English version
Zaměstnává celou řadu uměleckých profesí. A rozhodně už neprodukuje jen kratochvíli pro pár podivínů. Herní technologie jsou navíc užitečné napříč obory.
35 herních firem a více než 650 vývojářů z oblasti herního průmyslu. To jsou čísla, která z Brna činí české centrum herního průmyslu. A jedním z těch, kteří Brno na špičku tohoto odvětví dovedl, je Jarek Kolář. Muž, který krátce po revoluci – toho času ještě na gymnáziu – naservíroval českým hráčům vůbec první videohru v češtině.
A Tajemství oslího ostrova odstartovalo lavinu. Zatímco se hra prodávala úspěšně na disketách v knihkupectví, do Brna se ze všech koutů republiky postupně sjížděli další nadšení vývojáři. V roce 1997 vznikla herní společnost Illusion Softworks.
„Hry už nevytvářeli po večerech jen studentíčci, kteří dělali hry jen tak pro radost. Byla to už regulérní firma se zaměstnanci, se vším všudy,“ vzpomíná Jarek Kolář. Sám i v této herní společnosti nějakou dobu pracoval, pak prošel mnoha studii, kterým dopomohl ke zvučným jménům. Před nedávnem začal vést nové Ingame Studios.
Brno Game
Pokud byste náhodou váhali, jak velký vliv Jarek Kolář má, stačí zmínit tituly jako jsou Mafia II nebo Vietcong. A jasno je snad i těm, kteří mastili maximálně tak Solitaire. Ačkoliv žil Jarek pár let mimo Brno i mimo republiku, je přesvědčený, že nejlepší budoucnost herním společnostem nabízí právě moravská metropole. V březnu roku 2020 tady spoluzaložil Herní klastr.
Jedná se o průsečík mezi herními firmami, vzdělávacími institucemi a veřejným sektorem. „Hlavním cílem našeho klastru je propagace herního průmyslu, rozvoj talentů, ať už po stránce vzdělávání, nebo i v rámci lákání talentů ze všech koutů světa,“ vysvětluje Jarek Kolář. A narovinu dodává, že hlavní cíl je jasný: Brno jako hlavní město herního vývoje. Evropské? „Přinejmenším,“ odpovídá s úsměvem Kolář.
Česká herní scéna (a nejen ta) má solidně našlápnuto. Vliv distributorů už je téměř mizivý, a tak jsou to samotní hráči po celém světě, kteří o úspěchu hry rozhodují. Buď si ji koupí, nebo ne.
„Díky té svobodě vznikají hry, které by dřív nejspíš nikdy nevznikly. Nejprodávanější hrou z české dílny je American Truck Simulator a European Truck Simulator. Hráč ovládá kamion a jede po silnicích vymodelovaných podle reálných předloh. Zní to jako divný nápad, ale na celém světě se našlo šest milionů lidí, kteří si hru koupili. A dost z nich ji stále hraje a baví je to,“ upozorňuje Jarek Kolář.
Málo podpory, málo lidí
Co do produktů si firmy zapojené v Herním klastru nekonkurují. Díky digitální distribuci je vydávají globálně. Jediným předmětem jejich vzájemné konkurence jsou současní a budoucí zaměstnanci. Těch je totiž žalostně málo. Všechna studia mají tendenci vyrůst, jenže jsou limitována kapacitou lidských zdrojů. „V Ingame Studios je nás 55, s dalšími 40 lidmi pracujeme externě na dálku. Myslím, že bychom u nás dokázali uživit pohodlně dalších deset lidí,“ vypočítává Jarek Kolář.
Podle něj chybí odborníci ze všech oblastí. Především špičkoví grafici, animátoři, programátoři, designéři a producenti. A právě v tomto nedostatku má být Herní klastr hybatelem a pomocníkem. Za větší osvětu oboru lobuje přímo na základních a středních školách. Jen za rok působení klastru se podařilo podpořit vznik oboru Game art na Střední škole umění a designu.
„Její vyučující se díky klastru zúčastnili prázdninových stáží přímo v herních firmách. Pro nás je to obrovská šance na výchovu nových generací šikovných vývojářů,“ slibuje si Jarek Kolář.
Co se týče finanční podpory videoherního průmyslu, má Jarek Kolář jasno. Proudit by měla především od investičních fondů. Veřejné peníze ve videoherním průmyslu, které jsou v zahraničí běžné, by v Česku viděl spíš nerad. „Dotace jako takové jsou pro náš průmysl spíš kontraproduktivní. My vytváříme hry pro lidi. Ve filmovém průmyslu je vidět, že vznikají dotované filmy, na které se v kině nedá ani podívat,“ říká Kolář.
Vzhledem k velkým počátečním investicím si dokáže jako podporu pro začínající studia představit i úlevu na daních. Důležitá je podle něj přesto především podpora vzdělávání a podpora vzniku inkubátorů. Jeden inkubátor pro herní vývojáře proto plánuje otevřít v KUMSTu právě Herní klastr. „Nějaké menší týmy budou na KUMSTu přímo působit, zároveň prostor využijeme pro setkávání s výtvarníky, filmaři, architekty – tedy s kreativci, kteří hernímu průmyslu tak moc chybí,“ těší se Jarek Kolář.
Interaktivní muzeum i tréninkové centrum
Srovnávání herního průmyslu s tím filmovým přitom není od věci. Videohra je podle Jarka Koláře médium stejně jako kniha nebo film. Jako bonus nabízí interaktivitu. Rozhodně už nejde o zhýralou zábavu pro pár podivínů, mnohé hry mají edukativní charakter. „Například Kingdom Come, kde se hráč dostává do role vesničana v českých zemích v období před husitskými válkami. Je tam krásně zpracovaná vizuální stránka vesnic, včetně interiérů chaloupek a hradů v té době. Je to vlastně jako takové interaktivní muzeum,“ zamýšlí se Kolář.
Připomíná také hru Atentát 1942 od týmu tvůrců z Univerzity Karlovy a dalšího dílu s názvem Svoboda 1945, která hráče vtahuje do období konce druhé světové války a odsunu Němců. „Tvůrci se snaží o stoprocentní autentičnost. Hráč pátrá v minulosti, může mluvit s lidmi, které potká. Je to podobné, jako když si pustíte film s touto tematikou. Ve hře ale dostanete navíc onu zmiňovanou interaktivitu,“ upozorňuje Kolář.
Právě díky rozvoji interaktivní složky navíc může být know-how z herního průmyslu velmi užitečné i v jiných oborech. Hra tak může fungovat jako simulátor spolupráce mezi různými vojenskými útvary – pěchotou, letectvem a tanky. „Armáda si samozřejmě může dělat takové cvičení, ale té nafty, kolik spálí… Virtuálně můžou trénovat každý den a nestojí to nic,“ zdůrazňuje přednosti her Jarek Kolář.
Stejně tak se můžou trénovat lékaři v endoskopických operacích nebo technici v náročných opravách ropných potrubí. Hráči se také běžně pohybují na virtuálních ulicích a pozorují architekturu kolem sebe. A odsud už je jen krůček k tomu, aby technologii využívaly developerské společnosti. Ty můžou své projekty namísto vizualizací odprezentovat klientům interaktivně ve virtuálním světě.
Kam kráčíš, videoherní průmysle?
Aby mohl herní průmysl v Brně nadále vzkvétat, potřebuje šikovné lidi. Přestože se univerzity už snaží na nedostatek lidí v oboru reagovat, vývoj herního průmyslu je rychlejší. Než studijní program projde schvalovacím procesem, je dávno zastaralý. „Skvělé školství je v tomto směru ve Španělsku, kde se můžeme inspirovat. Kromě státní univerzity tam funguje i privátní škola, která chrlí ročně asi stovku absolventů. Ve Španělsku ale není moc studií, takže stejně musejí hledat práci jinde ve světě,“ říká Jarek Kolář.
U nás je problém opačný. Herních studií je hodně, mají mnoho úspěšných produktů, nápadů, projektů i investorů. Jenže jim chybí absolventi. Mnoho ze současných zaměstnanců jsou tak lidé ze zahraničí. V Evropě je momentálně herní metropolí Londýn, Stockholm nebo Paříž, kde jsou ale obrovské životní náklady. Navíc se jedná o velká města. Podle Jarka Koláře by jim Brno mohlo konkurovat právě tím, že je malé. „A přitom tak skvělé k životu,“ uzavírá s úsměvem Kolář.
