Svoji autorskou tvorbu se také rozhodla předávat dál prostřednictvím workshopů, na kterých si zájemci mohou osvojit práci se sklem a techniky výroby vitráží.
Od Le Corbusiera k vlastní dílně
Danu Doleželovou během studia výrazně ovlivnila velká jména moderní architektury, jako byli Frank Lloyd Wright, Charles Rennie Mackintosh nebo Le Corbusier, kteří ve svých návrzích pracovali s barevným sklem a dotahovali stavby do nejmenšího detailu.
Přestože její cesta k vlastním vitrážím nebyla přímá, právě tato komplexnost a smysl pro detail ji na práci architektů vždy přitahovaly. Profesně se však po studiu věnovala rekonstrukcím domů a navrhování interiérů.
Zlom přišel v těhotenství, kdy hledala způsob, jak vyplnit volný čas a narazila na kurz výroby vitráží. A řemeslo už ji nepustilo a vznikla značka Vitrala. Během následujících 13 let se z koníček postupně stal plnohodnotným podnikáním. Své znalosti si dále prohloubila na umělecko-řemeslné škole a v dalších specializovaných kurzech.
„V poslední době se snažím tyto dvě činnosti aktivně spojit. V několika projektech jsem navrhla, že by součástí interiéru mohla být i vitráž. Někdy se to setkalo s nadšením, jindy úplně ne,“ popisuje Dana Doleželová. Zároveň však dodává, že zakázek, kdy si vitrážistku klient sám vyhledá a přeje si vitráž do interiéru přímo od ní, přibývá.
Upozorňuje ale, že od návrhu k realizaci v architektuře vede dlouhá cesta. „Vitráž je často úplně to poslední, ten finální detail,“ vysvětluje. Pevně však věří, že během roku či dvou se její vitráže stanou pevnou součástí jejích architektonických projektů.
Minimalismus, geometrie a hra světla
Přestože většina lidí má vitráže spojené s církevními výjevy v kostelech nebo květinami a dalšími přírodními motivy, styl Dany Doleželové se vyznačuje minimalistickými a geometrickým kompozicemi, které si hrají s jednoduchými tvary, barvami a strukturou samotného skla. „Skla jsou krásná sama o sobě, mají textury, bublinky, různé nuance. Ve větších kusech a jednoduchých tvarech tak jejich krása vynikne nejlépe,“ říká.
Popisuje také, že samotný proces výroby vždy začíná skicami, ale finální podoba se někdy rodí až při samotné práci, a i ji samotnou výsledek překvapí. V případě návrhů schválených zákazníkem je však vždy výsledek závazný. Inspiraci čerpá hlavně ze světa designu, realizace ostatních tvůrců sleduje nejen v Česku, ale i v zahraničí.
Dana Doleželová se při své práci věnuje oběma technikám, kterými se vitráže vyrábějí. Tou první je klasická technika stará stovky let, kdy se skla zasazují do olověných, mosazných či zinkových profilů. Je vhodná především pro větší plochy.
Druhou, jemnější techniku pro detailnější práce, zpopularizoval na přelomu 19. a 20. století Louis Comfort Tiffany. Obě metody lze i kombinovat podle potřeb autora.
„Šílená včelařka“ byla alergická na žihadla. Tak spustila včelí farmu
Dílna otevřená veřejnosti
Svou vášeň a know-how předává dál i na pravidelných workshopech. K jejich pořádání ji přivedl zájem přátel a klientů. „Baví mě to, je to úplně jiná činnost než soustředěná práce v dílně,“ říká.
Jednou měsíčně tak otevírá dveře zájemcům, kteří si mohou pod jejím vedením navrhnout a vyrobit vlastní menší vitráž Tiffany technikou i větší klasickou metodou. Učí je vše od návrhu, přes řezání a broušení skla až po finální pájení a patinování. Zdůrazňuje, že je vždy potřeba respektovat základní zákonitosti výroby vitráží, tak aby držely pohromadě či byly za co pověsit.
Náročné řemeslo a drahý materiál
Jednou z největších výzev je pro vitrážistku dostupnost materiálu. V Česku totiž nenašla výrobce barevného plochého skla, a tak ho musí dovážet. „Materiál objednávám z Itálie, Německa, Polska, Švýcarska i z USA. V republice jsou pouze dva specializované obchody,“ vysvětluje.
Vyšší cena materiálu a určitá časová náročnost ruční práce dělají z vitráže luxusnější doplněk. „Když vám ale vitráž visí v okně a pouští barevné odlesky do interiéru, je to pohled, který neomrzí,“ dodává.
Jejím cílem je, aby se vitráže staly opět běžnější součástí interiérů. „Myslím, že na ně lidé trochu zapomněli. Přitom v zemích jako Belgie, USA nebo Velká Británie jsou stále velmi oblíbené a mohou být skvělým moderním doplňkem.“
Nika na trhu a plány do budoucna
Dana Doleželová popisuje, že konkurence v oboru není v Česku příliš velká. Působí zde kolem deseti profesionálních studií, která se zaměřují hlavně na restaurování velkých a historických vitráží, často pro církevní stavby. Menších výrobců je odhadem do dvaceti. V segmentu moderních, designových vitráží pro soukromé interiéry však vidí volný prostor.
Vzhledem k tomu, že se snaží svou tvorbu zasazovat i do interiérů, o zakázky zatím nemá nouzi a soustředí se na český trh. Expanzi do zahraničí se ale nebrání. „Moje kapacita je teď omezená, ale pokukuji po německy mluvících trzích,“ uzavírá s vizí do budoucna.
Co je Velký týden malých firem?
Iniciativa má zviditelnit menší podniky a živnostníky. Má také posílit jejich vztah se zákazníky. Do loňského premiérového ročníku se zapojilo na 600 firem. Veřejnosti nabídly workshopy, slevy, exkurze do výroby i další akce. Obdobně proběhne iniciativa i letos. Zahrnuje také podnikatelské festivaly a vyvrcholí týdnem od 13. do 19. října. Přihlášené firmy se stanou mimo jiné součástí interaktivní mapy a získají vlastní vizitku na webu projektu. Dostanou také výhody od partnerů iniciativy i další podporu. Více informací lze najít a registraci zdarma lze provést na webu velkytydenmalychfirem.cz.




