English version
„Velmi pozitivní je z mého pohledu spolupráce s podnikateli, není to boj, ale hledání vyvážené cesty. Všichni chápou, že na konci musí být nějaký funkční kompromis, že nemůže mít jedna strana jen plusy a jiná jen minusy,“ říká Martin Jiránek.
Jaká je dnes pozice cestovního ruchu? Před pandemií segment dodával veřejným rozpočtům více než 120 miliard korun a živil na čtvrt milionu zaměstnanců…
V roce 2019 byly tržby přes 300 miliard, v roce 2020 a v roce 2021 to spadlo zhruba na polovinu. V roce 2020 byly tržby 160 miliard, rok 2021 ještě analyzujeme, ale bude to podobné. I to dokazuje, že jde o odvětví, které patří mezi nejpostiženější, pokud mluvíme o pandemii.
Přes ten pokles potenciál zůstal. A je větší, než jaký má celý primární sektor. Není trochu zarážející, že ten má ale celé Ministerstvo zemědělství a cestovní ruch nemá na Ministerstvu pro místní rozvoj ani vlastní sekci?
S panem ministrem se bavíme o budoucí variantě, kterou bychom rádi ještě v tomto volebním období realizovali. A v té má cestovní ruch svého náměstka a vlastní sekci. Je to přece jen jeden z největších segmentů české ekonomiky, a v některých regionech je dokonce dominantní. Cítíme potřebu řešit problematiku cestovního ruchu komplexně – strategicky, právně, finančně i organizačně.
Vnímám řadu aktivit, jejichž společným jmenovatelem má být restart cestovního ruchu. Můžete je nějak popsat?
Je krátký restart, pro letošek. Určitě je potřeba zvládnout letní kampaň a přitáhnout co nejvíce zahraničních turistů především tam, kde na nich byli v minulosti závislí a kde domácí turistický ruch nemůže incoming nahradit. Na tom velmi úzce spolupracujeme s agenturou CzechTourism.
Pak je tu dlouhodobý plán, vize, aby podnikatelé i regiony věděly, co se bude s cestovním ruchem dít za pět, za deset let. A to je především příprava zákona o cestovním ruchu, který by měl nastavit mantinely, financování a management, a pak systém eTurista, který pomůže digitalizovat a zjednodušit výběr místních poplatků z ubytování od Prahy až po tu nejmenší obec.
Proč vlastní zákon? Například výrobci hraček se bez něj vcelku snadno obejdou…
Při vší úctě k výrobcům hraček, cestovní ruch je velmi specifické odvětví. Zkušenosti z Rakouska, Chorvatska, Švýcarska, Slovenska a dalších států ukazují, že pokud je řízen systémově dobrým managementem, dokáže spojit tisíce podnikatelů v regionech a dokáže jim pomoct, takže to znamená větší přínos pro podnikatele, obce i stát.
Současný destinační management na to nestačí?
Z mého pohledu je výrazně nedostatečný k tomu, co chceme. Ano, dobrovolně mohou vznikat destinační managementy, ale to je tak všechno. Není nastaveno jejich financování, nejsou nastaveny ani jejich práva a povinnosti směrem ke krajům, není stanoveno, co naopak kraje mají dělat pro ně. Všechno je to ve velkém vakuu.
Naše ambice je v tomto výrazně pokročit a začít dělat to, co dělají státy, které jsou z pohledu cestovního ruchu úspěšnější. Rakousko to dělá sto let, my každým rokem zaspáváme, protože naše prostředí je víceméně nahodilé. Nejmenší oblastní destinačka má rozpočet 250 tisíc a s tím neuděláte vůbec nic.
Měl by nový zákon řešit i soužití cestovního ruchu s rezidenty?
S pravděpodobností hraničící s jistotou to v tomto zákoně přímo nebude, ale vzhledem k tomu, že spolurozhodovat budou lokální podnikatelé, neziskovky, samospráva, CHKO a další, bude tam větší vyváženost zájmů. Pokud se nesejde někde skupina šílenců, kteří by chtěli turismus akcelerovat i tam, kde je overturismus, věřím tomu, že díky pravidlům a větším penězům dokážeme turistický ruch lépe rozprostřít a řídit.
A navíc, když turisté přinesou za lepší služby víc peněz, které zůstanou v tom regionu, může starosta udělat více aktivit, které zlepší život tamních obyvatel. A ti tak budou moci cítit, že turismus není nepřítel. On by totiž měl peníze regionům vracet, ale teď nemůže, protože všechno až na poplatky z ubytování jde do státního rozpočtu.
Změna rozpočtového určení daní by to vyřešila, ale ta asi není přes všechny pokusy a snahy na stole…
Diskuze v tomto volebním období o tom patrně bude, ale pokud vím přímo od ministra financí, otevírat to nechce.
V živé paměti ještě máme předchozí pokus o zákon, který ovšem zamrzl na své legislativní cestě někdy před deseti či osmi lety především na stanovisku Ministerstva financí…
Ano, ale nechci dělat z Ministerstva financí démona, ten zákon měl určité mezery, kterých jsme si nyní vědomi a pracujeme s tím. Odmítavé stanovisko měla i Legislativní rada vlády. My se dnes snažíme komunikovat se všemi a připravit zákon tak, aby naše teze a argumenty byly obecně přijatelné. Svět také prošel nějakou změnou, Česká republika také.
Zatím mám z té práce dobrý pocit. Pokud připravíme kvalitní argumenty a předem vše vykomunikujeme, pak by mi opravdu nedávalo logiku a smysl, kdyby pak někdo přišel s tím, že ho nepotřebujeme nebo nechceme. Zvláště když vidíme, že všechny státy kolem si naopak své zákony vylepšují.
Rakouský model bývá často zmiňován jako vzor, ale Rakousko má přece jiné podmínky – zákonodárnou moc zemí, povinné členství v tamní hospodářské komoře… Co pro nás může být inspirací?
To, jak ladí vztahy, průtoky financí. A všichni vidíme, že to funguje, že když do Rakouska jedeme, vnímáme tu skutečně výrazně vyšší kvalitu. Všechno navazuje, všechno je propojené, turistický ruch tam tvoří jeden celek. To bychom chtěli u nás.
Aby se podnikatelé a starostové bavili o dlouhodobém rozvoji a šli stejnou cestou, na které se dohodnou a která bude dávat smysl podnikatelům a regionu a turistům přinese zážitek, za kterým se budou vracet. To je nezbytný krok k tomu, aby se délka pobytu prodlužovala, a to je naprosto stěžejní faktor úspěšnosti incomingové turistiky.
Každý zákon přináší i omezení a regulaci…
Bezesporu součástí zákona budou práva i povinnosti. Určitě budeme nastavovat nějaký systém benchmarkingu pro oblastní destinačky. Bavíme se o přenastavování certifikace, úpravě množství oblastních destinaček, motivací ke spojení tam, kde jich je moc a nejsou efektivní. Ale cílem není nikoho vyhodit z kola ven, cílem je najít efektivitu i tam, kde dnes není. Jistě, změny někoho mohou naštvat, ale věřím, že celkový přínos i v těch místech bude výrazně pozitivní.
Řekl jste, že chcete vše předem prodiskutovat. Otevřeli jste už spolupráci s Hospodářskou komorou a s dalšími profesními společenstvy?
Už od ledna probíhají schůzky s podnikateli, obcemi, kraji. Hodně diskutujeme o detailech. Zatím jsem nezaznamenal od nikoho, že by byl proti zákonu. Takže se opíráme o to, že máme zákon nejen v programovém prohlášení vlády, ale i to, že všichni jsou pro. I Ministerstvo financí chce spolu s námi hledat cesty. Velmi pozitivní je z mého pohledu právě spolupráce s podnikateli, není to boj, ale hledání vyvážené cesty.
Všichni chápou, že na konci musí být nějaký funkční kompromis, že nemůže mít jedna strana jen plusy a jiná jen minusy. To je i směr, kterým se to snažím mediovat. Jsem přesvědčen, že lepší je, když jsou všichni spokojení – řekněme – na osmdesát procent, než když budou absolutní vítězové a absolutní poražení.
Kruciální budou jako vždy nakonec finance. Lze říci, kolik dnes do cestovního ruchu investuje stát?
Je otázkou, co všechno se má počítat, existují různé analýzy. Přímé investice jsou asi miliarda a půl.
A teď vzkaz ministru Stanjurovi – s jakou částkou budete spokojen?
Ta miliarda a půl je ze všech rozpočtů, není to pouze ze státního rozpočtu, tedy od Ministerstva financí. Já budu spokojen, pokud najdeme dohodu na modelu, kdy od státu dostane cestovní ruch procento z toho, co mu ročně turismus přináší. To se bavíme o plus minus miliardě. To zhruba odpovídá těm vyspělým státům. Když k tomu přidáme miliardu od podnikatelů a miliardu od obcí z ubytovacích poplatků, máme slušný budget, který můžeme rozprostřít do regionů.
Cestovní ruch je ziskový, jedna investovaná koruna znamená tři koruny zisku, s multiplikací se mluví až o devíti korunách. Participace státu, podnikatelů a obcí dává smysl. Pokud se část toho výnosu zase do turistického ruchu vrátí. To je shoda, kterou hledám, a zatím vnímám chuť najít řešení.
Té výnosnosti prý ale státní úředníci příliš nevěří…
Ono to nelze úplně generalizovat, koruna do reklamy není koruna do cyklostezky, ty výnosy jsou různé. Ale v makropohledu jsou ta čísla pravdivá, což se ukázalo třeba i na příjmech státu v pandemii.
Řídícím orgánem by se měl stát CzechTourism?
Bavíme se o variantě, že by se ze státní agentury mohl stát akciovkou a mohl by některé věci dělat jednodušeji. Rozhodnuto ale není. Jeho primárním úkolem určitě zůstane incoming, prezentace Česka v zahraničí. A mohl by být supportem pro destinačky. Ale rozhodně nechci jít směrem, že by něco řídil. Je to i jeden z úkolů pro nový zákon, nastavit vztahy a to, co kdo od koho může očekávat a vyžadovat, protože dnes je to kraj od kraje jiné.
Máte jasno o mechanismu, který bude peníze rozdělovat? Je ve hře třeba nějaký státní fond cestovního ruchu?
Zatím se bavíme o možnostech. V zásadě jsou dvě – peníze vybrat a přerozdělit, nebo je vůbec nevybrat. Konkrétních nástrojů je celá řada, s vysokou pravděpodobností to bude předmětem nějakých politických dohod. Pro mě je hlavní zásada, že finanční toky do cestovního ruchu budou trvalé a průběžné.
Problematika cestovního ruchu v podcastu na portálu KomoraPlus
Převzato z časopisu Komora. Autor článku: Petr Karban
