Česko chrání spotřebitele, Holandsko podnikatele, říká majitel cestovní agentury

„Česká vláda myslela na pár největších cestovních kanceláří, těm menším a cestovním agenturám dala najevo, že jsou pro stát bezvýznamné, a s klidem je hodila přes palubu,“ říká Daniël Hagen, jehož láskou i prací (zatím) jsou lodě.

Daniël je Čech i Holanďan, a jeho pohled se proto neubrání srovnání obou vládních přístupů. Ten český z něj nevychází nijak lichotivě. „Cestovní ruch, který dělám třicet let, se řítí do záhuby. Nejvíc mě štve, že zdejší vláda ráda dává na odiv, jak podnikatelům pomáhá, takže si všichni myslí, že jsme v pohodě, v horším případě, že jsme je okradli.

Jsem letitý podnikatel, nikdy jsem neměl žádné problémy, mám důvěryhodnost i klientelu, dělám poměrně specializovaný obor, nikdy jsem po státu nic nechtěl, třicet let tu platím nemalé daně. A přesto mi vláda řekla, že pro ni nejsem zajímavý. Jsem patrně v procentu povolených ztrát. Jenže takových nás tu jsou tisíce,“ říká muž, kterého zná v Česku patrně každý, kdo někdy zatoužil strávit dovolenou na lodi na holandských kanálech.

Česko chrání spotřebitele, Holandsko podnikatele

Trable začaly loni koncem března, kdy se Daniël vrátil z dovolené, aby naskočil na rozbíhající se sezonu. „Věděl jsem, že je covid, tušil jsem, že se blíží průšvih, ale zdaleka jsem netušil, jak velký. čekal jsem, že přijdeme o jaro, a věřil, že do začátku léta bude problém pryč. Začal jsem okamžitě obvolávat všechny rezervace, kterých už tehdy bylo několik set, a hledat možnosti. A pozastavil jsem veškeré nové. Nikdo nevěděl, co bude. Zatímco česká vláda tápala, ta holandská se už ve druhé polovině března postavila jednoznačně za své podnikatele.

Pozastavila storna a vratky peněz placených na zálohách, následky vzala na sebe. Věděla totiž, že by to tamní podnikatele v našem oboru zruinovalo a měli by jen mrak krachujících firem, které nezaplatí daně. Český stát se k tomu postavil přesně opačně, viníky udělal z cestovních kanceláří a agentur, populisticky ochránil spotřebitele.

A za více než rok se toho mnoho nezměnilo. Holandská vláda je většinou předvídatelná, dělá opatření, která vysvětluje a dodržuje. A přestože tam v mnoha obdobích byla situace i horší než u nás, pořád tam vládne vlastně optimismus. Srovnejte si to se stavem tady sám. Vláda jeden den něco vyhlásí, a ještě než to stačí vstoupit v platnost, třikrát to změní, tu pravidla, tu metodiku.“

Voucher a problematický faktor času

Problém firmy Dutch Masters, kterou Daniël Hagen vlastní, je stejný jako problém stovek dalších z oboru. Byznys se rozjíždí rok předem, zahraničním partnerům v cílových destinacích je odváděna převážná část záloh hrazených klienty.

„Osmdesát pět procent šlo dál, asi dvě a půl procenta je DPH. Můj příjem byl tedy dvanáct a půl procenta. Problém byl, že stát nastavil pravidla pouze pro cestovní kanceláře a zájezdy a na nás jako cestovní agentury zapomněl. Výsledkem bylo, že klienti byli zmatení a vlastně si mysleli, že viníky jsme my. Na druhou stranu vlastně máme štěstí v neštěstí, protože se nás netýká ten slavný voucher.“ Právě vouchery jsou totiž skrytou pastí, problémy neřeší, pouze posouvají v čase.

„Špatně napsaná a špatně řešená věc. Kdyby covid trval tři měsíce, byl by snad voucher řešením, které mohlo mít smysl. Ale ta situace trvá déle než rok, ohrožena je už druhá sezona. A obávám se nejen o svou budoucnost, ale o budoucnost celého segmentu.

Cestovní kanceláře mají do konce prázdnin vouchery spotřebovat nebo vyplatit. Spotřebovat je ovšem téměř nelze, protože cestování je stále výrazně limitováno. A proplatit? Z čeho, když cestovky druhým rokem nemají obraty a zisky? A zálohy jsou deponované u partnerů,“ popisuje situaci Daniël.

Závora na hranicích i ministerstvech

Celou situaci ještě komplikuje fakt, že cestování je záležitost přeshraniční. A do hry vstupují takové paradoxy, jako že změna termínu předjednaných dovolených byla v mnoha případech pouze na domluvě. Logicky. Holandská hranice byla otevřená, zavřené ale byly na české i německé straně. Má to být argument, který holandská loděnice přijme a vyjde se změnou termínu vstříc? Holandská strana přece nikomu nebrání, kdokoliv může přijet. Překážka na straně zákazníka, říká právo.

„Až na jednu méně seriózní loděnici nám vyšli všichni vstříc, mám partnery, se kterými děláme i pětadvacet let a všichni ode mě slyšeli jedinou větu: ‚Jestli chcete mít českou klientelu, musíte jí vyjít vstříc.‘ Výsledkem bylo, že jsem některé lodě přebukovával i třikrát či čtyřikrát. Jestliže běžná administrativa kolem pronájmu jedné lodi zabere v součtu pár hodin práce, najednou to byly dva dny. Nekonečné telefonáty, nekonečné nejasnosti, nekonečné změny podmínek. Více práce, více nákladů. Za jedny peníze.

A do toho mi volaly desítky klientů, které tehdy vylekal pan Prymula vyjádřením, že hranice bude zavřená dva roky. Ano, banální věta, kterou někdo někde nezodpovědně utrousil. A mě stála tolik energie, času a peněz, že si to málokdo umí představit. Od konce března do poloviny června jsem protelefonoval s nešťastnými a zklamanými lidmi bez informací možná patnáct hodin denně. Sháněl jsem pro ně informace z Holandska, Německa, Česka, ale i Slovenska. A vlastně to dělám dodneška.

Zvláštní je, že z žádného ministerstva jsem vlastně za celou dobu pandemie nedostal jednu jedinou oficiální informaci, co se děje a co mám dělat. Žádný mail, žádný dopis, o datové schránce nemluvě. Jediný, kdo nás informuje, je Asociace cestovních kanceláří. Jinak lovím informace, kde se dá…“

Podnikatelská dieta 2020

Řešení pro firmy, jako je (zatím ještě) Dutch Masters, bylo jediné. Zeštíhlit provoz, omezit počet lidí, na minimum ořezat veškeré zbytné náklady.

„Zůstal zaměstnanec s plným platem, sobě jsem plat přestal vyplácet úplně, na efektivní minimum jsem omezil vše, co šlo, správu sítě, marketing, reklamu, zrušil jsem kancelář. A naštěstí jsem měl vatu, jak říká paní ministryně Benešová. Protože i když celou dobu pracujeme a určitě více než kdy dříve, vydělali jsme na provoz jen zlomek toho, co dřív.

Naštěstí jsem dříve prodal dům, ale musel jsem prodat ještě loď a větší část peněz jsem pustil do firmy. Veškerá pomoc od státu přišla po 14 měsících, 55 tisíc korun příspěvek na jednatele firmy za jedenáct měsíců.

Víc jsem za stejnou dobu zaplatil státu jen na DPH. Za třicet let podnikání jsem tomuto státu odvedl na všech možných daních a odvodech desítky milionů. A přesto mi ta vláda říká, že jsem pro ni bezcenný. Do žádných programů se nevejdeme.

Jestli tu vláda někomu pomohla, tak možná cestovním kancelářím a některým agenturám, ale když jsem se díval na výši té pomoci a počet těch agentur, jimž bylo pomoženo, tak to vychází tak na padesát tisíc měsíčně.“

Ztrátu pocítí stát i lidé

„Pandemie nás poškodila, ale zabila nás vláda,“ říká dnes Daniël. Budoucnost jeho podnikání je nejistá. „Jsou i faktory, za které vláda úplně nemůže. Uvedu příklad – když se u nás situace začala zlepšovat a my jsme konečně mohli ven a začali jsme komunikovat s klienty, že tedy mohou vyrazit, dostalo se během dvou dnů do červené zóny Holandsko. Vyjet šlo, ale s karanténou po návratu.

To je typické pro poslední rok – odvolávám, co jsem slíbil, slibuji, co jsem odvolal, a pořád dokola. A pomoc či podpora veškerá žádná. Už asi opravdu nemám sílu, uvažuju, že firmu prodám, a pokud budu dál pokračovat v práci, kterou miluju, pak už jen jako zprostředkovatel, agent holandských loděnic, a daně budu platit v Holandsku,“ přiznává se Daniël.

Může prodat poslední loď, možná může prodat dokonce i firmu. Má jméno a zájem by byl. Takže se vlastně nic neděje… Ano, Daniël a jeho rodina přežijí, místo většího domu mají malý, který potřebuje rekonstrukci, a zmizely úspory na stáří. A stát přijde jen o jednu malou a z hlediska celku opravdu možná nevýznamnou společnost.

Jenže tak jednoduché to není. Takových firem jsou tu dnes tisíce. A kdyby o ně stát nepřišel, měl by tisíce firem, které by mu v příštích letech opět na daních a odvodech přinesly desítky milionů korun. K finálnímu součtu státních zisků a ztrát kalkulačky netřeba. Jistě, místa těch tisíců firem, pokud opravdu zmizí ze světa, patrně zaberou firmy jiné.

Možná budou ze zahraničí, protože český trh je malý a konsolidace trhu po krizi je celoevropskou záležitostí. A možná budou bez zkušeností, bez vazeb a bez zázemí. Byznys v mnoha segmentech se totiž buduje léta, na kvalitních partnerských vztazích. Buď jak buď, je zřejmé, že důsledky pocítí stát i zákazníci.

Převzato z časopisu Komora. Autor článku: Petr Karban