Příliš se nepíše o reálném přínosu investic ani o efektivitě vložených prostředků. Základy ekonomie hovoří o základních principech racionálního ekonomického chování. Člověk nebo domácnost má omezené zdroje a současně neomezené potřeby.

Greenspeak: „To je povinnost ve směrnici, musíme to implementovat.“ Racionalita chování, maximalizace užitku, šetrné nakládání se zdroji, zdravý rozum a stanovování požadavků v kontextu jsou ve smršti byrokracie stále vzácnější.

HK ČR zveřejnila Blanickou výzvu. Chce, aby se boj s regulacemi a byrokracií stal politickou prioritou 

Na otázku, zda to dává smysl, nebývá snadné získat odpověď. Implementace směrnice do kontextu českého prostředí se bohužel veskrze omezila na dogmatické stanovení povinností a „sanaci“ ekonomických dopadů pomocí dotací.

Plošné požadavky nefungují

Příkladem je povinnost FVE na téměř každé střeše a její dálkové vypínání ve chvíli, kdy vyrábí elektřinu, aby se distribuční síť ubránila blackoutu. Samozřejmě existují bateriová úložiště, naskladnit proud z léta na zimu zatím ale nedokážou. Plošný požadavek na dobíjecí infrastrukturu při rekonstrukci nebo stavbě nového domu i v případě, že v místě není dostatečná kapacita sítě nebo elektromobil zde nikdo nepoužívá. Do doby, kdy bude možné zahájit provoz takové infrastruktury, uplynou často roky.

Za současného dynamického vývoje technologií jsou dobíjecí stanice s cedulkou „Mimo provoz“ a zvýšené požadavky na požární bezpečnost, provoz, revize jen mrháním prostředky a zdroji. Za posledních 20 let jsme zpřísnili požadavky na tepelněizolační vlastnosti budov. Ale požadavky na topné soustavy na to nijak nereagovaly. Investuje se dvakrát, ale výsledek je jen jeden. Zmařená investice, která nepřináší užitek, ale přináší provozní i bezpečnostní zátěž.

Kam se poděl selský rozum?

Řešíme problém plýtvání, hovoříme o cirkulární ekonomice a vymýšlíme zákony se spoustou příkazů, zákazů, vyplňujeme výkazy, zavádíme kontroly a pokuty a při tom zavádíme povinnosti vedoucí k nezměrnému plýtvání. Podporujeme opravy spotřebičů, recyklaci, opětovné využití. Ale současně v oblasti stavebnictví nutíme investory a stavebníky k plošnému nasazování technologií, které jsou zatím neefektivní, předimenzované nebo předčasné.

Lpíme na tom, aby vše fungovalo hned – i za cenu enormních nákladů – místo toho, abychom dali prostor inovacím, které teprve přijdou. Představte si, že bychom podobný přístup uplatnili na mobilní telefony.

A připomeňme, že první komerční mobilní telefon Motorola DynaTAC 8000X byl uveden na trh v USA v roce 1984, tehdy stál 3 995 dolarů – odhadovaný přepočet na dnešní hodnotu činí 11 500 dolarů (≈ 9 300 eur). Vážil přibližně 1 kg a umožnil 30 minut hovoru na jedno nabití, přitom nabíjení trvalo zhruba 10 hodin, kromě analogového volání neměl vůbec žádné jiné funkce. A teď si představte, že by tehdy všichni povinně museli při prvním obchodním telefonátu přejít na tento přístroj…

Chybí nám racionální pohled na věc, schopnost řídit ob novu stávajícího fondu a pracovat s realitou trhu. Neměli bychom hledat řešení vychytralá, ale moudrá a racionální. Evropa chce jít k zelené budoucnosti. Cesta k ní ale vede přes slepé uličky regulací, které oslabují schopnost stavět, obnovovat a rozvíjet. Chceme‑li udržitelnou a bezpečnou transformaci, musíme se zbavit zbytečné zátěže a znovu najít rovnováhu mezi ambicí a rozumem.

Převzato z časopisu Komora. Autorka článku: Hana Landová, předsedkyně Sekce územního a regionálního rozvoje HK ČR