Hospodářská zvířata pocházejí z farem v jižním státě Rio Grande do Sul a jsou ve věku od 7 do 12 měsíců v přibližné váze 250 kg/kus.
Důvodem obliby dovozu skotu z Jižní Ameriky je nejenom samotná kvalita masa, ale z obchodního hlediska zejména skutečnost, že místní přístavy jsou velkokapacitní s veškerou infrastrukturou nutnou pro shromáždění a ustájení tak velkého počtu skotu před samotnou námořní nakládkou.
Brazílie v exportu skotu již po mnoho let drží celosvětový primát, v roce 2020 bylo z Brazílie exportováno celkem 237 000 kusů skotu. Předními dovozci skotu jsou Turecko, Egypt, Saúdská Arábie, Libanon, Jordánsko a Irák.
I přes oblibu českého hovězího v Libanonu jsou exporty českého skotu oproti Brazílii minimální. Důvodem není nákupní cena skotu, ale logistika od nakládky skotu na české farmě až po vykládku v konečném bodu určení, tj. přístav Bejrút nebo Tripoli. Lodě, které najíždějí brazilské přístavy, jsou velkokapacitní a dokážou přepravit najednou až 20 000 kusů skotu, který je během pěti dnů před nakládkou shromážděn v přístavu. Takto vysoce kapacitní zázemí středomořské přístavy Koper a Ruse, odkud se český skot do Libanonu dováží, nemají. V těchto přístavech lze připravit k nakládce maximálně 2 000 kusů skotu.
Vzhledem k tomu, že dopravní náklady celosvětově rostou, snaží se rejdaři o maximálně možnou úsporu tím, že provozují velkokapacitní námořní lodě. Jedny z kapacitně největších lodí vlastní libanonští obchodníci, resp. firmy Khalifeh a Sleiman. Oba provozují svá plavidla pod panamskou registrací a zaváží nejenom celé Středomoří, ale i Arabský záliv.