Dva od jednoho stolu. V Česku roste obliba coworkingu



Jsou židle, na které se stojí fronta. Takzvaná coworkingová centra letos dosáhnou zlomového bodu – jednoho procenta celkové rozlohy administrativních ploch v Česku. Možná vám to stále přijde jako zanedbatelné číslo, ale trh sdílených kancelářských míst roste meziročně o 56 procent a určuje trend, v němž se odrážejí změny, kterými prochází tuzemský pracovní trh. Těžit z nich může každý, kdo ráno usedá v kanceláři ke stolu.

Pojem coworking zná svět zhruba od roku 2005, kdy se v San Francisku otevřela první sdílená kancelář. Za čtyři roky později ho poznalo i Česko a letos tu plocha dosáhne podle odhadu Expobank CZ celkem 61 tisíc metrů čtverečních. Na český trh míří významní světoví hráči a styl práce, na který byly navyklé tisícovky lidí, se mění.

Jeden příklad za všechny: člen představenstva České advokátní komory Martin Maisner byl čtvrtstoletí partnerem velké advokátní kanceláře Rowan Legal. Minulý rok z ní ale odešel a stal se samostatným advokátem, přednáší, je rozhodčím soudcem a podílí se na řízení advokátní komory. Kromě toho si v Burzovním paláci – jen pár metrů od obchodního domu Kotva – platí coworkingovou kancelář. „Podílel jsem se na vybudování tří advokátních kanceláří, teď je mi 60 a další už budovat nebudu. Toto je výjimečný koncept. Potřebuji jen místo, kde bych mohl v klidu absolvovat schůzky, ale nechtěl jsem už nic vyřizovat, zařizovat, nechtěl jsem už mít zaměstnance, a tak jsem tady,“ říká.

Místo asistentky, „možná dvou“, které by podle svých slov musel mít, využívá služeb společné recepce a platí si i další služby. „Když potřebuji něco vytisknout, pošlu jim to z notebooku na recepci, oni to vytisknou, svážou, dají do obálky, odešlou – a pak mi to vyúčtují.“ Podobnou službu hledá stále více lidí.
 
Jsme v Operu. Tomuto pražskému coworkingovému centru šéfuje Pavel Přikryl. „Stále se zvyšuje počet lidí, kteří pracují individuálně. Mají pár svých velkých klientů a potřebují prostor, odkud by pracovali. Častými klienty jsou i lidé z klasického korporátu. Ti sice mají své vlastní firmy a kanceláře, ale hledají mimo ně tvůrčí prostředí, vzdělání v různých kurzech a kontakt s lidmi z jiných oborů,“ popisuje.

Slova o freelancerech, startupistech a podobných moderních formách zaměstnání zní hezky, reálným tahounem coworkingového trhu jsou však korporátní firmy. Už nemají tak velký zájem o amorfní administrativní budovy a pevnou smlouvu na deset let s developerem. „Dneska jsou firmy plastičtější, rostou, štěpí se. A je pro ně lepší mít krátkodobé kontrakty a flexibilitu. Přesně této jejich poptávce vycházejí vstříc coworkingová centra. Nevadí jim, že se smlouva podepisuje na rok, nebo na měsíc,“ říká Přikryl.

U Opera se zastavme. Patří k nejdražším coworkům v zemi, sídlí kousek od Staroměstského náměstí v architektonicky cenných prostorech moderně secesního Štencova domu. Jeho šéf pro něj nerad používá termín coworking. Zdůrazňuje cíl zakladatelů, kterým je setkávání lidí z různých oborů, pořádání přednášek či seminářů a celkový koncept „coworkingu pro pokročilé“. „Něco takového tady v době vzniku tohoto prostoru chybělo a myslím, že chybí dodnes,“ tvrdí Přikryl. Odtud i název Opero. Má evokovat renesanci, která se dotkla každého druhu umění. Vlastně i Přikryl sem svou náturou spadá. V byznysu měl sice na starost transakční poradenství, risk management či obchodní strategie, pracoval ale také pro Člověka v tísni v Afghánistánu, na Srí Lance a na dalších místech. „Vždycky jsem odbíhal a teď jsem zakotvil tady,“ popisuje.

Co se flexibility týče, je dobrým příkladem vzešlým přímo z Opera pražská pobočka firmy Kiwi.com. Světový vyhledávač letenek, který zaznamenal vloni tržby 31 miliard korun, měl v Praze v Operu dva lidi. Odcházel se sedmnácti lidmi do prostoru pro sto. I kvůli exkluzivitě Opero neplánuje žádnou svoji další pobočku, ačkoliv by pro ni uplatnění našlo. Zapsaných má nyní zhruba 230 členů, což je dostatečně vytížená kapacita.

Mimochodem za projektem Opero stojí miliardář Pavel Bouška, jehož páteřním byznysem jsou krmiva pro domácí mazlíčky. I on tady má svou druhou kancelář. A není to nějaké hobby, Opero si na sebe vydělá, pohybuje se v černých číslech a do deseti let by mělo smazat dluh, který s sebou nese po počátečních investicích. Ale bůhvíjak výnosný byznys z něj také nebude, Bouška ostatně vydělává peníze jinde.

Správně zacílit

Sdílené kanceláře jsou stále poměrně novým fenoménem. Protože jejich šéfové zjistili, že je důležité správné zacílení, vznikl za krátkou dobu bezpočet různých druhů coworků. Opero je příkladem prostoru pro pokročilé, existují ale i jiné přístupy bez přednášek a omáčky kolem, které se soustředí jen na nabídku volného administrativního prostoru. Příkladem je Regus.

Přístupy se liší i otevřením vůči různým skupinám, existují coworky cílené na cizince, na startupy, na IT a podobně. A pak jsou i různí provozovatelé. Od nadšenců z menších měst, o nichž ještě bude řeč, přes celosvětové sítě coworkingových center až po nadnárodní developerské firmy, pro něž je coworking jednou z dalších forem spolupráce s velkými administrativními firmami.

HubHub je prostor o 3500 metrech čtverečních rozmístěný ve dvou patrech budovy na pražských Příkopech. Za projektem stojí developerská HB Reavis. V kreativním prostoru je místo pro přednášky a setkávání lidí z různých oborů, ale i oddělené prostory pro celé kancelářské týmy čítající desítky lidí. Ty umí sehnat právě developer. HubHub má své pobočky i v dalších evropských městech, například v Londýně, Varšavě či Budapešti. HB Reavis ke vzniku coworků využívá synergie se svým byznysem i jinak, sdílené kanceláře sídlí v několika případech přímo v jeho budovách (což není příklad Prahy).

Pražskému HubHubu šéfuje Vít Řezníček. Na rozdíl od Opera má v plánu expanzi. Nedávno pražský HubHub přidal jedno patro ve stávající budově právě pro velké týmy. To určené primárně menším týmům a jednotlivcům měl plné vlastně ještě vloni před otevřením. „Na rostoucí zájem o coworkingové prostory brzy odpovíme otevřením druhého českého HubHubu. Bude se rozkládat na pěti patrech budovy Palác ARA u pražského Jungmannova náměstí,“ říká Vít Řezníček.

I on sleduje trend rostoucí poptávky po coworkingu ze strany korporací. Výjimkou nejsou ani požadavky k usazení více než sta lidí. „Korporace kladou velký důraz na flexibilitu, která zároveň odráží aktuální trendy na trhu. Do budoucna tedy rozhodně počítáme s další expanzí coworkingových prostor, ale i se změnou složení klientů, kteří budou usazovat své zaměstnance,“ říká.

Že se na tomto trhu dějí zajímavé věci, ukazuje i příklad matadora – Impact Hubu. Jeho majitel, skupina Hub Ventures, získal loni 55procentní podíl v pražském centru K10 Coworking, které poskytuje obdobné služby. Celková plocha sdílených kanceláří skupiny v Česku tak vzrostla na 7700 metrů čtverečních, což je téměř třetina všech českých coworků. Členská základna v Praze se podle Hub Ventures rozrostla na téměř 900 členů, v celém Česku na 1700 lidí. Skupina je vlastníkem sítě poskytovatelů sdílených kanceláří Impact Hub v Praze, Brně a Ostravě.

Světlo za městem

Že budou sdílené kanceláře vznikat i v dalších větších centrech, je logické. Jenže v 25tisícovém městě to tak obvyklé není. Martina Žilková právě v těchto dnech zakládá coworkingové centrum v Litoměřicích vzdálených asi 80 kilometrů severně od Prahy. „Litohub vznikl dost organicky. Přestěhovali jsme se s partnerem z Prahy zpátky do našeho rodného města, a protože jsme oba freelanceři a pracovat z domova neumíme, řešili jsme, kam budeme chodit. V Litoměřicích žádný prostor na principu coworku zatím nefungoval, a když jsme se o tom začali bavit s lidmi, zjistili jsme, že je o něj obrovský zájem,“ vypráví.

Tady o korporátní sféru příliš nepůjde. Klienty Litohubu budou freelanceři z Litoměřic a okolí, lidé s flexibilní pracovní dobou, kteří využívají homeofflce, drobní podnikatelé a maminky, které podnikají při mateřské.

Z původního malého nápadu – sdílené kanceláře pro pár přátel – se vyklubal mnohem větší projekt. Litoměřice jsou stále ještě v přijatelné dojezdové vzdálenosti od hlavního města a řada lidí pracuje na dálku pro tamní klienty. Martina Žilková proto uspořádala setkání, na kterém si chtěla otestovat, kolik lidí by reálně mělo o coworking zájem. Na místní poměry přišla slušná návštěva – 40 lidí. „Z původního minicoworku se teď stěhujeme do krásného studia v reprezentativních prostorách v centru města,“ hlásí.
 
Sdílených kanceláří a lidí, kteří v nich pracují, bude přibývat. Celosvětově existuje přibližně 14 tisíc center sdílených kanceláří, která navštěvuje zhruba 1,2 milionu lidí. Analytici BNP Paribas Real Estate očekávají, že do roku 2020 stoupne počet center na 28 tisíc a počet jejich aktivních uživatelů na čtyři miliony. „V Česku je velmi pravděpodobné, že developeři budou v rámci připravovaných kancelářských projektů již dopředu počítat s tím, že určité části budov budou využívány právě pro coworking,“ doplnil ředitel korporátního bankovnictví Expobank CZ Jiří Procházka.

Do Česka také míří zahraniční hráči z oboru, například americký coworkingový gigant WeWork. Mezi stávající největší poskytovatele sdílených kanceláří v Česku podle realitní poradenské firmy Cushman & Wakefield patří společnosti Regus, Business Link, InnoCrystal, Work Lounge, HubHub, Impact Hub a Scott & Weber. Možná je tedy ten pravý čas vystoupit z každodenní rutiny a zaplout do coworkingového kvasu.

Převzato z týdeníku Euro, Autor: Petr Weikert, foto: Hynek Glos, Martin Pinkas.