Nenahraditelnost zdrojů by se podle ESG manažera společnosti KKCG Real Estate Group Karla Fronka měla v ekonomice i celé společnosti stát jedním z klíčových témat. Další pokrok v této oblasti podle něj ale bude obtížný bez větších změn v legislativě i uvažování společnosti.    

Vaše teoretická východiska zahrnují široké spektrum literatury, od Ústavy ČR přes antickou literaturu až po klasickou „zelenou“ literaturu jako Walden. Co mají společného?

Podle mého názoru je to o uvědomění si pravidelnosti a opakování přirozených jevů. V širším smyslu bychom mohli hovořit o koloběhu a respektu k přírodním zdrojům. Bohužel míra cirkularity v Evropě spíše klesá a naprostá většina materiálů vstupujících do ekonomiky je primární. Teoretická východiska jsou jistě přínosná a promítly se do strategií a akčních plánů v Evropě i ve světě, ale praktické výsledky ukazují, že jsme se dostali k bodu, který se dá těžko překonat bez hlubších změn v přístupu, uvažování a legislativních opatřeních zaměřených na význam oběhovosti a jeho přidanou hodnotu.

Princip uzavřené smyčky (Close the Loop) je podle vás reálně dosažitelný, ale zatím neekonomický v poměru 2:1. Jaké změny a opatření by podle vás byly potřebné, aby se fungování uzavřené smyčky ve stavebnictví vyplatilo?

Je motivující se snažit dosáhnout vytyčeného cíle, a tím Close the Loop určitě je, a nutno dodat, je to hodně ambiciózní cíl. Měli bychom si však uvědomit, že v mnoha oblastech průmyslu jsme před nedávnou dobou nastupovali od „nuly“. Nárůst cirkularity by měl být zaměřen zejména na tzv. „upcycling“, tedy tvorbu nových výrobků z původních materiálů, a tedy s přidanou hodnotou. Možná si budu protiřečit, ale každé procento zvýšeného využití druhotných materiálů je důležité. Představa, že se vyhoupneme jakýmkoliv opatřením o desítky procent v oběhovosti je mylná. Musí to být přirozený environmentálně ekonomický proces, kde je započítávána ekonomická hodnota a také znovu zvážena otázka započítávání spotřeby zdrojů, jejich těžby a nenahraditelnosti. Držím se koncepce, že ve stavebnictví je důležité se zaměřit na velkoobjemové materiály a ruku v ruce s tím budovat systém reuse center, cirkulárních marketů a zájmu o znovuvyužívání materiálů a propojovat vše do obrazu silného pozitivního příkladu s doplňujícím vysvětlením nenahraditelnosti zdrojů.  

U dalšího populárního trendu, kterým je ecodesign, upozorňujete na velké riziko greenwashingu, bez regulace podle vás není reálné. Můžete uvést konkrétní příklady malování reality na zeleno a jaké regulace by byly potřebné?

Koncových produktů ve stavebnictví jsou statisíce. Požadavky na originalitu, design a užitnost jsou často v rozporu s úvahami o konci životního cyklu. Není reálné svázat trh regulací, která násobně zvýší náklady pro spotřebitele a investory. Osobně se nechci vyjadřovat k příkladům greenwashingu, na to nejsem expert. Obávám se, z mého odborného hlediska, povinného zpracovávání takzvaných studií LCA (Life cycle assessment – Hodnocení životního cyklu – poznámka redakce) k jednotlivým, i menším koncovým výrobkům. Může totiž nastat situace, že se EPD (Environmental Product Declaration – Environmentální prohlášení o produktu – poznámka redakce) jako finální „certifikát“ LCA stane pouhým deklaratorním výstupem bez reálného dopadu do samotné výroby produktu a výrobek s tímto pasem bude považován jako samozřejmě „udržitelný“ a cirkulární, což by devalvovalo naši snahu o provozně efektivní pojetí cirkulárních přístupů na formalitu bez reálného praktického dopadu do průmyslové výroby.

Urban Mining považujete za ekonomickou zlatou žílu, obor, který čeká růst. V čem je jeho největší přednost, jsou tam i nějaká rizika?

Nerad bych aby se zaměňoval původní a současný význam „urban miningu“. V původním významu to bylo těžení skládek komunálních odpadů a podobně, to se ukázalo jako ekonomicky i energeticky nereálné. V současném pojetí jde o zaměření se na těžbu například důležitých prvků, kovů a podobně z hlušin, výsypek a odkališť nebo například využití rubaniny z těžby uranu. Zde opravdu vidím velkou příležitost a mé přesvědčení dokladuje i zařazení například těžby Manganu v Chvaleticích na seznam evropsky strategických významných lokalit v návaznosti na takzvané kritické suroviny. 

Daňových kontrol opět přibývá: Komu hrozí a jaké má podnikatel povinnosti a práva?

Jaké jsou podle vás celkově největší perspektivy prvků cirkulární ekonomiky ve stavebnictví?

Za prvé je to úspora přírodních primárních zdrojů. Kupříkladu je opakovaně potvrzeno, že primární kamenivo v České republice bude v dlouhodobém horizontu složitě dostupné a jeho cena bude významně stoupat. Kritické suroviny jsou pro Evropu nezbytné, aby si udržela tempo vývoje a konkurenceschopnost. Za druhé, perspektivu vidím v rozvoji reuse center a cirkulárních dílen. Za třetí se v Evropě zaměřujeme na opravitelnost a znovu použitelnost původních výrobků a produktů, což považuji za rozhodující trend z hlediska trvanlivosti výrobků i jejich využití po skončení jejich životního cyklu. Ačkoliv jsem spíše proti přísné regulaci domnívám se, že například u veřejných zakázek má kritérium míry využití druhotných surovin význam a mělo by být při tendrech zohledňováno. V soukromém sektoru je to spíše otázka prestiže a podpory šetrného stavitelství. Příklady, že zaměření se na cirkulární řešení může motivovat k inovacím a je úzce spojeno s obnovitelnými zdroji energie, carbon managementem a materiálovým inženýrstvím na trhu jsou a jak environmentálně, tak ekonomicky mají smysl.

Jsou kromě výše zmíněných regulací potřebné ještě další úpravy legislativy, které by cirkularitu ve stavebnictví pomohly zatraktivnit?  

Nemyslím si, že další změny legislativy by prospěly skokovému zvýšení cirkularity. Myslím, že dobrovolné nástroje a zájem investorů o tato řešení budou vzrůstat a také to dokazují investoři, kteří věří fondům (ETF), které jsou zaměřené na cirkularitu. Zmínil bych například Morgan Stanley Capital International nebo Black Rock. Koncept cirkularity je z mého hlediska dobře pochopitelný a investičně zajímavý. Přesto, abych Vám neutíkal z otázky, zmínil bych koncept rozšířené odpovědnosti výrobce, to je dle mého názoru oblast, kde by si legislativa v České republice zasloužila aktualizaci právě směrem k cirkulární ekonomice.

Na základě aktuálního dění v USA se snižuje tlak na dekarbonizaci a odkládá reportování ESG pro řadu firem. Může to mít negativní vliv na cirkulární stavebnictví?

V USA se jedná o Inflation Reduction Act (IRA) primárně zaměřený na klimaticko – energetické opatření, ale obsahující i podporu s prvky cirkulární ekonomiky. IRA přímo podporuje investice do recyklačních technologií a související infrastruktury. Mimo jiné byla v USA přijata Národní recyklační strategie od agentury Environmental Protection Agency (EPA), která mj. dala světu posuzování vlivu na životní prostředí. Je nutné dodat, že IRA je stále v platnosti jak na federální úrovni, tak v jednotlivých státech, které realizují svá opatření. Nyní se čeká na úpravu legislativy („One Big Beautiful Bill“). Ten je však v přímém rozporu s původní legislativou a rozhodně odmítá jakékoliv incentivy, granty a plány v tomto ohledu. Takže, ano může a zřejmě bude mít negativní vliv.

Nový průmysl má růst na brownfieldech, ne na zelené louce, zaznělo na konferenci Brownfieldy 2025

Na druhou stranu válka na Ukrajině i rostoucí napětí EU s USA a Čínou ukazuje na přínosy surovinové bezpečnosti. Může být tento prvek hnací silou cirkulární ekonomiky, nejen ve stavebnictví?

Ano, to je velice aktuální a důležité téma. Již jsem zmiňoval evropský Akt o kritických surovinách, který vnáší do problematiky cirkulární ekonomiky zcela zásadní národohospodářský a globální akcent. Jednoznačně tím cirkulární ekonomiku staví mezi prioritní témata.

Můžete uvést některé příklady zdařilých cirkulárních projektů ve stavebnictví v Česku, ať již realizovaných nebo plánovaných?

Příkladů naštěstí přibývá. Doporučuji si vyhledat European Circular Economy Stakeholder Platform, kde jsou uvedeny příklady napříč Evropou a často jsou právě ze stavebnictví. V Čechách bych uvedl například portál Společně udržitelně, který soustřeďuje příklady dobré praxe v cirkulární ekonomice. Významným příkladem úspěšného „projektu“ je v rámci České republiky a části Evropy CYRKL Zdrojová platforma, s.r.o. Ve stavebnictví je celá řada projektů zaměřených na využívání recyklátů jako náhrady primárních zdrojů. Nesmíme opomíjet průmysl zpracování skla, plastů, dřeva, kovů a dalších stavebních materiálů.

Samostatné příklady by si zasloužily celý článek, pevně doufám, že ho brzo připravíme o našem projektu dekonstrukce bývalé provozní budovy SAZKA v Praze. V KKCG Real Estate Group a.s. máme principy cirkulární ekonomiky shrnuty do jasné strategie a jsou přirozenou součástí našich projektů.

Dalibor Dostál

Karel Fronk je ESG manažerem ve společnosti KKCG Real Estate Group, kde odpovídá za aktivity v oblasti udržitelného rozvoje. Profesně se dlouhodobě věnuje environmentálnímu managementu a udržitelnému nakládání s přírodními zdroji. Podílel se na strategických projektech zaměřených na hodnocení životního cyklu ve stavebnictví, cirkulární ekonomice, dekonstrukci budov a komplexní revitalizaci brownfieldů. Zabývá se také carbon managementem českého stavitelství a podporuje mezioborovou spolupráci ve stavebním průmyslu.