královstvím Belgickým (Praha, 23. 4. 1929, vyhláška č. 25/1931 Sb.)
• Prohlášení o vzájemném bezplatném vydávání opisů listin osobního stavu žádaných v zájmu administrativním a ve prospěch nemajetných osob (Praha, 10. 3. 1948, vyhláška č. 42/1949 Sb.)
• Konzulární úmluva (Brusel, 15. 6. 1976, vyhláška č. 41/1979 Sb.)
• Smlouva o právní pomoci ve věcech občanských, rodinných a obchodních (Praha, 15. 10. 1984, vyhláška č. 59/1986 Sb.)

3. Bulharská republika

• Konzulární úmluva (Praha, 16. 3. 1972, vyhláška č. 63/1974 Sb.)
• Smlouva o úpravě dvojího státního občanství (Praha, 31. 5. 1974, vyhláška č. 61/1975 Sb.)
• Smlouva mezi ČSSR a BLR o právní pomoci a úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních (Sofie, 25. 11. 1976, vyhláška č. 3/1978 Sb.)

4. Čínská lidová republika

• Konzulární úmluva (Praha, 5. 9. 1988, vyhláška č. 97/1989 Sb.)

5. Dánské království

• Rozhodčí smlouva (Praha, 30. 11. 1926, vyhláška č. 7/1928 Sb.)
• Úmluva o vzájemném vydávání zločinců a právní pomoci ve věcech trestních (Kodaň, 7. 10. 1931, vyhláška č. 34/1932 Sb.)

6. Francouzská republika

• Úmluva týkající se zasílání listin o osobním stavu státních příslušníků obou států (Paříž, 7. 4. 1921, vyhláška č. 139/1922 Sb.)
• Konzulární úmluva (Praha, 22. 1. 1969, vyhláška č. 79/1971 Sb.)
• Smlouva mezi vládou ČSSR a vládou Francouzské republiky o právní pomoci, uznání a výkonu rozhodnutí ve věcech občanských, rodinných a obchodních (Paříž, 10. 5. 1984, vyhláška č. 83/1985 Sb.)
• Úmluva o vydávání zločinců a právní pomoci ve věcech trestních (Paříž, 7. 5. 1928, vyhláška č. 11/1931 Sb.)

7. Chorvatská republika

• Smlouva mezi ČSSR a SFRJ o úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních (Bělehrad, 20. 1. 1964, vyhláška č. 207/1964 Sb.)
• Smlouva mezi ČSSR a SFRJ o vzájemném předávání odsouzených k výkonu trestu odnětí svobody (Praha, 23. 5. 1989, vyhláška č. 473/1990 Sb.)

8. Italská republika

• Konzulární úmluva (Praha, 10. 10. 1975, vyhláška č. 42/1979 Sb.)
• Smlouva mezi ČSSR a Italskou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních (Praha, 6. 12. 1985, vyhláška č. 508/1990 Sb.)
• Protokol o spolupráci mezi Ministerstvem spravedlnosti ČR a Ministerstvem milostí a spravedlnosti Itálie (15. 2. 1999)
• Memorandum o spolupráci v boji proti organizovanému zločinu mezi Národním ředitelstvím Italské republiky pro boj s mafií a Nejvyšším státním zastupitelstvím ČR (15. 2. 2000)

9. Jihoafrická republika

• viz právní pomoc ve styku s Velkou Británií

10. Kanada

• viz právní pomoc ve styku s Velkou Británií

11. Maďarská republika

• Smlouva mezi ČSSR a MLR o právní pomoci a úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních (Bratislava, 28. 3. 1989, vyhláška č. 63/1990 Sb.)
• Konzulární úmluva (Budapešť, 16. 5. 1973, vyhláška č. 50/1974 Sb.)

12. Polská republika

• Smlouva o zamezení dvojího zdanění v oboru dávek pozůstalostních (Varšava, 23. 4. 1925, vyhláška č. 256/1925 Sb.)
• Konzulární úmluva (Varšava, 9. 7. 1972, vyhláška č. 83/1973 Sb.)
• Smlouva o právní pomoci a úpravě právních vztahů v občanských, rodinných a trestních věcech (Varšava, 21. 12. 1987, vyhláška č. 42/1989 Sb., opravena vyhláškou č. 206/1989 Sb.)
• Smlouva mezi Českou republikou a Polskou republikou o změně a doplnění Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o právní pomoci a úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných, pracovních a trestních, podepsané ve Varšavě dne 21. prosince 1987 (Mojmírovce, 30. 10. 2003; č. 2/2006 Sb. m. s.)

13. Rakouská republika

• Smlouva o vzájemném právním styku ve věcech občanskoprávních, o listinách a právních informacích se Závěrečným protokolem (Praha, 10. 11. 1961, vyhláška č. 9/1963 Sb.)
• Smlouva mezi Českou republikou a Rakouskou republikou o policejní spolupráci a o druhém dodatku k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech trestních z 20. dubna 1959 (Vídeň, 14. 7. 2005; č. 65/2006 Sb. m. s.)
• Dohoda o konzulárních stycích (Praha, 14. 3. 1979, vyhláška č. 22/1981 Sb.)
• Smlouva o právní pomoci ve věcech trestních (Vídeň, 18. 11. 1982, vyhláška č. 90/1985 Sb.)
• Smlouva mezi ČSFR a Rakouskou republikou o vzájemném výkonu soudních rozhodnutí ve věcech trestních (Vídeň, 20. 5. 1990, vyhláška č. 113/1992 Sb.)
• Smlouva mezi ČR a Rakouskou republikou o dodatku k Evropské úmluvě o právní pomoci ve věcech trestních z 20.4.1959 a o usnadnění jejího uplatnění (Vídeň, 27. 6. 1994, vyhláška č. 3/1996 Sb.)
• Smlouva mezi ČR a Rakouskou republikou o dodatku k Evropské úmluvě o vydávání z 13. 12. 1957 a o usnadnění jejího plnění (Vídeň, 27. 6. 1994, vyhláška č. 2/1996 Sb.)

14. Rumunsko

• Smlouva mezi ČSSR a Rumunskou lidovou republikou o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních (Praha, 25. 10. 1958), vyhláška č. 31/1959 Sb.) Pozn. – Platí jen ve věcech trestních.
• Dohoda o úpravě některých otevřených finančních a majetkových otázek (Bukurešť, 3. 8. 1960, vyhláška č. 51/1961 Sb.)
• Konzulární úmluva (Bukurešť, 9. 12. 1972, vyhláška č. 64/1974 Sb.)
• Smlouva o právní pomoci ve věcech občanských (Bukurešť, 11. 7. 1994, vyhláška č. 1/1996 Sb.)

15. Ruská federace

• Úmluva o úpravě státního občanství osob s dvojím státním občanstvím (vyhláška č. 47/1958 Sb.), ve znění Smlouvy o zamezení vzniku dvojího státního občanství (Moskva, 6. 6. 1980, vyhláška č. 71/1981 Sb.)
• Konzulární úmluva (Moskva, 27. 4. 1972, vyhláška č. 143/1973 Sb.)
• Smlouva mezi ČSSR a SSSR o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních (Moskva, 12. 8. 1982, vyhláška č. 95/1983 Sb.)

16. Slovenská republika

• Smlouva mezi ČR a SR o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech (Praha, 29. 10. 1992) vyhláška č. 209/1993 Sb.)
• Smlouva mezi ČR a SR o dočasném oprávnění k podnikání fyzických a právnických osob, které podnikají na území druhé republiky po 31. 12. 1992 (Bratislava, 29. 10. 1993, vyhláška č. 330/1993 Sb.)
• Smlouva mezi vládou České republiky a vládou Slovenské republiky o výměně údajů z informačních fondů obsažených v rejstříku trestů (Bratislava, 26. 6. 1995, sdělení MZV č. 136/1995 Sb.)
• Smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o spolupráci v boji proti trestné činnosti, při ochraně veřejného pořádku a při ochraně státních hranic (Bratislava, 27. 1. 2004, č. 26/2005 Sb. m. s.)

17. Spojené státy americké

• Smlouva o vzájemném vydávání zločinců (Praha, 2. 7. 1925, vyhláška č. 48/1926 Sb.)
• Dodatková úmluva o vzájemném vydávání zločinců (Washington, 29. 4. 1935, vyhláška č. 185/1935 Sb.)
• Vzájemné prohlášení o ochraně původského práva (Washington, vyhláška č. 50/1927 Sb.)
• Smírčí smlouva (Washington, 16. 8. 1928, vyhláška č. 72/1929 Sb.)
• Rozhodčí smlouva (Washington, 16. 8. 1928, vyhláška č. 73/1929 Sb.)
• Konzulární úmluva (Praha, 9. 7. 1973, vyhláška č. 28/1988 Sb.)
• Prohlášení o vzájemnosti ve věcech vymáhání výživného, včetně vzájemného uznávání rozsudků o výživném, ve vztahu k USA, 3. 5. 2000
• Smlouva mezi ČR a USA o vzájemné právní pomoci v trestních věcech (Washington, 4. 2. 1998, vyhláška č. 40/2000 Sb.m.s.)
• Prohlášení Ministerstva spravedlnosti České republiky o vzájemnosti ve věcech vymáhání výživného, včetně vzájemného uznávání rozsudků o výživném, ve vztahu ke Spojeným státům americkým

18. Spolková republika Německo

• Smlouva mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo o dalším usnadnění styku při poskytování právní pomoci na základě Haagských úmluv ze dne 1. března 1954 o civilním řízení, ze dne 15. listopadu 1965 o doručování soudních a mimosoudních písemností v cizině ve věcech občanských nebo obchodních a ze dne 18. března 1970 o provádění důkazů v cizině ve věcech občanských nebo obchodních (Praha, 2. 2. 2000 – sdělení MZV č.40/2002 Sb.m.s)
• Smlouva mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo o dodatcích k Evropské úmluvě o vydávání ze 13.prosince 1957 a usnadnění jejího používání (Praha,2. února 2000, sdělení MZV č. 67/2002 Sb.m.s.)
• Smlouva mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo o dodatcích k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech trestních z 20.dubna 1959 a usnadnění jejího používání (Praha,2. února 2000, sdělení MZV č. 68/2002 Sb.m.s.)
• Nóta Ministerstva zahraničních věcí České republiky z 19. 6. 2002 o změně v označení a příslušnosti orgánů uvedených v článcích 19 odst. 1 a 20 odst. 4 Smlouvy mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo o dodatcích k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech trestních z 20. dubna 1959 a usnadnění jejího používání (sdělení MZV č. 126/2002 Sb.m.s.)
• Nóta Velvyslanectví Spolkové republiky Německo z 5. 1. 2006 o změně v označení a příslušnosti orgánů uvedených v čl. 23 odst. 3 č. 2 písm. b) Smlouvy mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo o dodatcích k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech trestních z 20. dubna 1959 a usnadnění jejího používání (č. 30/2006 Sb.m.s.)
• Prohlášení Ministerstva spravedlnosti České republiky o vzájemnosti při uznávání a výkonu soudních rozhodnutí ve věcech občanských a obchodních ze strany Spolkové republiky Německo

19. Španělské království

• Smírčí a rozhodčí smlouva (Praha, 16. 11. 1928, vyhláška č. 18/1930 Sb.)
• Úmluva o vydávání zločinců a právní pomoci ve věcech trestních (Madrid, 26. 11. 1927, vyhláška č. 20/1931 Sb.)
• Protokol ke smlouvám o právní pomoci uzavřeným 26. 11. 1927 v Madridu (Madrid, 13. 8. 1928, vyhláška č. 21/1931 Sb.)
• Ujednání o vzájemném zřízení konzulárních a obchodních zastupitelství (Paříž, 16. 11. 1970, vyhláška č. 28/1971 Sb.)
• Smlouva o právní pomoci, uznání a výkonu rozhodnutí ve věcech občanských (Madrid, 4. 5. 1987, vyhláška č. 6/1989 Sb.)

20. Ukrajina

• Konzulární úmluva (Moskva, 27. 4. 1972, vyhláška č. 143/1973 Sb.)
• Smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou v občanských věcech (Kyjev, 28. 5. 2001, publ. pod č. 123/2002 Sb.m.s., platnost od 8. 11. 2002).

21. Spojené království Velké Británie a Severního Irska

• Smlouva o právní pomoci ve věcech občanských (Londýn, 11. 11. 1924, vyhláška č. 70/1926 Sb., o stavu vázanosti vyhláška č. 152/1938 Sb. a vyhláška č. 18/1980 Sb.)
• Smlouva o vzájemném vydávání zločinců (Londýn, 11. 11. 1924, vyhláška č. 211/1926 Sb., č. 22/1928 Sb., č. 73/1928 Sb., č. 56/1929 Sb., č. 166/1932 Sb., č. 212/1934 Sb., č. 25/1935 Sb.)
• Dodatková úmluva o civilním řízení soudním (Praha, 15. 2. 1935, vyhláška č. 178/1935 Sb., o stavu vázanosti viz vyhláška č. 152/1938 Sb., vyhláška č. 156/1938 Sb. a vyhláška č. 18/1980 Sb.)
• Konzulární úmluva (Praha, 3. 4. 1975, vyhláška č. 135/1976 Sb.)

Řada dvoustranných mezinárodních smluv upravuje problematiku zamezení dvojího zdanění

Jde o situaci, kdy by mohlo na základě vnitrostátních předpisů států dojít ke zdanění téhož příjmu téhož subjektu ve více státech. Smluvními partnery České republiky v této problematice jsou například:

1. Belgie (vyhláška č. 95/2000 Sb.m.s.)
2. Brazílie (vyhláška č.200/1991 Sb.)
3. Bulharsko (vyhláška č. 203/1999 Sb.)
4. Francie (vyhláška č.79/2005 Sb.m.s.)
5. Indie (vyhláška č. 301/1999 Sb.)
6. Itálie (vyhláška č. 17/1985 Sb.)
7. Japonsko (vyhláška č. 46/1979 Sb.)
8. Kanada (vyhláška č. 83/2002 Sb.m.s.)
9. Maďarsko (vyhláška č. 235/1995 Sb.)
10. Německo (vyhláška č. 18/1984 Sb)
11. Polsko (vyhláška č. 31/1994 Sb.)
12. Rakousko (vyhláška č.31/2007 Sb.m.s.)
13. Rumunsko (vyhláška č. 180/1994 Sb.)
14. Slovensko (vyhláška č. 100/2003 Sb.m.s.)
15. Španělsko (vyhláška č. 23/1982 Sb.)
16. USA (vyhláška č. 32/1994 Sb.)
17. Velká Británie (vyhláška č. 89/1992 Sb.)

• Aktuální přehled všech uzavřených smluv o zamezení dvojího zdanění na portálu BusinessInfo.cz.

zpět na Obsah dokumentu

Mnohostranné mezinárodní smlouvy

1. Úmluva o civilním řízení, Haag, 1. 3. 1954 – vyhláška č. 72/1996 Sb.
2. Úmluva o provádění důkazů v cizině ve věcech občanských a obchodních, Haag, 18. 3. 1970 – vyhláška č. 129/1976 Sb.
3. Úmluva o doručování soudních a mimosoudních písemností v cizině ve věcech občanských a obchodních, Haag, 15. 11. 1965 – vyhláška č. 85/1982 Sb.
4. Úmluva o uznání a vykonatelnosti rozhodnutí o vyživovací povinnosti k dětem, Haag, 15. 4. 1958 – vyhláška č. 14/1974 Sb.
5. Úmluva o uznávání a výkonu rozhodnutí o vyživovací povinnosti, Haag, 2. 10. 1973 – vyhláška č. 132/1976 Sb.
6. Úmluva o vymáhaní výživného v cizině, New York, 20. 6. 1956 – vyhláška č. 33/1959 Sb.
7. Úmluva o právu použitelném na dopravní nehody, Haag, 4. 5. 1971 – vyhláška č. 130/1976 Sb.
8. Úmluva o uznání rozvodů a zrušení manželského soužití, Haag, 1. 6. 1970 – vyhláška č. 131/1976 Sb.
9. Úmluva o vykonatelnosti cizích rozhodčích výroků, Ženeva, 26. 9. 1927 – vyhláška č. 192/1931 Sb. ve znění pozdějších předpisů
10. Úmluva o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů, New York, 10. 6. 1958 – vyhláška č. 74/1959 Sb.
11. Bernská úmluva o ochraně uměleckých a literárních děl z 9. 9. 1986, vyhláška č. 133/1980 Sb., 19/1985 Sb.
12. Všeobecná úmluva o autorském právu a Protokoly č. 2,3, Ženeva, 2. 9. 1952, revidovaná v Paříži dne 24. 7. 1971 – vyhláška č. 134/1980 Sb.
13. Pařížská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví ze dne 20. 3. 1883 – vyhláška č. 64/1975 Sb., č. 81/1985 Sb.
14. Madridská dohoda o mezinárodním zápisu továrních nebo obchodních známek ze dne 14. 4. 1891 – vyhláška č. 65/1975 Sb., č. 78/1985 Sb.
15. Mezinárodní úmluva o ochraně výkonných umělců, výrobců zvukových záznamů a rozhlasových a televizních organizací, Řím, 26. 10. 1961 – vyhláška č. 192/1964 Sb.
16. Mnichovská úmluva o udělování evropských patentů, 5. 10. 1973 – vyhláška č. 69/2002 Sb.m.s.
17. Lisabonská dohoda na ochranu označení původu a o jejich mezinárodním zápisu, 31. 10. 1958 – vyhláška č. 67/1975 Sb., č. 79/1985 Sb.
18. Vídeňská úmluva o diplomatických stycích, 18. 4. 1961 – vyhláška č. 15/1964 Sb.
19. Vídeňská úmluva o konzulárních stycích, 24. 4. 1963 – vyhláška č. 32/1969 Sb.
20. Úmluva o státním občanství vdaných žen, New York, 20. 2. 1957 – vyhláška č. 72/1962 Sb.
21. Úmluva o mezinárodní správě pozůstalostí, Haag, 2. 10. 1973 – vyhláška č. 218/1995 Sb.
22. Úmluva o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin, Haag, 5. 10. 1961 – vyhláška č. 45/1999 Sb.
23. Vídeňská úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží, 11. 4. 1980 – vyhláška č. 160/1991 Sb.
24. Úmluva o promlčení při mezinárodní koupi zboží, New York, 14. 6. 1974 – vyhláška č. 123/1988 Sb.
25. Evropská úmluva o mezinárodní obchodní arbitráži, Ženeva, 21. 4. 1961 – vyhláška č. 176/1964 Sb.
26. Všeobecná dohoda o clech a obchodu, Ženeva, 30. 10. 1974 – vyhláška č. 59/1948 Sb. a s tím související protokoly

Vybrané mezinárodní smlouvy

Texty vybraných mezinárodních smluv jsou dohledatelné na webu Ministerstva vnitra (tříděno dle roků vyjití ve Sbírce a jednotlivých částek).

Úmluva o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin, Haag, 5. 10. 1961 – vyhláška č. 45/1999 Sb

Tato úmluva se vztahuje na veřejné listiny (notářské listiny, listiny vydané správními úřady, soudy apod.), které byly vydány na území jednoho ze smluvních států a které musí být předloženy na území jiného smluvního státu. Jediným formálním úkonem, který může být požadován za účelem potvrzení pravosti podpisu, oprávněnosti osoby listinu podepsat a pravosti pečeti nebo razítka, je připojení doložky (tzv. „apostilla“), kterou vystaví příslušný úřad státu. V České republice je tímto úřadem pro listiny vydané justičními orgány Ministerstvo spravedlnosti ČR - mezinárodní odbor a pro ostatní listiny Ministerstvo zahraničních věcí ČR – konzulární odbor. Správní poplatek za jedno ověření dokumentu činí 100,- Kč. V současné době je členem této Haagské úmluvy přibližně 70 států. Bližší informaci o této úmluvě a dalších smlouvách o právní pomoci je možno získat na internetové adrese Ministerstva spravedlnosti.

Vídeňská úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží, 11. 4. 1980 – vyhláška č. 160/1991 Sb.

Předmětem této úmluvy je úprava smlouvy o koupi zboží mezi stranami, které mají místa podnikání v různých státech, pokud jsou tyto státy smluvními státy úmluvy anebo pokud se podle ustanovení mezinárodního práva soukromého použije právního řádu některého smluvního státu. Tato úmluva se však nepoužije v případě koupě zboží pro osobní spotřebu, potřebu rodiny nebo domácnosti, při prodeji energie, cenných papírů nebo peněz, lodí, člunů, letadel apod.

Účelem této smlouvy je upravit pouze uzavírání smlouvy o koupi a práva a povinnosti prodávajícího a kupujícího vznikající z takové smlouvy, přičemž se ustanovení smlouvy neaplikují na platnost smlouvy jako takové nebo na účinky, které může mít smlouva na vlastnické právo k prodávanému zboží.

Smlouva upravuje:

• postup při uzavírání smluv
• povinností prodávajícího (dodání zboží a předání dokladů)
• odpovědnost za vady zboží
• práva kupujícího při porušení smlouvy prodávajícím
• povinnosti kupujícího (placení ceny a převzetí dodávky)
• práva prodávajícího při porušení smlouvy kupujícím
• přechod nebezpečí poškození zboží
• náhradu škody
• úroky
• vyloučení odpovědnosti
• účinky odstoupení od smlouvy
• zachování zboží

Většina ustanovení této úmluvy byla přejata do ustanovení občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb. v platném znění) a obchodního zákoníku (zákon č. 513/1991 Sb. v platném znění).

New Yorská úmluva o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů ze dne 10. 6. 1958 (č. 74/1959 Sb.)

Tato Úmluva se vztahuje na uznání a výkon rozhodčích nálezů, vyplývajících ze sporů mezi osobami fyzickými nebo právnickými a vydaných na území jiného státu než toho, v němž je žádáno o jejich uznání a výkon. Každý smluvní stát se zavazuje uznat rozhodčí nález za závazný a povolit jeho výkon podle předpisů o řízení, jež platí na území, kde nález je uplatňován.

K tomu, aby bylo dosaženo uznání a výkonu rozhodčího nálezu, musí strana, která žádá o uznání a výkon, přeložit spolu se žádostí originál nálezu řádně potvrzený nebo jeho řádně ověřenou kopii a originál dohody, podle níž se strany zavazují podrobit rozhodčímu řízení všechny nebo jen některé spory, které mezi nimi vznikly nebo mohou vzniknout z určitého právního vztahu, týkající se věci (tzv. „rozhodčí doložka“).

V praxi by k takovému uznávacímu a vykonávacímu řízení mohlo dojít např. v případě, kdy by český subjekt měl proti zahraničnímu subjektu rozhodčí nález, vydaný na území České republiky, který by ukládal zahraničnímu subjektu povinnost uhradit českému subjektu určitou peněžní částku. Kdyby zahraniční subjekt dobrovolně svou povinnost nesplnil, mohl by český subjekt požádat o uznání a výkon rozhodčího nálezu, a to v zemi, kde má povinný zahraniční subjekt sídlo či bydliště.

Pařížská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví ze dne 20. 3. 1883 (č. 64/1975 Sb., č. 81/1985 Sb.)

Účelem této dohody je chránit průmyslová práva, jako jsou patenty na vynálezy, užitné vzory, průmyslové vzory nebo modely, tovární nebo obchodní známky, známky služeb, obchodní firma a údaje o původu zboží nebo označení původu a dále ochrana proti nekalé soutěži.

Podle této úmluvy příslušníci každé unijní země (a také pokud mají své bydliště nebo sídlo na území unijní země) požívají ve všech ostatních unijních zemích týchž výhod, které příslušné vnitrostátní zákonodárství poskytuje příslušníkům vlastního státu.

K základním právům, které tato smlouva poskytuje, náleží zejména právo přednosti, podle nějž osoba, která řádně přihlásí v některém unijním státě vynález, užitný vzor nebo průmyslový vzor nebo model, tovární nebo obchodní známku, používá práva přednosti při přihlášce v kterémkoliv dalším unijním státu, jestliže takovou přihlášku podá v prioritní lhůtě, která činí u patentů a užitných vzorů 12 měsíců, u průmyslových vzorů, modelů, továrních a obchodních známek 6 měsíců ode dne, kdy byla podána poprvé žádost v některém unijním státě. Unijní priorita má tedy za následek to, že se na přihlášku podanou v některém unijním státě v prioritní lhůtě hledí, jako by byla podána ve stejný okamžik, kdy byl podána první přihláška v některém unijním státě zakládající prioritní právo.

V praxi to např. znamená, že kdyby český subjekt podal přihlášku ochranné známky v České republice k určitému datu, mohl by ještě ve lhůtě 6 měsíců od tohoto data podat přihlášku ochranné známky v jakékoli unijní zemi, přičemž by bylo na takovou přihlášku hleděno, jako by byla podána v okamžik podání přihlášky v zemi původu, což jinými slovy znamená, že kdyby si v mezidobí od podání původní přihlášky a nové přihlášky chtěla třetí osoba nechat zaregistrovat stejnou ochrannou známku v konkrétní zemi, musela by být taková přihláška ochranné známky zamítnuta.

Madridská dohoda o mezinárodním zápisu továrních nebo obchodních známek ze dne 14. 4. 1891 (č. 65/1975 Sb., č. 78/1985 Sb.)

Tato dohoda umožňuje, aby ochranná známka, která je zapsána ve státě původu, který je jejím smluvním státem, byla přihlášena úřadem na ochranu průmyslového vlastnictví toho státu k mezinárodnímu zápisu u Mezinárodního úřadu duševního vlastnictví v Ženevě. Tento mezinárodní zápis nahrazuje zápisy ochranných známek v jednotlivých členských státech unie v tom smyslu, že má stejné účinky, jako kdyby byla známka přihlášena k zápisu v každém členském státu jednotlivě.

Nespornou výhodou takové mezinárodní přihlášky je to, že na jejím základě je ochranná známka chráněna ve všech státech, ve kterých si žadatel přeje ochrannou známku chránit, a to v rámci jednoho základního správního poplatku, který činí 653 švýcarských franků v případě černobílé ochranné známky a 903 švýcarských franků v případě barevné ochranné známky.

Následně však po formálním mezinárodním zápisu mohou jednotlivé úřady na ochranu průmyslového vlastnictví členských států unie, ve které je požadována ochrana, ve lhůtě jednoho roku ode dne mezinárodního zápisu oznámit Mezinárodnímu úřadu duševního vlastnictví, že na základě svého vnitřního zákonodárství nepřiznávají na svém území ochranné známce ochranu. Potom je možné vést v konkrétní zemi příslušné námitkové řízení, které se již řídí vnitrostátními předpisy konkrétního státu. Mezinárodní ochranná známka je vázána na platnost ochranné známky ve státě původu a v případě, že by zanikla ochranná známka v zemi původu, by zanikla i mezinárodní ochranná známka.

Zápis mezinárodní známky se uskutečňuje na dobu 20 let s možností obnovy. Některé informace o mezinárodních a národních ochranných známkách je možno získat na internetové adrese www.upv.cz.

Mnichovská úmluva o udělování evropských patentů ze dne 5. 10. 1973 (69/2002 Sb.m.s.)

K této úmluvě přistoupila Česká republika s účinností k 1. 7. 2002. V případě, že subjekt se sídlem či bydlištěm v České republice chce nechat chránit patent na území členských států této úmluvy, může podat u Úřadu průmyslového vlastnictví v Praze tzv. evropskou patentovou přihlášku, přičemž podáním přihlášky vynálezu vzniká přihlašovateli právo přednosti (tzn., že kdyby si chtěl někdo v cizím státu, kde by přihlašovatel chtěl chránit svůj vynález, přihlásit stejný vynález po datu podání této evropské patentové přihlášky, musela by být taková přihláška zamítnuta).

Evropský patent je vydáván Evropským patentovým úřadem, přičemž tento patent má v každém smluvním státě, pro který byl udělen, stejný účinek a podléhá stejnému režimu jako národní patent udělený v tomto státě. Jedná se tedy přibližně o stejný mechanismus jako v případě výše uvedené Madridské dohody, týkající se ochranných známek, který umožňuje na základě jedné přihlášky nechat chránit vynález ve více zemích.

Bernská úmluva o ochraně literárních a uměleckých děl ze dne 9. 9. 1886 (133/1980 Sb., 19/1985 Sb.)

Administrativní funkci unie, kterou založila Bernská úmluva, plní Mezinárodní úřad duševního vlastnictví v Ženevě. Účelem smlouvy je zejména zajistit cizím dílům národní ochranu a poskytnout autorům určitá práva na základě úmluvy, i když se jinak autorská práva budou řídit jednotlivými právními režimy jednotlivých států. Základní zásady těchto úmluv jsou následující:

• dílu pocházejícímu z jiného smluvního státu se poskytuje stejná ochrana jako dílu vlastního autora, vydanému v tuzemsku
• vedle národní ochrany autorského práva podle vnitrostátních předpisů se poskytuje ještě ochrana smluvní, zajišťující určitá minimální práva, jako jsou práva na autorství, na ochranu proti znetvoření díla, právo na povolení k překladu, k veřejnému provozování a předvádění děl, k rozhlasovému vysílání, k nahrání děl, k hudebním a dramatickým úpravám
• podmínky, obsah a způsob ochrany autorského práva se řídí vnitrostátními předpisy státu, na jehož území se uplatňuje ochrana
• dílo poprvé uveřejněné v některém smluvním státu je chráněno ve všech ostatních smluvních státech

Lisabonská dohoda na ochranu označení původu a o jejich mezinárodním zápisu ze dne 31. 10. 1958 (č. 67/1975, č. 79/1985)

Tato dohoda zavazuje smluvní státy chránit na svém území označení původu výrobků jiných smluvních států, která jsou uznávána a chráněna z tohoto důvodu ve státě původu a zapsána u Mezinárodního úřadu duševního vlastnictví.

Označením původu se přitom rozumí zeměpisný název země, oblasti nebo místa sloužící k označení, odkud pochází výrobek, jehož jakost anebo znaky jsou dány výlučně nebo podstatně zeměpisným prostředím, počítaje v to činitele přírodní a činitele lidské (např. hořické trubičky, karlovarský porcelán, plzeňské pivo). Označení původu se zapíší u Mezinárodního úřadu na žádost jednotlivých úřadů členských zemí, a to na jméno fyzických nebo právnických osob, které jsou oprávněny užívat tato označení podle jejich národního zákonodárství. Seznam oprávněných uživatelů označení původu na území České republiky je možno získat na adrese www.upv.cz. Tito uživatelé pak mohou prostřednictvím Úřadu průmyslového vlastnictví požádat o ochranu označení původu u Mezinárodního úřadu duševního vlastnictví.

zpět na Obsah dokumentu

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Přehled všech témat Orientace v právních úkonech