První léta Mugabeho panování si ještě země držela svou bohatou zemědělskou produkci a rozsáhlý export. Do pekel se ale začala řítit na přelomu tisíciletí, kdy vláda spustila pozemkou reformu. Cílem bylo převést postupně zemědělskou půdu do rukou domorodých Zimbabwanů. Dříve vlastnila většinu polí bělošská menšina, což bylo vnímáno jako nespravedlivý relikt kolonizace. I když vrácení půdy původním obyvatelům mělo své etické opodstatnění, faktický průběh pozemkové reformy byl katastrofální. Bílí vlastníci se stali terčem rasismu naruby, divoký zábor pozemků šel často mimo rámec pravidel a doprovázela ho korupce. Vyvlastnění zneužili různí podnikavci, kteří se chtěli lehce dostat k majetku. Co hůř, mnoho takto ukořistěných pozemků začalo pustnout, čímž je ruinováno zemědělství coby hlavní pilíř ekonomiky.
Zemi zasáhla astronomická inflace. Bankovky nakonec neměly ani hodnotu použitého papíru. V roce 2008 inflace dosáhla nepředstavitelných 11 milionů procent. Do oběhu se dokonce dostala kuriózní bankovka s hodnotou 100 miliard zimbabwských dolarů. Loni Zimbabwe svou měnu zcela zrušilo. V zemi tak nyní panuje jakýsi měnový babylon. Běžně se platí hned několika různými zahraničními bankovkami – nejčastěji jihoafrickým randem nebo americkým dolarem.
Inflace dosáhla v zimbabwe nepředstavitelných 11 milionů procent. Do oběhu se dokonce dostala kuriózní bankovka s hodnotou 100 miliard zimbabwských dolarů.
Ekonomické problémy zvětšuje, že čím dál víc tloustne vládní sektor. Zatímco ještě v roce 2013 šlo na platy státních zaměstnanců 59 procent rozpočtu, loni to už byly čtyři pětiny všech rozpočtových peněz. V rámci procesu takzvané indigenizace má být ve všech soukromých společnostech většinovým vlastníkem původní Zimbabwan, což odrazuje i poslední odvážné investory. Zimbabwe také zavedlo zvláštní „daň na AIDS“. Ta je tři procenta z příjmu jednotlivců, respektive tři procenta ze zisku firem (nevztahuje se jen na společnosti v těžebním průmyslu). Na této dani vybrala vláda předloni 39 milionů dolarů. Peníze využívá na boj s epidemií HIV. Tímto smrtícím virem je v Zimbabwe nakaženo 15 procent dospělé populace, ale stát nemá dost peněz na prevenci ani léčbu.
Dalším problémem je velká nezaměstnanost, která je podle některých zdrojů až 80 procent. Kvůli té utíká mnoho zoufalých Zimbabwanů hledat práci do Jihoafrické republiky. A změna nepřijde, dokud se nezmění vedení. Jak napsal ve svém komentáři Ken Yamamoto, japonský specialista na region střední a jižní Afriky: „Ekonomika Zimbabwe je na tom hůř než bezhlavé kuře. Rychle utíká nikam. Neschopnost šéfa zimbabwské vlády Mugabeho v ekonomických záležitostech je legendární.“
Sucho způsobilo i nedostatek elektřiny
Aby nebylo dost problémů kvůli špatnému řízení země, letos se na Zimbabwe valí nová vlna pohrom i zvenčí. Už tak povadlé devizové příjmy země ještě víc ztenčily padající světové ceny komodit. To trápí například jeden z největších podniků v zemi, kterým je Zimplats těžící platinu. Hlavním problémem je ale katastrofální sucho, které nyní zasáhlo celou oblast jižní Afriky. V kombinaci s podlomenou ekonomikou znamená, že aktuálně hrozí celé čtvrtině obyvatel Zimbabwe hladomor. Aby ho odvrátila, musí vláda v Harare letos zvýšit dovoz kukuřice až na 700 tisíc tun. Otázkou je, kde na to najde ve vybrakované státní pokladně peníze.
Sucho kupodivu znamená i energetický kolaps. Vysychá totiž jezero Kariba, na nějž jsou navázány hydroelektrárny. Zatímco loni fungovala elektřina ve vybraných regionech aspoň šest hodin denně, nyní hrozí zemi kompletní blackout. Zimbabwe se tak začíná propadat do temna už nejenom symbolicky.
Převzato z časopisu E15 Český export, přílohy divize Euro E15, vycházející ve spolupráci s Ministerstvem zahraničních věcí ČR a agenturou CzechTrade. Autor článku: Tomáš Stingl.