Další nepovedená elektronizace. Lékaři se zlobí na fungování e-receptů

Nárůst administrativy, stresu a výdajů. To podle mnoha soukromých lékařů přineslo povinné zavedení e-receptů v České republice. Jejich zprovoznění v ordinacích totiž nikdo negarantuje, vylámali si na něm zuby zkušení IT profesionálové i dodavatelé zdravotnických programů.



Podnikání ve zdravotnictví ztrácí na přitažlivosti. V některých oblastech České republiky se stát marně snaží motivovat soukromé lékaře, aby si v místě otevřeli praxi. Přitom právě přístup státu přiměl v letech 2017 a 2018některé starší lékaře, aby pověsili svoji zdravotnickou živnost na hřebík a odešli do důchodu.

Se zaváděním e-receptů totiž výrazně vzrostla administrativní zátěž lékařů, ale i nároky na technickou vybavenost ordinací. „Situace dospěla tak daleko, že čtvrtina všech pracujících kolegů je v důchodovém věku. A ministerstvo zdravotnictví místo toho, aby si je hýčkalo a pomáhalo jim, vyhání je z ordinací násilnou elektronizací a obludnou administrativou,“ kritizuje Milan Kubek, prezident České lékařské komory.

Například průměrný věk zubních lékařů se pohybuje kolem 50 až 53 lety, v okresech jako Děčín nebo Česká Lípa dokonce kolem 57 let. Řada lékařů tak již dávno dosáhla důchodového věku a přesluhovala jen proto, že za ně nebyla odpovídající náhrada. Nástup nových povinností však pro ně byl poslední kapkou a mnoho z nich se rozhodlo pro odchod do penze.

Nikdo to neumí

Lékaře, kteří se rozhodli vytrvat, čekalo náročné období. Řada z nich se stala obětí IT predátorů, kteří jim kvůli zavádění e-receptů vnutili předražené počítačové sestavy za desítky i stovky tisíc korun. Své služby často zdražily i dodavatelé počítačových programů pro lékaře, kteří účtovali integraci e-receptů do softwaru jako zvláštní službu

Nová administrativní zátěž přitom není strašákem jen pro starší lékaře. Zabrat dala i mladým lékařům. Jak je v Česku obvyklé, také systém pro e-recepty není příliš uživatelsky přívětivý, takže mnohým lékařům trvalo často i několik měsíců, než se jim ho podařilo zprovoznit.

V ordinacích si tak podávali dveře dodavatelé výpočetní techniky, IT odborníci i zpracovatelé zdravotnických dat. Často se museli potýkat s nevysvětlitelnými chybami v systému, po týdnech či měsících mnohdy zjistili, že nefunkčnost měla absurdní příčiny. Jeden zubní lékař, u kterého si týmy specialistů opakovaně vylámaly zuby při snaze zprovoznit e-recept, až po třech měsících zjistil, že má starší verzi operačního systému Windows, s níž si aplikace státního úřadu neporadí.

Jak Státní úřad pro kontrolu léčiv, kam data z e-receptů proudí, tak dodavatelé zdravotnického programu po celou dobu tvrdili, že na jejich straně je vše v pořádku a „chyba je někde jinde“.

Rozčarováni byli i mnozí lékaři, kteří si zakoupili integrované řešení ve formě „chytré krabičky“. Ani ta se k systému e-receptů nedokázala vždy připojit a zprovoznění v ordinaci si vyžádalo opakované návštěvy specialistů odborné firmy.

Kam mizí e-recepty?

Ani provoz e-receptů se neobešel bez problémů. Lékaři se setkávají především se dvěma typy závad. První je, že pacientovi vůbec nedorazí e-recept zaslaný přes SMS. Pacienti pak volají do ordinací, ptají se, kdy jim recept přijde, lékař musí vyhledávat informaci v kartě, zasílat recept znovu. To vše přináší administrativu navíc, prodlužování front v čekárnách.

Další závada se objevuje v případě, kdy lékař na jednom e-receptu zašle předpis na více léků. Pacientům se často zobrazí pouze první z vypsaných předpisů, další již ne. Následuje podobný kolotoč jako v případě, kdy e-recept nedorazí vůbec.

Stát si myje ruce

Podobně, jako v dalších případech nepovedeného zavádění elektronizace v Česku, ani v případě e-receptů si stát s nárůstem administrativy pro uživatele systému ani s potížemi při jeho zavádění a provozu nedělá těžkou hlavu.

Státní ústav pro kontrolu léčiv tvrdí, že neeviduje žádné zvýšené množství stížností z řad lékařů na fungování Centrálního úložiště elektronických receptů. „Jeho dostupnost je totiž bezmála stoprocentní, v loňském roce byla 99,977 procent. Abychom usnadnili pracovníkům, jež při své práci přijdou do styku s elektronickou preskripcí, případné řešení potíží, zřídili jsme od počátku loňského roku call centrum, kde jsou každý všední den k dispozici pracovníci, kteří pomohou, poradí a poskytnou potřebné informace,“ říká Barbora Peterová, tisková mluvčí Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL).

Lékaři, kteří se potýkali s technickými problémy, však přínos call centra nehodnotí příliš pozitivně. „Většinou nás odkázali na často kladené dotazy na webu SÚKLu nebo nám daly obecnou informaci. Poradit s řešením konkrétního technického problému však nedokázali,“ stěžuje si zubní lékař, který s e-receptem „bojoval“ několik měsíců.

My ne, to oni!

Stát však odpovědnost za potíže při zavedení systému, který je pro lékaře povinný, odmítá. „Je nezbytné oddělovat dva pojmy: Centrální úložiště elektronických receptů, které zřizuje a provozuje Státní ústav pro kontrolu léčiv, a které si můžete představit jako jedno velké datové centrum, a jednotlivá softwarová řešení, za jejichž uživatelská rozhraní odpovídá výhradně jejich dodavatel, kterým jsou zpravidla soukromé subjekty. Státní ústav pro kontrolu léčiv není a ani nemůže být zodpovědný za jednotlivé poskytovatele softwarových řešení. Nepřísluší nám proto vyjadřovat se k těmto technickým nastavením, neboť nebyly vyvinuty námi. Vaše dotazy tedy musíte směřovat na jednotlivé IT dodavatele,“ reagovala Barbora Peterová na otázky týkající se potíží při zavádění e-receptů.

Obdobně ale reagovali také dodavatelé programů, podle nichž jejich systémy e-recepty zvládají. Černý Petr tak zůstal v ruce soukromým lékařům, kteří museli investovat čas a peníze do zprovoznění složitého systému, které je zcela mimo jejich odbornost. Namísto dodávky fungujícího systému na klíč je tak čekala improvizace, zkoušení a stále další a další výdaje.

Několik lékařů tak dostalo výjimku z vydávání e-receptů, která je jinak možná například z důvodů nefungujícího připojení k internetu nebo výpadku Centrálního úložiště elektronických receptů.

O zlepšení systému tak, aby bylo možné kontrolovat, zda e-recept zaslaný pacientovi prostřednictvím SMS dorazil, stát neuvažuje. „Informace o doručení SMS zpráv nemáme, ani o rozšíření tímto směrem neuvažujeme. Těžko si lze představit, jak bychom s uvedenou analýzou pracovali. Nemáme žádné nástroje, jak prověřit, zda uvedené telefonní číslo skutečně existuje, nebo zda doručení neproběhlo pouze kvůli překlepu ze strany příslušného lékaře,“ konstatuje Barbora Peterová.

Kontrola neexistuje

I v tomto případě je však zdůrazňuje, že hovoří pouze z pohledu Centrálního úložiště elektronických receptů. „Ne všechny SMS jsou odeslané přes naši bránu. Některé lékařské softwary umožňují odeslání SMS také, nicméně tyto nemáme jak zkontrolovat a neovlivníme tedy jejich počet, způsob odeslání ani formát,“ dodává Barbora Peterová.    

Také případy, kdy se pacientovi zobrazí jen část předepsaných léků, SÚKL nevyřeší. Do Centrálního úložiště elektronických receptů podle ní docházejí informace kompletní a ústav v tomto smyslu neeviduje žádnou reklamaci. „Přesně to, co lékař předepíše, je vloženo do úložiště. Otázkou je, co se zobrazí v příslušném softwaru v lékárně, případně co je vytištěno na průvodce od lékaře. Zřejmě se tedy opět jedná o nastavení konkrétního softwaru, jehož spolehlivost neumíme ani nemůžeme ovlivnit,“ podotýká Barbora Peterová.

Podle IT odborníků však stát v tomto případě selhal a u tak důležité oblasti, jako jsou recepty, měly být dodavatelé certifikováni a na trh vpuštěni jen ti, kteří nemají potíže jak se zprovozněním tak vlastním fungováním. Tak jako opakovaně v minulosti i nyní stát vyžaduje po soukromých podnikatelích plnění povinností, pro které však nevytvořil potřebné prostředí.

Pacienti mají šanci

Alespoň pacienti však mají podle mluvčí SÚKLu možnost ověřit si, jaké e-recepty byly na jejich jméno vystaveny a vydány. „Každý může využít webovou nebo mobilní aplikaci, které jsou k dispozici od Státního ústavu pro kontrolu léčiv zdarma. Pacient tímto způsobem nahlédne přímo do svého lékového záznamu a nemůže se mu tedy stát, že mu SMS nebude doručena, případně že dostane neúplný recept,“ upozorňuje Barbora Peterová.

Systém e-receptů podle ní čekají v budoucnu změny, nejedná se však o reakci na chyby v jeho fungování, ale o postupnou modernizaci. „Hlavní přidanou hodnotou a novinkou bude doplnění pravidel pro sdílení lékového záznamu lékaři a lékárníky, evidence souhlasů, respektive nesouhlasů pacientů s nahlížením do lékového záznamu. S tím souvisí samozřejmě i úprava rozhraní, aplikací i lékařských a lékárenských softwarů. S touto novou funkcionalitou Centrálního úložiště elektronických receptů se však počítalo již při tvorbě stávajícího systému,“ popisuje Barbora Peterová.

Ústav je podle ní na tuto novinku technicky připraven a pouze čeká na schválení novely zákona o léčivech, díky kterému budeme znát detailnější harmonogram spuštění. Rovněž chystá technické řešení, aby byl i při sebekratším výpadku úložiště umožněn lékárníkům výdej na elektronické recepty.

E-recepty to nekončí

Zavádění e-receptů přitom není poslední fází elektronizace zdravotnictví. Další vlna digitalizace bude následovat do poloviny roku 2020. Ministerstvo zdravotnictví totiž připravilo věcný záměr zákona o elektronickém zdravotnictví. Jeho cílem je stanovit doposud chybějící pravidla a standardy pro elektronickou komunikaci mezi poskytovateli zdravotní péče, sladit nekoordinované aktivity a vytvořit jednotné a bezpečné prostředí garantované státem pro všechny zainteresované strany, kterých se elektronické zdravotnictví týká.

Odborníci přitom elektronizaci vítají, musí být ale provedena profesionálně a s důrazem na přívětivost k uživatelům. „Papír je v tomto případě pouze médium na přenos informace, kde obsah informace je důležitější než toto médium. Úloha papíru se v řadě případů stává historickou a elektronická cesta běžnou realitou dnešního života. Roli zde nehraje pouze komfort, rychlost, flexibilita či efektivnost, ale i ohled na životní prostředí,“ uzavírá Jan Mrvík, výkonný ředitel společnosti Editel.

Dalibor Dostál

Doporučujeme