English version
Data naznačují, že v době karantény prošly ekonomiky tvrdým propadem. Větším než během finanční krize v letech 2008 a 2009. Na rozdíl od jiných recesí ta aktuální má několik zvláštností. Za prvé, je instantní, okamžitá. Žádné postupné budování nejistoty, postupný pokles objednávek a výroby. Ale okamžitý pád. Velká recese z let 2008/2009 má například začátek už na počátku roku 2008, nikoliv až po krachu Lehman Brothers.
Za druhé, současným tahounem poklesu je spotřeba domácností. Obvykle to jsou naopak investice, spotřebitelé reagují až se zpožděním v reakci na pokles zaměstnanosti a jsou i pomalejší v opatrnosti, tedy ve škrtání zbytných výdajů. Ne, že by tentokrát investice neklesaly. Jen nestačily pokles pořádně rozjet. Spotřeba klesá, protože byly uzavřené obchody v březnu, počátkem dubna se k tomu ještě přidala pořádná dávka strachu z nakažení. Data o spotřebě elektřiny nebo o karetních transakcích naznačují, že během karantény ekonomika klesala tempem 10 až 15 %.
Likvidita podnikům i domácnostem
V této fázi „karantény“ je úkol pro hospodářskou politiku jednoznačný: zachránit pracovní místa a podniky a zabránit zhroucení důvěry lidí a podniků. Jinými slovy rychle dodávat likviditu lidem a podnikům, respektive likviditu neodčerpávat. Už v březnu banky nabídly odklad splátek. Vláda také začala schvalovat opatření v tomto duchu.
Mezinárodní srovnání ukazuje, že objem slíbené pomoci ze strany vlády není nízký. Ale nízká je rychlost čerpání zaručených úvěrů. Jinými slovy vázne exekuce. A ta vázne mimo jiné proto, že stát chce minimalizovat černé pasažéry (jiné státy volí čerpat rychle a pak kontrolovat a trestat případné černé pasažéry), a protože neumí proces digitalizovat. Ukazuje se, že žebříčky, které nehodnotily stav digitalizace české státní správy optimisticky, realisticky uváděly stav věcí.
Každopádně, pokud se situace čerpání nezlepší, nemůžeme doufat, že tvar této recese bude mít podobu písmena V, ale dno bude delší a oživení bude pomalé. Z jednoduchého důvodu. V této fázi je klíčová rychlost a exekuce. Pokud není dostatečná, tak pro část podniků se likvidní problémy přemění na problémy solventnosti. V této fázi není prioritou podporovat poptávku, protože karanténa neumožňuje normální fungování nabídky a poptávky. Podpora poptávky má cenu až v době rozvolnění karantény.
ČR má relativně vysoký podíl investic na HDP (26 %). Mělo by jít proto o kombinaci podpory soukromých investic například zrychlením odpisů nebo daňovou motivací reinvestic, a veřejných investic. Vláda představila Národní investiční plán, takže má z čeho vybírat.
Veřejné investice by neměly konkurovat těm soukromým. Mělo by jít primárně o projekty rozvíjející infrastrukturu, digitalizaci, vzdělávání, zdravotnictví a životní prostředí. Přetřásány mohou být i různé formy šrotovného, podobně jako v roce 2009, protože právě nákupy nových aut jsou na ekonomický cyklus nejvíce citlivé.
Těžká doba pro malé a střední
Podniky se musí připravit na několik změn, protože nelze očekávat, že po zrušení plošné karantény se vrátíme ke starému normálu. Za prvé, je možné, že po uvolnění karanténních opatření přijde další vlna nárůstu počtu nakažených. Firmy musí být na tuto možnost připravené. Nejde jen o vlastní krizové a hygienické plány. Je potřeba mít na paměti, že tyto další vlny se mohou opět vyskytnout u dodavatelů či odběratelů.
Dále, zkušenost z Číny ukazuje, že poptávka především ve službách se obnovuje jen pomalu. Zatímco výroba v průmyslu by se mohla znormalizovat už v dubnu, tak poptávka po službách se znormalizuje až na přelomu léta a podzimu. Zkušenost Číny také ukazuje, že velké firmy se vrátily téměř na úrovně před covidem, ale výroba v malých a středních firmách je i měsíc po epidemii stále o více než pětinu nižší.
Podniky se také musí připravit na to, že se změnili spotřebitelé. V době zvýšené nejistoty nakupují především nezbytné věci jako potraviny a léky. Dále, karetní data ukazují, že domácnosti skokově zvýšily bezhotovostní placení a nákupy přesunuly do online světa s dovážkou domů. I některé další trendy epidemie urychluje. Například poptávka po produktech zlepšujících zdraví, udržitelnost a lokální výrobky.
V oblasti odběratelsko-dodavatelských vztahů bude tlak na lokalizaci. I po finanční krizi jsme viděli deglobalizační trendy, tedy pokles vývozů na světovém HDP, které trvaly několik let. Se vzpomínkou na obchodní války povede narušení dodavatelských řetězců k většímu tlaku na větší soběstačnost na úrovni produkčních center (USA, Čína a Evropa). Zkušenost bude také velet k nižší optimalizaci zásob, protože epidemie ukázala, jak je produkce zranitelná na výpadek od jednoho z dodavatelů.
To mimo jiné povede ke zvýšení poptávky po skladových prostorách. Na straně zaměstnanců firem bude potřeba snížit riziko nákazy, ale i obav z nákazy nejen ve firmě, ale i cestou v MHD (instalace teploměrů, gely, roušky a respirátory, oddělené směny, trasovací aplikace, práce na dálku) a také vyřešit riziko výpadků zahraničních zaměstnanců (pendleři). Toto riziko opět urychlí trend z posledních let, tedy větší míru robotizace, automatizace a digitalizace výroby.
Pokud vláda zvládne zvýšit rychlost pomoci ekonomice, tak přijde fáze oživení. Přesto bychom neměli očekávat, že se vrátíme ke starému normálu. Mnoho trendů epidemie urychlí (práce na dálku, robotizace, deglobalizace), některé naopak zvrátí (například optimalizace a minimalizace zásob a rezerv).
Převzato z časopisu Komora. Autor článku: David Navrátil, hlavní ekonom ČS
