Které profese budou za několik let nejžádanější, proč už nestačí spoléhat se na tradiční vzdělání a jak se firmy připravují na největší změny za poslední tři dekády? V rozhovoru pro časopis Komora odpovídá viceprezidentka Hospodářské komory ČR a generální ředitelka ManpowerGroup Jaroslava Rezlerová.

Milan Hulínský: Česká republika patří dlouhodobě mezi země s nejnižší nezaměstnaností v Evropě. Je to stále výhoda, nebo už spíše problém pro ekonomiku a firmy?

Jaroslava Rezlerová: Nízká nezaměstnanost je na první pohled známkou zdravé ekonomiky, ale v českých podmínkách se z ní postupně stává i významná brzda růstu. Firmy dnes bojují o lidi stejně jako o zakázky. Do důchodu odchází o 30 tisíc lidí více, než vychází ze škol, a tento rozdíl se bude v příštích letech stále rychleji prohlubovat. Český trh práce je navíc zamrzlý. Lidé se bojí měnit zaměstnání a zároveň firmy se bojí propouštět ze strachu, že by už lidi v době oživení nenabraly zpět. Proto se snažíme politiky přesvědčovat, aby přijali legislativu, která trh práce rozpohybuje, což se postupně daří.

MH: Které obory dnes nejvíce bojují s nedostatkem zaměstnanců a proč?

JR: Řekla bych, že jsou to snad všechny obory, protože se rychle mění požadované kombinace znalostí a dovedností. Především se jedná o výrobu, technické a inženýrské profese, logistiku, stavebnictví, IT, zdravotnictví a vzdělávání. Zájem o některé tradiční obory klesá, mladá generace preferuje flexibilnější kariérní cesty a zároveň roste poptávka po nových kompetencích souvisejících s digitalizací, automatizací a umělou inteligencí. Firmy proto stále více musí investovat do rekvalifikací a rozvoje vlastních zaměstnanců.

MH: Které profesní dovednosti budou podle vás v příštích letech pro zaměstnance klíčové?

JR: Na významu budou získávat dvě skupiny dovedností. První tvoří digitální kompetence, práce s umělou inteligencí, datová gramotnost a schopnost využívat nové technologie. Druhou skupinou jsou takzvané lidské dovednosti. Analytické a kritické myšlení, kreativita, schopnost řešit problémy, spolupráce, komunikace a adaptabilita. Právě zde vzniká zajímavý paradox. Čím více technologií přichází do firem, tím více roste hodnota toho, co technologie plně nahradit nedokážou. Budoucnost nebude patřit lidem, kteří znají jednu konkrétní technologii, ale těm, kteří se dokážou neustále učit.

MH: Nakolik dnes firmy ovlivňuje nástup umělé inteligence a automatizace? Obávají se zaměstnanci oprávněně o svá pracovní místa?

JR: Umělá inteligence už dnes ovlivňuje prakticky všechny obory. Nemyslím si však, že hlavním tématem bude masové nahrazování lidí. Mnohem přesnější je říci, že AI mění obsah práce. Firmy přehodnocují jednotlivé pracovní činnosti a rozdělují je mezi lidi, technologie a automatizované systémy. Zanikají rutinní úkoly, vznikají nové role a roste význam kvalifikovanější práce. Zaměstnanci by se proto neměli bát samotné technologie, ale spíše toho, že se přestanou rozvíjet. Lidé nebudou nahrazeni umělou inteligencí. Budou nahrazeni lidmi, kteří se s ní naučí pracovat.

MH: Řada firem stále spoléhá na zahraniční pracovníky. Bez nich už česká ekonomika fungovat nemůže?

JR: V mnoha odvětvích by to dnes bylo velmi obtížné. Česká ekonomika je už nyní závislá na práci více než milionu zahraničních pracovníků. Výroba, logistika, stavebnictví, služby i část zdravotnictví by bez nich fungovaly jen velmi omezeně. Zahraniční pracovníci ale nejsou krátkodobým řešením. Potřebujeme promyšlenou migrační politiku, která umožní získávat kvalifikované pracovníky a zároveň je integrovat do společnosti. Zároveň jako Komora prosazujeme podstatné zrychlení celého procesu, který dnes může trvat i tři čtvrtě roku. Potřebujeme ho zjednodušit, a především zdigitalizovat. Vedle migrace však musíme více využívat i potenciál lidí nad 55 let, rodičů s malými dětmi nebo částečných úvazků.

Převzato z časopisu Komora. Autor článku: Milan Hulínský