Česko startuje obnovu ekonomiky po koronaviru

Před rokem se začaly objevovat první zprávy o tom, že na Česko se valí jeden bilion korun evropské podpory, jak na tom nyní jsme?

Ano, už to začalo, mezi zdroje, které můžeme čerpat, budou patřit vedle strukturálních fondů i prostředky z rámcového programu Next Generation EU a také Modernizační fond. Ten posledně jmenovaný je financován pevným podílem z aukcí emisních povolenek – jejich cena mezitím stoupla prakticky na dvojnásobek, takže celkový objem pomoci bude ještě o přibližně 150 miliard korun vyšší než onen bilion.

Má naše ekonomika vůbec schopnost takový objem podpory absorbovat?

Naštěstí jde o více zdrojů s rozdílným časováním programů. Již dříve se otevřely první výzvy z Modernizačního fondu; jejich rozjezd je ale zatím dosti pomalý. Horizont čerpání ale v tomto případě končí rokem 2030, takže věřím, že je ještě dost času na to, aby se tempo otevírání nových výzev zvýšilo. Klíčový pro nás nyní bude fond RRF, tedy Rescue and Resilience Facility, který je součástí rámcového balíku Next Generation EU.

Čím je pro nás RRF tak důležitý?

Jeho hlavním účelem je pomoci národním ekonomikám vyrovnat se s následky koronavirové krize a do budoucna zvýšit její odolnost – od toho ostatně pochází i název fondu. Pomoc by měla směřovat napříč různými segmenty a bude se týkat podnikové i veřejné sféry. Pro čerpání z něj existuje podrobný strategický dokument s názvem Národní plán obnovy, který sestavila vláda po konzultacích s Evropskou komisí.

Podání návrhu Národního plánu obnovy sice proběhlo s určitým zpožděním, nicméně ze strany Rady EU už došlo k jeho schválení a vláda získá už v tomto čtvrtletí předfinancování ve výši 13 % celkové alokace, která činí 190 miliard korun. Dalším faktorem, pro který bychom měli věnovat zvýšenou pozornost programům Národního plánu obnovy, je požadovaná rychlost jeho čerpání.

Znamená to, že tempo vypisování výzev Národního plánu obnovy bude vyšší, než jaké známe u strukturálních fondů?

Celková částka je sice menší, ale doba pro jejich rozdělení je výrazně kratší. Podpořeny budou jen projekty, které budou vyřízeny kladně a obdrží rozhodnutí o příslibu dotace nejpozději do konce roku 2023. Navíc tuto dotaci budou muset vyčerpat do konce roku 2026 – to v praxi znamená, že projekty musejí být dokončeny v prvním pololetí 2026. Tempo je důležité, a tak Ministerstvo průmyslu a obchodu už ohlásilo, že první čtyři výzvy zveřejní na přelomu října a listopadu, tedy pravděpodobně právě v době, kdy vaši čtenáři budou číst tento rozhovor.

V minulosti nebylo čerpání pomoci z prostředků EU vždy bez problémů, nebojíte se, že se s podobnými obtížemi budeme potýkat i u Národního plánu obnovy?

Spolupracujeme prakticky výhradně na žádostech o podporu pro podnikatelskou sféru, takže největší zkušenosti máme s programy, které administrovalo Ministerstvo průmyslu a obchodu. V posledních letech naštěstí došlo k výraznému posunu, jeho úředníci konzultují situaci na trhu, přijímají podněty od odborných sdružení – včetně České bankovní asociace nebo Asociace pro evropské fondy – a zohledňují je.

Díky tomu se omezily nedostatky z minulosti, kdy se objevily výzvy s takovými podmínkami, pro které se nepřihlásil dostatečný počet zájemců, nebo se naopak vyskytly výzvy s malou alokací podpory a nepřiměřeně velkým převisem poptávky. Navíc se také podstatně zrychlilo vyřizování žádostí.

Mezi pozitivní faktory patří i to, že programy Národního plánu obnovy se budou administrovat analogicky jako dotace ze strukturálních fondů. To znamená, že se na nich budou podílet stejní úředníci, kteří již s rozdělováním evropské pomoci mají předchozí zkušenosti.

Nebude ale problém s objemem práce? Dotace ze strukturálních fondů bude třeba taky administrovat…

Ministerstvo průmyslu se naštěstí rozhodlo, že Národní plán obnovy má přednost – především proto, že na zveřejňování výzev jsou prakticky pouhé dva roky. Proto první výzvy pro čerpání z nového operačního programu pro podnikatele ministerstvo průmyslu zveřejní nejdříve v červenci 2022. To znamená, že pro nejbližších devět měsíců budou hlavním zdrojem podpory podniků právě programy z Národního plánu obnovy.

K souběhu Národního plánu obnovy a čerpání strukturálních fondů ale v druhé polovině příštího roku stejně dojde, nezahltí se celý systém?

Musíme doufat, že ne. Předpokládáme, že i pak budou mít výzvy z Národního plánu obnovy přednost, protože na čerpání strukturálních fondů bude čas až do roku 2027. Vyhrnout rukávy si ale budou muset všichni – jak na ministerstvech, tak i v podnicích. Především pro manažery ve firmách to nemusí být jednoduché orientovat se ve velkém množství programů a jejich výzev, z nichž každý může vyžadovat jiné podmínky a jinou metodiku.

My jako poradenská divize se na to připravujeme, situaci sledujeme, jako členové profesních organizací se snažíme s ministerstvy spolupracovat a dávat pozitivní podněty pro to, aby podpora mohla být alokována efektivně a účelně. A především už teď sami postupně posilujeme náš odborný tým tak, abychom firmám mohli pomoci lépe zvládnout budoucí objem administrativy spojený s žádostmi o podporu.

Řada problémů, kterým čelíme, má strukturální příčiny, jaké jsou možnosti, jak je překonat?

Některé zdroje pomoci jsou určeny specificky pro jejich řešení. Mám na mysli především Fond spravedlivé transformace, který je také jako RRF součástí balíku Next Generation EU a který slouží na podporu strukturálně postižených regionů, tedy prakticky těch, které jsou nebo byly závislé na těžbě a zpracování uhlí. U nás se to bude konkrétně týkat tří krajů – Moravskoslezského, Ústeckého a Karlovarského.

Dalším významným zdrojem podpory transformace energetiky na celém území republiky je Modernizační fond. Tady stojí za to zmínit, že Česká republika je druhým největším příjemcem této pomoci v EU – hned po mnohem lidnatějším Polsku.

Další pomocí pro větší dynamiku čerpání podpory je legislativní změna v intenzitě veřejné podpory, která se bude uskutečňovat na základě tzv. regionální mapy podpory, jež určuje, jakým procentem mohou být projekty podnikatelských subjektů podpořeny. Toto číslo je různé pro velké a pro malé nebo střední podniky – to je princip, který známe již z dřívějška. Nové ale je to, že tato procenta jsou odlišná po každý region NUTS2 v závislosti na jeho vyspělosti.

O podpoře méně rozvinutých regionů se hovoří už dlouho a rezonovalo to ostatně i během poslední volební kampaně. Znamená to, že uskutečnit to nyní bude jednodušší i proto, že na to vláda dostane evropské peníze?

Určitě, znevýhodněné oblasti budou podporovány hned z několika zdrojů, mohou čerpat jak z Modernizačního fondu, tak z Fondu spravedlivé transformace, týká se jich samozřejmě také Národní plán obnovy i budoucí výzvy ze strukturálních fondů. Pomoc z posledně jmenovaných zdrojů navíc bude umocněna výrazně vyšším procentem podpory podle nové mapy regionální veřejné podpory. Souběh různých typů podpory sice pro jeden projekt není možný, ale z popsané situace vyplývá, že v méně rozvinutých regionech může být podpořeno více projektů a zároveň i vyššími částkami.

Rýsuje se v nových regionálních mapách podpory i nějaká naděje pro Prahu? Ta byla zatím z evropské pomoci vyňata…

Praha patří stále mezi ekonomicky nadprůměrně výkonné regiony, a to i v rámci EU. Proto bude Praha výrazně omezena z čerpání dotací v rámci klasických strukturálních fondů. V rámci nových fondů však pražské firmy budou mít velké příležitosti, typicky na projekty, které mají pozitivní ekologický dopad.

Proto je potřeba, aby se o nové výzvy zajímaly i podniky z našeho hlavního města a sledovaly, ve kterých výzvách je do způsobilých regionů pro podporu zahrnutá i Praha. To se například týká hned tří z prvních čtyř ohlášených výzev Národního plánu obnovy a také aktuálně běžících výzev v rámci Modernizačního fondu na podporu FVE, OZE, energetických úspor či modernizace zdrojů.

Jsou už známy nějaké podrobnosti ohledně těchto ohlášených výzev?

První a současně nejvíce dotovaná výzva se bude týkat digitální transformace podniků. Žádosti se budou přijímat od ledna příštího roku a bude na ni alokováno 4,6 miliardy korun. Příjemci z řad malých, středních i velkých podniků mohou přihlásit digitalizační projekty především na nákup softwaru a na související investice, na zvýšení kybernetické bezpečnosti nebo třeba na nákup cloudových služeb. Podpora bude pro tuto výzvu činit 20 až 70 % nákladů, a to v závislosti na velikosti firmy a na regionu.

Další trojice má přímý environmentální dopad, je rovněž určena pro podniky všech velikostí a je právě velkou příležitostí pro pražské podniky, které se v nich mohou ucházet rovněž o podporu. Na výzvu pro cirkulární řešení v podnicích je alokována jedna miliarda korun a podniky mohou získat 40 % podpory na investice pro znovuvyužití vlastního odpadu.

Stejná alokace i stejná míra podpory je určena i pro připravovanou výzvu na úspory vody v průmyslu. Podpořit bude možné celou škálu projektů od optimalizace spotřeby vody v rámci výrobního procesu, recyklace a opětovné využívání provozní vody, snižování ztrát v rozvodech nebo třeba na využívání dešťové a užitkové vody.

Patrně nejzajímavější bude výzva z oblasti přechodu na čistší zdroje energie. V ní budou podpořeny výstavby fotovoltaických zdrojů energie včetně její akumulace. Týká se zdrojů v rozmezí špičkového výkonu 1 kW až 1 MW s jedním odběrním místem, které budou zřízeny na podnikatelských budovách a přístřešcích.

Atraktivitu dávají připravované výzvě hned dva faktory: tím prvním je minimum vstupních podmínek, a tak například nebude nutné, aby zdroj sloužil jen pro vlastní spotřebu, ale může elektřinu dodávat i do sítě. Tím druhým je jednoduchost samotné žádosti. Nebude třeba dělat energetický audit ani dokládat uskutečnění výběrového řízení na dodavatele – výše podpory se totiž bude odvíjet jen od instalovaného výkonu a nebudou se zkoumat pořizovací náklady investora.

Fotovoltaické panely jsou dnes běžnou komoditou, tak bylo možné stanovit výši podpory na základě tzv. jednotkových nákladů, které vycházejí z obvyklých cen na trhu. Ty se pohybují v závislosti na velikosti zařízení od 19 do 29 tisíc korun na jeden kilowatt instalovaného špičkového výkonu. Žadatelé pak mohou dostat podporu ve výši 35 % z těchto jednotkových nákladů. Podobný princip se uplatní i pro akumulaci, kde se počítá dokonce s podporou 50 % z jednotkových nákladů.

Předpokládám, že plánovaný objem ve výši jedné miliardy korun bude pro tuto výzvu rychle vyčerpán a že výzva bude ještě ve stejné nebo podobné formě zopakována. Pro podporu přechodu na čistší zdroje energie v průmyslu je totiž v NPO plánováno celkem 6,66 miliardy korun a zvolená forma podpory je nejen atraktivní pro žadatele, ale je také spojená jen s minimálním papírováním, které jinak zatěžuje obě strany. Nejedná se o investičně rozsáhlé projekty, tak se dá předpokládat, že pro rozdělení celého plánovaného objemu podpory bude možné uspokojit velké množství žadatelů.

Na pomoc národním ekonomikám po covidu si EU vypůjčila 750 miliard eur na finančních trzích, takže vlastně čerpání z Národního plánu obnovy nebo Fondu spravedlivé transformace bude probíhat na dluh. Není v tom určité nebezpečí pro budoucnost?

To ano, ale v prvé řadě je na to třeba pohlížet jako na investici. Z toho důvodu je nutné, aby se prostředky vynaložily účelně. I proto například Národní plány obnovy, které sestavily vlády jednotlivých zemí, mají závazné výkonnostní parametry, na jejichž splnění je čerpání zdrojů z RRF vázáno.

Z předchozích zkušeností s veřejnou podporou víme, že vynaložené prostředky se často do státního rozpočtu různými cestami vrátí se ziskem. Můžeme se na to podívat také z globálního pohledu a srovnat to s tím, jak své národní hospodářství podporují jiné státy.

Třeba na počet obyvatel srovnatelné USA se rozhodly do ekonomiky napumpovat tři biliony dolarů, tedy přibližně čtyřnásobek, a to ještě možná ani není konečná suma. Evropské unii jde o podporu národních podniků a cílem je, aby do budoucna byly schopny obstát v mezinárodní konkurenci.

Převzato z časopisu Komora. Autor článku: Alexander Lichý