V rozhovoru popisuje, proč několik let zvažovala proměnu firmy, proč je pro ni česká výroba nepřekročitelnou hodnotou a jak se podle ní dá skrze design měnit nejen produkt, ale i veřejná debata. Mluví také o tom, proč nechce dělat „další kravinu“, jak se buduje niche značka s pevnou komunitou a co ještě čeká novou petřínskou lanovku.

Obsah videa

• 01:30 Rozhodnutí o prodeji úspěšné značky Whoop·de·do
• 08:55 Představy o dalším rozvoji firmy
• 14:36 Obtížné situace během vývoje firmy
• 19:55 Specifika budování niche značky
• 24:34 Rozhodnutí podnikat, začátky byznysu
• 28:06 Specifika ženského podnikání
• 32:19 Design a jeho vliv na společenská tabu
• 37:00 Hodnoty a odpovědnost v podnikání
• 43:59 Budoucnost Whoop·de·do
• 47:03 Co plánuje designérka Anna Marešová
• 50:48 Hledání rovnováhy mezi soukromým životem a prací

To nejdůležitější, co v rozhovoru zaznělo

Rozhodnutí změnit fungování značky Whoop·de·doo nepřišlo podle zakladatelky Anny Marešové náhle. „Mně to rozhodnutí trvalo tak čtyři roky,“ říká. Nešlo podle ní o jednorázový zlom, ale o dlouhý proces, během něhož si postupně připouštěla, že firma potřebuje další rozvoj a jiný typ vedení. Ve chvíli, kdy se definitivně rozhodla, přišla úleva. „Když si opravdu řeknu ano, tímhle směrem půjdu, tak se mi většinou uleví, přestane rozhodovací paralýza a člověk je najednou koncentrovaný na nějaký plán, na nějaké kroky a v ten moment je to snazší.“

Hlavním problémem přitom podle ní nebyl design ani vývoj produktů, ale samotné řízení firmy. Sama se cítí silnější v tvůrčí a partnerské spolupráci než v klasické manažerské roli, kterou s růstem firmy přináší zaměstnávání lidí a každodenní provoz. „Nejsem ten typ ředitelky,“ říká otevřeně.

Další růst ano, ale bez ztráty DNA značky

Značka Whoop·de·doo dnes stojí na pevných základech. Produkty podle ní obstály v čase, a právě to je důkaz, že design funguje. Další etapa proto nemá znamenat popření toho, co vzniklo, ale posílení byznysového vedení. Zásadní podmínkou je, aby se neztratily hodnoty, na nichž značka vyrostla.

Tou nejdůležitější je výroba v Česku. Marešová ji považuje za klíčovou nejen kvůli kvalitě, ale i kvůli odpovědnosti vůči zákaznicím. U produktů, které přicházejí do kontaktu s tělem, je pro ni zásadní vědět, odkud pochází materiál i kde přesně vzniká výroba. „Produkty jsou samozřejmě dražší, ale zase vám vydrží déle, takže je otázka, jestli jsou opravdu dražší,“ vysvětluje.

Přesun jinam by sice mohl znamenat vyšší marži, podle ní by ale popřel samotnou podstatu značky. Právě proto také říká, že v Číně vyrábět nechce.

Niche značka vznikla důsledností

Whoop·de·doo se podle své zakladatelky nestalo niche značkou proto, že by to byl původní plán. Naopak chtěla intimní produkty dostat do běžného života běžných lidí. Postupně se ale ukázalo, že právě důraz na vlastní vývoj, kvalitu a českou výrobu značku odlišuje.

Vedle designu jsem se naučila i vyrábět a prodávat. Občas jsem si sáhla na dno, říká Anna Marešová

Na příkladu menstruačního kalíšku popisuje, že i zdánlivě jednoduchý produkt vyžaduje řešení množství detailů, od zakončení přes tloušťku stěny až po velikost otvorů kvůli podtlaku. Právě v těchto drobnostech podle ní vzniká rozdíl mezi běžným výrobkem a skutečně promyšleným designem.

„A co mě baví na Whoop·de·doo, je, že když lidi přijdou a vidí ty produkty v realitě, tak často říkají, že vypadají líp než na fotce. To je v dnešní době úplně opak toho, co vidíme na nějakém šíleném Temu a v různých jiných obchodech, které mají milion produktů. Čím fotka vypadá líp, tím je to pro mě podezřelejší,“ dodává Anna Marešová.

Těžké období firmu přinutilo zjednodušit fungování

Velkou zkouškou byly pro firmu roky po covidu, růst cen energií, inflace i změny v chování zákazníků. U malé firmy se podle Marešové podobné výkyvy projeví rychleji a citelněji než u velkých hráčů.

Anna Marešová: Na začátku návrhu je důkladná rešerše, bez ní to nejde

Reakcí bylo zjednodušení fungování a úspornější režim. Firma začala důsledněji rozlišovat mezi tím, co je skutečně nutné, a co už představuje zbytečný náklad. Přehodnotila i velikost týmu. Zkušenost s větším počtem zaměstnanců podle ní nepřinesla vyšší efektivitu, ale spíš složitější tok informací a větší zátěž na komunikaci.

Design může měnit i společenská tabu

Design může podle Anny Marešové fungovat jako nástroj společenské změny. Věří, že nestačí něco jen kritizovat, ale že je důležité ukázat, že to může vypadat jinak. To se podle ní týká jak veřejného prostoru, tak intimních pomůcek, kde jí od začátku vadila vulgarita a lascivnost. „Já jsem tam chtěla dostat nějakou něhu, eleganci a prostě jsem říkala: tady je to, co nabízím já, takhle to vnímám já a mám tady alternativu.“

Podobně přemýšlí i o odpovědnosti designéra. Ne každý projekt podle ní stojí za to přijmout. „I designér by měl někdy mít brzdu v tom, že nenavrhne další kravinu,“ říká. Právě proto ji přitahují projekty, které mají širší společenský dopad a nejsou jen samoúčelným výrobkem.

Petřínská lanovka má být funkční i hravá

Jedním z projektů, kterým se teď věnuje, je nová petřínská lanovka. Vedle technických a provozních detailů se v rozhovoru vrací i k prvku, který zaujal veřejnost nejvíc: vagonky na sebe budou při míjení „mrkat“. Jedna blikne světlem a druhá „se zastydí a zčervená“. Podle Marešové ale nejde o efektní detail navíc, nýbrž o jemné vnesení emoce do projektu, který se pojí s představou Petřína jako „kopce lásky“.

Přiznává, že ve chvíli, kdy projekt míří do provozu, se soustředí hlavně na chyby a detaily, které je ještě potřeba doladit. „Mám ze všeho velkou obavu, protože jak mám velkou zodpovědnost, tak chci, aby lidi byli spokojení. To je pro mě vždycky ta nejnapínavější část, když jde věc do provozu. Tak jsem to cítila, i když šlo T3 Coupé, což je výletní tramvaj pro Prahu. Když jsem s ní poprvé jela, to bylo ještě ve vozovně, tak jsem koukala jen na to, kde jsou jaké chyby. Až za půl roku jsem si tu jízdu užila,“ vysvětluje Marešová.

Další etapa se týká i hledání rovnováhy

Anna Marešová říká, že jedním z velkých důvodů změny je snaha najít lepší rovnováhu mezi prací a soukromím. Přiznává, že když se práce příliš nahromadí, překlápí se to do stresu a ten se pak propisuje i do fyzického fungování.

Sama nechce přestat pracovat, protože je přirozeně činorodá, ale chce se naučit většímu balancu a dát prostor i věcem, které ji baví mimo hlavní pracovní zátěž. „Já jsem člověk, který rád pracuje, nebudu umět jen tak sedět na zadku a nic nedělat, ale myslím si, že jsem schopná, a je to můj plán naučit se víc balancovat a umět se i trošku poflakovat, což neumím,“ dodává.

(red)