Ondřej Štefek z 3Dees Industries v rozhovoru vysvětluje, proč průmysl potřebuje „renesanční osobnosti“ a jak se liší přístup v Česku, Polsku či na Ukrajině.

Je 3D tisk stále inovativní technologií?

Není. 3D tiskárny se už staly nedílnou součástí výrobních procesů ve firmách – od výzkumu a vývoje až po finální produkty. Inovativní tedy není technologie jako taková, ale digitální pro- cesy kolem ní: optimalizace vstupních dat, generování STL modelů pomocí AI, automatizovaná kontrola kvality, chytré plánování výroby, propojování dat z 3D skenování a ze simulací. Nemluvíme tedy o samotné 3D tiskárně, ale o celém ekosystému, kde se všechny fáze výrobního cyklu uzavírají do jedné digitální smyčky.

Pokud už 3D tisk není inovativní, znamená to, že je dnes standardní technologií ve firmách?

To bohužel také ne. Největším limitem není technologie, ale člověk – zaměstnanec nebo manažer, který změnám nedůvěřuje nebo je rovnou odmítá. Velká část naší práce je proto vlastně edukace: vysvětlit, že 3D tisk není konkurencí tradičních technologií, jako je obrábění nebo vstřikování, ale jejich silným doplňkem.

Aditivní výroba má obrovský aplikační potenciál, ale naráží na nízkou ochotu či představivost těch, kdo by ho mohli využít. V mnoha firmách stále převládá vnímání, že 3D tisk rovná se prototypování, a když se řekne „3D tiskárna“, většina lidí si vybaví malé stolní zařízení s plastovým filamentem. Přitom průmyslové platformy dnes zvládají kusovou či sériovou výrobu koncových dílů s vlastnostmi, jež tradiční výrobní metody často i překonávají – např. ve zdravotnictví.

Jak je tohle možné změnit?

Je to občas sisyfovská práce – a také trochu štěstí, že narazíte na člověka s otevřenou myslí. Klíč ale začíná už na vysokých školách. Pokud nám na pohovor přijde absolvent technického oboru a řekne, že má doma stolní 3D tiskárnu, je to pro mě srovnatelné s tím, kdyby se pochlubil, že umí držet v ruce stolní vrtačku. To je fajn, ale pro pochopení skutečného potenciálu aditivní výroby to nestačí.

SP ČR a NÚKIB varují: 3D tisk může být zdrojem úniku citlivých dat

Co nás zajímá, je úplně jinde: jaké nástroje pro 3D modelování a design ovládá, jak dokáže využívat AI, jak přemýšlí nad optimalizací procesů a hledáním nových řešení. V podstatě hledáme moderní „renesanční osobnosti“ – lidi, kteří nespojují jen strojařinu s informatikou, ale zároveň dokážou přemýšlet kreativně. Protože teprve pak začne 3D tisk fungovat ne jako hobby nástroj, ale jako změna.

Jak k tomu přistupujete ve 3Dees?

Máme tým aplikačních inženýrů, kteří nejsou úzce specializovaní, ale univerzální. Klientské případy mají hodně přesah do různých oborů. Než nainstalujete průmyslovou 3D tiskárnu či metrologický 3D skener, ponoříte se s klientem do nákladových analýz, úprav dílů pro tisk, hledání vhodného materiálu pro výrobu nebo nastavování výrobního procesu pro jejich produkt. Naši kolegové musejí být kreativní, sdílet zkušenosti mezi sebou, ale i citlivě vnímat kulturní rozdíly. Naše firma funguje ve středo a východoevropském prostoru a zároveň komunikuje s dodavateli z půlky světa.

Jaké rozdíly vidíte mezi jednotlivými trhy, na kterých působíte?

Vedle České a Slovenské republiky jsme půl roku před ruskou invazí otevřeli dceřinou společnost na Ukrajině. Máme tam velmi šikovný tým a řadu zajímavých aplikací v různých odvětvích. Na podzim vstupujeme do Polska, které je neuvěřitelně dynamické. Tamní firmy jsou dravé a celá polská společnost vnímá potřebu se rychle rozvíjet a zvýšit svoji obranyschopnost vůči nebezpečí z východu. V Česku je situace jiná. Hodně firem je pořád svázaných s automobilovým průmyslem a dnes spíš unaveně přešlapují na místě. Věřím ale, že i tady se to změní, a že boom, který vidíme ve zbrojním průmyslu, postupně přelije energii i do dalších odvětví.

Převzato z magazínu TA.Di vydávaném Technologickou agenturou ČR. Autor: Leoš Kopecký