Alpská lyžařská střediska sázejí na vědu, aby jim zachránila sníh

Středisko Val d’Isère v Savojských Alpách je jedním z nejnavštěvovanějších lyžařských center. V sezóně 2018/2019 se v něm prodalo 1,3 milionu denních permanentek. I když sjezdovky leží ve výšce 1500 až 3400 metrů, provozovatel vybudoval jedno z největších zasněžovacích zařízení na světě. Tři stovky kilometrů sjezdovek musí spoléhat i na umělý sníh.

Problémem posledních let je zejména vánoční sezóna, kdy je nedostatek srážek. Dříve cestovní agentury turistům garantovaly dostatek sněhu od začátku prosince. Jenže za posledních sto let se v Alpách počet hodin, kdy slunce svítí na horské masivy, zvýšil o 20 procent.

V roce 2017 švýcarský institut pro sníh a výzkum lavin oznámil, že v zimních měsících v Alpách spadlo nejméně sněhu od roku 1874. Od roku 1960 se v průměru zimní sezóna v Alpách zkrátila o 38 dní.

Evropská unie pro geovědy varovala, že do konce století v Alpách zmizí 90 procent objemu ledovců. Do roku 2050 to bude 50 procent objemu ledovců bez ohledu na to, zda se podaří snižovat emise skleníkových plynů.

Alpská střediska tvoří 35 procent globálního lyžařského průmyslu, každoročně je navštíví 120 milionů turistů. I ta největší musí spoléhat na umělé zasněžování a nové technologie, aby si udržely tržby. Evropská unie podpořila projekt Prosnow, jenž má zajistit dobu trvání zimní sezóny na stejné úrovni, i když bude o 30 procent méně přírodního sněhu. I tak je ohroženo v Alpách až dvě stě středisek, protože nemají dostatek sněhu a lyžařů.

Ve Val d’Isère vybudovali systém 70 kilometrů potrubí, které dostává vodu ke sněžným dělům. Pierre Mattis, který je za umělé zasněžování odpovědný, tvrdí, že k výrobě sněhu je potřeba čtyř věcí. Vody, vzduchu, zimy a talentu. Tím nejpodstatnějším jsou ale peníze. Středisko na zasněžování dalo desítky milionů eur. O umělý sníh se Mattis stará už od roku 1995. Po letech expanze jeho továrna na umělý sníh zasněžuje 65 kilometrů čtverečních sjezdovek.

První sněžná děla se začala používat v Itálii v 80. letech minulého století. Nyní je zasněžováno umělým sněhem 95 procent středisek v Itálii, 70 procent v Rakousku, 65 procent ve Francii a polovina ve Švýcarsku, uvedl Claus Dangel, šéf firmy Bächler, jež sněžná děla vyrábí. Nová děla dokážou stříkat umělý sníh rychlostí 250 kilometrů za hodinu.

Umělý sníh

Hans Oerlemans z Nizozemska dlouhá léta studuje ústup švýcarského ledovce Morteratsch. Je přesvědčen, že umělý sníh může kromě lyžařských středisek zachránit i alpské ledovce. Holanďan sice vyrostl v Utrechtu, od roku 1980 ale studuje ledovce ve Švýcarsku. V roce 1995 si postavil specializovanou meteorologickou stanici, jež měří dopady změny klimatu na ledovec. Vědci stále podle něj nemají jasno o tom, co se přesně stane, pokud se Země globálně oteplí o jeden stupeň Celsia a jaký to bude mít vliv na rychlost tání ledovců.

Oerlemans tvrdí, že největší vliv na tání ledovců má sluneční svit, proto by jejich úbytek mohla výrazně zpomalit uměle vyrobená vrstva sněhu, jež by záření odrážela.

V roce 2017 jeho tým kus ledovce přikryl umělým sněhem až do výšky 2,5 metru. Podařilo se zastavit tání ledovce, na některých místech dokonce došlo ke zvýšení mocnosti ledu. Na pokračování výzkumu dostal v říjnu 2019 od švýcarské inovační agentury grant 2 miliony švýcarských franků (47 milionů korun), aby mohl zasněžovat pomocí „sněžného lana“ velké plochy ledovce.

Někteří místní lidé z vesnice Pontresina se domnívají, že se jedná o zbytečné utrácení peněz. Pokud bude zasněžování ledovců fungovat, nejvíce to pomůže provozovatelům lyžařských středisek. Oerlemans ale zdůraznil, že záchrana ledovců má pomoci i chudým komunitám například v Asii v oblasti Himaláje.

Převzato z webu Euro.cz. Autor: František Novák