English version
V jaké kondici je dnes český export? O tom s Filipem Černým, manažerem exportního a obchodního financování ČSOB.
Můžete zhodnotit český export současnosti?
Export zůstává nedílnou součástí české ekonomiky, je jednou z jejích klíčových součástí. Česko má ve svých genech export jako jeden z hlavních pilířů ekonomiky. Všechna rizika, která jste vyjmenoval, jako banka vidíme. Za zásadní považujeme především v poslední době bezprecedentní růst cen vstupů, včetně růstu cen energií a cen souvisejících s narušením distribučních kanálů.
To jsou faktory, s nimiž se čeští exportéři musejí vyrovnávat a k tomu tu stále jsou i další vlivy jako například přetrvávající geopolitické napětí, především na některých východních trzích nebo selektivně působící sankce na některá tradiční exportní teritoria.
Proto mnoho exportérů nemá jednoduchou situaci. Na druhou stranu řada z nich se k situaci staví aktivně a daří se jim pronikat na trhy, které ještě před deseti, dvaceti lety působily v našich končinách velice exoticky. Mám na mysli zejména země Afriky a některé země Asie.
Čísla Českého statistického úřadu signalizují ovšem pokles…
Určitě došlo k propadu, nicméně z větší části byl ovlivněn narušením dodavatelských řetězců u českých firem, které spolupracují v rámci těchto řetězců se svými odběrateli. Tam byl propad významný a primárně jde na vrub výpadku v automobilovém průmyslu, což je dominantní sektor české ekonomiky.
Není to ale dominantní sektor v rámci exportního financování. Tyto firmy v rámci svých řetězců fungují na odlišné bázi, než kde působí exportní nebo obchodní financování. Takže z hlediska hodnocení tohoto segmentu banky, tedy měřeno čísly exportního financování, významný problém nebo propad nevnímáme.
A dá se říct, které vertikály jsou nejaktivnější z hlediska exportního financování?
Portfolio nemáme dominantně koncentrováno na jeden segment, mezi hlavní obory určitě patří dopravní prostředky, dopravní infrastruktura, chemie, petrochemie, energetika a obecně strojírenství. Nejsme závislí na jednom segmentu nebo oboru, občas se v důsledku reakce na určité anomálie objeví nárůst nebo propad i v jiných sektorech, jakým byl například nedávno nárůst obchodu se dřevem v důsledku kůrovcové kalamity. Ale to jsou zpravidla krátkodobé záležitosti.
Nedávno skončil v Brně Mezinárodní strojírenský veletrh. Můžete zhodnotit potenciál českého strojírenství do budoucna? Už dávno to není průmysl železa…
Konkurenceschopných českých firem je ve strojírenství pořád celá řada a jistě se to nezmění. Co se mění, je jejich zaměření. Například, až na výjimky, nastal v posledních letech ústup od dodávek velkých investičních celků na bázi EPC.
Víme proč?
Protože českých firem schopných dodat velké komplexní řešení je v podstatě minimum. Celá řada těch firem zanikla, nebyly schopny udržet své kompetence na vysoce konkurenčních trzích a jejich schopnost integrovat kompletní dodávky odumřela.
Přesto má tuzemské strojírenství pořád svou úroveň a je s ní schopno se dostat na konkurenční zahraniční trhy se svými subdodávkami nebo jednorázovými zakázkami. I to je pro českou ekonomiku pořád zajímavé, vytváří to určitou přidanou hodnotu.
Je pravda, že výzev je před současným strojírenstvím celá řada. Se všemi souvisí jedna významná hrozba – sofistikované strojírenské výrobky současnosti vyžadují řadu vstupů z výroby z Asie, jakými jsou například čipy, protože její produkci nepokrýváme nejen my, ale ani Evropa.
A s výhledem do budoucnosti se pojí základní cesta orientovat se na výrobu takových produktů, které nejsou jen železem, ale přinášejí také významnou přidanou hodnotu a tím výrobci i marži.
Když jste zmínil ten ústup ze slávy u investičních celků, není to trochu škoda? Tradici máme. Nepomohla by nějaká forma podpory?
Otázka je, co myslíte podporou. Existuje řada podpůrných programů různého zaměření, ale udržet know-how a schopnost firem integrovat dodávky ve velké investiční celky nezávisí příliš na podpoře, i když pro tyto projekty jsou připravené nejrůznější finanční produkty.
A všimněme si také, že dochází ke koncentraci tohoto druhu výroby do rukou velkých nadnárodních konglomerátů, které jsou obvykle soustředěny v silných, vyspělých ekonomikách. A ty konkurenci často přemůžou, případně odkoupí a z významného vývozce se stane subdodavatel. To je globální trend a vidíme ho také v jiných oborech, není to nic nepřirozeného.
Samozřejmě že tyto firmy generovaly vysokou přidanou hodnotu, která nyní naší ekonomice chybí. A řada firem se snaží přecházet k digitálním řešením a inovacím. Nicméně, jsme zatím na začátku této cesty, žádnou velkou úspěšnou strojařskou firmu, která by se prosazovala exportem vysoce inovativního řešení ve velkém objemu, tu zatím nevidíme.
Zmínil jste nové trhy. Jak vypadá naše schopnost oslovovat nové trhy?
Velice dobře. Českým firmám se daří v poslední době pronikat úspěšně na africké trhy, jen ČSOB má otevřeno několik zajímavých transakcí v zemích západní Afriky. A jsou to země, které se svou vyspělostí srovnávají s některými zeměmi jižní Asie, existuje tam silná poptávka po západním zboží, zejména v oblasti zdravotnictví, dopravní infrastruktury a dopravních prostředků.
To je trend, který bude patrně sílit, evidujeme zájem i menších českých firem o spolupráci v těchto zemích. Afrika by mohla být pro české firmy vycházející hvězdou nadcházejícího desetiletí.
Jak konkrétně můžete pomoci?
Máme navázány kontakty s řadou tamních státních institucí, jsme rovněž v kontaktu se zastupitelskými úřady v dotčených zemích, jsme napojeni na místní banky a umíme tak velmi dobře identifikovat možnosti a kanály, jak konkrétní transakci podpořit.
Jsou tyto země zapojeny v platformě we.trade?
Zatím v Africe tato platforma, která funguje ve vyspělých státech, není příliš rozšířená, ale věříme, že se to začne měnit a že se dostane i na těchto trzích do povědomí. I v Africe se ale tato platforma stane nejdříve nástrojem doplňujícím dokumentární transakce.
Trápí exportéry růst úrokových sazeb a s ním související zpevňování koruny? Zatím se příliš neprojevilo…
Posilování koruny vlivem růstu úrokových sazeb působí velice selektivně. Existuje u nás řada firem, kterých se posilování koruny zásadně netýká, protože mají výrobní cyklus uzavřený v eurech, těch se týká pouze zdražování financování na českém trhu. Zvyšování sazeb se tak týká primárně firem závislých na korunovém financování.
A i tady platí, že firmy z této skupiny řadu vstupů dovážejí, u nich pak proti zdražení exportu produktů působí efekt zlevnění importu vstupů. Někdy více, někdy méně, je to často do velké míry vybalancované.
Chci tím říct, že jsem přesvědčen, že export si s posilováním koruny poradí, dopad to mít bude, ale nebude to tak závažný problém. Jsou tu zásadnější věci, které exportérům dělají obtíže. Ostatně, kurzové riziko lze ošetřit měnovým hedgingem, který standardně nabízíme.
Které zásadnější věci máte na mysli?
Ve srovnání se západní konkurencí máme pořád rezervy v možnostech státní podpory. Byla připravována novela zákona o státní podpoře exportu, ta bohužel s končící poslaneckou sněmovnou spadla pod stůl a my doufáme, že se co nejdříve dostane zpátky na program jednání.
Ten zákon je potřeba už dlouhou dobu, měl by totiž jasně definovat vztahy mezi Exportní garanční a pojišťovací společností a Českou exportní bankou. A EGAP by měl řídit podmínky podpory i směrem k obchodním bankám.
Stále skloňovanější jsou v bankovním světě ESG kritéria. Zasáhnou i export?
Zasáhnou bankovní praxi obecně, takže i export. Hodnocení ESG dopadů jak na straně vývozce, tak na straně odběratele se stane běžným parametrem nefinanční analýzy při posuzování přijatelnosti poskytnutí financování. V nějaké míře už to známe dnes, například v podobě mantinelů pro financování uhelných projektů, ale ESG kritéria budou podstatně širší.
Když se podíváte na české firmy jako celek, najdete v jejich přístupu k exportu nějaký zásadní nedostatek?
Těžko se zobecňuje, ale jestli bych měl najít jeden prvek, pak možná ten, že nejsou v porovnání se západními firmami připraveny a schopny dlouhodobě zpracovávat zahraniční trh systematicky osobní přítomností.
Zakázky ve třetích zemích se získávají na základě deseti či patnáctileté přítomnosti tam, kde je to potřeba, u západních konkurentů je to zcela běžné. U nás v tomto zaostáváme, nemáme tento přístup zakořeněn, byli jsme zvyklí na východní trhy, kam byl přístup pro nás podstatně jednodušší.
Převzato z časopisu Komora. Autor článku: Petr Karban
