Digitalizace firem: Digitální kopie budovy umožňuje virtualizaci továrny, kanceláře, domu

Nejen o tom, jak přesně digitální dvojčata fungují, jsme si povídali s Ladislavem Čapkem, zakladatelem a ředitelem firmy Intellmaps, která se touto oblastí zabývá. V druhé části rozhovoru se dozvíte, jaké úspory může digitální dvojče firmám přinést.

Obsah videa

Odkaz se otevře v novém okně na příslušném místě.

• 01:17 – Díky digitálnímu dvojčeti budete vědět i o posledním šroubku v budově
• 05:52 – Unikátní laserový skener „vyfotí” vnitřní prostory ve 3D s přesností na centimetry
• 09:29 – Byznys rozjeli 14 dní před vypuknutím pandemie. Přesto uspěli.
• 12:35 – Takto kvalitní aplikaci zatím v ČR nemá nikdo, tvrdí šéf Intellmaps
• 16:45 – Konkurenci nenašel ani na globálním trhu. Jako první chce dobýt Německo
• 22:11 – Jak se dostat na světovou inovační špičku

To nejdůležitější, co v rozhovoru zaznělo

„Digitální dvojčata nám umožňují přesouvat reálný svět do virtuální reality, a tím popsat procesy, které ukazují, jak lidé budovy a infrastrukturu užívají,” vysvětluje Ladislav Čapek. Dělat tohle venku dnes už podle něj není takový problém, ale vnitřní části budov skýtají obrovský potenciál. Především proto, že až 90 % veškerých budov nemá žádnou dokumentaci. A firma Intellmaps dokáže pomocí svých technologií vnitřní části budov rychle a efektivně přenášet do kompletního 3D modelu.

„Model dokážeme digitalizovat, ať už třeba pro CAD, to znamená pro další stavební výkresy, anebo vytvořit BIM, tedy Building Information Model dané budovy. Pokud budova nějakou stavební dokumentaci má, což může být na papíře nebo v CAD či BIM, tak my ta data dokážeme fúzovat,” popisuje Ladislav Čapek.

Odborníci Intellmaps dokážou vytvořit také tzv. Street View, s jehož pomocí může uživatel vidět v místnosti třeba televizi, on současně i to, kudy vedou kabely ve zdech, kde jsou zásuvky atp. Díky tomu všemu si pak zákazníci mohou vytvořit třeba tzv. floor plány ve 2D, takže po kliknutí na místnost jednoduše zjistí její rozměry v metrech čtverečních, jaký materiál se v nich, také zda v nich proběhly nějaké revize a podobně.

Uživatel díky Street View snadno zjistí například i to, že někde v budově praskla žárovka a kliknutím na ni, resp. na příslušné bodové mračno, odešle požadavek na facility firmu, aby ji vyměnila. Ovládání a práce s modelem, resp. s aplikací, která je důležitou součástí technologie Intellmaps, a jíž firma společně se zaznamenanými daty o budově poskytne zákazníkovi, je podle Ladislava Čapka velmi jednoduchá a ve firmě to bez problémů zvládne kdokoli.

Data o budovách Intellmaps získává pomocí unikátní technologie, kterou je ojedinělý mobilní laser skener. Přístroj s touto konfigurací má zatím k dispozici Intellmaps jako jediná firma ve střední Evropě. „Nechtěli jsme být geodetická firma, a když jsme před dvěma lety zakládali Intellmaps, tak jsme se chtěli s nějakými geodety domluvit, jestli by si ho nepořídili. Jenže tyhle technologie stojí od 3,5 do 8 milionů, podobnou konstelaci vyrábí jen tři výrobci na světě. Nakonec jsme se proto rozhodli jeden přístroje pořídit, abychom si data dobře osahali,” vysvětluje šéf společnosti.

A říká, že to pro ně byla obrovská škola, protože to není jenom „Plug and Play”, ale je potřeba se naučit metodologii zaměřování. Zdůrazňuje přitom především unikátní tzv. slamovací technologii, díky které si přístroj při procházení budovou stále drží polohu. Při dodržení správného postupu tedy vznikne celý model ukotvený na správných globálních souřadnicích s přesností na pár na několik centimetrů. 

Zajímavý je také příběh firmy, která vznikla těsně před vypuknutím covidové pandemie. „Vzhledem k tomu, že tehdy prakticky nebylo možné osobně se potkávat s klienty, bylo to pro nás opravdu těžké. Ale zvládli jsme to, přesvědčili jsme především jednoduchostí naší aplikace a možností vložit do ní podstatě jakékoliv druhy dat. Klienti samozřejmě slyší rovněž na ty úspory, jichž je možné pomocí digitálního dvojčete při správě budov a provozu firem dosáhnout. 

„Zákazníkům říkáme, aby se digitálního dvojčete nebáli, protože to není žádná raketová věda, ale něco, co může, s nadsázkou řečeno, ovládat i moje maminka, která už je v důchodu. A za poslední rok, musím to zaklepat, se zakázky jen hrnou. Také už máme partnera na Slovensku, kde je o naše digitální dvojčata stejný zájem jako v Česku,” doplňuje podnikatel.  

Intellmapsu se rovněž podařilo dostat se do podnikatelského inkubátoru Evropské kosmické agentury, kde pracovali na navigaci, která funguje venku i uvnitř. A v současnosti intenzivně pracuje na expanzi do zahraničí. „Pomocí už zmíněného partnera na Slovensku jsme si chtěli otestovat, jestli dokážeme naši technologii předat někomu jinému, koho vyškolíme, aby dokázal zaznamenaná data dávat dohromady. Myslím si, že to dopadlo velice úspěšně,” je přesvědčený Ladislav Čapek.

A doplňuje, že jeho firma chce expandovat dál do zahraničí, proto se rozhodovala mezi USA a německy mluvícími zeměmi. „Protože jsem ve Spojených státech žil, tak bych radši zamířil tam, ale vzhledem k tomu, že je komplikované už třeba jen naložit laser sken do letadla nebo vyřídit clo… Je to prostě daleko. Takže jsme zvolili německy mluvící země. Dává to větší smysl, protože v Drážďanech jsme za hodinu a půl a hned tam můžeme něco zaměřit,” podotýká Ladislav Čapek. Firma už našla obchodníka, který mluví česky i německy, zaškoluje ho a během druhé poloviny roku plánuje založit pobočku v Německu pokusit se o expanzi na tamní trhy. 

Šéf Intellmapas má přitom ze zahraničí bohaté zkušenosti. Po studiích geodézie na ČVUT působil kromě jiného na univerzitě v Káhiře, v Dánsku a několik let i ve Spojených státech. „V každé zemi to bylo úplně o čem o něčem jiném. V Dánsku jsem mohl navštěvovat asi jednu z nejlepších škol v mém oboru na světě, studoval jsem tam 3D informační systémy a byla to opravdu špička, což mě nutilo hodně makat. V Káhiře to taky byla hodně zajímavá životní zkušenost, když jsme třeba zaměřovali něco v poušti, například hrobky faraonů nebo Asuánskou přehradu. A USA byly typické zaměřením na byznys. Byl jsem pět let na stážích v Idaho a měl jsem možnost nahlédnout do rozhodování v rámci firmy: když sem dáme dva dolary, tak se musí pět dolarů vrátit,” vypráví Ladislav Čapek. 

A zmiňuje i nevšední zkušenost, kterou měl se svým předešlým startupem, s nímž se  mu podařilo dostat dokonce do Silicon Valley v San Franciscu. Působil tam v inkubátoru Rocket Space, kde před nimi sbíral zkušenosti Dropbox a současně s nimi například Spotify. Firmu školili mentoři, kteří už za sebou měli zkušenosti s prodejem miliardových firem.

„Byl to úplně jiný svět. A když jsem to viděl, tak jsme později zaplatili letenky všem členům týmu, aby měli možnost to zažít a nasát tu jedinečnou atmosféru. Musím říct, že když se pak kolegové vrátili, uvědomili si, že na tom vůbec nejsou špatně a celá firma se neskutečně zvedla, obrovsky to všem posílilo sebevědomí. Půl roku nebo možná rok nás držel adrenalin ze Silicon Valley,” uzavírá Ladislav Čapek.

Martin Zika

Zpět na začátek

Přepis rozhovoru Martina Ziky s Ladislavem Čapkem

Tzv. digitální dvojčata budov usnadňují práci i podnikání a přinášejí nemalé úspory. Vnitřní prostory domů jsou přeneseny do digitální podoby s přesností na centimetry. Vy pak díky intuitivní aplikaci snadno zjistíte, kudy vedou stoupačky, jaké je vybavení jednotlivých místností nebo kde vám praskla žárovka. Nejen o tom, jak přesně digitální dvojčata fungují, jsme si povídali s Ladislavem Čapkem, zakladatelem a ředitelem firmy Intellmaps, která se touhle oblastí zabývá.

Martin Zika: Ladislav Čapek, zakladatel a ředitel společnosti Intellmaps, díky, že jste přijal naše pozvání.

Ladislav Čapek: Dobrý den.

MZ: Když se pokusím stručně shrnout čemu se věnuje vaše společnost, tak řeknu, že vytváříte tzv. digitální dvojčata budov a dalších objektů. Četl jsem o vás, že jste jako první ve střední Evropě vyvinuli unikátní technologii pro skenování budov mobilním laserscanem, která dokáže s vlastnostmi přesné GPS pořídit sférické snímky. A teď, prosím vás, abyste nám vysvětlil, co to vlastně znamená?

LČ: Digitální dvojčata, to znamená, když se podíváte tady kolem sebe, tak to, co je reálný svět, tak se snažíme dát do virtuální reality a tím zmapovat procesy, jak lidé budovy a infrastrukturu užívají. Máme speciální laserscan, který je tady tady vedle mě, a o tom si můžeme říct později.

Venku mapovat není takový problém, jsou tam třeba GPS a ty mapy venku už jsou hodně hotové. Ale u vnitřků budov je obrovský potenciál. Dnes 90–95 % veškerých budov nemá žádnou dokumentaci. Pokud právě touto technologií projdeme budovu, tak ji velice rychle a efektivně dokážeme zmapovat kompletně ve 3D. Tato technologie přímo není naše, ale ve střední Evropě je zatím jediná s touto konfigurací. Ale velkou výzvou je potom práce s výstupními daty z těchto technologií.

MZ: K tomu se určitě dostaneme. Jenom jestli správně chápu vy vytváříte digitální model budov tak, aby jejich správci, majitelé atd. měli detailní přehled, co kde v té budově mají. Je to tak?

Řekněte mi, co všechno z toho potom dokážou zjistit, jaká data a údaje z tohoto modelu? Je mi jasné, že je to například kudy vedou stoupačky, ale pokud vím, tak těch informací z těch vašich modelů lze získat mnohem více.

LČ: Je to přesně tak, jak říkáte. My dokážeme za prvé ten objekt zaměřit. To znamená, že tam kde ta data chybí, tak pak mají aspoň stavební dokumentaci. To, co my uděláme je to vidět třeba na tomto obrázku. Jsou to miliardy jednoduchých obarvených teček. Nevypadá to moc hezky, ale už je to relativně přesné a je to aspoň nějaká informace.

Plus potom k tomu můžeme udělat tzv. Streetview Outdoor/Indoor a potom další možné datové výstupy. My ten model dokážeme digitalizovat, ať už třeba pro CAD, to znamená pro další stavební výkresy. A nebo dnes je trendem – a brzy bude i ze zákona, tzv Building Information Model (BIM) dané budovy.

Pokud ty budovy mají nějakou stavební dokumentaci, což může být na papíře nebo v CADu, BIMu, tak my ta data dokážeme fúzovat. To znamená, že se můžu podívat na Streetview a vidím tady televizi a za ní zásuvku. A vidím i kudy vedou kabely ve zdech.

Díky tomu, že ta data dáme dohromady, jsou souřadnicově správně, tak to uživatelům přináší výhody. Dále pak nad tím samozřejmě může být ASSET management. Zákazníci si chtějí zdigitalizovat floorplány ve 2D, udělat si topologie místností, tzn., že si na ní kliknou, vidí metry čtvereční, co v nich je za materiál nebo nějaké revize, záruky.

I běžný uživatel se může podívat na streetview. Tady ti praskne žárovka, ty si na ní v modelu klikneš –⁠ ve skutečnosti se dotkneš toho mračna –⁠ a můžeš poslat požadavek na facility firmu, aby ji vyměnila.

Je to opravdu pro lidi, kteří už jsou zvyklí právě na 2D mapy nebo na streetview třeba z Googlu. Je to pro ně jednoduché na ovládání. To pro nás bylo hrozně důležité, aby to nebyla aplikace pro vyvolené jednoho či dva lidi v organizaci, ale aby to mohl používat opravdu každý.

MZ: Ten proces je technologicky složitý, ale vy k tomu používáte dvě základní věci, a to je ten mobilní laserscaner, o kterém už jste mluvil, a pak je to aplikace, kterou vyvíjíte. Můžeme se krátce zastavit u obou dvou. Prosím, představit nejdříve ten scaner.

LČ: My jsme nechtěli být geodetická firma. Když jsme před dvěma lety zakládali Intellmaps, tak jsme se chtěli s nějakými geodety domluvit, jestli by ho nepořídili, ale ty technologie stojí od 3,5 do 8 milionů. Podobnou konstelaci vyrábí tři výrobci na světě. Nakonec jsme se rozhodli jeden pořídit sami, abychom si ta data osahali.

Byla to obrovská škola, protože to není jenom Plug and Play, ale je potřeba se naučit i metodologie zaměřování. A co jsou výhody tady toho scaneru? Ta bílá houba nahoře, to je diferenční GPS, která měří venku řádově na pár centimetrů. Pod tím je 360° kamerka, která vytváří jak to streetview, tak i potom se z ní bere ta barevná reference pro bodové mračno z laserscanu.

Ty dva modré válce jsou laserscany a uvnitř této krabičky je IMU inerciální jednotka. A co je opravdu ta pecka – čemu já jsem sám dlouho nevěřil, že může fungovat – je tzv. slamovací technologie, kdy já procházím budovou a laserscan si drží polohu. Tam jsou ty miliardy teček, které se „plazí“ po stěnách a pořád si drží ten 3D model.

Opravdu zhruba nějakých 20–30 minut uvnitř té budovy můžu měřit ve 3D. Začnu třeba venku, skončím nahoře na střeše, připojím se zase na GPS a mám celý ten model ukotvený na správných globálních souřadnicích s přesností na pár centimetrů.

MZ: Pojďme k té vaší aplikaci. Můžeme představit, jak funguje a co se z ní uživatel dozví, co z ní všechno získá?

LČ: Určitě, rád. Tento model jsme zaměřovali na brněnském výstavišti, je to pavilon P. Můžeme vidět miliardy teček z toho laserscanu. Je to již zasazené do 3D ortofota digitálního modelu terénu, tady vidíte třeba řeku Svratku. Může to navazovat na stávající infrastrukturu: katastr, inženýrské sítě.

Tuto budovu jsme i zdigitalizovali do takzvaného BIMu (Building Information Model). To, co se mi teď načetlo, už je přímo konstrukce budovy, kterou já si tady můžu rozložit na jednotlivé části. Teď jsem třeba vypnul střechu, a když si kliknu třeba na sloup, tak tady vidím informace o konkrétním sloupu, že to je typ nosný sloup.

MZ: Firma Intellmaps vznikla, pokud se nepletu, těsně před rozjetím covidové pandemie, což asi nebylo úplně jednoduché, přesto se vám povedlo získat zákazníky. Čím jste je dokázali přesvědčit, když jste se v té době potřebovali představit, osobně se potkávat s lidmi, což nebylo možné nebo to bylo výrazně obtížné?

LČ: Je to tak. My jsme Intellmap založili 14 dní před covidem, což tedy byla úplně trefa do černého. Zákazníky jsme přesvědčili jednoduchostí aplikace, možností dát tam v podstatě jakékoliv druhy dat. A potom samozřejmě slyší na ty úspory. Je tedy fakt, že během covidu bylo těžké se setkávat, probíhaly maximálně nějaké online prezentace.

Vždycky je lepší, když to zákazník vidí naživo. Kolikrát říkáme, nebojte se digitálního dvojčete, není to „rocket science“, ale je to věc na dva kliky, kterou může, vždycky říkám, ovládat i moje maminka, která už je v důchodu.

A poslední rok musím opravdu zaklepat, zakázky se hrnou. Máme partnera i na Slovensku a prodávají stejně jak tady v Čechách. Za posledních pár měsíců je to třeba jedno dvojče jeden týden. Opravdu se jim tam taky daří.

MZ: Jak to vypadá ve vašem oboru? Předpokládám, že firem, které se zabývají tzv. pasportizací budov je asi docela dost, ale rozdíl bude v používaných technologiích. Je to tak?

LČ: Určitě. Ještě před pár roky neexistovaly podobné slamovací technologie. Zaměření budov (pasportizace) znamenalo ruční práci už ne s pásmem, ale s laserem. Tady ta budova kde sedíme je pravoúhlá, tak to by se ještě celkem dalo. Ale pokud by už zde nebyly pravé úhly, tak už by musel přijít geodet s „totálkou“ – s teodolitem a všechno zaměřovat ručně. To už začal být problém. A výstupem by byly víceméně jenom 2D aplikace. Počet uživatelů, kteří toto vyloženě potřebovali byl relativně malý.

Celý ten obor zaměřování se začíná měnit díky slamu. Mám kamaráda, který je obchodní ředitel v jedné firmě prodávající tyto přístroje celosvětově a když mi říkal: „Láďo, já tady vlezu do budovy, dvacet minut v ní chodím, vylezu na druhém konci a jsem ± 3–5 cm“, tak já jsem říkal: „Tome, já vrátím diplom, tomu nevěřím, to nemůže fungovat“.

Myslíte tu přesnost?

MZ: Ano, tu přesnost. A když jsme si to mohli vyzkoušet, tak opravdu je to pecka. Navíc, když se to měřilo postaru jen laserem, tak většinou z toho byla jenom 2D data nebo pak ještě třeba výška stropů, ale nyní to máte zaměřené opravdu úplně všechno.

Kolik je zhruba v Česku firem, které jsou schopné na takové úrovni pořizovat takhle technologicky rozvinuté výstupy?

LČ: Nevím počet. Samozřejmě ty větší firmy dneska už do toho BIMu dokážou digitalizovat. Ale zase záleží na kvalitě výstupu. Udělat statickým skenerem budovu, udělat z toho 2D řezy nebo nějaké profily, tak těch firem je ještě relativně hodně. Ale už třeba digitalizace do BIMu, tak to se segment velice zužuje. Myslím, že s podobnou aplikací tady v Čechách nemáme žádnou konkurenci.

MZ: Určitě pozoruhodná věc je, že jste se dostali do podnikatelského inkubátoru Evropské kosmické agentury. Co to pro vás znamená a jak těžké to bylo?

LČ: Do inkubátoru jsme se dostali tak, že jsme tam dělali seemless outdoor indoor navigation – navigaci, která funguje venku i uvnitř. A jak těžké?

Museli jsme napsat byznysplán, prošli jsme několika koly. Byly to dokumenty rozsahem 30-50 stránek o tom, co vlastně chceme dělat, co bude výstupem, jaká je pozice na trhu.

Bylo to před rokem a půl a nebylo to úplně jednoduché. Ještě navíc zpřísnili kritéria. Brali tehdy dva startupy a my jsme byli jedním z nich.

Co mě samotného překvapilo, když jsme přišli na konzultaci, tak jsme ukazovali co děláme a dělali jsme pilot na vnitřní navigaci. Říkal jsem: „Tohle vás určitě zajímat nebude“, ale z té Evropské kosmické agentury říkali: „Ne naopak. Galileo, evropský navigační systém končí právě v budovách a my bychom chtěli, aby lidé měli ten luxus fungující navigace uvnitř i venku.“ Díky navigaci budou vědět kudy jít budovami. Podobně jako když jsem šel sem do studia, a pak musel volat, jak se vlastně dostanu do prvního patra.

Vytvářeli jsme pro ně 3D rautovací systém. Podobný jsme teď zaváděli na poliklinice Prosek nebo v Praze na Střední průmyslové zeměměřické škole. Můžeme udělat po patrech jednotlivé rautingy a odnaviguje to lidi od zastávky až potom do ředitelny. Lze nastavit i třeba na schodišti, že to nesmí být pro handicapované, Ti pak musí do výtahu. Lze k tomu dát i nějaké rozměry.

Používáme třeba Beacon Chip, což je takový jednoduchý bluetooth čip za pár dolarů, které je možné různě rozvěsit a naviguje to přímo na to dané místo. Teď o to paradoxně mají zájem větší továrny. To je třeba plocha 200 × 300 m, kde vedou různě chodbičky mezi technologiemi a po okrajích jsou kanceláře se zasedačkami a kolikrát ani ti interní zaměstnanci nemůžou najít tu zasedačku. Pokud přijde třeba někdo externí opravovat, třeba od firmy Leica nějaký skener tak neví, kde to je a bloudí po té továrně.

Řešením jsou třeba informační kiosky, kde sdělím, že potřebuji zasedačku Vltava a ukáže mi to cestu a nebo jak se dostat k té technologii. Mohu si i stáhnout aplikaci na Apple Store, Google Store a zavede mě to až k té poruše, kde to je.

MZ: Jak to vypadá s vaším působením v zahraničí? Pokud vím, vy se snažíte o expanzi do světa, jaký je současný stav?

LČ: My teď máme partnera na Slovensku. Tím jsme si chtěli otestovat, jestli dokážeme tu naši technologii předat někomu jinému, koho vyškolíme, aby dokázal ta data dávat dohromady. Myslím si, že to dopadlo velice úspěšně. Tento partner dneska prodává tak jako my tady v České republice.

Chtěli bychom expandovat dál do zahraničí, uvažovali jsme mezi Spojenými státy americkými a německy mluvícími zeměmi. Protože jsem ve Spojených státech žil tak bych radši tam, ale vzhledem k tomu, že je komplikované třeba ten laser scan naložit do letadla, vyřídit clo… Je to prostě daleko.

V tuhle chvíli jsme spíš zvolili ty německy mluvící země. Dává to větší smysl, protože v Drážďanech jsem za hodinu a půl, můžu tam hned něco zaměřit. Chtěli bychom se zafokusovat někam sem, úplně nedělat zase všechno pro všechny a jít tady po tom trhu. Už máme obchodníka, který mluví česky a německy, budeme ho zaškolovat a během třeba druhé půlky letošního roku bychom chtěli založit nějaký GmbH a zkusit expanzi do Německa.

MZ: Jak to vypadá na zahraničních trzích z hlediska toho, čím by se zabýváte. Vy jste říkal, že v České republice asi není firma, která by měla technologické vybavení nebo možnosti na takové úrovni, jak to vypadá ve světě?

LČ: Ve světě jsou, řekněme, nějaké Top 3 firmy s miliardovými obraty, které se také snaží v technologiích digitálních dvojčat. Je jednoduché udělat jenom streetview a integrovat do toho třeba mračno bodů. Ale prointegrovat mezi tím 2D mapy se správnou kartografií, digitální technické mapy, 3D model z BIMu – z Building infomation modelu a dát do toho třeba ještě texturované mashe z dronů nebo texturované mashe indoorů, tak opravdu je to taková vyšší dívčí.

Všechno to musí být ve správném kartografickém zobrazení, ať už je to v nějakém národním, globálním třeba WGS84 pro GPS, takže to není jednoduché to prointegrovat dohromady. Tedy i globálně jsou tady firmy, které jsou v něčem špičkové, ale třeba data fusion co děláme my, tak neumí. Když jsem zakládal Intellmaps, i teď jsem četl spoustu diskuzí, tak opravdu jsme nenašli žádnou firmu, která by nám vyloženě v tomto konkurovala.

Tím, že používáme i různé 3D knihovny, které jsou Open Source licencované, tak vidíme i ty ostatní firmy, které na nich pracují – třeba startupy ze Silicon Valley, a jsme třeba 14 dní za nimi. Vím, že jednou jsme tam našli nějaký bug a potřebovali jsme tu chybu v kódu opravit, tak jsme jim napsali: „Please, please, mohli byste to opravit“ a oni „Hele tohle nikoho nezajímá, jako proč?“

A já říkám: „Ale pro nás je to core business. My prostě potřebujeme tady tu integraci.“ A oni poté napsali: „A co s tím vlastně děláte?“ Tak jsme jim popsali náš byznys case. Oni reagovali: „To je jako zajímavé, to ještě tady jako nikoho nenapadlo“. A hned jestli bychom nechtěli udělat přednášku na těch 3D knihovnách. A já na to: „Super, když tam nebude konkurence, tak se rádi podělíme o zážitky a zkušenosti.“

Poslal jsem abstrakt a přišel zpátky program konference a letěl jsem pak do Španělska. Na hlavní stage byl Google, Microsoft, Intellmaps, Nvidia a byli jsme zařazeni hned do prvního dne konference. A co na tom bylo ještě příjemnější, že opravdu u té naší prezentace tam všichni seděli s otevřenými ústy a říkali: „Vy jste první, koho napadlo použít ty knihovny a využít ten jejich potenciál“. Dosud se to používá třeba na naplánování supermarketu, dle nás tzv. 2,5D mapa.

Naše řešení kombinuje vše do opravdu 3D mapy, A i v čase, můžete tam dát nějaké pohybující se předměty. Opravdu můžu klidně říct, že v tom jsme světová špička. Samozřejmě konkurence nespí a jestli se budeme bavit za rok, tak řeknu, už je tady X podobných firem, které už dělají něco hodně podobného. Ale zatím ještě ne.

MZ: Čím to, že zrovna česká firma se do dokáže dostat na takovou úroveň, co zatím je?

LČ: To je dobrý dotaz. Tohle jsem slýchával už u mého předcházejícího startupu. Já si pořád myslím, že u nás máme za prvé dobré školy a potom naši lidé mají jiné myšlení, že si poradí s problémy.

U spolupracovníků se snažíme o to, že když je třeba programátor, tak aby byl i geoinformatik, protože on potom ví co dělá. To samé třeba ten, kdo testuje ten systém nebo navrhuje UX, tak aby rozuměl UX a ještě věděl, jak se pracuje s mapou, co tam ti zákazníci nebo kartografové hledají a proč.

Já když se podívám na mapu, tak musím hned vědět, o co se jedná, aby ten mozek to rychle pochopil. Jakmile dokážete podobné lidi dobře skloubit, tak potom vzniká i ten výborný špičkový produkt.

MZ: Tedy je to hlavně ve schopnosti propojení různých oblastí tak, aby to dávalo takto unikátní výsledek.

LČ: Přesně tak. Musí se nastavit i taková chemie ve firmě. Mne třeba kluci na vánočním večírku překvapili. Nechci říct, že úplně za mými zády, ale udělali novou administraci pro streetview snímky.

Jakmile už firma začne takto fungovat, že i lidé si mezi sebou dělají mikrotýmy a chtějí to sami posouvat někam dál, tak to je právě dobře. Není to nějaký příkaz shora, ale už sami zaměstnanci mají vůli produkt tlačit dál a věří tomu, že to má budoucnost a že pracují na špičkovém produktu s nějakou vizí.

MZ: Vy jste studoval původně geodezii na ČVUT, ale potom jste hodně působil v zahraničí, kromě jiného na univerzitě v Káhiře, v Dánsku, pár let i ve Spojených státech. Dá se říct, nějak zhuštěně, co Vám ta zkušenost ze zahraničí hlavně dala?

LČ: V každé zemi to bylo úplně o čem o něčem jiném. V Dánsku to byla podle mě asi jedna z nejlepších škol v mém oboru na světě. Studoval jsem tam 3D geoinformační systémy. To byla opravdu špička a profesoři na mě ze začátku byli hodně zlí, musel jsem na své práci začít hodně makat.

V Káhiře to byla taková zase životní zkušenost, když jsme něco zaměřovali v poušti, hrobky faraonů nebo Asuánskou přehradu.

V USA to byl zase ten byznys. Byl jsem pět let na stážích v Idahu a tam jsem viděl to rozhodování v rámci firmy: když sem dáme dva dolary, tak se musí pět dolarů vrátit. Opravdu nechtěli investovat do ničeho, kde neviděli tu návratnost.

A poté jsme byli ještě se startupem přímo v Silicon Valley v San Franciscu. Tak to už byla zkušenost zase úplně jiná, celý ten ekosystém dělal ty firmy. My jsme tam byli v inkubátoru Rocket Space a před námi tam byl Dropbox a s námi tam bylo třeba Spotify.

Školili nás tam mentoři, kteří prodali vlastní firmy za miliardy. Byl to úplně jiný svět. Když jsem to viděl, tak potom jsme zaplatili letenky všem členům tehdejšího týmu, kdo prostě měl čas a mohl, aby to viděli a nasáli tu atmosféru.

Musím říct, že když se potom vrátili zpátky, tak kolegové zjistili, že vůbec celosvětově na tom nejsou špatně a celá ta firma se neskutečně zvedla, těm lidem se zvedlo sebevědomí. Půl roku, rok dělali jenom na tom adrenalinu z toho Silicon Valley. Já jsem se tam odstěhoval i s rodinou, to bylo, když jsme získali investici. To jsem řídil expanzi do Spojených států a tam se nám podařilo získat řádově stovky zákazníků.

Tenkrát jsme byli zaměření na místní samosprávu, bylo to třeba hodně v Minnesotě, měli jsme tam i malé vesničky. Bylo to super, že se nám to povedlo, a i to bylo s pokorou. Když jsme přijeli za zákazníkem, prostě někde jak se říká „in the middle of nowhere“, na mítink se starostou a třemi údržbáři v montérkách s cílem vysvětlit jim to, aby viděli, jak to funguje. A mělo to úspěch.

To říkám i tady v Čechách, není to o tom něco prodat, aby to zákazník nepoužíval, ale opravdu ho to naučit. Nejlepší jsou pořád ty dobré reference. V našem oboru je ještě třeba ten Asset management relativně hodně konzervativní, takže přes to se potom dostávat dál.

MZ: Ve Spojených státech, jestli to správně chápu, je kladen velký důraz na tu byznysovou stránku, aby to fungovalo nejen technologicky, ale vlastně to dokázat dobře dostat do praxe.

LČ: Přesně tak. Tam je to i u těch zákazníků.

V Čechách i v té místní samosprávě vědí, že potřebují digitalizaci, že to nemají, ale ještě je tolik netrápí ta návratnost. Zatímco v Americe i v té místní samosprávě, to bylo vždy s důrazem na „return on investment“ – za jak dlouho se to vrátí. Jestli tady můžu nahradit jednoho pracovníka, který pak bude třeba dělat nějakou lepší práci, jestli je to služba občanům, jaká je tam návštěvnost, tam to bylo víc hnané těmi dolary.

MZ: Připravujeme pro vás druhý díl rozhovoru. Ladislav Čapek v něm mimo jiné vysvětlí a zároveň ukáže, jak tvorba digitálních dvojčat budov probíhá. Co všechno je možné do nich zanést a proč je tahle technologie špičkovou inovací i z globálního pohledu. Anebo také, jak se pracuje s unikátním laser skenerem, který má jeho firma Intellmaps k dispozici jako jediná ve střední Evropě.

Zpět na začátek