Čeští podnikatelé zvládají krizi se ctí, říká prezident Hospodářské komory Dlouhý

Období pandemie pro mě bylo paradoxně nejhezčím obdobím během mého působení na Hospodářské komoře. Ta pracovitost kolegů z celé Komory a jeden společný cíl pomoci podnikatelům pro mě bylo vyvrcholením šestileté práce a důkazem, že tady odvádíme pro české firmy dobrou a poctivou práci, říká v rozhovoru pro měsíčník Komora prezident HK ČR Vladimír Dlouhý.

Foto: Hynek Glos (MF)

Jak vnímáte s odstupem roli Hospodářské komory v době pandemie koronaviru?

Předem chci velmi poděkovat všem zaměstnancům Úřadu Hospodářské komory, krajským a okresním komorám v regionech, stejně jako mnoha začleněným společenstvům, jak tvrdě během pandemie pracovali pro podnikatelský sektor. Jako celek jsme v těžkých dobách obstáli, což víme i ze zpětné vazby naší členské základny.

Jaké konkrétní kroky Komora v době koronakrize činila?

Jednak jsme formulovali požadavky podnikatelského sektoru na vládu. S tím souvisí i to, že jsme přehledně a srozumitelně veřejnosti vysvětlovali, co jaká vládní opatření znamenají, jak mohou žádat o podpůrné programy.

Tato interpretace koncepčně sice správných, avšak často chaoticky a rychle vládou přijímaných opatření byla velmi důležitá. Zde jsme naši úlohu sehráli velmi dobře. Ať už komplexními informacemi na komorovém webu, tak pravidelnými e-maily s nejčerstvějším děním členské základně, kterých jsme poslali více než čtyři desítky.

Zmínit musím také naši poradnu, díky které jsme podnikatele mohli denně online informovat a zodpovídat jejich dotazy, zejména během uzavření ekonomiky. Společně s partnerskými advokátními kancelářemi, kterým patří obrovský dík za jejich součinnost, jsme vyřídili skoro tři tisíce podnětů a dotazů.

Povedlo se Komoře prosadit všechny její požadavky?

My jsme od počátku krize poměrně jasně formulovali naše požadavky na konkrétní pomoc firmám, celkem jsme vypracovali jakési dvacatero požadavků. A jakkoliv není vše stoprocentní, musím říci, že stát nakonec, byť i dílčími opatřeními, uskutečnil všechny kroky, které Komora požadovala. Mimo jiné odpuštění sociálních odvodů, které sice přišlo se zpožděním, ale podařilo se jej prosadit. Stejně jako částečné náhrady mezd nebo nájemného.

Vláda tedy podnikatelům vyšla stoprocentně vstříc?

Stoprocentně samozřejmě ne, protože řada opatření prošla v menším rozsahu, kupříkladu zmiňované odpuštění odvodů v programu Antivirus C, které je pouze pro firmy do 50 zaměstnanců. Problémem byla i prezentace vlády z hlediska PR.

Zaujal mě jeden z posledních výroků ministryně financí Aleny Schillerové o tom, že český stát vydal na podporu ekonomiky po koronaviru už 1,15 bilionu korun, tedy skoro 21 procent HDP. To je částka, která zdaleka neodpovídá realitě, a většina těchto peněz je zatím ve sféře vládních příslibů. Takové peníze skutečně do ekonomiky nedoputovaly. Můj odhad je, že podnikatelé dostali na účty nebo na různých úlevách maximálně 100 miliard korun.

Kde je tedy ten zbylý bilion?

Vláda samozřejmě připravuje různá garanční schémata pro komerční banky, aby mohly se zárukami úvěrovat podniky, které by jinak na půjčky nedosáhly. Toto vše je tedy v té obrovské částce již započítáno, aniž by se tyto prostředky v takovém objemu reálně do ekonomiky dostaly. Navíc to má ještě jeden pro nás negativní dopad – nepodnikatelská veřejnost má pocit, že my podnikatelé jsme dostali obrovské peníze, zatímco oni ne.

Jaké programy jsou podnikateli nejlépe hodnocené?

Platí, že podnikatel prosazuje vždy co nejjednodušší administrativu, což splňuje kompenzační bonus Pětadvacítka pro OSVČ. Po počátečních rozpacích poměrně dobře podnikatelé hodnotí program Antivirus umožňující kurzarbeit, liberační balíčky nebo ošetřovné.

Naopak špatně nastaven byl jednoznačně program COVID I, který nebyl dobře administrován a byl rozebraný během několika minut. Problémy jsme zaznamenali i u COVIDu II. ČMZRB nebyla totiž kapacitně a personálně připravena takovou agendu zprocesovat.

My jsme na Komoře zpočátku preferovali co největší plošnost opatření s tím, že vždycky se mohou najít „černí pasažéři“, kteří systém výjimečně zneužijí. Takovým případům se nevyhnete, ale ekonomika to přežije. Horším scénářem by bylo, kdyby statisíce živnostníků nedostaly pomoc včas a tři měsíce byly bez příjmů.

Teď už naopak preferujeme větší selekci konkrétní pomoci těm oblastem, které opatření proti šíření covidu zasáhla nejvíce a které budou krizí trpět i v dalších měsících. Až s odstupem času totiž lépe vidíme, jaké obory krize postihla nejvíce, a můžeme podporu účelněji a efektivněji cílit.

Vláda ale vesměs všechna svá opatření velmi chválila.

Jedním z problémů této vlády je její často přehnaná marketingová komunikace, v níž je vše až moc zalité sluncem. Zkrátka vše zvládneme, vše zařídíme. Mezi takové nešťastné výroky řadím právě i ta již zmiňovaná slova paní Schillerové o více než bilionové podpoře ekonomiky.

Spolupracovala vláda se zaměstnavateli dostatečně?

Z hlediska ochoty vlády komunikovat s podnikatelskými svazy včetně Hospodářské komory se vláda chovala velmi vstřícně. Od počátku jsme úzce spolupracovali s Ministerstvem průmyslu a obchodu, rezortem práce a sociálních věcí a s dalšími.

Často jsme se ale potýkali s určitou pomalostí v rozhodování, dlouhými lhůtami, s nejednoznačností rozhodnutí apod. Zpočátku krize totiž bylo pro podnikatele strašně těžké rozklíčovat, co vlastně mají pro získání podpory udělat. Zejména v těchto momentech jsme vládu kritizovali, až jí to nebylo mnohdy příjemné. Zvláště ze začátku jsme dávali za příklad Rakousko nebo Švýcarsko, kde se podle našich informací dostávala pomoc k firmám v řádu dnů, nikoliv týdnů.

Problémem je i trvale přebujelá tuzemská byrokracie, kterou prostě přes noc nezjednodušíte. Lejstra a formuláře tady s námi zatím bohužel stále koexistují, a to v dobrých i špatných časech. A to je něco, co vládě těžko vytýkat, krátkodobě s tím nemohla moc udělat. Nastavilo to však zrcadlo celé naší státní administrativě a musíme se poučit do budoucna.

Jak na opatření spojená s prevencí proti šíření covidu doplatí naše ekonomika?

Zdá se, že v roce 2020 naše země – a nejen ta – prožívá největší ekonomickou krizi za posledních sto let, možná s výjimkou let 1930 a 1931, tedy v době velké hospodářské krize. Nicméně si myslím, že jsme od třicátých let o mnoho dál, jsme poučenější a zotavení z krize přijde relativně rychle.

Každopádně si myslím, že nás letos čeká pokles HDP na úrovni 7,5 až 8 procent, v roce příštím pak nárůst o 4 až 6 procent, ale samozřejmě z mnohem nižší základny. S návratem ekonomiky jak české, tak evropské na úroveň konce roku 2019 počítám někdy v druhé polovině roku 2022.

Národní důchod (příjem) na obyvatele by podle některých ekonomů mohl dokonce klesnout někam k úrovni let 2013 a 2014. Co se týče inflace, až na dílčí výkyvy neočekávám nic dramatického. Stejně tak jsem optimistický v pohledu na nezaměstnanost, která by neměla vzrůst nad 5,5 procenta.

Jak se s krizí potýká koruna?

Česká měna v těch prvních týdnech pandemie poměrně razantně oslabovala. To byla alespoň částečná výhoda pro vývozce, pokud navzdory zavírání všeho možného měli odbyt svého zboží v cizině. Dnes už se koruna vrací (ke konci června, pozn. red.) okolo hranice 26,50 koruny za euro a postupem dalších týdnů a měsíců se vrátí na předpandemické hodnoty. Na počátku příštího roku tedy nějakých 25,50 koruny za euro.

Jaký máte názor na předpokládaný schodek 500 miliard korun a růst zadlužení?

Obecně mi jednorázové vysoké schodky jako takové příliš nevadí. Dle mého názoru se v případě tuzemska ještě stále jedná o udržitelný a ufinancovatelný deficit. Ať už se Ministerstvo financí rozhodne pro dluhopisy v korunách nebo eurech, můžeme to zvládnout. Málokdo si například uvědomuje, že dluh v současné době financujeme levněji než třeba Rakušané nebo Belgičané.

Bylo by řešením v tuzemsku zvyšovat kvůli schodku daňové zatížení?

Nechci teď spekulovat nad tím, zda by bylo účelné například zvyšovat daně. Já začínám vnímat jinou věc: naše země byla od dob první republiky známá tím, že měla rozpočtově velmi odpovědnou politiku v oblasti veřejných financí. Musíme lidem i podnikatelům říci jedno. Současná pomoc po covidu je jednorázová. Nemůžeme veřejnost naučit, že kdykoliv se vyskytne podobný problém, budeme ho sanovat nárůstem deficitu nebo zadlužení.

K současné krizi musíme přistupovat jako k fenoménu, který přichází jednou za sto let. Musíme na to myslet i proto, že současné nastavení například penzijního systému není dlouhodobě udržitelné a vyšší zadlužování nám výrazně zkracuje dobu na přípravu potřebných reforem.

Jak obstály z vašeho pohledu v této krizi tuzemské firmy?

Z dnešního pohledu, kdy vzniká tento rozhovor na konci června, se zdá, že obstály. Uvědomme si jenom, že v řadě zemí byla koronakrize doprovázena nepokoji, demonstracemi apod. Protesty podnikatelů, protesty zaměstnanců. To u nás nebylo, třebaže zejména hoteliéři nebo firmy z cestovního ruchu měli a často stále mají nesmírně obtížné období.

Všem těmto lidem je třeba poděkovat za to, že zachovali chladnou hlavu a přežívají krizi se ctí. Nicméně stále s jistotou nevíme, jak dlouhé bude dno této recese. Nemůžeme ani vyloučit, že přijde druhá vlna pandemie, která by i podle slov některých ministrů snad už neznamenala takovou paralýzu ekonomiky, jaké jsme byli svědky při první vlně.

Druhá vlna by byla jiná i z toho pohledu, že už máme negativní zkušenost z jara letošního roku a dopady by snad nebyly tak velké. Ale nepřivolávejme nic špatného.

Foto: Hynek Glos (MF)

Byl koronavirus nejtěžším obdobím vašeho šestiletého působení ve vedení Komory?

Teď možná všechny překvapím. Paradoxně bylo období pandemie nejhezčím obdobím ve funkci prezidenta Hospodářské komory. Z jednoho prostého důvodu. V roce 2014 jsme přebírali Komoru ve stavu, v jakém byla, s poškozeným renomé i pověstí v očích veřejnosti. A nyní jsem byl svědkem toho, kdy se celá Komora semkla a v podstatě ze dne na den byli jak někteří volení představitelé, tak zaměstnanci ochotni pracovat de facto nonstop včetně víkendů.

Díky tomu se nám podařilo být významným hlasem podnikatelů v komunikaci se státem, postavit skvělé webové stránky, informační e-maily. A byli jsme veřejností vnímáni jako instituce, které lze věřit a která skutečně pomáhá. Toto vidět pro mě byla velká radost a nyní už vím, že Komora je institucí, na niž je spolehnutí.

Koronakrizí tedy šest úspěšných let vyvrcholilo. Jsou oblasti, kde naopak ještě vnímáte rezervy?

Některé věci, o které dlouhodobě usilujeme, jako je převzetí některých agend od státu, mistrovská zkouška, problémy kolem Národní soustavy kvalifikací, se nedaří řešit tak rychle, jak by si někteří členové přáli. Nicméně i v těchto oblastech jsme dokázali pokročit.

Rezervy vidím zejména v nastavení nových pravidel vnitřního fungování Komory a dotáhnutí změny členských příspěvků. Obecně také nejsem zastáncem finanční podpory ze strany státu, jedině tak dosáhneme politické nezávislosti.

Na nadcházejícím sněmu budete obhajovat prezidentskou funkci. Jak vidíte Komoru za další tři roky? (Dlouhý byl 30. července zvolen prezidentem HK ČR na další období – pozn. red.)

Chci vidět Komoru minimálně stejně silnou jako nyní, s takovou prestiží, která jí dlouhodobě náleží. Přál bych si Komoru ještě lépe finančně zajištěnou a stabilní. V neposlední řadě se chci zasadit o přijetí pro nás výhodné novely zákona o Hospodářské a Agrární komoře.

A i když jsme od roku 2015 výrazně navýšili počet členů, tak se chci zasadit, aby se Komora stala pro podnikatelskou veřejnost ještě více atraktivní a její členská základna dále rostla.

Převzato z časopisu Komora. Autor článku: Miroslav Beneš

Pravidelné novinky e-mailem