Dotační programy se dostávají do obrátek

Na podniky sice zamíří prostředky z více zdrojů, ale o to bude složitější se v dotační problematice orientovat, upozorňuje Jakub Tomaštík, ředitel ČSOB EU Centra.

Většina dotačních titulů pro soukromou sféru směřuje na podporu investic – mají na ně ale české firmy vůbec sílu, když na ně dopadá současná nepříznivá ekonomická situace?

Určitě. Podnikatelé si uvědomují, že využívání nových technologií je nutné pro to, aby v budoucnu jejich firmy konkurenčně obstály. Nyní například běží první výzva Národního plánu obnovy (NPO), která je určena na podporu fotovoltaiky s jedním odběrným místem do výkonu 1 MWp, a jen naše poradenská divize má už zpracováno na padesát projektů.

Podmínky jsou příznivé, firmy mohou získat dotaci ve výši 35 procent nákladů na panely a 50 procent na akumulaci. Podle našich předběžných odhadů bude u těchto projektů průměrná návratnost se započtením dotace okolo pěti let. To je vynikající výsledek, který navíc přinese podnikům větší jistotu v době turbulencí na energetickém trhu. Je ale pravda, že nynější situace je pro firmy a jejich investice komplikovanější než dříve.

Není problémem i nynější inflace, která je nejvyšší za posledních 24 let?

Ano, mezi podáním žádosti o dotaci a realizací investice může uplynout řada měsíců a během té doby cena prací i materiálu naroste. Třeba uvedená podpora fotovoltaických zdrojů počítá s tzv. měrnými investičními náklady, kdy žadatel dostane podporu na základě instalovaného výkonu.

Výše těchto měrných investičních nákladů se však stanovila na základě průměrných cen FVE panelů z delšího období před vyhlášením výzvy. Ty jsou již nyní nejméně o pětinu vyšší, než je tabulková hodnota měrných investičních nákladů, ze které bude dotace vypočtena. MPO však přislíbilo, že v dalších výzvách a programech aktuální situaci na trhu zohlední.

Národní plán obnovy byl v době přípravy předmětem velké diskuze. Nyní – když by měl být v plném proudu – není o něm příliš slyšet. Proč tomu tak je?

Je to bohužel právě proto, že v plném proudu zdaleka není. Řada odborníků poukazovala na jeho závažné nedostatky, především na to, že v některých komponentách nebude možné plánovaný objem vyčerpat. Nová vláda se proto snažila znovu otevřít jednání s Evropskou komisí o realokaci prostředků mezi jednotlivými komponentami. Bohužel neúspěšně, takže jediným výsledkem je další zdržení a pro podnikatelský sektor byla první výzva spuštěna až 28. března.

Znamená to, že toto neplánované zdržení může situaci s nedočerpáním prostředků z EU ještě zhoršit?

Je to jeden z možných pohledů, především to ale komplikuje situaci samotným podnikům, které budou mít méně času. NPO totiž podpoří jen projekty, které budou vyřízeny kladně a obdrží rozhodnutí o příslibu dotace nejpozději do konce roku 2023. Navíc tuto dotaci budou muset vyčerpat do konce roku 2026 – to v praxi znamená, že projekty musejí být dokončeny v prvním pololetí 2026.

Kvůli tomu již MPO počítá s tím, že další plánované programy budou muset vystačit pouze s jedinou výzvou. Navíc od července se mají začít rozbíhat výzvy na dotace ze strukturálních fondů, takže obě agendy poběží současně. Hrozí tak další zpoždění při hodnocení žádostí, protože to bude znamenat více práce i pro samotné ministerstvo.

Nebude pro podniky jednodušší žádat o podporu právě ze strukturálních fondů?

Je pravda, že třeba řada programů z Operačního programu Technologie a aplikace pro konkurenceschopnost (OP TAK) kopíruje záměry Národního programu obnovy. První plánované výzvy v OP TAK budou zaměřeny na úspory energie, obnovitelné zdroje a chytré sítě.

Zásadní rozdíl je ale v tom, kdo se může o dotaci ucházet. Výzvy NPO jsou totiž pravidelně otevřeny i pro žadatele z řad podniků nad 250 zaměstnanců a o podporu se v nich mohou ucházet i firmy z Prahy. Pro ně je NPO nezastupitelný, protože s podporou ze strukturálních fondů se u nich nepočítá.

Nemůže být alternativou Modernizační fond?

Jen zcela výjimečně – dotace z Modernizačního fondu jsou totiž většinou koncipovány jako komplementární k ostatním zdrojům podpory. Jsou tedy určeny pro jiné typy projektů, než pokrývá NPO nebo OP TAK, takže obvykle nepředstavují přímou alternativu. Konkrétně byla již publikována výzva RES+ zaměřená na nové obnovitelné zdroje v energetice.

V případě fotovoltaických elektráren jsou cílem podpory instalace na pozemcích nebo s více odběrnými místy a s instalovaným výkonem nad 1 MWp. RES+ nepokrývá pouze fotovoltaiku, ale podpoří i větrné a vodní elektrárny nebo geotermální zdroje energie.

I zde se budou uplatňovat tabulkové měrné investiční náklady a Státní fond životního prostředí již přislíbil, že je bude „valorizovat“ na základě aktuálních tržních dat o skutečných nákladech. Také o tento program jsme zaznamenali živý zájem.

Pokud se vrátíme k Národnímu plánu obnovy, jaké výzvy jsou nyní aktuální?

Žádosti o podporu z programu na podporu fotovoltaiky, o němž jsem se zmínil na začátku, se sice přijímají až do června, ale pro podniky, které nemají ještě splněné všechny administrativní prerekvizity, jako je třeba stavební povolení, bude jistější vyčkat na druhou výzvu. Ta se plánuje ještě do konce tohoto roku.

Na začátku května zveřejnilo MPO výzvu na úspory vody v podnicích s alokací ve výši jedné miliardy korun. Podpora ve výši až 40 procent způsobilých nákladů je určena na celou škálu projektů od optimalizace spotřeby vody v rámci výrobního procesu, recyklace a opětovného využívání provozní vody, snižování ztrát v rozvodech nebo třeba na využívání dešťové a užitkové vody.

Již brzy by se měla zveřejnit další atraktivní výzva na cirkulární řešení v podnicích. Na ni je plánována stejná alokace i stejná míra podpory a firmy ji mohou využít na investice pro znovuvyužití vlastního odpadu. Poměrně specifická je pak další nově vyhlášená výzva, která se týká modernizace soustav dálkového vytápění.

Další výrazně dotovaná výzva, která je plánována na nejbližší období, se bude týkat digitální transformace podniků. Na ni jsou plánovány dvě miliardy korun a příjemci z řad malých, středních i velkých podniků mohou přihlásit digitalizační projekty především na nákup softwaru a na související investice, na zvýšení kybernetické bezpečnosti nebo třeba na nákup cloudových služeb. Podpora bude pro tuto výzvu činit 20 až 70 procent nákladů, a to v závislosti na velikosti firmy a na regionu.

Zatím jsme hovořili o dotacích, které přicházejí z EU, existuje i nějaká aktivita na národní úrovni, která by podpořila konkurenceschopnost našich podniků?

Velký kus práce v tomto směru dělá Technologická agentura ČR, která administruje řadu technologických a výzkumných projektů. Jejím cílem je podpořit takové výsledky výzkumu a vývoje, které se promítají do praxe a netýkají se jen výzkumných institucí, ale také podniků. Praktické uplatnění je nutné doložit, požadovaným výstupem je obvykle průmyslový nebo užitný vzor, patent, funkční prototyp, ověřená technologie, poloprovoz nebo třeba i software.

Pro průmyslové podniky je důležitý především program TREND, který cílí na výsledky výzkumu s potenciálem pro konkurenceschopnost. TREND má podpořit nové produkty, výrobní postupy nebo služby a právě nyní se přijímají žádosti do jeho 6. veřejné soutěže. Současně také běží 7. veřejná soutěž, která je specificky určena pro podporu 5G sítí. Ta bude ale financována opět z prostředků EU, a to prostřednictvím Národního plánu obnovy.

Můžeme být tedy se systémem podpory spojeni?

Podle mě bohužel ne zcela. Velká podpora moderních a udržitelných technologií je správná, úskalí ale spočívá v tom, že u značné části komponent jsme závislí na často nespolehlivém a nedostatečném dovozu ze zahraničí – především z Číny.

Tento problém by pomohly zmírnit například investiční pobídky, které by se nově nasměrovaly na vybrané hi‑tech segmenty. Konkrétně by se to mohlo týkat třeba producentů fotovoltaických panelů, tepelných čerpadel nebo dalších zelených technologií.

Zdrojů podpory je celá řada, navíc ještě do konce roku dojde k jejich plnému souběhu. Má to nějaký praktický dopad na žadatele o dotace?

Čím je situace složitější, tím více nabývá na důležitosti know‑how a praktické zkušenosti s dotační agendou. Třeba průtahy pro získání stavebního povolení nebo problémy s dodávkami komponent a stavebních materiálů mohou způsobit, že se realizace nestihne do závazného termínu a dotace nebude vyplacena. Někdy může být nejlepší radou vyčkat a přihlásit se do pozdější výzvy, nebo jít do jiného než původně plánovaného programu.

Převzato z časopisu Komora. Autor článku: Alexander Lichý