Srovnávat českou AI adopci s americkým tempem je jako srovnávat maraton se sprintem. Jiná vzdálenost, jiná strategie, jiný cíl. Přesto česká praxe ukazuje překvapivé výsledky.

Česká republika pravidelně figuruje ve středním pásmu evropských srovnání AI adopce. Mediální komentáře z toho zpravidla vyvozují jediný závěr: zaostáváme. David Strejc, který s implementacemi AI pracuje každý den v českých a slovenských firmách, vidí situaci jinak. „Čísla říkají, že jsme průměr. Praxe říká, že tam, kde české firmy AI nasadí, to dělají promyšleněji a s reálnějšími výsledky než mnoho zahraničních projektů, o nichž se hlasitě mluví.“

Podle dat Eurostatu využívalo v roce 2025 alespoň jednu formu AI technologie přibližně 19 % českých podniků s více než deseti zaměstnanci. Evropský průměr byl 21 %. Rozdíl dvou procentních bodů, o němž se píše jako o propasti, je ve skutečnosti statistický šum. Skutečný příběh leží jinde.

Co čísla neříkají

Globální AI index sleduje, kolik firem AI technologie nakoupilo nebo pilotuje. Nesleduje, kolik z nich AI skutečně provozuje v produkci, s měřitelnými výsledky, bez neustálé asistence externího dodavatele. A právě tady je rozdíl.

„Americké firmy experimentují rychle a hlasitě. Spousta těch experimentů tiše skončí. Česká firma je opatrnější, trvá jí déle se rozhodnout — ale jakmile se rozhodne, implementuje důkladněji. Vidíme to opakovaně,“ říká Strejc.

Tento vzorec potvrzuje i analýza Boston Consulting Group z roku 2025, která identifikovala tzv. „tiché lídry“ AI adopce — firmy mimo americký a asijský trh, které nepublikují tiskové zprávy o AI revoluci, ale v klidu dosahují vyšší míry úspěšných implementací než jejich hlučnější konkurenti.

Kde české firmy skutečně jsou

Z praxe Apertia Tech vyplývá, že česká firemní AI krajina v roce 2026 vypadá přibližně takto: Přibližně třetina středních a velkých firem má za sebou alespoň jeden pilotní AI projekt. Zhruba polovina z nich projekt rozšiřuje nebo plánuje rozšíření. Zbytek projekt zastavil – nejčastěji ne proto, že AI nefungovala, ale proto, že firma nebyla interně připravena. Sektory s nejvyšší adopcí jsou bankovnictví a pojišťovnictví, výroba a logistika a IT služby. Naopak retailovým firmám, zdravotnictví a veřejnému sektoru zbývá největší prostor pro rozvoj.

„Banky a pojišťovny jsou překvapivě napřed. Paradoxně proto, že regulace je donutila mít pořádek v datech dřív, než AI vůbec přišla na stůl. Tam, kde jsou data čistá a procesy popsané, AI funguje od prvního dne,“ vysvětluje Strejc.

Kde svět skutečně vede — a kde ne

Srovnání se světem je namístě, ale musí být přesné. Spojené státy vedou v objemu investic do AI — loni přesáhly 100 miliard dolarů v soukromém sektoru. Vedou v počtu AI startupů a v rychlosti experimentování. Nevedou nutně v kvalitě nasazení.

Čína investuje agresivně, zejména ve výrobě, logistice a státní správě, a v některých oblastech průmyslové automatizace skutečně předbíhá západ. Severní Evropa — Švédsko, Dánsko, Finsko — kombinuje rychlou adopci s kulturou datové gramotnosti, která v Česku teprve vzniká.

Průzkum: AI přestává být experimentem. Skoro tři čtvrtiny českých firem k AI má nebo připravuje vlastní strategii

„Kdybych měl říct, kde Česko skutečně zaostává, řeknu: v datové gramotnosti středního managementu. Ne v technologii, ne v penězích, ne v talentu. Manažeři potřebují rozumět tomu, co AI umí a neumí, aby mohli klást správné otázky. To je mezera, kterou musíme doplnit,“ identifikuje Strejc konkrétní slabinu.

Výhoda, kterou si neuvědomujeme

České firmy mají jednu strukturální výhodu, která se v globálních indexech neměří: velikost. Středně velká česká firma je dostatečně velká na to, aby měla smysluplná data a reálné procesy pro automatizaci, a zároveň dostatečně malá na to, aby se změna dala provést bez dvouleté transformační roadmapy a desítek externích konzultantů.

„Ve firmě s 200 zaměstnanci vidíte výsledek AI implementace za šest týdnů. V korporaci s 20 000 zaměstnanci čekáte dva roky, než se změna projeví v číslech. To je obrovská výhoda, kterou čeští podnikatelé podceňují,“ říká Strejc.

Rok 2026 je pro české firmy oknem příležitosti. Technologie jsou dostupné, ceny klesají, lokální know-how roste. Otázka není, zda AI nasadit. Otázka je, zda si firma dovolí být opatrná a systematická — nebo zda bude čekat tak dlouho, až opatrnost přejde v paralýzu. „Opatrnost je ctnost. Nečinnost je riziko. A v AI se tato hranice posouvá každý měsíc,“ uzavírá David Strejc.

Redakčně upravená tisková zpráva