English version
Pavel Rejchrt je jedním ze zakladatelů a akcionářů českého developera FINEP, který již skoro 10 let úspěšně staví v druhém největším mongolském městě Erdenet velkou městskou čtvrť s 2 000 byty, službami a obchody v evropském stylu pojetí rezidenčního bydlení. Není časté, aby zástupce významného českého podniku byl zároveň jmenován do takto zásadní diplomatické pozice. Proto jsme spolumajitele společnosti FINEP Pavla Rejchrta požádali o několik odpovědí.
FINEP a Mongolsko, jak to jde dohromady?
Velmi krásně. V mládí jsem se coby reprezentant v judu pravidelně potkával se sportovci z Mongolska a poté, co jsme v Erdenetu, který je takovou „Ostravou Mongolska“, začali s výstavbou bytů, jsem na dávná přátelství ze sportu navázal. Mé sportovní úspěchy mi v Mongolsku otvíraly dveře, protože zápas je zde stále populární. Z pozice zkušeného zahraničního developera jsme partnerem v nových projektech, které připravujeme a v následujících letech je budeme realizovat.
A nejenom v Erdenetu, ale i v dalších městech. Mám radost, že na to nejsme v Mongolsku sami, stále častěji zde spolupracujeme s dalšími českými firmami. Je dobře, že nejenom my jsme v Mongolsku objevili moderní firmy západoevropského stejně jako i japonského či korejského podnikatelského stylu s kvalitními a šikovnými zaměstnanci. Úžasné je, že byrokracii nebo složitou a časově, finančně i věcně náročnou administrativu, jak to známe od nás, v Mongolsku nenajdete.
Takže funkce honorárního konzula je vaším dalším životním krokem v osudovém Mongolsku?
Za poslední desetiletí vidím, jak se tato země mění před očima. Hlavní město Ulánbátar je moderním městem se vším všudy, snad jen bez metra. Mongolsko jako takové disponuje ojedinělým bohatstvím. Jsou zde naleziště snad všech prvků Mendělejevovy periodické tabulky. Považuji za svoji čestnou povinnost a také za velkou výzvu hledat nové cesty, které dají prostor pro podnikání a umožní českým firmám etablovat se úspěšně v Mongolsku, s cílem podpořit rozvoj mongolské ekonomiky a také vzájemných vztahů.
Například také v oblasti rozvoje sportovní, akademické nebo kulturní spolupráce. Někdy to jsou ale i drobnosti, jsem například moc rád, že se nám podařilo do nově otevřené restaurace v našem rezidenčním projektu zajistit místním lidem čepovanou Plzeň. To vše včetně odborného proškolení, tedy dnes i v Erdenetu dostanete správně načepovanou „plzničku“, co má správný říz i pěnu. Na to jsem po česku po čertech hrdý!
Kde vidíte svou hlavní roli a co si od toho slibujete?
Za sídlo honorárního konzulátu jsem si vybral Hradec Králové, své rodné město. Chtěl bych se ve své činnosti zaměřit především na východní části naší republiky. Rád bych rozšířil spolupráci nastavenou pražským velvyslanectvím v západní části Česka a Praze a stal se mostem mezi podniky i samosprávou ve východních Čechách, na Moravě i ve Slezsku.
Stejně tak chci být kontaktní osobou pro případné řešení problémů občanů Mongolska u nás v těchto regionech. Mongolsko může českým podnikům nabídnout řadu kvalitních a spolehlivých spolupracovníků. Mongolsko je pro nás Čechy stále velkou exotikou, přitom díky historické spolupráci obou zemí jsme si bližší, než si mnozí z nás myslí.
Dnes v Mongolsku, kromě často až dechberoucí panenské přírody, která doposud čeká na objevení, pravidelně potkávám řadu lidí, kteří umí nebo bez problémů rozumí češtině. Řada z nich u nás vystudovala a Českou republiku přijala do svého srdce. Sám jsem byl v šoku, když jsem si večer zastavil v Erdenetu taxi a pan řidič začal češtinou s jasným „kratkym ostravskym přizvukem“ vzpomínat na léta strávená v Ostravě a v autě mi pustil CD s písničkami Pavla Dobeše. A takových příběhů mám více. Máme v Mongolsku velmi dobrý reputační základ a přijít o tento bonus, by byla škoda.
Převzato z časopisu Komora. Autor článku: Hana Landová
