Dlouho očekávané sjednocení měny na Kubě

Sjednocení měny na Kubě, kde paralelně existují dvě místní měny, kubánské peso CUP a konvertibilní peso CUC, je tématem, o kterém se hovoří již více než deset let.

Dle vyjádření prezidenta Kubánské republiky Miguela Díaz-Canela nastal nyní vhodný čas, a proto od 1. ledna 2021, tedy symbolicky v den oslav 62. výročí vítězství kubánské revoluce, zůstane jedinou oficiální měnou kubánské peso CUP se směnným kurzem 24 CUP za 1 USD. Dochází tedy k zániku kubánského konvertibilního pesa CUC, které mělo doposud stejný směnný kurz 24 CUP za 1 CUC, respektive paritu s USD, a sloužilo k platbám v turistickém ruchu, platbám zahraničních subjektů na Kubě a později de facto k nákupu většiny zboží v zemi.

Tento směnný kurz bude platný jak pro běžné obyvatelstvo, tak pro podnikatelský sektor. Sjednocení měny je součástí širokých finančních a fiskálních reforem v oblasti odměňování, daní a subvencí s tvrdým dopadem na obyvatelstvo.

Kubánské konvertibilní peso CUC bylo zavedeno Fidelem Castrem v roce 1994 v době tzv. speciálního období, tedy v době obrovské hospodářské krize a hladu v zemi po rozpadu Sovětského bloku. V roce 2005 pak CUC administrativně vytlačil z oběhu na Kubě paralelně cirkulující USD.

Plán na zrušení této měny existuje již od r. 2011 a teprve po 10 letech bude realizován, a to v době, kdy se Kuba nachází opět v obrovské krizi způsobené nefunkčností zdejšího hospodářského a politického modelu, přitvrzeným americkým embargem a dopady pandemie. Kubánské konvertibilní peso CUC nezmizí z oběhu ze dne na den, ale bude možné jím platit ještě prvních šest měsíců roku 2021, poté zanikne úplně.

Co se týká podnikatelského sektoru, dojde od 1. ledna 2021 k výrazné devalvaci kubánského pesa CUP, neboť kubánské podniky doposud pracovaly se zjednodušeným směnným kurzem 1 CUP=1 CUC=1 USD a nyní budou operovat s kurzem 24 CUP=1 USD. Tento krok by měl být dle kubánské vlády podnětem k vyššímu exportu, neboť exportní podniky za každý utržený dolar získají čtyřiadvacetkrát více CUP než doposud.

Zda v realitě kubánský export poroste, je vzhledem k neefektivitě centrálně plánované ekonomiky a velmi nízké produkci technologicky zastaralých a často zchátralých kubánských státních podniků otázkou. Současná ekonomická strategie Kuby vyplývá z významného nedostatku devizových příjmů a souvisí s již vyhlášeným Programem soběstačnosti, jehož prioritou je omezení importu a snaha o zvýšení domácí produkce.

Nový jednotný směnný kurz 1 USD za 24 CUP je objektivně výrazně nadhodnocený, což představuje zásadní problém jakékoli měnové regulace. Tento nereálný kurz neodráží zdaleka aktuální úroveň na neformálních trzích, kde se již nyní jeden dolar pohybuje okolo 40 CUP, protože oficiální směnárny ani banky na Kubě dlouhodobě nedisponují zahraniční měnou.

Lze tedy očekávat, že v následujícím období směnný kurz raketově vyletí tak, jak se tomu stalo ve v 90. letech, kdy dolar dosahoval až 150 CUP, tedy částky, za kterou bylo možné sehnat litr oleje. Je nevyhnutelné, že se Kuba bude v následujících měsících potýkat s finanční a měnovou nestabilitou.

Kromě oznámení týkajícího se nového směnného kurzu mezi dolarem a kubánským pesem byly na Kubě vyhlášeny desítky nových právních norem souvisejících s touto měnovou regulací. Týkají se například zavedení nového systému mezd a důchodů, změn v dotačním systému a sociálním zabezpečení, nových cen a sazeb, bankovního sektoru, dopadů na státní sektor a vnitřní obchod. Tyto právní normy odrážejí logiku centrálně plánované ekonomiky, v níž ceny a mzdy stanovuje ústřední vládní orgán, nikoli trh.

Jednou z nejvýznamnějších změn je trojnásobné zvýšení minimální mzdy na 2100 CUP měsíčně (tzn. ekvivalent v CZK v oficiálně stanoveném kurzu, nikoliv paritě cen). Od 1. ledna 2021 bude existovat 32 platových tříd s tím, že nejvyšší platová třída bude činit 9 510 CUP měsíčně. Minimální výše starobního a invalidního důchodu je stanovena na 1528 CUP. Nově také bude vzhledem k neúprosnému stárnutí populace na Kubě, kde je pětina všech obyvatel starších 60 let, odváděno 5 % z měsíční mzdy na sociální pojištění pro účely starobních důchodů, neboť stávající systém zcela dotovaný státem není dlouhodobě udržitelný.  

Ve zveřejněných tabulkách nových cen základních potravin, zboží a služeb lze však snadno vyčíst, že vzhledem k úplnému odstranění nebo podstatnému snížení dotací na většinu produktů stoupnou ceny od 1. ledna 2021 mnohonásobně více než porostou příjmy obyvatel, což vyvolává obavy mezi Kubánci. Navíc většina základních potravin, které figurují na seznamu nových cen, není dlouhodobě vůbec k sehnání. Negativní reakce mezi běžným obyvatelstvem budí zejména až pětinásobné plánované zvýšení ceny elektřiny. Dojde rovněž ke zvýšení cen benzínu, a tudíž hromadné dopravy. Cena jízdy městským autobusem se zvýší dvojnásobně.

Ceny základních potravin, na které se stojí celodenní fronty, jsou v poměru s platy na Kubě dlouhodobě vysoké. Během posledních měsíců není na oficiálním trhu běžně k dostání de facto nic, a tudíž ceny na černém trhu šplhají do astronomických výšin. Pro představu, karton 30 vajec vychází na 300 CUP, půl kg brambor na 150 CUP. Aby si Kubánec zakoupil 32palcovou televizi s plochou obrazovkou, potřebuje více než čtyři měsíční minimální mzdy. Průměrný plat nevystačí ani na základní potraviny natož na vybavení domácnosti, elektroniku, oblečení, obuv a zábavu. Většina Kubánců tedy zůstává prakticky závislá na zasílaných remitencích od příbuzných žijících v zahraničí.

Ekonomika na Kubě zůstane i po 1. lednu nadále segmentovaná, resp. částečně dolarizovaná, protože od léta 2020 fungují na Kubě tzv. dolarové obchody (Tiendas MLC). Jedná se o jediné trochu zásobené obchody, které disponují omezeným sortimentem konzerv, suchých potravin a základních hygienických potřeb, přičemž každý nákup přestavuje minimálně půldenní záležitost vzhledem k permanentním frontám.

Tyto prodejny neakceptují hotovost, je možné platit pouze magnetickými kartami vázanými na bankovní účty v cizí měně. V zemi je čím dál více viditelná sociální nerovnost, která je patrnější právě v souvislosti s těmito dolarovými obchody, kde si může dovolit nakupovat jen malá část obyvatel mající příjmy v cizí měně, v drtivé většině případů ze zahraničí.

Oficiálním cílem sjednocení měny na Kubě je tedy stimulovat státní podnikatelský sektor k většímu exportu a nižšímu importu. Je potřeba upozornit na to, že však nebylo oficiálně představeno žádné nové opatření za účelem zlepšení katastrofické úrovně domácí výroby.

Sjednocení měny logicky nemůže samo o sobě zázračně vyřešit dlouhodobé strukturální problémy kubánské ekonomiky, která trpí mnoha cenovými deformacemi kvůli udržování zcela nereálného oficiálního směnného kurzu a je podstatně izolovaná od světové ekonomiky, ať už vlivem amerického embarga nebo nedostatečné kompetitivnosti. Reálné dopady nových komplexních opatření budou zřejmé v dlouhodobém horizontu.

Sám prezident republiky připustil, že sjednocení měny není řešením všech problémů kubánské ekonomiky. Pozitivní výsledek tohoto „měnového pokusu“ není tedy zaručený, ale za současné ekonomické situace v zemi nevyhnutelným krokem. Existuje vysoké riziko rapidního růstu inflace a výrazného poklesu kupní síly obyvatel, která se už dnes u většiny obyvatel pohybuje na hranici velmi skromného existenčního minima.

Informace poskytnuta Zastupitelským úřadem České republiky v Havaně (Kuba). Autorka: Eliška Carreazo Cuadro, zástupkyně velvyslance.




• Témata: Zahraniční obchod
• Teritorium: Amerika | Kuba | Zahraničí