Dobré konopí: To, co nabízíme, je legální a léčí

Martin Sulán se konopím zabývá už deset let. Na poli, kde je pěstuje, tráví více než dvě stě dnů v roce. Odmítá přijímat jakoukoliv formu dotací, i když by na ně měl nárok. A sousedům i zákazníkům s velkou trpělivostí opakovaně vysvětluje, že výrobky z technického konopí (s úrovní THC pod 0,3 procenta) se opravdu nikdo neomámí. 

Sám se prohlašuje za „nehuliče“, abstinenta a workoholika žijícího v lese. Nikdy by ho nenapadlo vypěstovat si pro sebe omamné rostliny. 

Konopná zmrzlina? Proč ne

„K pěstování technického konopí jsem přišel obrazně řečeno jako slepý k houslím, a to přes zmrzlinu. Dovezli jsme z Nového Zélandu mašinu na její výrobu. A je tomu přibližně deset let, co mě oslovil kamarád, abych mu vyrobil zmrzlinu konopnou,“ otevírá svůj příběh farmář a také zmrzlinář.

Zasel tehdy zkusmo konopí na pole o velikosti jednoho hektaru. Jak říká, bylo to nejmenší políčko, které kdy měl. Dnes obhospodařuje jeho firma plochu s konopím desetkrát větší.  

„Pěstování konopí mě naprosto uchvátilo. Jedná se vlastně o takový plevel. Jen připravíte půdu mulčováním a dál se o rostliny nemusíte starat. ‚Své‘ si konopí vybírá až v době sklizně.“ 

Už po dvou letech Martin Sulán přichystal se svými spolupracovníky do prodeje více než deset rozličných výrobků z konopí s léčivými účinky. Přiznává ale, že jen technické konopí by ho zatím neuživilo. Vedle produktů z něj proto prodávají třeba i biomasu.  

Co ho tedy dnes živí? Konopí, nebo zmrzlina? ptáme se. 

„Nad tím často sám přemýšlím,“ říká s úsměvem. Hodně podle něj závisí na odbytu zmrzliny. Se svými lidmi provozuje prodejní místa, zároveň zmrzlinu distribuuje. Vedle toho prodává různé konopné produkty – například konopná semínka, výlisky, sůl, sirup, tuk, olej, lisované konopí – na farmářských trzích v Praze a na dalších místech, třeba v čase konání festivalů. 

Bez chemie. „Nikdy jsme nepoužili ani jediný litr umělých hnojiv, postřiků proti dalším organismům žijícím na poli a rostlinám,“ říká Martin Sulán. „A vše sklízíme ručně.“ 

Rodinný podnik

Kromě Martina Sulána dnes kola firmy roztáčejí i jeho přítelkyně, její sestra, maminka a babička. Občas se zapojí některý z kamarádů. Přibližně na sto dní v roce najímají brigádníky. „Vždy jsme upřednostňovali nabírat co nejvíce lidí z okolí. Ale dneska, v čase skoro stoprocentní zaměstnanosti, už od nich není takový zájem. Jejich poměr je nyní asi dvacetiprocentní.“ 

Přibližně čtyřicet brigádníků najímají na výpomoc na pole o rozloze deseti hektarů v období sklizně, od konce července do posledního října. Velkou část tvoří studenti, invalidní důchodci, přes agentury najímají i Ukrajince. „S agenturními pracovníky jsme měli vždy jen nejlepší zkušenosti. Jsou to největší ‚makáči‘, české lidi trumfli o sto procent,“ říká otevřeně.  

O jeho kamenné prodejně lze říci, že je doslova žulová. Sídlí ve čtyřpatrovém objektu s padesátkou dveří, původně zde byla pobočka jedné banky. „Máme zde také showroom, výrobní prostory. Ale není to z hlediska dispozice ideální. Přemýšlíme o jiném místě.“

A není divu. Další čtyři provozovny jsou rozesety v objektech v okolí dvaceti kilometrů. Firmě patří jen jedna budova, v ostatních objektech jsou v nájmu. Martin Sulán nyní proto zkouší zakoupit větší objekt zhruba s tisícovkou metrů čtverečních podlahové plochy, bývalou školu v přírodě. 

„Pokud by se nám tato investice podařila, stali bychom se patrně největší továrnou na technické konopí ve střední Evropě,“ říká s nadějí v hlase. 

Vstup na internet

Webové stránky dobrekonopi.cz spustili až loni v listopadu. Předtím o nich na internetu nebyla žádná zmínka. To jednak neprospívalo byznysu a zároveň to vedlo i k nejedné humorné situaci. „Třeba jeden zemědělec ze Slovenska nás našel přes městskou policii, ta mu na mě dala číslo,“ vzpomíná. 

„Já jsem vlastně ten web ani spustit nechtěl. Nerad totiž pouštím do světa něco, co ještě není stoprocentní.“ Na otázku, co ho tedy nakonec „postrčilo“, odpověděl, že hlavním impulzem bylo desetileté výročí firmy. A další motivací účast na pražském veletrhu Cannafest, kde dostali od organizátorů možnost prezentace v jednom z největších stánků. 

Uvědomil si, že musí být vidět a že v podnikání nebude nikdy všechno stoprocentní. To by ten web nemohl spustit třeba nikdy. 

Na štíru s EU

Martin Sulán se v poslední době často rozčiluje nad podle jeho názoru nelogičností některých právních předpisů Evropské unie. „Evropská unie třeba říká, že i když je technické konopí schválené a pěstuje se po celé Evropě, tak jeho květ by do potravin přijít neměl, respektive může tam přijít ve velmi malém množství.“ 

Jako příklad pak Martin Sulán uvádí konopný čaj. Ten se musí prodávat pod názvem Konopná herba. To je podle Sulána jedna z největších křivd, která se konopí děje. 

Konopný čaj (vyráběný z květu) se pro své léčivé účinky používal po tisíce let. V minulosti se již podařilo prokázat léčivé účinky tohoto druhu konopí například na rakovinu nebo Crohnovu chorobu. O to více jsou podle Sulána zákazy spojené s jeho výrobou a užíváním absurdní.

Dodává, že všechny nabízené produkty jeho firmy jsou ve shodě s Evropským právem. Jak říká, ve všech je méně než 0,3 procenta THC a všechna osiva, co používají, jsou certifikovaná a jsou na listu schválených odrůd pro pěstování, sklizeň i zpracování v EU.

Střet s pověrami 

Kontrolám se dnes už jen směje. Třeba před necelým rokem, v čase jeho narozenin, ho někdo udal, že odebírá načerno elektrický proud. „Na základě toho přišla na naši provozovnu v Sušici dvacítka chlapů. A to ještě předtím vše kontrolovali vrtulníkem s termovizí. Nakonec se ukázalo, že pracovník energetické společnosti chybně opsal elektroměr.“ 

Firmě tehdy zabavili přibližně tři dodávky konopí. Po kontrole vše vrátili. Analytici od policie prý poté pouze utrousili, že se jednalo o největší množství „slámy“, které kdy zabavili. 

„Ve výsledku nám ta razie pomohla. Všichni se alespoň přesvědčili, že opravdu neděláme nic nelegálního,“ říká Martin Sulán. A podobně dopadly i kontroly například z potravinářské inspekce. Také nikdy žádný vážný prohřešek neodhalily. 

„V současnosti pozoruji, že si na nás lidé z okolí zvykli. Konkrétně už přišli na to, že se z našeho technického konopí nedá zfetovat. A vážně nás začal brát konečně i sušický starosta. Přesto je však pořád dost lidí, kterým vadíme,“ přiznává.

Převzato z časopisu Profit. Autor článku: Markéta Mazancová. Foto: archiv Dobré konopí.