Podnikatelský manuál k NOZ: Co je dobré vědět z oblasti zakládání firem

Závěrečná část publikace Podnikatelský manuál k novému Občanskému zákoníku referuje o tom, co je dobré vědět z oblasti zakládání firem. Počínaje návštěvou notáře přes problematiku základního kapitálu, nekonečného řetězení a dalšího uvolnění regulace u s.r.o. až po jednoho člověka v čele a.s.



1. U notáře to začne, u notáře to třeba i skonči

V životě vždy hraje významnou roli čas, a to zdaleka nejen v tom podnikatelském. Proto má význam, jak dlouho bude trvat, než společnost založím, a samozřejmě také než následně vznikne. I nadále totiž naše právo odlišuje založení, které je dáno projevem vůle zakladatele (typicky uzavření společenské smlouvy), a vznik, který je dán zápisem do obchodního rejstříku. Doba, která mezi těmito okamžiky uplyne, může být různě dlouhá.

V českém prostředí bývalo zakládání firem z pohledu časové náročnosti dosti velkým problémem, který však částečně vyřešila nová úprava rejstříkového řízení a posílení významu přezkumné role notáře. Nová úprava v tom pokračuje a dává další možnosti urychlení vzniku firmy. Nově bude možné, aby samotný zápis nové společnosti nebo dalších údajů a současné uložení potřebných listin provedl přímo notář, který sepsal potřebný notářský zápis. Notáři totiž mají mít možnost přímého propojení se systémem obchodního rejstříku s tím, že podmínkou takového přímého zápisu je jednak návrh společnosti a jednak splnění dalších zákonných podmínek.

Notář nejenže musí být tím, kdo sepsal potřebné notářské zápisy, ale současně musí vyslovit názor, že navrhované je v souladu se zákonem a byly mu předloženy všechny potřebné listiny. Notář je tedy tím, kdo činí i obsahový přezkum zapisovaných skutečností a ukládaných listin. Pokud zápis odmítne, je stále možné dát standardní návrh na rejstříkový soud. Rovněž tak je možné této služby notáře vůbec nevyužít a jít rovnou k rejstříkovému soudu.

Pokud tedy budou fungovat potřebné systémy, muže notář, který sepsal společenskou smlouvu ve formě notářského zápisu, a tedy tím byla založena společnost, rovnou tuto společnosti zapsat do obchodního rejstříku, současně uložit potřebné listiny v digitalizované podobě do sbírky listin a vydat výpis, ze kterého bude plynout vznik společnosti. Firma tak muže vzniknout během velmi krátké doby.

2. Konec základního kapitálu u s.r.o.?

Často se tvrdí, že jistotu, kterou věřitelům v případě eseročka, které jim dluží, dává jeho základní kapitál – tedy zpravidla 200 000 korun. Ale je to skutečně pravda? Není častěji základní kapitál jen prázdná účetní položka? Není tedy ochrana věřitelů spíše jinde? Ať ano, či ne, nové právo nabízí, aby základní kapitál de facto využit nebyl.

Připouští se totiž, aby byla společnost založena se základním kapitálem 1 koruna, resp. v té výši, kolik je podílů, protože na každý vždy musí nejméně 1 koruna připadnout. Takto koncipovaná společnost pak bude velmi levná v okamžiku založení, nicméně současně nebude mít žádné vlastní zdroje. Výše základního kapitálu bude seznatelná z obchodního rejstříku, tedy o ní budou vědět i věřitelé.

Ochranu věřitelů v takovém případě převezmou jiná pravidla, tedy zejména pravidla pro chování jednatelů a tzv. test úpadku, tedy pravidlo, které říká, že z firmy nesmí být vyveden žádný majetek nebo třeba i vypláceny zálohy, pokud by to mělo přivodit úpadek (platební neschopnost nebo předlužení).

Lze nicméně očekávat, a stalo se to i v okolních státech, že trh se k této otázce postaví trochu odlišně, protože takto podkapitalizovaná společnost může mít velmi drahou dluhovou službu – věřitelé jí nebudou chtít poskytovat půjčky či úvěry, nebudou s ní chtít obchodovat, pokud neuvidí, že i společníci do ní vložili nějaký vlastní majetek. Rovněž z pohledu daňového může být financování takovéto entity nevýhodné.

Bude proto vždy potřebné zvážit proč a za jakým účelem se zakládá společnost s nízkým základním kapitálem, protože ne vždy to bude výhodné. Význam to muže mít např. u tzv. projektových společností, tedy společností, které jsou založeny za konkrétním účelem a které budou financovány z výtěžku vlastní činnosti, případně projektové.

3. Nekonečné řetězeni a další uvolněni regulace s.r.o.

Jedním z dosti složitých a často v praxi ožehavých témat, bylo tzv. řetězení, tedy zákaz, aby jednočlenná společnost s ručením omezeným byla jediným společníkem v další jednočlenné společnosti. Důvodem pro tento zákaz byla obava, aby se tímto vlastně neztratila majetková samostatnost, resp. odpovědnost. Nová regulace to však již řeší odlišně.

Předně platí, jak zmíněno výše, že ochrana věřitelů je postavena na předpokladu, že základní kapitál negarantuje vše. Současně právo reaguje na to, že věřitelé mají možnosti svého smluvního partnera vybrat a také si ho mohou přezkoumat podle stavu zapsaného v obchodním rejstříku. Je tedy věcí jejich úvahy a volby, zda s konkrétní firmou budou, či nebudou obchodovat.

Zákon v reakci na to zákaz řetězení zcela opouští a rovněž tak opouští maximální počet společníků v eseročku či to, v kolika eseročkách může být člověk jediným společníkem. Ono tzv. řetězení tak bude možné, společnosti se budou moci takto dále rozvíjet, což samozřejmě ale přinese větší důraz na kontrolu ze strany věřitelů. Řetězit společnosti se základním kapitálem jedna koruna je jistě možné, ale jaké jsou pro to důvody? Nebude se rozumný věřitel ptát, pokud by měl obchodovat s pátým článkem řetězce, proč tomu tak je? Jistě měl a lze očekávat, že i bude. Řetězení tak může být vhodné jen zdánlivě.

Společnost s ručením omezeným je v českém prostředí nejvyužívanější formou obchodní společnosti, a to i přesto, že dosavadní obchodní zákoník její regulaci pojal relativně přísně a v mnohém ji připodobnil akciové společnosti. Nová úprava i toto mění. Eseročko chápe jako společnost, kterou od té akciové mnohé odlišuje, a proto nezavádí obdobná pravidla pro obě společnosti. V případě s.r.o. se klade větší důraz na společenskou smlouvu a na vnitřní ujednání společníků, byť zákon na řadu věcí dává řešení – spádová, tedy použitelná jen tehdy, není-li dohodnuto jinak. To s sebou samozřejmě také nese důraz na znalost zákona, protože pokud se něco ve společenské smlouvě neřeší, je pravděpodobné, že to řeší zákon, a je otázka, zda jeho řešení je pro konkrétní společnost vhodné.

Společenská smlouva např. nebude řešit výkon hlasovacího práva, a to ani v případě, že by společníkem byla zahraniční osoba. Společníci presto budou např. Chtít hlasovat prostřednictvím e-mailu nebo jiných technických prostředků. Zákon to sice umožňuje, ale pouze pokud tak dopředu určí společenská smlouva – musí se tedy změnit, což stojí další peníze. Je proto vhodné na to pamatovat již při zakládání společnosti nebo při změně společenské smlouvy v návaznosti na přechodné období pro úpravu podle nové právní úpravy.

Text je součástí publikace Podnikatelský manuál k novému občanskému zákoníku, kterou vydala Asociace malých a středních firem a živnostníků ČR

Pravidelné novinky e-mailem