D1 na Vltavě. Lodě škodí pražskému ovzduší



Emise z motorů zhruba tří až čtyř set tisíc aut, která denně do Prahy vjíždějí, totiž vlastní vahou klesají do nejníže položených míst metropole – což jsou právě hladiny řeky – a zde setrvávají, dokud je vítr neodežene korytem vodního toku dál mimo město. V posledních letech se ovšem bohužel k emisím automobilovým přidaly relativně ještě horší emise z lodních motorů.

Prostor nad Karlovým mostem, ohraničený zhruba Malou Stranou, Žofínským ostrovem a dále pak směrem na Smíchov, je ideálním rejdištěm zlatokopů. Otrlí říční vlci totiž zjistili, že na vodě neplatí prakticky žádná pravidla, a tak lze rýžovat zlato do aleluja.

Že bude páchnout špatně spálenou naftou? Koho to zajímá – vždyť už jistý římský císař se v souvislosti s penězi proslavil rčením Non olet (Nesmrdí), když byl dotázán, zda se mu trošku neekluje vybírat daň i ze záchodů.

Ryby mají kliku: nedýchají vzduch

Na vcelku malé vodní ploše s ideální vyhlídkou na Pražský hrad se ve dne – a často i v noci – pohybuje zhruba padesát turistických lodí. Drtivá většina z nich má stařičké naftové motory, jejichž filtry nikdo nekontroluje; možná je motory ani nemají.

Radnice Prahy 5, které se tato říční sodoma týká snad nejvíce, si před časem nechala udělat měření experty ČVUT. Výsledná čísla byla hororová – vyskytl se mezi nimi například údaj, podle něhož jedna stará loď s neudržovaným naftovým motorem vypouští emise na úrovni tisíce(!) nových autobusů se správně působícími filtry. Lodě přitom často mívají více než jeden motor – nejčastěji je na nich v provozu další naftový agregát pro výrobu elektřiny.

Na dohled hradu
Na hladině Vltavy je stále častěji stupeň dopravy pět, tedy kolaps.
Zatím to nikomu moc nevadilo. Ani to, že mnohé lodě pamatují první republiku.

Měření potvrdila to, co odborníci přepokládali už dávno. První varování, abychom z Vltavy v centru města nedělali „D1 na vodě“, už totiž zazněla v minulém století. Stále se však nic neděje, a zvláště při špatných rozptylových podmínkách se z této části Vltavy stává „plynová komora“.

„U lodí je průměrné stáří motorů vyšší, technický stav horší a emise nejsou předmětem pravidelných kontrol,“ konstatují odborníci z ČVUT i dalších zainteresovaných pracovišť. „Z těchto důvodů jsou emise částic oproti silničním vozidlům v přepočtu na kilogram paliva výrazně vyšší. Nízké zatížení motorů v oblasti plavební komory pak vede k vyšším měrným emisím zejména semivolatilní složky částic, která je spojena s většinou toxických efektů částic z naftových motorů na lidský organismus.“

Zjednodušeně řečeno – parníky plné rozjuchaných turistů jsou obrovským zdrojem jedů, který se dosud nikomu nepodařilo zkrotit.

Kontrola? Zapomeňte

Jak už to v takových případech v Praze bývá, nikdo nic nemůže a nikdo za nic nemůže. Je pak komické, když na nábřeží parkuje elektromobil posypaný sazemi z výfuku naftového motoru kolem jedoucí lodi. Kdo tyto lodi kontroluje? Prakticky nikdo, úřadu k tomu chybí příslušné razítko.

Přitom na vodě se potkávají jak lodě vyrobené za první republiky, tak moderní plavidla stará jen pár let. Zainteresovaní odborníci se předhánějí v metaforách, jimiž popisují situaci u Žofínského ostrova i na řadě dalších míst. Svého času dokonce Zuzana Hamanová, předsedkyně výboru územního rozvoje Prahy 5, předkládala hororovou vizi „množství obrovských trabantů, křižujících Vltavu“.

Nejde přitom jen o samotné výfukové plyny, ale třeba také o mytí lodí saponáty, které samozřejmě končí v řece, či o problémech s vypouštěním splaškových vod z plavidel.

Mnoha provozovatelům lodí pohybujících se stále dokola na vltavské D1 přitom ve většině případů řeka může být ukradená. Jde jim jen o to, že je z její hladiny krásný výhled na Pražský hrad a Malou Stranu, který za patřičnou přirážku přidávají k obědům, večeřím, večírkům a vůbec všemožným merendám na řece.

Pohyb plavidel na Vltavě přitom není prakticky nijak korigován, což je s podivem. Pokud ve jménu zachování ochrany UNESCO památkáři přemýšlejí nad kdejakým nepůvodním hřebíkem či dlažební kostkou, jak mohou přehlédnout ze řetězu utrženou vodní dopravu?

Nová komora u Dětského ostrova?

Kdo tedy vlastně může bezohledným říčním vlkům zatnout tipec? Praha tvrdí, že ona nikoli – to je prý práce Státní plavební správy. Ta si ale zase stěžuje, že má vzhledem ke špatným či vůbec neexistujícím právním normám svázané ruce. Takže čekáme, až Poslanecká sněmovna přijde se zákonem, který by nad slavnou řekou doslova „vyčistil vzduch“.

Spolu s námi na to čekají i páry, které si chtějí půjčit lodičku a vyrazit na romantickou plavbu po klidné tiché hladině či třeba tatínkové, již slíbili svým ratolestem pořádný výlet na šlapadle.

Zatímco však milenci i rodinky rozpačitě čekají, milovníci hustého lodního provozu konají. Na hladině Vltavy právě teď zuří těžká říční bitva o výstavbu nové plavební komory u Dětského ostrova na Smíchově (prý se o ní uvažovalo už v roce 1901). Praha 5 ji zamítla, magistrát povolil. Náměstek primátora pro životní prostředí Petr Hlubuček novou komoru odmítá s tím, že by „přinesla dopravu do zklidněné části Vltavy, využívané k rekreaci“ a dodává, že odmítá dělat z Vltavy Lunapark.

Pokud by se zde lodní doprava ještě zahustila, bylo by to opravdu drastické – vždyť už nyní samotnou plavební komorou na Smíchově ročně propluje na 28 tisíc plavidel. Další plavební komora by provoz ještě zintenzivnila; nemluvě už vůbec o „vodních tramvajích“, které by tudy také měly jezdit.

Smrdíš – nezakotvíš

Stojí tu tedy proti sobě dvě přístupy – ten první chce řeku Vltavu na maximum ekonomicky exploatovat, přičemž znečištění působené lodní dopravou bude snižovat, jen až ho k tomu přinutí právní normy. Druhý přístup se snaží udělat z pražského úseku Vltavy klidné a příjemné místo, které nedusí dnes tak častá poklice výfukových plynů, je otevřené více rekreaci a zábavě, méně velkému byznysu.

Který z těchto přístupů vyhraje, to do značné míry naznačí vítězství v souboji o stavbu nové plavební komory na Smíchově – ta by zvýšila propustnost řeky a „zahustila“ lodní provoz i na místech k tomu zcela nevhodných. 

Převzato z časopisu Profit. Autor článku: Ivo Bartík.