Firmy, které chtějí zůstat konkurenceschopné, nesmí podlehnout dojmu, že mají čas a připravit se na pravidla a strategie, která nikam neodchází. Právě teď se totiž formují principy, které budou určovat byznys další dekády. A firmy, které toto pochopily, investují volné kapacity i finance do skutečné transformace.

Od slov k činům: Jak firmy reálně přistupují k udržitelnosti

Navzdory legislativním turbulencím vidíme v praxi jasný posun od dílčích projektů k celofiremnímu řízení udržitelnosti. Už to není jen téma pro „pár nadšenců z CSR“, ale stává se pevnou součástí řízení organizací, které zasahuje nákup, výrobu, logistiku i komunikaci.

Klíčovým hybatelem jsou požadavky obchodních partnerů v dodavatelských řetězcích. Velké korporace stále důsledněji vyžadují zodpovědnost i po svých dodavatelích, ať už v oblasti uhlíkové stopy, etiky nebo cirkulárních řešení. Zajímá je totiž, zda jejich obchodní partneři mají odolné a pružné dodavatelské řetězce, stabilní přístup k dostupné energii, nebo nastavené řízení rizik. Současně sílí význam cirkulárních principů, jako je prodlužování životního cyklu výrobků, re-use, pronájem služeb místo prodeje produktů a efektivní recyklace.

Legislativní bludiště roku 2025: Co se změnilo a co zůstává?

Orientovat se v aktuálních pravidlech je výzva. Jaké jsou nejdůležitější změny:

• Omnibus a CSRD: Tento balíček zúžil počet firem, které musí povinně reportovat ESG data podle směrnice CSRD, a posunul některé termíny. V praxi to ale neznamená úlevu. Tlak ze strany bank, investorů a zákazníků, kteří vyžadují transparentní data, nezmizel.
• Odsunutí  směrnice Green Claims: V červnu 2025 oznámila Evropská komise záměr pozdržet schválení návrhu směrnice Green Claims, která měla sjednotit pravidla pro environmentální tvrzení. Tento krok zvyšuje právní a komunikační nejistotu. Firmy, které poctivě investují do udržitelných řešení, ztrácejí jasnou možnost, jak se odlišit od těch, které praktikují greenwashing. To podtrhuje potřebu dobrovolné integrity, nezávislých auditů a maximálně transparentní komunikace.
• PPWR a EUDR: Nařízení o obalech (PPWR) a odlesňování (EUDR) naopak pokračují a nutí firmy inovovat v oblasti materiálů, logistiky a důsledné kontroly dodavatelského řetězce.
• Akt o kritických surovinách (CRMA) a Clean Industrial Deal (CID): Zatímco se některé administrativní požadavky zmírňují, EU masivně posiluje svou průmyslovou strategii. Tyto iniciativy ukazují jasný směr, což je  budoucnost v soběstačnosti a čistých technologiích. CRMA tlačí na firmy, aby budovaly odolnější dodavatelské řetězce, investovaly do recyklace a cirkulárního designu pro získávání klíčových surovin. Průmyslový plán zase vytváří obrovské příležitosti pro evropské výrobce čistých technologií (solární panely, tepelná čerpadla, baterie). Pro firmy to znamená jasný signál – investice do inovací a udržitelných technologií nejsou jen o plnění regulací, ale o přístupu k novým trhům a zajištění dlouhodobé konkurenceschopnosti.

Zbrždění některých směrnic paradoxně akcelerovalo vnitřní proměnu firem, které chápou, že klíčový je tlak trhu, nikoli jen nařízení. Firmy se v reakci na tuto situaci zaměřují na praktická a strategická řešení.

Proč zůstat aktivní právě teď?

Legislativní vakuum je dočasné, ale tlak zákazníků, partnerů a investorů roste bez ohledu na zákonodárce. Firmy, které investují do skutečné, ověřitelné a dobře komunikované udržitelnosti, se na trhu odliší, i když jednotná pravidla chybí. Transformace přináší nižší náklady, nové trhy a větší stabilitu v nejisté době.

S využitím materiálů CIRAA