English version
Na rozdíl od bazarů a jiných dobročinných obchodů se tu nad ničím „neofrňují“, odmítají jen potraviny, staré televize a počítače a neoriginální video či audio nosiče.
Korunka ke korunce
„Nevybíráme si, abychom lidi neodradili,“ říká provozovatelka Radka Nádeníčková. Spolu s kolegyní Radkou Velickou vše trpělivě přeberou a co nejpřehledněji vystaví v krámku za ceny od jedné do dvaceti korun. Díky tomu se tu ošatí nebo si opatří věci do domácnosti i nejméně majetní spoluobčané.
Přesto jsou obě ženy schopné po drobných položkách za rok nastřádat až 600 tisíc korun na pomoc potřebným. Zatím nikdy nevybraly méně než půl milionu.
Na vchodové zdi visí spousta fotografií dětí, jejichž přání byla splněna, na stěně nad kasou si zákazníci prohlédnou ty, pro něž se peníze vybírají. O pomoc může požádat každá rodina z Písku a okolí, která pečuje o dítě se zdravotním handicapem a nemá dostatek prostředků na úhradu kompenzačních pomůcek nebo rehabilitačního pobytu. Když náhodou peníze zbudou, Nepotřebky podporují třeba stacionář Bazalka či občanské sdružení Mesada, které jim doporučuje obtížně zaměstnavatelné brigádníky.
Dvě Radky & Jitka
„Dvě Radky“ jsou druhou generací projektu Milada, který před osmi lety v Písku po vzoru podobných dobročinných obchodů ve Francii založila Milada Dolejšová. Na pomoc jí přišla Radka Nádeníčková – do Písku se přistěhovala z Mníšku pod Brdy, kde s manželem pracovali v terapeutické komunitě Magdaléna.
„Manžel chtěl znovu podnikat, a tak si tu otevřel truhlářskou dílnu, já chtěla pokračovat v sociálních službách. Začala jsem v Miladě jako dobrovolnice, posléze jsem se stala zaměstnankyní a potkala Radku Velickou, která nám přišla pomáhat.“
Milada Dolejšová chtěla Radkám provoz předat, ale administrativně bylo jednodušší ho zavřít. Obě Radky pak spolu s Jitkou Procházkovou, která se stará o účetnictví, založily spolek Nepotřebné věci a po půlroce se s obchodem přestěhovaly na současnou adresu. Prostor mají od městského úřadu pronajatý za symbolickou korunu, platí pouze za služby.
Rarity i nostalgie
„Nejvíce přispěvatelů je z Písku, ale do obchodu vozí věci i lidé z okolí, třeba ze Strakonic nebo až z Prahy,“ říká Radka. Za den obchodem projde kolem stovky lidí od těch nejpotřebnějších po sběratele ochotné přijít dvakrát denně, aby jim nic zajímavého neuniklo. Nelze totiž vyloučit, že se mezi věcmi objeví i raritní sběratelské kousky, například staré obrazy místních malířů, porcelánové panenky, vyšívané povlečení z 1. republiky, zavinovačky, staré gramofony a desky či hrnečky s motivy z Prodané nevěsty a další historický porcelán.
Před Vánocemi se počet návštěvníků zdvojnásobí a při každoměsíčním korunovém výprodeji mají celý den nabito. Velký zájem je o textilní galanterii, za symbolické ceny si tu lze pořídit plnou tašku materiálu, který by v galanterii vyšel na několik set.
Rady odborníků
„Některé věci bychom mohly nabídnout do pořadu Kurňa, co to je, často netušíme, k čemu mohly sloužit. Naštěstí ve stejném domě sídlí muzeum, jehož starožitníci nám radí. Lidé také nosí spoustu knih, některé tituly dáváme za dveře zdarma a jeden pán je roznáší po domovech důchodců. Staré notové zápisy poputují do místní základní umělecké školy, výtvarné potřeby odebírá Fokus, hračky dáváme do školek. Zhruba pět tisíc kusů ročně rozdáme – kočárky, postýlky, matrace – a pomáhali jsme zařídit ubytovnu pro bezdomovce nebo startovací byty,“ dodává Radka Velická.
Hodně lidí si do krámku chodí zavzpomínat na mládí a z nostalgie si koupí třeba Honzíkovu cestu. Zajímavou návštěvnicí je starší paní, která si zde kupovala panenky a vracela je opravené, načesané a v nových háčkovaných či pletených šatičkách.
„Už je pro ni schováváme a dostává je zdarma. Před Vánocemi chodí děti nakupovat dárky a maminkám často vyberou to, co vidí doma. Kamarádka mi nedávno říkala, že sotva sem něco odnese, kluk to koupí a zase přitáhne domů,“ směje se Radka Velická.
Udržet při takovém množství věcí a lidí v krámě pořádek dá velkou práci. Obě Radky jsou vedené jako prodavačky a uklízečky a ze zisku obchodu si vyplácejí mzdu lehce přesahující tu minimální. „Jsme tak zavalené věcmi, že uvažujeme o pronájmu dalších prostor,“ ukazuje Radka Nádeníčková na místnost plnou nepřebraných pytlů skrývajících poklady, které po vybalení dostanou šanci na nový život a pomohou naplnit potřeby postižených dětí.
Rozdílné příběhy
Radka Nádeníčková (49), rodačka z Koryčan u Kyjova, po maturitě na gymnáziu pracovala na Moravě v knihovně. Brzy oslaví 30 let spokojeného manželství a během rozhovoru několikrát zmiňuje, jaké měla štěstí – šikovnému manželovi může vytknout jen nadměrné holdování práci. Mají dva zdravé syny, takže se Radka může v klidu věnovat neziskové práci pro lidi, jimž život tolik nepřál.
V sociální oblasti se léta pohybuje i druhá Radka, Velická (43) – ekonomka, která žije sama s dvanáctiletým synem Kryštofem. Devatenáctiletou dceru Alžbětu s těžkým kombinovaným postižením letos v září umístila do ústavu. Vedle Nepotřebek má další zaměstnání.
„Vždycky jsem se snažila pomáhat, protože sama vím, co to je mít postižené dítě a nemít peníze,“ říká bez hořkosti. Dceru dlouho nechtěla dát do ústavu, i když kvůli náročné péči o ni nemohla moc pracovat – jedna ze sbírek v Nepotřebkách byla na Alžbětinu zdravotní matraci. „Ovšem puberta je u takových dětí neskutečně náročná, navíc Bětka je nespavec, takže jsme si v 1+1 užili svoje. Přestože patří mezi obtížně umístitelné, ukázalo se, že je vyloženě ústavní typ a všichni jsme spokojení. Ve 43 letech jsem konečně na startu, a pokud zdraví dovolí, mám ambice ještě něco dokázat a konečně vydělat peníze,“ říká Radka Velická s nadějí.
- Webové stránky neziskového spolku Nepotřebné věci
Převzato z časopisu Profit. Autor článku: Jana Šulistová. Foto: archiv spolku Nepotřebné věci.
