English version
Pro české občany pracující v Rakousku, jejichž děti si zachovaly bydliště v České republice, tato právní úprava znamenala krácení dávek a slev na dani poskytovaných rakouskými úřady.
„Pro české občany jde o zásadní rozhodnutí. Dotkne se více než 10 tisíc českých dětí, jejichž rodiče pracují v Rakousku,“ uvedl vládní zmocněnec pro zastupování ČR před Soudním dvorem EU Martin Smolek.
Rakouská právní úprava stanovila, že paušální částka rodinných dávek a různých slev na dani pro pracovníky, jejichž děti mají trvalý pobyt v jiném členském státě, může být upravena podle cenové hladiny členského státu bydliště dítěte.
Evropská komise na Rakousko podala z důvodu této právní úpravy žalobu a Česká republika do tohoto řízení vstoupila na podporu Evropské komise.
Soudní dvůr EU žalobě Evropské komise vyhověl a rozhodl, že rodinné dávky a slevy na dani nelze snížit nebo změnit z důvodu, že příjemce nebo jeho rodinný příslušník bydlí v jiném členském státě. Sporný mechanismus změny výše dávek a daňových slev se týká především migrujících pracovníků, tudíž uvedená rakouská právní úprava podle Soudního dvora EU představuje nepřímou diskriminaci na základě státní příslušnosti, pro kterou není žádné odůvodnění.
Zásadní přitom je, že tento závěr Soudní dvůr EU učinil nejen na základě sekundární legislativy, ale v souladu s postojem zastávaným Českou republikou rovněž na základě primárního práva. Soudní dvůr EU výslovně uvedl, že případná změna sekundární legislativy, která by zaváděla podobný mechanismus krácení dávek a která byla zvažována v rámci jednání o setrvání Spojeného království v EU, by byla neplatná pro rozpor s právem na volný pohyb pracovníků garantovaným článkem 45 Smlouvy o fungování EU.
Ve sporu ČR zastupovali státní zaměstnanci Kanceláře vládního zmocněnce pro zastupování ČR před Soudním dvorem EU, která je součástí MZV.
