Anketa: Jak funguje recyklační průmysl v Česku

Otázky:

1. Jak ve vašem oboru funguje recyklační průmysl a využívání odpadů jako druhotných surovin?
2. Jaká opatření by mohla zvýšit využívání odpadů jako druhotných surovin ve vašem oboru? Vidíte v tom potenciál pro vytvoření nových podnikatelských příležitosti?

Ivan Souček, Svaz chemického průmyslu

1) Základem přístupu chemických podniků je předcházení vzniku výrobních odpadů. Tento princip plně vychází z hierarchie nakládání s odpady. Na recyklaci odpadů se podílejí chemické podniky úměrně svým možnostem a specifikám používaných technologií. Třeba firma Silon využívá odpady PET ze 100 % na výrobu střiže do autosedaček. Přerovská společnost Kemifloc zpracovává kyselé odpadní roztoky z opracování kovů na prostředky pro přípravu pitné vody a pro čistírny odpadních vod. Napajedelská Fatra má program využití odpadních plastů. Unipetrol investuje do výzkumu a ověřování chemické recyklace. Chemický průmysl je významným propagátorem tzv. chemické recyklace. Jde o tepelný rozklad odpadů, který je a bude s neustále zpřísňujícími se cíli EU významným nástrojem recyklace tam, kde nemá smysl nebo nelze plasty recyklovat mechanicky.

2) Jednoznačně je to zvýšení poplatku za skládkování využitelných komunálních odpadů a další neodsouvání termínu zákazu skládkování těchto odpadů. Určitou formou pomoci by mohlo být vhodné nastavení podpory využití recyklovaných výrobků například v případě veřejných zakázek. Problémem (ne)využívání recyklovaných výrobků je často jejich vyšší cena v porovnání s produkty vyrobenými z primárních surovin.

Jaroslav Tymich, Asociace českého papírenského průmyslu

1) Papírenský průmysl je významně závislý na recyklaci sběrového papíru. Sběrový papír se podílí zhruba 55 procenty na výrobě nového papíru a lepenky v porovnání s buničinou vyrobenou ze dřeva. Obecně máme zájem na zvyšování podílu recyklace, protože je z pohledu nákladů a dopadů na životní prostředí šetrnější, i když výroba z buničiny ze dřeva také plní veškerá kritéria a požadavky na ochranu životního prostředí. Doposud platilo, že evropský papírenský průmysl zvládl zpracovat veškerý sebraný papír, který zůstal v Evropě po exportu zejména do Asie. Zvýšená nabídka sběrového papíru ve vazbě na snižování importu Číny a dalších asijských zemí je aktuálně problematická, nicméně vzhledem k předpokladům zvyšování spotřeby papírenských výrobků a výstavbě nových kapacit v druhé polovině roku se situace bude postupně zlepšovat.

2) Papírenský průmysl dlouhodobě posiluje zpracování sběrového papíru pro výrobu zejména obalových papírů a lepenky, čemužodpovídají i nové projekty výstavby papírenských strojů. Bohužel doposud se projekty prováděly a plánují jen v okolních zemích a ne v Česku. Toto způsobuje velký rozdíl mezi sběrem zhruba 1 milionu tun papíru v ČR a spotřebou zhruba 200 tisíc tun. Tedy cca 800 tisíc tun sběrového papíru se musí z Česka vyvézt.

Miloš Kužvart, Česká asociace oběhového hospodářství

1) Recyklační průmysl funguje díky nadšení a vynalézavosti jeho provozovatelů, ani zdaleka však nemá tu podporu, kterou by měl a mohl v České republice mít. Pokud by současný stav pokračoval dál, recyklační cíle v letech 2025 či 2030 by byly naprosto nesplnitelné. Na vině malého rozvinutí recyklačního průmyslu je i obrovské kolísání cen druhotných surovin, které pro podnikatelský záměr nedává jistotu návratnosti vložených prostředků.

2) Kromě podpory v oblasti investic do recyklačního průmyslu je dnes možná ještě důležitější podpora „provozní“. Totiž k výrobkům z druhotných surovin, které jsou často dražší, nežli výrobky z primárních surovin, není důvěra. Proto cestou může být tzv. „zelené zadávání zakázek“ financovaných z veřejných zdrojů. Veřejný sektor tím dá signál, kudy vede cesta trvale udržitelného hospodaření. V rozvoji recyklačního průmyslu je velký potenciál vzniku nových pracovních příležitostí.

Petr Havelka, Česká asociace odpadového hospodářství

1) Podle MŽP dokážeme recyklovat 38 % komunálních odpadů. Za 15 let máme recyklovat minimálně 65 % těchto odpadů. To v absolutní hodnotě znamená přesunout do recyklace ročně o 1,4 milionu tun komunálních odpadů více než dnes. V ČR není problém s množstvím vytříděných druhotných surovin. Těch máme přebytek. Největší problém je nedostatečná poptávka po produktech recyklace. Nová odpadová legislativa s tím však bohužel vůbec nepomáhá. Chybí zde nástroje na podporu recyklace. Je nutné je doplnit.

2) Jsme aktivním členem odborné skupiny RecHelp, která definovala 11 konkrétních nástrojů na podporu recyklace. Stejně jako EU říkáme, že pomůže daňové zvýhodnění recyklovaných výrobků, třeba snížením DPH. Pomůže snížení zdanění práce v recyklačním průmyslu. Stát by měl ve veřejných zakázkách využívat ze stanoveného procenta recyklované produkty. Všechny nástroje by měly být zaměřeny na to, aby podpořily poptávku po recyklovaných výrobcích.

Marek Novák, Asociace sklářského a keramického průmyslu ČR

1) Sklo jako odpad je významnou druhotnou surovinou. Do výrobního koloběhu lze totiž navrátit téměř celé množství surovin, ale i část energie vložené do skla v původním výrobním procesu. Vlastnosti recyklovaného skla zůstávají stejné jako při výrobě z nových surovin a jsou zdravotně nezávadné. Tradiční je v Česku sběr a recyklace obalového skla. Stále významnější se stává sběr a recyklace odpadového plochého skla.

2) V Surovinové politice je důležité uplatnit sklo jako významnou druhotnou surovinu pro recyklaci ve sklářském průmyslu. Upřednostnit tuto recyklaci před jeho definitivním stažením z jeho životního cyklu (např. skládkování). Poptávka po upravených střepech je trvalá. Je potřeba zajistit trvale efektivní systém sběru, úpravy a využití skleněných střepů a průběžně zvyšovat spotřebu skla jako ekologického obalu. Prvním z potenciálních směrů je omezení skládkování odpadního plochého skla.

Převzato z časopisu Svazu průmyslu a dopravy České republiky Spektrum (2Q/2020).